(pokračuje Šulák)
Dále bych se jich chtěl zeptat, zda si uvědomují, že v Kosovu dochází k násilnému odpírání autonomie kosovským Albáncům, k vytváření situace, kdy statisíce civilistů musí opouštět svoje domovy.
Oceňuji to, že Česká republika v rámci svých povinností vůči NATO vysílá právě nemocnici, která bude k dispozici i civilnímu obyvatelstvu. Proto mě udivuje, že se někteří kolegové podivují nad tím, že se zde hovoří také o humanitární pomoci. Hraničí to až s jakýmsi... Nechci být vulgární. Myslím, že u komunistických poslanců je způsob jejich vystupování poznamenán jejich odporem vůči vstupu České republiky do NATO. U jiných poslanců je zde zase snaha vytvářet problémy tam, kde nejsou, obviňovat z nich sociálně demokratickou vládu a tak i v tomto směru ji obviňovat z nepružnosti a neschopnosti. Takže účel světí prostředky, jak lze shrnout. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Šulákovi, hovořit bude pan poslanec Payne, připraví se pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Jiří Payne: Pane místopředsedo, vážená sněmovno, vážená vládo, musím zareagovat na vystoupení pana předsedy Zaorálka. On tady řekl, že politickým cílem je dohlédnout na dodržováním mírové smlouvy z Rambouillet. Já se ovšem ptám, co je cílem této politické dohody. O tom totiž nevíme zhola nic. A to je ta podstata věci. Co se bude dít v Kosovu za tři roky. Po skončení této mise? To je to, na co se ptáme, k jakému politickému řešení chceme směřovat. O tom jsme neslyšeli nic, vláda o tom nic neví, nic nám není ochotna říci. A to je ta nezodpovědnost, to je ten problém. To je stejné, jako když na jednu otázku odpovídáme druhou otázkou, na jednu hádanku odpovídáme druhou hádankou. Politická dohoda z Rambouillet je tajná, takže se o ní nesmí mluvit, a tudíž o politickém cíli nevíme zase nic. To je odpověď, kterou nám nabídla nyní ústy Zaorálka, předtím ústy ministrů sociálně demokratická vláda.
Jenom připomínám, že to nebývá zvykem, že v normálních parlamentech je, že vláda skutečně ty argumenty přednese. Domnívám se, že na nich není vůbec nic tajného, že to je věc, která se učí v prvním semestru politologie, jaké jsou argumenty pro a proti vojenským operacím, a že snad vláda by si konečně mohla přečíst skripta pro první semestr.
Za druhé pan předseda Zaorálek tady říkal, že dohoda není veřejnou věcí. Problém je, že dohoda není utajená, ačkoliv pan ministr tvrdil, že je utajená. A v tom mám pocit, že pan ministr překročil pravomoci veřejného činitele. To prostě nesmí tvrdit. Když něco není tajné, tak nemůže říkat, že je to tajné.
Za třetí tady je řečeno, že se pokoušíme přimíchat aktivity NATO do naší účasti v jedné složce aktivit NATO. Aktivity NATO momentálně jsou vedeny po dvou kolejích, po vyvíjení ozbrojeného nátlaku, vyhrožování, že dojde k bombardování Srbska, aby byla přijata mírová dohoda, na které se máme my podílet, ale my jako člen NATO se účastníme obojího, a pan Zaorálek, jakkoliv se to pokouší odseparovat, a vláda se to pokouší odseparovat, ono to nejde. My prostě si musíme říci, že jsme součástí celého procesu.
Za čtvrté pan ministr opakovaně a pan Zaorálek znovu používá argument, že máme tuto operaci schválit, protože má taky humanitární dopad. Omlouvám se, ale humanitární akce se dělají jinými prostředky, nestátními prostředky, a to je argument, který odmítám přijmout jako argument podpůrný pro schválení tohoto vládního návrhu.Vláda žádné podstatné argumenty neuvedla, není schopna výčet argumentů uvést. Neuvedla je ani v důvodové zprávě, ani v ústním přednesu. Mlhavé obecné pojmy, že jde o mírové uspořádání. To mně připomíná trošku socialistickou epochu naší země. Ale konkrétní argumenty, tak jak je to zvykem v demokratických zemích - "za prvé, za druhé, za třetí, za čtvrté" - vláda neuvedla a neumí je ani uvést.
Takže já odmítám, a ani pan Zaorálek a ani pan ministr to nepochopil, uznat to, že naši vojáci tam budou poskytovat zdravotní péči také místnímu obyvatelstvu v Makedonii, kde se nebude válčit. Odmítám to uznat jako podpůrný argument pro to, abychom souhlasili s vysláním. Já s tím vysláním souhlasím, ale tento argument je nemístní a nekorektní. To je podstata toho, co nepochopil pan Zaorálek a zřejmě ani pan ministr.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji poslanci Paynovi. Nyní se hlásí předseda vlády s přednostním právem, po něm pan ministr zahraničních věcí. Hovoří předseda vlády České republiky, prosím.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, opravdu obdivuji ty z členů této ctihodné sněmovny, jeden z nich právě přede mnou vystupoval, kteří jsou schopni diskutovat k jakémukoliv tématu, aniž by jakémukoli tématu rozuměli.
Dovolte mi, abych vám naprosto jasně, slovy prostými a nehledanými tlumočil stanovisko vlády České republiky nejenom k bodu, který právě teď projednáváme, tj. k vyslání polní nemocnice do Kosova, ale k celé kosovské krizi, která je kontextem tohoto vyslání. Obávám se, že mnohé z vás zklamu. Zklamu ty, kdo s krví podlitýma očima budou jásat nad dopady bomb a raket. Protože ty bomby a rakety budou dopadat na lidi, budou dopadat na náš spřátelený národ, a pokud už dochází k tomuto jevu, pak si musíme přát, aby to byl prostředek, a nikoli cíl. Aby cílem nebyl válečný konflikt, který by eskaloval podobně jako v dalších zemích, a neměl dohledné řešení. Aby cílem byl návrat jednajících stran, ať už do zámku Rambouillet, nebo kamkoliv jinam, aby cílem byla mírová dohoda, která by nezaložila nezávislé Kosovo, neboť nezávislé Kosovo je naprostý ekonomický i politický nesmysl, ale aby cílem byla dohoda zaručující rozšířenou autonomii kosovským Albáncům, autonomii, která by zabránila jejich exodu. A nezapomeňte prosím, že tento exodus již dnes zahrnuje v této malé populaci přibližně 250 000 osob.
Jaké je tedy stanovisko české vlády? Neočekávejte od nás, že budeme postupovat jinak, než např. Maďarsko. A maďarský premiér Viktor Orbán v Bruselu na tiskové konferenci spolu se mnou prohlásil, že Maďarsko nevyšle své vojenské jednotky do kosovské krize.
Tady se mluvilo zlehčujícím tónem o humanitární pomoci NGO´s , nadací a jiných organizací, které by podle dle mého názoru naivních představ jejich předkladatelů mohly být začleněny do řešení kosovské krize v této humanitární oblasti. Tvrdím, že to není pravda. Povinností české vlády je navázat na přátelské dlouhodobé historické tradice a poskytnout humanitární, tj. zdravotní pomoc, oběma - zdůrazňuji oběma - stranám včetně civilního obyvatelstva. Proto polní nemocnice.
Povinností české vlády je ochránit lékaře a další personál, který do této oblasti vysíláme. Proto Makedonie, nikoliv Kosovo. A upozorňuji, že toto vyslání se děje se souhlasem vlády Makedonské republiky.
***