(pokračuje Nečas)
Podle mého názoru je velmi důležité upravit podmínky tohoto zákona tak, aby neznemožňoval cestu k vyšší profesionalizaci ozbrojených sil, případně k její úplné profesionalizaci. To znamená, že při každém paragrafu, kterým budeme řešit tento zákon, musíme pamatovat i na tuto věc. To znamená, abychom nevytvořili příliš úzký koridor pro další budování našich ozbrojených sil, pro budování plně profesionálních jednotek, případně plně profesionální armády. Týká se to některých věcí, které souvisí například se zmíněnou problematikou profesionálních poddůstojníků.
Tento problém je více než vážný, protože některé údaje, které tady řekl pan kolega Holáň, jsou poněkud staršího data a z tohoto pohledu jsou příliš optimistické. Stav je ve skutečnosti takový, že dnes absolvuje základní vojenskou službu menšina populačního ročníku. Znamená to, že onen étos všeobecné branné povinnosti, všeobecné základní vojenské služby nám pomalu, ale jistě mizí. Základní vojenská služba začíná být vykonávána pouze menšinou populačního ročníku. Znamená to, že mimo jiné získává velmi diskriminující charakter, protože se týká jen výrazné menšiny populačního ročníku. Tento proces nezastavíme, protože kopírujeme podobné procesy, které probíhaly v západních zemích, v zemích Beneluxu a v Německu, kde dnes absolvuje základní službu třetina populačního ročníku. I my se k tomuto číslu začneme blížit, protože po roce 2000 se počet mladých mužů, kteří absolvují základní vojenskou službu, bude blížit ke 40 % a po roce 2005 dokonce půjde pod 40 %. V té chvíli to už bude velmi výrazný diskriminující charakter.
Co je velmi závažné, to je ten druhý údaj, který uvedl kolega Holáň příliš optimisticky, je údaj o některých speciálních sociálních a vzdělanostních skupinách a o jejich ochotě absolvovat základní vojenskou službu. Pan kolega Holáň zde mluvil o čtvrtině vysokoškoláků. Bohužel číslo je dnes jiné, kleslo pod 20 %. Dnes se pohybuje v závislosti na ročníku mezi 15 až 20 % vysokoškoláků, kteří absolvují základní vojenskou službu.
Z toho plyne, že základní vojenská služba vedle svého diskriminujícího charakteru získává i velmi výrazný selektivní sociální a vzdělanostní charakter, protože se stále více týká pouze určitých sociálních a vzdělanostních skupin, zatímco některé sociální a vzdělanostní skupiny se naprosto programově základní vojenské službě vyhýbají. To je opět v rozporu s všeobecnou brannou povinností, s jejím smyslem a étosem a je to mimo jiné i v rozporu s onou myšlenkou, že uskutečňováním myšlenky principu základní vojenské služby posilujeme civilní kontrolu ozbrojených sil. Ve chvíli, kdy základní vojenská služba má selektivní a diskriminující charakter, neposilujeme civilní kontrolu ozbrojených sil, naopak posilujeme leda civilní naštvanost na ozbrojené síly.
I tyto prvky musíme zvážit, i v tomto horizontu musíme vidět zákon o vojácích z povolání, aby neuzavřel vrata a aby nevytvořil bariéry pro cestu k plně profesionálním jednotkám, které potřebujeme vzhledem k našemu vstupu do NATO, aby nám neuzavřel cestu k plně profesionální armádě, k níž se v horizontu 8 až 10 let budeme muset vydat v každém případě, ať u vlády bude jakákoliv politická strana. Bude to objektivní nutnost.
Jako poslední věc v souladu s usnesením výboru pro obranu a bezpečnost navrhuji, aby byla prodloužena lhůta k projednání výboru o 20 dnů.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli dvě písemné přihlášky, a to pana poslance Josefa Houzáka a pana poslance Miroslava Kalouska. Prvně jmenovanému uděluji slovo.
