(pokračuje Nečas)
Podíváme-li se totiž na znění současného zákona 76/1959 Sb., který zásadním způsobem formuje služební poměr vojáků z povolání, zjistíme následující věci: Ano, tyto zákony obsahují určité vymoženosti, které v porovnání se standardním zaměstnaneckým poměrem představují určité navýšení nebo zvýhodnění těchto občanů v uniformě.
Na druhou stranu, má-li někdo pocit, že u bran našich kasáren, okresních vojenských správ či případně okresních ředitelství policií stojí davy a zástupy našich spoluobčanů, kteří se právě díky těmto tzv. nadměrným výhodám hlásí o službu v armádě, jsem přesvědčen, že tento pocit nemá nikdo z nás. U těchto ozbrojených složek se potýkáme spíše s opačným poměrem, tzn. s vytvořením takových podmínek, které budou natolik stimulující, abychom získali dostatek kandidátů na profesionální vojáky, případně policisty.
Chci také zmínit druhou poznámku, která se týká zákona o vojácích z povolání. Bezesporu zde existuje jedno velmi výrazné specifikum nejenom proti civilním profesím, ale troufám si říci, že i proti některým dalším uniformovaným profesím, jako jsou policisté, příslušníci Bezpečnostní informační služby, Celní služby nebo Vězeňské služby. Tou specifikou je, že s vojákem z povolání slouží celá jeho rodina. Během života je voják z povolání mnohokrát převelován. S ním se stěhuje celá jeho rodina, jeho děti během své školní docházky navštěvují několik škol. Jeho manželka nebo manžel mnohokrát mění zaměstnání. Vždy po několika letech často začíná úplně znovu od píky v novém zaměstnání. Všechny tyto věci bychom měli mít na paměti, až budeme před svými voliči obhajovat tyto zákony, které podle mého názoru musí přinést dostatečné sociální kompenzace pro vojáky z povolání.
Třetí úvodní poznámka, která je podle mého názoru také velmi důležitá, se týká určitého časového rámce, časového horizontu. Základní otázky vojáků z povolání jsou řešeny zákonem č. 76/1959 Sb. a zákonem č. 92/1949 Sb. Již z názvu těchto zákonů plyne, že základní zákony, byť byly několikrát novelizovány, byly přijímány před celou řadou desítek let - v jednom případě před čtyřiceti, ve druhém dokonce před padesáti lety. Málokdy zde máme zákony, které byly ve své základní podobě přijímány v roce 1949. Myslím, že v našem právním řádu jich tolik nenajdeme. Chci tím říci následující: Pokud budeme přijímat zákony, tyto předlohy, které jsou dnes před nás předloženy, pamatujme na to, že tyto zákony - byť mnohokrát novelizovány - budou platit čtyřicet, padesát, šedesát let. To by se velmi mělo odrazit na pečlivosti naší práce.
Samozřejmě koncepčně naprosto správný a lepší přístup by byl, kdyby byl předložen jeden služební zákon, který se týká všech uniformovaných složek, tzn. jak Armády České republiky, tak Policie České republiky, tak Bezpečnostní informační služby, Celní služby a Vězeňské služby. Koneckonců, bylo to tak řešeno v celé řadě států. Dokonce u nás za první republiky v případě např. četnictva, policie apod. vždy v jejich zákoně byl odkaz na zákon, který řešil služební poměr vojáků z povolání.
U nás byla zvolena jiná koncepce, tzn. byl navržen jeden zákon, který se bude týkat vojáků z povolání. Doufejme, že nebude dále extendován počet těchto služebních zákonů, že pro ostatní nevojenské uniformované, řekl bych vojensky organizované sbory, jako je policie, jako jsou zpravodajské služby, jako je Celní služba případně Vězeňská služba, bude vytvořen - pokud možno - jeden společný služební zákon.
Tento zákon se tedy týká vojáků z povolání a reflektuje určitá specifika vojenské služby. Samozřejmě bere v úvahu náš vstup do NATO a bere v úvahu také určité společné zkušenosti, které tyto země mají s dlouhodobým používáním kvalitních služebních zákonů a budováním kvalitních armád.
