Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Václav Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, potřeba novelizovat zákon o veřejných zakázkách byla již několikrát konstatována, jakož i to, že předkládaný vládní návrh má stále ještě celou řadu věcí, které jsou diskusní a nejsou přijímány nejen všemi poslanci, ale i velkou částí odborné veřejnosti. K těmto problémům mohu připojit některé další, z nichž za nejdůležitější pokládám např. to, že nové vymezení oblastí, na které se zákon nevztahuje, je příliš paušální a široké, ať už se týká nákupů strategického charakteru, kde se vylučují nejen zakázky, jejichž součástí jsou zčásti hrazené nákupy nebo dary a návazně potom placené související dodávky nebo služby, ale celá oblast se vylučuje.
Podobně zahraniční rozvojová a humanitární pomoc s odůvodněním, že je potřeba o ní rozhodovat rychle, se vylučuje celá z působnosti zákona, ačkoli jsou známé mnohé případy, kdy to není nutné a kdy by výběrové řízení veřejné zakázky mohlo proběhnout. Analogická situace se týká i pohledávek v zahraničí, kde se postupuje takovým způsobem, že v mnohých případech existuje několik subjektů, které by mohly pohledávku ze zahraniční vymáhat účinně, ale přitom se celá tato záležitost vylučuje ze zákona o zadávání veřejných zakázek.
Podobně se domnívám, že nově zákon správně definuje naopak některé další oblasti veřejných zakázek, kterých by se zákon týkal, avšak dochází k rozporu mezi obecnou definicí veřejné zakázky a definicí zadavatele v bodě 6, kde jde o právnickou a fyzickou osobu. Obecné vymezení zakázky se totiž týká dodávek, provedení prací nebo poskytování služeb, zatímco v bodě 6 definice zadavatele je vymezení, které je s touto definicí v kolizi.
Bylo by také možné debatovat o tom, že tzv. kompenzující transakce nemusejí být omezeny jen na obranné a bezpečnostní účely, a pravděpodobně by bylo v zájmu ČR, aby byly použitelné obecněji. Upozorňuji také na problém týkající se postupu otevírání obálek, kde se sice vylučují z otevírání opožděné podané nabídky, avšak na druhé straně se souhlasí s otevřením obálky, a až pak se zkoumá, zda byla zajištěna jistota a jestli už otevřená obálka z tohoto důvodu nemá být vyřazena ze soutěže.
Myslím, že ani nová formulace § 49 nevyvrací nejistotu v tom, zda v případě výzvy více zájemců jsou potřeba tři nebo pět zájemců o zakázku, aby taková soutěž byla správná. Je také potřeba zvážit, přestože byl pokus o uspořádání semináře k tomuto zákonu v době, kdy fakticky celé veřejnosti nebyl navrhovaný text znám, zda nebude potřeba uspořádat nový seminář v parlamentu.
Na základě všech těchto skutečností, vědom si toho, že je potřeba zákon novelizovat a novelu projednat, nenavrhuji jako mí předřečníci vrácení, ale chtěl bych navrhnout prodloužení lhůty o 20 dnů.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo uděluji panu poslanci Josefu Jalůvkovi.
Poslanec Josef Jalůvka: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolím si doplnit předchozí argumentaci svých kolegů ještě o některé další připomínky, které by mohly učinit schválením předlohy zákon kolizní.
Navrhované znění nevyjímá z působnosti zákona případy, kdy plnění veřejné zakázky poskytuje v celém rozsahu např. obchodní spolčenost založená zadávajícím subjektem jako jediným zadavatelem. Pokud si dobře pamatuji, v původním návrhu této novely, který jsem měl k dispozici k připomínkování jako zástupce Svazu měst a obcí loni v létě, byly z působnosti zákony vyjmuty i případy, kdy plnění veřejné zakázky mohl poskytnout i subjekt, v němž měl zadávající subjekt majoritní podíl, nemusel být tedy ani jediným zakladatelem. Neznám důvody, proč došlo k tomuto posunu v opačném směru, důvodová zpráva se o nich nezmiňuje. Z praxe komunálního politika vím, že např. obce začasté jako jednu z forem efektivního hospodaření s vlastním majetkem volí právě zakládání obchodních společností, které pak pro ně plní úkoly, které je obec povinna zabezpečovat v oblasti samostatné působnosti - např. čistota obce, odvoz domovních odpadů a jejich nezávadná likvidace, správa, údržba a provozování zařízení sloužících k uspokojování potřeb občanů, jsou-li ve vlastnictví obce apod.
Nevidím jako účelné, aby se smlouvy s takovými subjekty, jejichž jediným vlastníkem je zadávající subjekt a které jsou pod jeho přímou kontrolou, musely uzavírat po dodržení procedury stanovené zákonem o zadávání veřejných zakázek.
K § 2 písm. a). V tomto ustanovení je definováno pojetí veřejné zakázky. V souvislosti s navrhovaným zněním mám trochu obavy, aby v praxi opět nedocházelo k potížím ve výkladu této definice. Za prvé se domnívám, že by z této definice právě na tomto místě mělo být naprosto zřejmé, že zadavatel musí být tou stranou v úplatné smlouvě, která má platit. Vím, že z dalších ustanovení zákona a z jeho smyslu vůbec je to patrné. Moje obava má původ ve zkušenosti se stávajícím zněním, ve kterém dosud platí anorganické ustanovení o tom, že veřejnou zakázkou je rovněž nájem nebytových prostor. Výkladové publikace k tomuto ustanovení tvrdí, že postup zákona v tomto případě musí být dodržen, i když zadavatel má být pronajímatelem, tedy příjemcem oné úplaty ze smlouvy.
Za druhé není mi z navrhovaného znění definice veřejné zakázky jasné, zda veřejnou zakázkou je nájem, pod který termín by nájem, tedy dočasné přenechání věci za úplatu, měl patřit. Je snad nájem dodávkou, provedením práce nebo službou? Domnívám se, že ne, a přesto s pojmem nájem zákon dále počítá - např. § 3 odst. 2.
Třetí připomínka se vztahuje k § 49 a 50. Myslím, že novela zavádí jistou neurčitost do ustanovení o způsobech zadání veřejné zakázky. Je mi záhadou, čím se liší naléhavá potřeba podle § 49 odst. 2 písm. a) navrhovaného znění - zde je nutno vyzvat nejméně tři zájemce - od naléhavé potřeby podle § 50 odst. 1 písm. a). Tady stačí vyzvat jediného zájemce.
***