(pokračuje Kavan)
Odkazuji na odpověď, kde jsem říkal, že vycházíme, co se zahraniční politiky vůči Blízkému východu týče, kde podporujeme především mírový proces v oblasti na základě principu úsilí za mír, a vycházíme tu i z našich národních zájmů v prostoru, kterými jsou zájem bezpečnostní, samozřejmě zájem ekonomický a potom obecně politický. Na ten se váže podpora pro mírový proces. Jsme vlastně často jediný stát ze střední a východní Evropy, který takto aktivně v Blízkém východě vystupuje, např. udržujeme jak blízké vztahy se Státem Izrael a velmi dobré obchodní vztahy se Státem Izrael, tak i s palestinskou národní autonomií, vůči které vystupujeme jako jediný donorský stát, podporujeme tedy jak mír, tak ekonomickou spolupráci na Blízkém východě z tohoto našeho prostoru. Čili zase si nejsem zcela jist, co panu poslanci tu chybí. Politika vůči tak citlivé komplexní oblasti, jako je Blízký východ, se musí dělat samozřejmě pružně, nelze si vytvořit nějakou neměnnou šablonu podle těchto kritérií a těchto neměnných zájmů. Základní hodnoty, základní kritéria, základní zájmy jsou jak v mé odpovědi, tak především v koncepci zahraniční politiky České republiky, kterou budeme na půdě Poslanecké sněmovny diskutovat detailněji později. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Jedině pan poslanec Payne. Prosím.
Poslanec Jiří Payne: Já vnímám pokus pana ministra odkázáním na rozhovor na chodbě se vyhnout instituci interpelace. Interpelace je proto, aby pan ministr veřejně odpověděl na položené otázky. Ne aby se odpovědi vyhnul, že řekne někde na chodbě, že si o tom popovídáme.
Já bych opravdu rád věděl, jak to bude s Českou republikou, zda se přihlásíme ke zbývajícím konvencím proti terorismu, které jsme ještě nepodepsali. Na to pan ministr neodpověděl.
Zda máme nějakou politiku proti terorismu, proti zemím, které sponzorují terorismus, jsme se také nedozvěděli. Dozvěděli jsme se, že vládě se nelíbí terorismus. To je pravda, to se nelíbí nikomu. Ale co proto chceme dělat, to jsme se nedozvěděli.
Pokud se týká lidských práv, tak vnímá, že je skutečně ministerstvo zaměstnáno zpracováváním koncepčního materiálu, přesto k odpovědi zase jsme byli odkázáni na jakousi koncepci, ale povinností ministra je odpovědět zde a tady na mikrofon. Od toho jsou ústní interpelace, písemné dotazy, aby ministr musel odpovědět veřejně, před kamerami, před mikrofonem, a on se tomu neustále vyhýbá. Neustále odkazuje na jiné materiály.
Já doufám, že pan ministr je schopen z hlavy říci pár myšlenek k této věci, alespoň čím se ministerstvo zabývá, v čem spočívá koncepční materiál, co můžeme od tohoto materiálu očekávat. Předpokládám, že nespoléhá na to, že úředníci sami vědí, co mají dělat, ale že ministerstvo řídí.
Co se týče politiky vůči Blízkému východu, pan ministr znovu opakoval, že máme národní zájmy bezpečnostní, ekonomické a obecně politické. To máme všude na světě. To má každá země na světě. Ale nespecifikoval ani v nejmenším, jaké bezpečnostní zájmy na Blízkém východě Česká republika má. Ani v nejmenším se o tom nezmínil. Odpověď v této věci také neobsahuje ani jedinou zmínku o této věci. Nevím, jestli by pan ministr nám skutečně nemohl odpovědět alespoň několika slovy, jestli to ví z hlavy, jaké bezpečnostní zájmy tam sledujeme, jaké ekonomické zájmy tam sledujeme. Skutečně jsme se nedozvěděli vůbec nic. Jaké obecně politické zájmy, pouze přesvědčení a dobrou vůli, že bychom si přáli mírové uspořádání. Ale já bych chtěl vědět něco podrobnějšího. Myslím si, že dokonce maturant by dokázal o bezpečnostních, ekonomických a obecně politických zájmech na Blízkém východě povědět daleko více než to, co nám předvedl pan ministr.
Takže já znovu prosím o doplnění těchto odpovědí. Pokud pan ministr není schopen to odpovědět nyní, pak tedy prosím o písemné doplnění a můžeme to vyřešit tím, že sněmovna vyjádří nesouhlas s odpovědí a pan ministr si to někde přečte a doplní nám to.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Hlásí se někdo do rozpravy k této interpelaci? Do rozpravy k této interpelaci se dále nikdo nehlásí, rozpravu končím a táži se pana poslance Payna, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny:
Poslanec Jiří Payne: Já navrhuji usnesení, že Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra Kavana na tuto interpelaci.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej navrhl pan poslanec Payne, a to v hlasování pořadové č. 58, které zahajuji. (Protest z pléna.)
Pane, poslanče, to jste měl říci dříve, hlasování už běží.
Pane poslanče, vzhledem k tomu, že jste začal vykřikovat z místa, já musím již toto hlasování nechat doběhnout, protože samozřejmě poslanci neměli možnost se vyjádřit hlasováním. Ale upozorňuji na to, že bude-li si nějaký poslanec příště přát odhlásit, musí tak učinit předtím, než hlasování zahájím. Nebudu rušit další hlasování v jeho průběhu.
Prohlašuji tedy hlasování pořadové č. 58 za zmatečné, prosím o vynulování, všechny vás odhlašuji, prosím o novou registraci.
V hlasování pořadové číslo 59 rozhodneme ještě jednou o návrhu pana poslance Payna. Hlasování zahajuji. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 59 se z přítomných 131 pro vyslovilo 54, proti bylo 72. Tento návrh nebyl přijat.
Vzhledem k tomu, že jiný návrh usnesení nebyl podán, tím jsme skončili projednávání této interpelace.
Ministr financí Ivo Svoboda odpověděl na interpelaci poslankyně Taťány Jirousové ve věci privatizace OZS Bezdružice. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 130.
Prosím paní poslankyni Jirousovou.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, písemnou interpelaci i odpověď ministra financí jste obdrželi v podobě sněmovního tisku 130, takže shrnu jen krátce průběh privatizace OBZ Bezdružice, o které v mé interpelaci šlo.
OZS sloužící pro Bezdružice a čtyři okolní obce včetně přilehlých osad mělo být po rozpadu Okresního ústavu národního zdraví zprivatizováno. Od realizace původního privatizačního projektu předkladatelé, tedy lékaři, odstoupili z důvodu vysoké ceny objektu. Bylo to 1,5 milionu korun. Dne 1. 12. 1997 obec Bezdružice požádala o bezúplatný převod tohoto střediska zpět na obec. Fond národního majetku odpověděl starostovi obce až poté, kdy jsem se případem začala zabývat, tedy koncem roku 1998. V průběhu tří týdnů jsem učinila několik dotazů na Fond národního majetku, ale opakovaně mi bylo sděleno, že příslušný pracovník není přítomen. Napsala jsem tedy písemný dotaz, odpověď na tento písemný dotaz zde dne 25. 11. 1998 jsem obdržela 14. 1, 1999. Z něho cituji:
***