(pokračuje Zeman M.)
A konečně povinností je chránit tento zdravotní personál v oblasti, kde nemůžeme v souvislosti s vypuknutím krize vyloučit rozsáhlé překračování státních hranic a přinejmenším ozbrojené nepokoje. Proto těch zhruba 100 vojáků.
Rád bych ještě odpověděl komunistickému poslaneckému klubu, který se obával, že ony náklady na vyslání polní nemocnice budou hrazeny z výnosu případně schválených spotřebních daní. Chtěl bych nejenom komunistický klub, ale všechny poslance této sněmovny ujistit jménem vlády České republiky, že tomu tak nebude a že mezi těmito dvěma procesy neexistuje žádná přímá ani nepřímá souvislost.
Závěrem bych chtěl vyzvat sněmovnu, abychom se zde vzájemně nepředváděli, protože právě toto je téma, které by nás mělo spojovat, a nikoli rozdělovat. Národu, který se postavil na naši stranu v roce 1938 i v roce 1968, národu, který nemůže za autokrata stojícího v jeho čele, a já chci upozornit, že ozbrojený útok posiluje, a nikoli oslabuje pozici tohoto autokrata, vůči tomuto národu jsme povinni postupovat tak, abychom na jedné straně dodrželi všechny své závazky vyplývající z našeho členství v NATO i v dalších mezinárodních společenstvích a na druhé straně se nepasovali do role primitivních troglodytů, kteří se domnívají, že všechno vyřeší bomby. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji předsedovi vlády České republiky Miloši Zemanovi. V tuto chvíli se slova ujme ministr zahraničních věcí České republiky Jan Kavan. Po něm bude hovořit pan poslanec Ransdorf.
Prosím, pane ministře, můžete hovořit.
Ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Děkuji, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, budu stručný, protože řadu věcí, které bych chtěl říci, tu přede mnou řekl pan premiér Miloš Zeman. Ale přesto mi dovolte na některé konkrétní věci reagovat, aby případně nedošlo k nedorozumění.
Pan poslanec Mareš nemá zcela pravdu, když tvrdí, že tu různí členové vlády říkali různé věci, ale nepůjdu do detailů, pro jistotu tedy velmi jasně, stručně opakuji, na čem jsme se jako členové vlády tady shodli, a to včetně všech těch, které poslanec Mareš jmenoval.
Přelety letadel přes území České republiky nejsou pobytem vojsk ve smyslu ústavy, tak jak to již tady vysvětloval před několika hodinami místopředseda vlády Pavel Rychetský.
Pozemní tranzity vojenských jednotek přes cizí území jsou pobytem vojsk ve smyslu ústavy přes naše území a parlament tím dává souhlas na základě návrhu vlády. A proto v navrženém usnesení je parlament žádán v bodě 3 vyslovit s tranzitem vojsk NATO přes naše území v případě, že k němu v rámci operace Joint Guardian dojde, vyslovit souhlas.
K panu poslanci Paynovi. Na řadu jeho poznámek už nebudu reagovat, protože jsem na ně reagoval přes 2,5 hodiny včera na zahraničním výboru a on opakuje v podstatě doslova totéž. A dnes dokonce dvakrát. Na některé jsem již odpověděl, na některé reagoval pan předseda zahraničního výboru poslanec Zaorálek, ale přesto na jednu poznámku musím reagovat.
Již dvakrát to tu během dnešního dopoledne říkal, že jsem netvrdil pravdu, když jsem tvrdil, že dohoda z Rambouillet, resp. návrh dohody z Rambouillet, protože byl zatím podepsán pouze jednou stranou, pouze kosovskými Albánci, není žádným způsobem utajen, že to je dokument veřejný. Není to tak. I pan poslanec Payne v jednu chvíli řekl, že to může mít nebo má stupeň utajení. Upozorňuji, že každý stupeň utajení, včetně podle naší klasifikace vyhrazeného, má své náležitosti, spisové i administrativní, v každém případě je neoprávněné zacházení s informacemi obsaženými v takovémto dokumentu, který podléhá kterémukoliv stupni utajení, je ho nutné považovat za porušení zákona 148/1998 o utajovaných skutečnostech.
Dokument, o který jde a o němž jsme včera hovořili na zahraničním výboru, máme ze zdroje aliančního, ze Severoatlantické aliance, a jako ministr zahraničí členské země NATO chci ctít pravidla nejenom slušnosti, ale pravidla aliance, které nás zavazují a podle nichž nelze předávat klasifikované informace bez souhlasu původce, bez souhlasu zdroje.
Přesto o obsahu toho návrhu dohody z Rambouillet jsem umožnili panu poslanci Paynovi a členům zahraničního výboru možnost se s nimi seznámit. Proto tu klást dnes myslím třikrát, ale možná, že to bylo víckrát, řečnické otázky, že politickým cílem je naplnění nebo dodržení mírové dohody z Rambouilletu, ale protože mírovou dohodu neznáme, tak to vlastně žádný politický cíl není, a že nevíme, co bude za tři roky, a proto jedna hádanka stíhá druhou hádanku. A klást toto jako argument proti předloženému návrhu považuji za zcela absurdní.
Znovu zdůrazňuji - základní kontury mírové dohody z Rambouilletu jsou samozřejmě známé, tzn., jde tu o zajištění vysokého stupně samosprávy Kosova, aniž by došlo k porušení teritoriální integrity Svazové republiky Jugoslávie, to je vlastně ten základní bod, o němž se jednalo v Rambouillet a s nímž v jednu chvíli srbští představitelé dokonce vyslovili v principu souhlas.
Hovořili jsme i na zahraničním výboru o tom, že v rámci té dohody se zajistí bezpečnost, neprostupnost hranice s Albánií pětikilometrovým pásmem, toto pásmo zůstane součástí suverénní Svazové republiky Jugoslávie a hranice budou hlídány mezinárodními jednotkami Severoatlantické aliance. Samozřejmě že dojít k řešení, mírovému řešení všech aspektů tak složité krize, která v Kosovu je, nebylo možné ani v Rambouillet, ani někde jinde. Proto se dohoda nazývá zatím "prozatímní dohoda o míru a samosprávě Kosova". Prozatímní proto, že v rámci dohody se získaly tři roky, tři roky míru, tři roky stability, tři roky, které by umožnily další politická - zdůrazňuji politická - jednání o dalším vývoji situace v regionu včetně postavení Kosova.
***