(pokračuje Ransdorf)
Velká investice, neboli chcete-li nový Marshallův plán pro Balkán tentokrát, a podmínky pro to jsou. Jedna střela s plochou dráhou letu stojí údajně milion dolarů. Včera při tiskové konferenci, která proběhla v sídle aliance, prohlásil Wesley Clark, že zatím bylo provedeno - pokud jde o útoky letadel a těchto střel s plochou dráhou letu - dohromady šest tisíc útoků. Počítá se, že humanitární a vojenská operace ve svém současném rozsahu může stát od 1,2 miliardy do 8 miliard dolarů. V případě pozemní operace se dokonce počítá s náklady do výše 15 miliard dolarů.
Dámy a pánové, makroekonomická stabilizace Albánie - a málo se mluví o tom, že zhroucení Albánie a eskalace krize v Kosovu vzájemně spolu souvisí a že byla a je spolusouvislost mezi UČK a Sali Berishou a jeho snahou o ovládnutí politického života v Albánii - tak na stabilizaci Albánie by stačily pouhé tři miliardy dolarů. Méně, než kolik se počítá na současnou fázi těchto operací. Myslím si, že tímto jsme povinováni balkánským národům, s nimiž měla Česká republika a dříve Československo dobré styky. Jak jsem říkal v předchozích vystoupeních, Češi v minulosti neposílali na Balkán vojáky, s výjimkou epizodického a spíše humorného působení pana Klimeše v těchto balkánských končinách v době balkánských válek, ale posílali tam učitele, zakladatele vědeckých, kulturních institucí, hospodářské experty a snažili se o povznesení této oblasti. To je příklad, který bychom měli následovat.
Závěrem mi dovolte malou poznámku. Jestliže máme k dispozici dokumentaci, že tady byla vůle k jednání, a přitom tato vůle k jednání byla mařena z vnějšku, pak se dostáváme do srovnání s třicátými léty, o kterém tady byla řeč v úplně jiném dosahu, a k úplně jinému srovnání s norimberským procesem, o kterém tady hovořila kolegyně Parkanová. Základem obžaloby v norimberském procesu byla právní konstrukce spiknutí proti míru. A já tvrdím, že spiknutí proti míru tady vlastně existovalo po celá devadesátá léta, že se systematicky mařily šance na mírové ujednání. Chtěl bych tedy říci, že mi celá ta situace připomíná Kafkův proces. Josef K. v tomto Kafkově procesu se nikdy nedostane až ke svému soudci. I v tomto případě není jasné, kdo tím soudcem vlastně je, ale setká se pouze s jeho posly, úředníky a katy. A to se přihodilo, bohužel, balkánským národům, které se ocitly pod tíhou bombardování. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Miroslavu Ransdorfovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Lubomír Zaorálek, připraví se pan poslanec Vladimír Laštůvka.
Hovoří kolega Zaorálek. Prosím.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji. Vážení kolegové, když jsem poslouchal pana poslance Ransdorfa, měl jsem dojem, že se řídí údajnou maximou Karla Marxe, že o všem je třeba pochybovat. Domnívám se ale, že jsou věci, o kterých není možné pochybovat. Není přece možné pochybovat o statisících uprchlíků v území okolo Jugoslávie, stejně jako v Kosovu samém. Není možné pochybovat o tom, že musela existovat nějaká hrůza, která je vyhnala z jejich domovů. To znamená, že tam se muselo odehrát něco, co uvedlo do pohybu tak obrovské masy lidí. A stejně tak si myslím, že nelze pochybovat o tom, že tam muselo existovat v tom politickém režimu obrovské pohrdání člověkem, ta politická síla, která se nezastavila před něčím takovým. To je obrovské pohrdání člověkem, které podle mne musí být něčím nepřijatelným, nesnesitelným pro každého kulturního člověka. A proto si myslím, že to, co můžeme dneska rozhodnout s jistotou navzdory i těm pochybám, které tady zazněly, je to, že má smysl poslat polní nemocnici do oblasti, kde víme bezpečně - a o tom není pochyb - jsou statisíce lidí, kteří nepředstavitelně trpí.
