Poslanec Miloslav Ransdorf: Děkuji, pane předsedající. Ve svém příspěvku bych se rád vyjádřil k předloženým tiskům 43 až 46, k vystoupení obou pánů ministrů a také k dosavadnímu průběhu diskuse.
Myslím si, že s kolegou Paynem jsme včera na večerním zasedání zahraničního výboru kladli zcela legitimní dotazy, které se týkaly obsahu tzv. smlouvy z Rambouillet, která má dnes spíše charakter jednostranného prohlášení, protože srbská strana nepodepsala tento text. Chtěli jsme vědět, jaký je obsah a jak budou řešeny jednotlivé problémy, např. zjištění skutečného etnického stavu v Kosovu, jak a zda budou realizovány svobodné volby jako předpoklad demokratického procesu. Chtěli jsme se dozvědět i o řešení takové důležité oblasti, jakou je soudnictví apod. Byli jsme odkázáni na to, že se jedná o klasifikovaný dokument a že máme možnost si ho prostudovat na místě s tím, že se jedná o dokument důvěrný.
Chtěl bych se tedy zeptat, jak je možné - jestliže se jedná o dokument důvěrný, že byl tento text tzv. dohody v Rambouillet vydán předem před začátkem jednání v Rambouillet v kosovskoalbánském listu Koha di Tore integrálně jako celek.
Jestliže má být pro nasazení polní nemocnice číslo šest v tomto prostoru základem příslušná smlouva, je třeba si položit otázky, zda odpovídá skutečně potřebám řešení v této oblasti. Bylo tohoto textu dosaženo údajně na základě toho, že byl oběma stranám předložen dokument, ke kterému se nebylo možno v podstatě vyjádřit a nebylo možno udělat zásadní změny. Alespoň toto tvrdí jugoslávská strana, která předložila návrhy některých dodatků -nebyly akceptovány. A co je nejzajímavější, nebylo uskutečněno ani jednání obou delegací. Obě delegace zůstaly v Rambouillet v naprostém oddělení, nedošlo ke schůzce. A co je nejvíc překvapující, je to, že se výsledný text odchýlil od závěrů kontaktní skupiny. Jak známo, jugoslávská strana akceptovala deset principů kontaktní skupiny a text, který je k dispozici, se zhruba na 55 % odchyluje právě od kontaktní skupiny.
Myslím si, že ještě bude veliká diskuse kolem částí dvě, pět a sedm, a myslím si, že i některé zásady, které se nakonec dostaly do závěrečného textu, budou i předmětem studia lidí, kteří se mezinárodně právními otázkami zabývají. Je např. podle mého názoru legitimní námitka, kterou vznesla jugoslávská strana, že není možné oddělovat od sebe teritoriální a státní suverenitu. To je problém, který se vlastně v předkládaném dokumentu neřeší a který je nepochybně pro akceptaci z jugoslávské strany klíčový.
Chtěl bych se vyjádřit také k tomu, jak uváděli oba ministři současnou situaci, zdůvodnění pro to, abychom návrh, který je nám předložen, přijali. Bylo řečeno, že je nutné v současné době vyvíjet tlak na jugoslávskou stranu. Dobře. Ale v současné situaci vidíme, že od ledna 1998 na kosovskoalbánském území došlo k 2 300 teroristickým útokům, 400 lidí bylo zabito ze všech národností a UČK sama o sobě provedla 150 únosů.
Podobně je možné uvádět i další čísla. Od samotného započetí jednání v Rambouillet bylo ze strany UČK provedeno 221 útoků a provokací, z toho 131 proti policii, 78 proti civilistům, 12 proti jugoslávské svazové armádě. Zavražděno bylo 45 osob, z toho 39 civilistů a 6 policistů. 42 bylo těžce zraněných, z toho 16 civilistů a 26 policistů. Lehce zraněných bylo 34 - 23 civilistů a 11 příslušníků policie. Únosů bylo 27, z toho 23 civilistů, jeden byl unesen voják a tři policisté.
To není chování síly, která přistupuje k jednáním, která probíhala v Rambouillet s úmyslem dosáhnout mírového uspořádání. Po celou dobu, o které byla řeč, probíhala infiltrace z hraničních území mezi Albánií a Jugoslávií. V souvislosti s tím došlo k útokům ve 205 případech proti jednotkám jugoslávské svazové armády.
Myslím si, že toto jsou všechno problémy, o kterých je třeba přemýšlet, a je třeba si klást otázku, jak se chovají v takovém případě jiné státy. Příkladem může být separatistické hnutí, které žije na Korsice. Byla tam velká vlna teroristických útoků a nikdo nepochybuje o tom, že francouzská armáda má právo kdykoliv vstoupit na území Korsiky a má právo zasáhnout svými jednotkami proti aktivitám separatistů. Myslím si, že to je legitimní právo každého státu, který se pohybuje uvnitř svých hranic, nikoho nenapadá a jedná v souladu s principy mezinárodního práva.
Je třeba si také položit otázku: Jestliže jsme dnes členy Severoatlantické aliance, zda máme patřit k těm, kteří se akce zúčastní, nebo těm, kteří si zachovali rezervovaný postoj. Ze současných 15 členů aliance pouze pět bude zahrnuto do této operace. I další, kteří si zachovali rezervovaný postoj, nejsou o nic méně legitimními součástmi tohoto společenství.
Z otázek, které se naskýtají, je zde také další, a sice postoj dalších zemí, postoj velmocí, které sledují dění na balkánském poloostrově. Média komentovala postoj premiéra Primakova, jeho zrušení cesty do Spojených států. Myslím si, že nepochybně tady určitou motivací je to, jak byly utvářeny vztahy mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí. V květnu 1997 byl přijat tzv. zakládající akt mezi Ruskou federací a Severoatlantickou aliancí. A tam je zakotveno jako velice důležitý a pro Evropu nadějný princip to, že na evropském kontinentě se vylučuje použití síly a také hrozba použitím síly. Chová se Severoatlantická aliance v případě Jugoslávské svazové republiky tak, jak bylo uvedeno v zakládajícím dokumentu z května 1997?
Dámy a pánové, kolega Nečas ve svém vystoupení uváděl čísla, která se týkají ilegálního přistěhovalectví na našem území, čísla, která se týkají migrantů. Nedomnívám se, že tato čísla budou menší, jestliže vzplane válečný požár na Balkáně. Neustále se hovoří v souvislosti s operacemi v této oblasti o humanitárních důvodech, po celou dobu, kdy docházelo vlastně k dekompozici původního jugoslávského státu.
***