Předseda PSP Václav Klaus: Nedopatřením vaším, nebo někoho jiného?
Poslanec Jiří Payne: Kancelář sněmovny přepsala název, který kdysi někde viděla, ačkoliv to žádný název není a s obsahem interpelace nesouvisí. Nevím, jak se to stalo, ale faktem je, že název je odlišný od obsahu interpelace.
Interpelace má tři části. V první části byla otázka, jaká je politika české vlády vůči zemím, které sponzorují terorismus, a které země podle názoru vlády do této kategorie patří.
V prvé řadě pan ministr říká, že v této věci pro českou vládu jsou rozhodující rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Tady vidím určitou disproporci, protože v současné době, jak pan ministr uvádí, jedinou zemí, vůči které jsou vzneseny sankce s hlediska Rady bezpečnosti, je Libye. USA jako náš alianční spojenec vedou v patrnosti sedm zemí, které sponzorují terorismus, z toho šest z nich disponuje chemickými nebo biologickými zbraněmi. Teď se dostává Česká republika do situace, že jako nový člen aliance se zavázala brát ohled na zájmy politiků, názory aliančních spojenců, a my se musíme vyrovnat s touto disproporcí, která ještě před čtrnácti dny v naší zahraniční politice neexistovala.
Zároveň narážíme na problém, že Česká republika měla např. v úmyslu účastnit se mezinárodní intervence vůči Iráku právě s odůvodněním, že Irák je jednou ze zemí podezřelých z přípravy teroristických akcí za využití zbraní hromadného ničení. Továrny na chemické zbraně měly být cílem takové soustředěné mezinárodní intervence. Já mám pocit, že tady se dostáváme do problému, že na jedné straně se česká vláda přihlásila k tomu, že podpoří v nějaké formě - tehdy se hovořilo o vyslání vojenské nemocnice - takovou akci, na druhé straně nepovažujeme Irák za zemi, která by byla podezřelá z toho, že by se případně mohla dopustit teroristické akce. Mám pocit, že to je oblast, kterou bychom si měli vyjasnit. K tomu právě směřovala tato interpelace, abychom si vyjasnili, jaká je vlastně politika české vlády.
Zároveň bych chtěl říci, že boj proti terorismu je jedním z podstatných bodů washingtonského summitu a že USA v této věci připravují poměrně rozsáhlé návrhy. Překvapuje mě, že pan ministr o této věci buď není informován, nebo to nezahrnul do své odpovědi, když my v rámci parlamentního shromáždění NATO o této věci už řadu měsíců diskutujeme, máme americké návrhy k dispozici a víme o tom možná více než Ministerstvo zahraničních věcí, nebo pan ministr před námi chtěl tyto informace utajit. Nevím.
Nechci se dostávat do detailů. Mám tady vypsané i konkrétní kroky, které USA budou na washingtonském summitu navrhovat.
Za druhé ve své odpovědi pan ministr na straně 2 říká, že Česká republika hlasuje v mezinárodních institucích tak, aby podpořila síly na obranu lidských práv zejména v rozvojových zemích. Přiznám se, že vůbec nechápu, jak problematika lidských práv v rozvojových zemích souvisí s problematikou boje proti terorismu. To mi nějak nedošlo, souvislost nevidím. Mám pocit, že tento odstavec se do odpovědi dostal nedopatřením.
Další podstatnou záležitostí, která je v předposledním odstavci, je to, že Česká republika v příloze III podle názoru ministra je signatářem pěti mezinárodněprávních dokumentů, které se týkají terorismu, zatímco USA vyzývají všechny členské země aliance, aby se staly signatářem 11 konvencí. To je záležitost, která by se také měla vyjasnit. Mám pocit, že pan ministr by si toho měl být vědom a měl by tuto nepřesnost uvést na pravou míru.