Dovolte mi, abych - a to je vlastní smysl mého vystoupení - trochu hájil usnesení zahraničního výboru vůči usnesení, které vám předložil výbor branně bezpečnostní. Včera jsem navštívil Senát, kde jsem byl informován o usnesení senátního výboru, které je vlastně analogické, vlastně stejné jako usnesení, které předkládá výbor branně bezpečnostní. Jenom chci upozornit, že hlavní rozdíl je v tom, že v usnesení branně bezpečnostního výboru je vyřazeno sousloví "mimo území Jugoslávie". Je vypuštěno to, že jak polní nemocnice, tak dopravní letoun budou umístěny mimo území Jugoslávie.
Když jsem byl v Senátu, bylo mi řečeno, že důvod je v tom, abychom šetřili čas poslanců, aby se nemusela znovu za týden, za čtrnáct dní znovu scházet sněmovna. Ale mám dojem, že v tomto případě stojí za to si čas vyšetřit. Proč? Protože je podle mne zásadní rozdíl - a je to úplně jiná situace, jestli nemocnici vyšleme do země po dohodě s vládou příslušné země, tzn. jestli je to za těchto podmínek a tohoto právního rámce, a něco úplně jiného, když vyšleme polní nemocnici a je to vynucená akce, nebo dokonce je to konflikt, konfrontační záležitost. To se vám přiznám, že kvůli tomu si dovedu představit, že je třeba, aby se svolala sněmovna, aby o něčem takovém znovu rozhodovala. Takže to je ten základní rozdíl a proto si myslím, že tady šetření časem poslanců není na místě. Jako nejsem příznivec mimořádných plén, tak tady si myslím, že to stojí za to, a přimlouvám se, aby sněmovna přijala původní vládní návrh usnesení tak, jak ho předkládá schválený zahraniční výbor.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Zaorálkovi. Předtím než bude hovořit pan poslanec Laštůvka, vidím dvě faktické. Nejprve pan kolega Ransdorf, poté pan kolega Vymětal.
Prosím, hovoří kolega Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Protože jsem byl jmenován, budu reagovat faktickou připomínkou.
Za prvé kolega Zaorálek nepochybně velmi dobře ví, že uprchlická vlna, kterou nikdo nepopírá, není totéž co genocida. Genocida má jasné právní vymezení a toho je třeba se držet.
Za druhé chci říci, že míra utrpení se bombardováním nezmenšila, naopak masivně zvětšila. Podle současných odhadů díky bombardování přišlo o pracovní místa 5 000 lidí v Jugoslávské svazové republice, což znamená dopad na dva miliony lidí v celé zemi, a to je pětina populace.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi.
Nyní s druhou faktickou pan kolega Karel Vymětal. Prosím, pane kolego.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji. Rozumím teoretickým sporům, nakonec kolega Zaorálek je odborník na vědecký komunismus, tak jistě ví, o čem mluví. Ale chtěl bych říci jednu poznámku k exodu.
Je zajímavé, že zcela určitě v této Poslanecké sněmovně je řada kolegů a kolegyň, kterým neukápla ani slza od oka, když bylo z Chorvatska hnáno 300 000 - některé zdroje říkají 400 000 - Srbů do Srbska 400 kilometrů pěšky. To nebyla humanitární katastrofa!?
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Vymětalovi.
Nyní bude hovořit řádně přihlášený poslanec Laštůvka, připraví se pan poslanec Koháček. Prosím, pane kolego.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Pane místopředsedo, dámy a pánové, ještě než začnu, chtěl bych se, pane předsedající, vaším prostřednictvím zeptat pana poslance Vymětala, jestli slzy, o kterých hovoří, jestli padly nebo nepadly, mají zabránit tomu, abychom v tento okamžik, v tyto dny vyslali nemocnici k humanitárním účelům do prostoru Albánie nebo Makedonie. Opravdu tomu nerozumím, rád vyslechnu zdůvodnění tohoto postoje.
***