Základním obsahem tohoto zákona je vznik, průběh, změny a zánik služebního poměru vojáků z povolání. Je třeba si říci, že tak jako u ostatních uniformovaných složek, tento zákon zásadním způsobem zdůrazňuje, že vznikají určitá omezení práv a navýšení povinností v porovnání se standardním zaměstnaneckým poměrem. Jako určitá rovnováha tohoto omezení práv a navýšení povinností samozřejmě musí tento zákon obsahovat i určité kompenzace, aby došlo k vybalancování těchto dvou rovin. Bylo to zde řečeno již v úvodu, že v případě, že nebude tento zákon obsahovat dostatečné kompenzace, budeme mít základní problémy s obsazením některých funkcí.
Novinkou proti současné podobě je, že tento zákon zavádí pouze služební poměr na dobu určitou, na dobu dvou až dvaceti let. To je věc, která zřejmě při projednávání ve výboru pro obranu a bezpečnost vzbudí určitou diskusi. Bude vyžadovat podrobnější analýzy, protože je to věc nová, věc nezvyklá. Musím říci, že v celé řadě států NATO existují dva druhy služebních poměrů vojáků z povolání - jeden na dobu určitou, druhý tzv. kariérní služba, který má další určitá zvýhodnění a je to služební poměr na dobu neurčitou. Určitě této věci budeme věnovat velkou pozornost a určitě dospějeme k nějakému společnému názoru.
Jako určitá novinka je zde zaváděna nová klasifikace hodnostních sborů. Vedle rotmistrovského a praporčického jsou zaváděny i sbory nižších a vyšších důstojníků a sbor generálský. Musím říci, že v této souvislosti však působí poněkud podivným dojmem to, že zákon neobsahuje možnost, aby voják z povolání byl i poddůstojníkem. To může působit určité problémy. Rozumím argumentaci, že jde o důsledné oddělení vojáků z povolání od vojáků základní služby nejenom na základě určitých práv a povinností, ale i na základě hodnostního označení. Musím však podotknout, že v případě vytváření některých jednotek, které budou plně profesionální, ať už to budou jednotky, se kterými se počítá pro síly rychlé reakce, nebo to jsou jednotky, které jsou vysílány na mise v zahraničí - podotýkám, že každá taková jednotka je dnes vytvářena z vojáků z povolání a bude tomu tak i v budoucnu, bude působit komicky, když nejřadovější voják, nejřadovější samopalník, kuchař, řidič bude mít jako nejnižší hodnost hodnost rotného. Řekl bych, že s tímto přístupem se staneme opět armádou s nejvyšším počtem vyšších hodností na světě. Myslím, že tato věc by měla být velmi zvážena, mělo by být zváženo udělování poddůstojnických hodností i vojákům z povolání.
Jsem velmi rád, že tento návrh zákona pamatuje i na jeden nový prvek, se kterým musíme počítat při budování ozbrojených sil. Jsou zde zvláštní paragrafy, např. § 42, které se poměrně detailně a seriózním způsobem věnují problematice služby žen v ozbrojených silách. Myslím si, že tomu musíme věnovat velkou pozornost právě na základě zkušeností ze zemí NATO, které zpravidla, především ty progresivnější armády, vytvářejí poměrně široký prostor pro uplatnění žen v ozbrojených silách. Tuto cestu bychom měli následovat, protože zkušenosti s působením žen v našich ozbrojených silách jsou více než pozitivní. Tím se nám mimo jiné i velmi rozšiřují rekrutační zdroje. Rozšiřují se nám na dvojnásobek proti stávajícímu stavu, což je určitě dobrá zpráva pro nás všechny.
Musím říci, že je velmi dobře, že tento zákon pamatuje na komplexní řešení podmínek služby vojáků z povolání. To znamená, že cílem tohoto zákona bude a musí být problematika zdravotní péče, problematika bydlení, problematika rekreace, preventivní lékařské péče apod.
V této souvislosti bych se chtěl zmínit o jednom problému, který tady trochu načal pan kolega Holáň u předcházející předlohy a který velmi souvisí s tímto zákonem o vojácích z povolání.
***