Druhá otázka zněla, jaká je politika české vlády vůči zemím, které porušují lidská práva, a které země do této kategorie podle názoru ministerstva patří. V této věci pan ministr zúžil problematiku lidských práv na kategorii občanských práv, a to v odstavci třetím, což podle mého názoru není zcela adekvátní. Já chápu, že třeba jeho politická strana chápe občanská práva jako prioritní, ale zdá se mi, že politika českého státu by měla v této věci pokrývat celé spektrum lidských práv, nejen občanská práva.
Za druhé ve věci porušování lidských práv zahraniční výbor v minulém volebním období formuloval zřetelné zásady, jak by si přál, aby Ministerstvo zahraničních věcí postupovalo. O této věci tady není ani zmínka. Dokonce se zdá, že pan ministr tyto zásady ani nečetl, ani není informován, že v této věci bylo jisté doporučení přijato. Pan ministr uvádí, že se zpracovává koncepční materiál. To je velký pokrok, protože o lidských právech se hovoří řekněme od r. 1970 a v roce 1999 ministerstvo začalo zpracovávat koncepční materiál v této věci. Věřím tedy, že v koncepčním materiálu bude zohledněno to, co zahraniční výbor jako doporučení pro Ministerstvo zahraničních věcí schválil.
V odpovědi se pan ministr zcela vyhnul nejpodstatnější otázce, to je vztahu mezi zahraničněobchodní politikou a politikou lidských práv. K této otázce neřekl vůbec nic. Je to téma v poslední době velmi zajímavé. Jsou zpracovávány zajímavé studie, které kladou otazníky nad dosud apriorně přijímanými souvislostmi mezi obchodem a dodržováním lidských práv. Mám pocit, že by Česká republika v té věci měla jasně deklarovat, jaký je vztah mezi naší obchodní politikou a dodržováním lidských práv.
Pan ministr se v této druhé otázce zcela vyhnul odpovědi na to, které země do této kategorie patří. Neodpověděl vůbec nijak.
Třetí otázka se týkala Blízkého východu, a to toho, jaké jsou priority české vlády vůči zemím Blízkého východu. Dozvěděli jsme se, že jsou to zájmy bezpečnostní, ekonomické a obecně politické. Ano, to je skutečně citát z úvodu učebnic zahraniční politiky, že zahraniční politika se dotýká bezpečnosti, ekonomiky a obecné politiky. Ale já jsem právě chtěl vědět, jaké to jsou bezpečnostní zájmy, jaké to jsou ekonomické zájmy a jaké to jsou obecně politické zájmy. Odpověď je natolik nic neříkající, že je skutečně na úrovni úvodu k učebnici zahraniční politiky. Vlastní obsah tam naprosto chybí.
Nicméně v odpovědi se dále píše, že Česká republika si k realizaci svých výše popsaných národních zájmů udržuje diplomatické zastoupení. Já tam ty národní zájmy nikde popsané nevidím, a proto prosím, aby byly doplněny, abychom skutečně věděli, jaké bezpečnostní zájmy, resp. jaká bezpečnostní rizika Česká republika v této oblasti vidí. Musíme si je specifikovat taxativním výpočtem za prvé, za druhé, za třetí atd. Pořadí priorit by podobně mělo být stanoveno v oblasti ekonomiky a politiky.
Proto si myslím, že odpověď je nedostatečná, a prosím pana ministra, aby svoji odpověď doplnil nejlépe zde na místě ústně, je-li to možné.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Paynovi. Prosím pana ministra zahraničních věcí, jestli má důvody vystoupit.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Pane předsedo, vážení poslanci, vážené poslankyně, přiznám se, že otázek bylo hodně. Mám obavu, že si pan poslanec Payne moji odpověď na svoji interpelaci pečlivě nepřečetl, protože některé odpovědi tam jsou zahrnuty, ale snad se v tom rychle zorientuji.
První otázka se týkala toho, jaká je politika české vlády vůči zemím, které sponzorují terorismus. Pokud jsem panu poslanci dobře rozuměl, tak Ministerstvu zahraničních věcí vytýká, že vycházíme z rezolucí Rady bezpečnosti OSN a v této souvislosti jmenujeme pouze Libyi, proti které jsou uplatňovány sankce.
***