(pokračuje Kavan)
My se samozřejmě ke všem mezinárodně dohodnutým sankcím přidáváme, a to bez jakýchkoliv výjimek.
Ve své odpovědi na interpelaci pana poslance jsem dlouze vysvětloval, proč Česká republika se nechová v mezinárodním prostředí stejně jako Spojené státy americké, ale spíše jako srovnatelné země evropské. To znamená, vysvětloval jsem, jak je nesnadné vytvořit seznam zemí, které sponzorují terorismus, když neexistují jasná, právně podložitelná kritéria zařazování nebo vyjímání toho kterého státu z takového seznamu, a konstatoval jsem, že USA, které mají přece jen o něco více možností, než má Česká republika, technických možností ověřování některých spekulací apod., mj. mají např. 13 zpravodajských organizací včetně oblasti vyhodnocování klíčových informací, jako je CIA apod., s velkým rozpočtem 16 miliard dolarů i v USA s těmito možnostmi částečně výběr zemí v tomto seznamu je ovlivněn politickými hledisky.
Došli jsme k závěru, že je daleko vyváženější a daleko více odpovídá postavení země velikosti a váhy České republiky se v tomto případě chovat jako většina srovnatelných evropských zemí a posuzovat takové věci od případu k případu. To znamená, že Česká republika vnímá jako teroristické pouze činy, a nikoliv automaticky státy. Proto také i ostatní státy sdružené v Evropské unii takový seznam zemí, kde by byly vyjmenovány země sponzorující terorismus, nemají. V tomto smyslu si myslím, že Česká republika a její Ministerstvo zahraničních věcí se chová zcela srovnatelně se státy. Postoj USA v tomto je spíše výjimečný.
To ale přece vůbec neznamená, i když jsme nepojmenovali Irák jako zemi sponzorující terorismus anebo jsme ho nedali na nějaký takový seznam, že bychom jakýkoliv teroristický čin sponzorovaný Irákem schvalovali. Přesně naopak. I momentálně velmi chladné vztahy s Irákem dokreslují naši politiku vůči režimu Saddáma Husajna.
Dále pan poslanec tvrdil, že jsem ve své odpovědi nezařadil, dokonce vyjádřil názor, že jsem snad chtěl před poslancem Paynem utajit to, co USA připravují jako rozsáhlé návrhy týkající se boje proti terorismu. Zda jsem to skutečně chtěl a zda takovéto informace lze utajit, nechávám v tomto ctihodném shromáždění bez komentáře. Jinak konstatuji, že se Česká republika i mými ústy přihlásila k projevu prezidenta Clintona na posledním Valném shromáždění OSN, který věnoval téměř výhradně terorismu. Jsem přesvědčen, že Česká republika podpoří i většinu konkrétních návrhů týkajících se společného boje proti terorismu tak, jak jsme to již mnohokrát udělali.
Pan poslanec Payne řekl, že nechápe souvislost mezi dodržováním lidských práv a bojem proti terorismu. Navrhoval bych, že bych vám toto zkusil vysvětlit o přestávce. Jinak v materiálu to je, ale spíše se to možná týká druhé otázky. Tím přecházím k vašemu druhému bodu.
Jaká je politika české vlády vůči zemím, které porušují lidská práva. Přiznám se, že jsem neobdržel od zahraničního výboru Poslanecké sněmovny nějaký seznam doporučení zásad, jimiž by se Ministerstvo zahraničních věcí v této oblasti mělo řídit. Přesto konstatuji, že jsme problematiku lidských práv zahrnuli do zahraniční koncepce České republiky jako jednu z hlavních pilířů, na kterých zahraniční politika je postavena. Obecně odkazuji na tyto principy v již vládou schválené koncepci, kde v hodnotovém rámci lidská práva jsou na prvním místě. Říkáme, že Česká republika si uvědomuje, že lidská práva jsou nedělitelná, a opírá se ve své politice o takové mezinárodní dokumenty, které upravují vztah občana a státu. Jmenujeme tady mimo jiné Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pak o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropskou úmluvu o lidských právech apod.
Pan poslanec Payne se domnívá, že jsem dobře nevysvětlil vztah podpory lidských práv a obchodní politiky. Odkazuji na svoji odpověď, ale rovněž odkazuji na zahraničněpolitickou koncepci, kde to je k dispozici, ovšem pan poslanec Payne tento dokument zná, protože je již nějakou dobu v zahraničním výboru sněmovny a je k tomu připravena značná diskuse v zahraničním výboru sněmovny na 15. dubna, takže předpokládám, že když to teď rychle nenajdu, že se to tam dočte.
Každopádně považujeme dodržování lidských práv za kategorii nesmírně důležitou a není to kategorie, kterou kvůli některým obchodním zájmům bychom jakkoliv se rozhodli přecházet nebo ignorovat. To vychází jak z tohoto dokumentu, tak z mé odpovědi panu poslanci, tak i v praxi v zahraniční politice našeho státu. To neznamená, že nelze se snažit posílit i obchodní vztahy s řadou zemí, kde dochází třeba částečně k jistému porušování lidských práv. Tyto věci lze, i když je to dost složité, citlivě a diplomaticky sloučit. Lze protestovat proti nedodržování lidských práv v rámci stabilních vztahů, v rámci dialogu, v rámci snahy o zvýšení obchodních vztahů. Pokoušíme se to dělat i ve vztahu k takovým zemím, kde to je velmi složité, jako je např. Čína.
V posledním bodu - interpelace byla velmi dlouhá - se týká interpelace Blízkého východu. Pan poslanec Payne říká, že jsem v odpovědi nedefinoval naše zájmy.
***