(pokračuje Zaorálek)
Chtěl bych politický cíl tady sdělit, protože si myslím, že je jednoduchý a jasný. Politický cíl je dohlédnout na dodržování mírové dohody z Rambouillet. Nevěřte tedy lecčemus, co tady zaznělo. Možná někteří zkuste uvěřit tomu, co říkám já. Politický cíl je dohlédnout na dodržování mírové dohody z Rambouillet, která samozřejmě v definitivní podobě neexistuje, protože bohužel nebyla do této chvíle oběma stranami podepsána. Také není pravda, že pan ministr řekl, že cíl této akce je tajný. Pravdou je to, protože dohoda nebyla druhou stranou podepsána, tak dnes není veřejnou věcí a její obsah není dnes veřejně k dispozici. To je všechno, co bylo řečeno, a myslím, že tak, jak se to zde sdělovalo, že to bylo spíše zneužito.
Dohoda z Rambouillet je k dispozici tak omezeným způsobem, že není možné o ní mluvit veřejně a není možné o ní diskutovat. Navzdory tomu tvrdím, že politický cíl této akce je jasný. Jasné je také to, že operace Joint Guardian je mírová operace. To bylo myslím ve vystoupení poslance Payna také velice zkresleno, protože tady se mluví o rizicích a nebezpečích např. našeho členství v NATO, neustále se tady mluví o rizicích například, kterých je naše republika nějakým způsobem součástí díky tomu, že se chystají letecké útoky. To jsou - řekněme - jakási rizika, ale bohužel o tom není předkládaný materiál. Tento materiál není o našem členství v NATO ani o leteckých útocích. Ten je - opakuji - o naší účasti na akci Joint Guardian, jejímž cílem je pouze dohlédnout na dodržování mírové dohody z Rambouillet. Pokud by se ovšem k této dohodě dospělo, nebo dokonce pokud bychom se např. i po event. útocích vrátili k mírovým jednáním a byl jakýsi mírový výsledek, kde by se naše polní nemocnice opět mohla za souhlasu obou sporných a svářících se stran - opakuji - za souhlasu obou těchto stran, a já se potom ptám - např. poslanec Exner řekl, že snad tady budou ti, kteří mají dostatek morálky, aby odmítli takovýto text - kde mám mít já pohoršení, když říkám, že je to dohlédnutí nad dodržováním mírové dohody, které se koná za souhlasu obou soupeřících stran. Kde je tedy riziko pro Českou republiku? Já si dovolím tvrdit, že tady je samozřejmě riziko minimální.
Ještě jedna věc. Bylo toho více. Nechci opakovat velké výstupy, ale jednu věc si dovolím říci jako příklad nepřesnosti, která mi připadá nespravedlivá. Bylo tady řečeno, že ministr Kavan vydával tuto akci za humanitární akci nebo jakési humanitární gesto. Pokud by to řekl, tak souhlasím s tím, že je to opravdu jakési diletantství. Ale když si vezmu přesný záznam toho, co on na zahraničním výboru řekl, tak řekl toto: "Připomínám, že působení české polní nemocnice bude mít vojenský význam jako nezbytná součást mezinárodních sil pod vedením aliance. Nemocnice však může plnit i důležité humanitární úkoly pro obyvatelstvo tak těžce zkoušeného regionu." Ale, prosím vás, to je přece něco jiného. Tady ministr neřekl, že to je humanitární akce nebo humanitární gesto. A já se dovolávám toho, abychom v této sněmovně byli alespoň trochu přesní. Jestli nebudeme, tak věřím, že se nebudeme opravdu navzájem poslouchat, protože to nemá smysl.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zaorálkovi. Slovo má pan poslanec Petr Mareš, připraví se pan poslanec Petr Šulák.
Poslanec Petr Mareš: Dámy a pánové, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci ve svém příspěvku jenom velmi krátce reagovat na argumenty našich kolegů z řad KSČM. Dříve než tak učiním, dovolte mi, abych reagoval také na vystoupení členů vlády, která tuto rozpravu otevřela. Slyšeli jsme zde vystoupení tří ministrů velmi úzce spjatých s řešením tohoto problému, který máme dnes před sebou. Pana ministra zahraničí, pana ministra obrany a pana místopředsedy vlády. Trochu mě jímá hrůza z toho, jak rozdílné interpretace toho, co vlastně řešíme, jsme zde slyšeli. Pan místopředseda vlády nám zde říkal, že to, o čem budeme hlasovat, je pouze přelet nějakých letadel, o kterých vlastně hlasovat nemusíme, protože jsou v pravomoci vlády, od pana ministra obrany jsme slyšeli, že budeme hlasovat o transportech přes naše území nebo resp. o přesunech přes naše území. Dokonce zde došlo k rozporu mezi ministrem obrany a ministrem zahraničí v otázce, co vlastně má být předmětem usnesení, které bude navrhovat příslušný výbor. Trochu se mě zmocnily obavy, jak by tato vláda asi reagovala ve chvíli, kdyby byla vystavena povinnosti reagovat na skutečně vážnou krizi, která by se bezpečnosti tohoto státu dotýkala bezprostředněji. Nejsem si zcela jist, jak by tato reakce byla koordinována a jak by asi vypadala.