Poslanec Josef Houzák: Vážený pane předsedající, kolegyně kolegové, ke sněmovnímu tisku 139 a k němu navazujícímu číslu 140, kde se návrhy zákonů dotýkají bytostně postavení vojáků z povolání České republiky jak v podmínkách působení v rámci státu, tak prioritně členství České republiky ve vojenském seskupení NATO.
I v tomto případě se jedná o zcela nové základní pojetí postavení vojáka z povolání, kde dosud zákonná úprava vycházela z konstrukce let 1949 - 1960. Od počátku 90. let došlo k mnoha novelám a dílčím úpravám neodpovídající právní síly, kdy povinnosti byly nahrazovány jinak než zákonem.
I dnes předložená právní úprava si bude vyžadovat v otázkách účasti našich vojáků v mnohonárodnostních silách změnu ústavy. V tomto směru nemohu souhlasit s předcházejícím zpravodajem, který říkal, že tyto otázky ústavu nepostihnou. Nemohu souhlasit s tím, že postavení vojáka v dnešní době je vojákem v neutrálním státu nebo ve zcela jiném seskupení.
Z významných navržených změn úprav potřebuji za potřebné poukázat na smluvní délky uzavřené pro dobu pro vojáky z povolání v rozsahu 2 až 20 let, to znamená na dobu určitou. Již dnes probíhající diskuse ukazuje, že ne všechny podmínky související s uzavřením takové smlouvy na kratší období nejsou motivující, zvláště pro mladé vojáky, kteří se zajímají o práci vojáků z povolání.
Rovněž tak zápočet let nerespektuje ani běžnou praxi u ostatních státních úředníků jako například policie. Domnívám se, že při dalším projednávání návrhů zákonů se objeví řada kvalifikovaných a věcných praktických podnětů a návrhů na změnu.
Předložené návrhy zákonů mají zcela mimořádný rozsah a působnost a zákonná úprava se váže podstatným vztahem na oblast sociální, na zdravotní, daňové a bytové otázky včetně otázek vzdělávání. Proto plně souhlasím se stanoviskem zpravodaje k tomuto zákonu a doporučuji nejen postoupení tohoto návrhu zákona do druhého čtení, ale aby byl tento zákon přidělen výboru rozpočtovému, výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí v otázkách bytových, dále výboru pro školství, vědu, mládež, kulturu a tělovýchovu a v neposlední řadě výboru pro sociální věci a zdravotnictví.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným je pan poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, neobávejte se, nebudu navrhovat přikázání dalším výborům.
Máme před sebou návrh zákona, který je nesmírně potřebný. Prosím ale o jedno malé zamyšlení. Pro rok 1999 vychází průměrný plat vojáka z povolání na 20 tisíc korun měsíčně. Porovnejte s průměrnou mzdou. Spočítáte-li všechny sociální výhody, naturální dávky - nechci je teď vypočítávat, na které má mandatorní nárok voják z povolání, a tento finanční objem vydělíme počtem vojáků z povolání v aktivní službě, vychází nám objem zhruba 90 až 100 tisíc korun ročně na jedince. Obecně lze říci, že zhruba v tuto chvíli je každý voják z povolání adresátem 300 tisíc korun ročně.
Předložený návrh mandatorní výhody v drtivé většině ponechává a rozšiřuje o další s dalším dopadem na nároky státního rozpočtu, s dalším dopadem na náročnost mandatorních výdajů kapitoly Ministerstva obrany. To je dobrá zpráva pro vojáky z povolání a ze srdce jim to přeji. Je to ale méně dobrá zpráva pro další zaměstnance rozpočtové sféry, pro učitele a pro lékaře. Musíme si uvědomit, že pošleme zprávu o politické vůli, která přidá rozpočtové zdroje jedné profesní skupině na úkol druhých, protože všem přidat nelze. Kvantifikace v tomto návrhu zákona obsažená je, že se zvyšují mandatorní výdaje o 350 milionů korun proti stávajícímu stavu.
***