Ale ponechme to stranou. Vraťme se k tomu, co jsme slyšeli z úst našich komunistických kolegů. Pan kolega Zaorálek promine, ale já si myslím, že tato rozprava je tak trochu nebo do velké míry také o našem členství v NATO. Jestliže naše extrémní levice nedokázala zabránit našemu členství v Severoatlantické alianci, pak můžeme s jistotou očekávat, že se pokusí zabránit tomu, abychom v této alianci fungovali jako plnoprávný, aktivní, rovnocenný člen.
Argumenty, které jsme zde slyšeli, jsou argumenty, které ze strany radikální levice slyší mezinárodní společenství už od samotného vzniku aliance. Odkazy na Radu bezpečnosti jsou odkazy, které jsou nejčastějším obsahem kritik k akcím nejen aliance, ale i k akcím našich dnešních spojenců. Víte, že pravomoci Rady bezpečnosti byly určeny v euforii sklonku druhé světové války a tato instituce ztratila svoji akceschopnost již několik měsíců po té, co její pravomoci byly definovány. Od roku 1945 se v podstatě mezinárodní společenství potýká s tímto problémem. Potýká se s problémem nefunkčnosti Rady bezpečnosti. V současné době připravovaná strategie Severoatlantické aliance nabízí jednu z možností, jak tuto slepou uličku vyřešit. Nepochybuji o tom, že pokaždé, když se budeme bavit o tom, jakým způsobem bude Česká republika reagovat na nové kroky NATO, na jeho novou koncepci, uslyšíme ze strany našich komunistických kolegů tentýž argument. Ale položme si otázku zcela otevřenou. Jakou alternativu nám zde tito kritici nabízejí. Domnívá se pan kolega Ransdorf, že neštěstí, hrůzy, které zde velmi dobře popsal, bohužel je popsal pouze z jedné strany, slyšeli jsme výpočet akcí albánských ozbrojenců v Kosovu a neslyšeli jsme nic o akcích ozbrojených sil Federativní republiky Jugoslávie. Nechme to být. Obrázek byl velmi působivý. Domnívá se, že skutečně bude možné těmto hrůzám zabránit, pokud necháme volnou ruku panu prezidentu Miloševičovi? On sám dobře ví, že podobný postoj je velice neupřímný.
Dámy a pánové, Evropou naštěstí neobchází strašidlo Mnichova. Demokratické mezinárodní společenství naopak dospělo k takovému stupni odhodlání a koordinaci svých akcí na obranu hodnot, které jsou mu společné, že druhý Mnichov, tj. kapitulace demokracie před totalitou, dnes již není možný. Strašidlo by skutečně vystoupilo, toto strašidlo by se skutečně mohlo zhmotnit pouze za předpokladu, že by síla argumentů, které slyšíme z naší krajní levice, byla mnohem větší, než je dnes. Ale dá pánbůh, že k tomu nedojde. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Marešovi. Kolegyně a kolegové, technické sdělení pro členy organizačního výboru. Předseda Poslanecké sněmovny a předseda organizačního výboru po dohodě s předsedy poslaneckých klubů oznamuje, že začátek jednání organizačního výboru bude v 18.30 hodin ve světle informace, kterou přednesl zhruba před hodinou.
Nyní pokračujeme v rozpravě. Nyní bude hovořit pan poslanec Šulák, připraví se pan poslanec Payne.
Poslanec Petr Šulák: Vážené dámy a pánové, kolegyně a kolegové, vážená vládo, vážený pane předsedající, nechtěl jsem zde původně vystupovat, ale diskuse některých mých kolegů mě nutí, abych zde řekl několik poznámek.
Chtěl bych se především některých svých kolegů otázat vaším prostřednictvím, pane předsedající, zda si uvědomují, že Česká republika se stala členem NATO.
***