(pokračuje Payne)
Mám pocit, že to je nesprávné, a mám dokonce pocit, že česká veřejnost má právo vědět, k jakým politickým cílům má sloužit nasazení našich vojáků.
Nutno říci, že česká veřejnost neví, proč vláda chce vysílat nemocnici, aby se zúčastnila této mezinárodní operace. Neví, vláda jí to nesdělila. Argumenty, že se jedná o všeobecné mírové uspořádání, mírovou dohodu, jsou natolik všeobecné, že se nedá posoudit, jestli jsou, či nejsou realistické.
Druhá věc - my jsme se ptali na vojenské cíle, protože to je druhá povinná otázka, na kterou se musíme ptát. Bylo nám velmi všeobecně řečeno, že se bude jednat o separaci znepřátelených stran, demilitarizaci apod. Vytvoření takové zóny separace s sebou ovšem nese celou řadu problémů, např. kdo bude spravovat hraniční režim mezi oběma částmi jugoslávské federace, jak bude zajištěn obchod, jak bude zajištěno zásobování Kosova. To jsou otázky, které automaticky vyplývají z toho, když mezinárodní komunita vnutí nějakému státu rozdělení a vytvoření pásma separace, a to pásma separace jak mezi Srbskem a Kosovem, tak mezi Kosovem a sousedícími státy. Automaticky s tím vzniká celá řada administrativních problémů na hranici. Někdo tu hranici musí spravovat a obhospodařovat. Ani na tyto otázky nám nebylo odpovězeno.
Ptali jsme se také - a to je třetí povinná otázka, kterou zahraniční výbor musí položit - jaká jsou rizika s tím spojená pro Českou republiku, resp. jaké zájmy sleduje Česká republika jako taková v této věci, a otázkou je, zda rizika a zájmy, když je dáme na misku vah, jsou v rovnováze. Je třeba k tomu ještě připočíst finanční náklady na uspořádání operace. Jde tedy o to, zda naše zájmy jsou tak velké, že rizika a náklady s tím spojené to vyvažují. O těchto věcech jsme se nedozvěděli už vůbec nic.
Já mám pocit, že dohoda, o které se vedou jednání a ke které celosvětová veřejnost upírá naději, má velmi mizivou naději na úspěch. Není to žádná novinka, stačí se podívat do světového tisku. A to je věc, kterou bychom si měli říci, že když vynakládáme takové finanční prostředky, přijímáme určitá rizika účasti v takovéto akci, a jsou to rizika spojená s tím, že když se nepodaří podepsat dohodu a dojde k leteckým útokům, tak my jako člen aliance se stáváme součástí bezpečnostních rizik aliance. O tom nás ani jeden z ministrů neinformoval.
Dohoda hovoří o tříletém přechodném období. Tříleté přechodné období k čemu? Nevíme. Ani slovo nepadlo o tom, k čemu má ta operace směřovat. Může směřovat také k tomu, že nás bude čekat nekonečně dlouhá, velmi drahá přítomnost vojenských sil na území cizího státu, podobně jako tomu je třeba na Kypru, kde máme mezinárodní vojenské síly již desítky let bez naděje na jakékoliv řešení. Po jisté době přítomnost mezinárodních sil, takto oddělujících znepřátelené strany, se stává rukojmím konfliktu, protože už není možné odejít. Jakmile by se odešlo, přejímají účastníci této mezinárodní akce odpovědnost za krveprolití, které by případně následovalo. Připomínám jenom kritiku americké vlády v situaci, kdy se stáhla z Vietnamu, že vlastně hodila přes palubu své spojence.
Stažení české jednotky nebo mezinárodních jednotek v jistém okamžiku - po dvou až třech letech - může znamenat, že na sebe budeme přejímat odpovědnost za krveprolití, které bude následovat.
Pokouším se rizika amatérsky dát dohromady. Mám pocit, že ministerstvo zahraničí má 1600 diplomatů proto, aby takovouto věc udělalo profesionálně a aby to předložilo české veřejnosti prostřednictvím Poslanecké sněmovny.
Ptáme-li se po zájmech České republiky, tak je pravda to, co bylo zmíněno, že americký prezident prohlásil, že nepodnikneme-li ozbrojenou akci - měl na mysli už ozbrojené nálety na vojenské cíle v Srbsku - bude tím ohrožena věrohodnost naší Severoatlantické aliance. Je bezesporu zájmem České republiky, aby NATO mělo svoji autoritu ve světové politice. Toto mělo také zaznít z úst vlády, a nikoliv z příspěvků, které jsme si stačili připravit přes noc, protože vláda o tomto materiálu jednala 24. února. Do Poslanecké sněmovny dorazil tento materiál minulý týden, to znamená, že to trvalo tři týdny, než se z vlády dostal sem. Na zahraničním výboru jsme o tom jednali v předvečer dnešního jednání, takže jsme si v podstatě mohli připravit náš projev pouze přes noc. Omlouvám se, že je to útržkovité, ale vláda nás postavila do takové situace. Mám pocit, že nic nebránilo tomu, aby jednání v zahraničním výboru proběhlo před třemi týdny a abychom na dnešním jednání mohli být daleko lépe připraveni.
Další věcí, která mě trochu zaráží, je, že Česká republika podle předkládací zprávy byla požádána, aby se zúčastnila příspěvkem vojenské nemocnice jedné části politiky aliance, a to v alternativě, že bude podepsána mírová dohoda, která vlastně definuje statut Kosova. Já se ale ptám - jsou naše ozbrojené síly v takovém stavu, že nic více než vojenskou nemocnici nemůžeme nabídnout? A jsou naše vojenské síly v takovém stavu, že té druhé operace NATO, která je mnohem podstatnější, se vůbec nemůžeme zúčastnit, protože je to nemyslitelné při stavu našeho letectva, naší techniky a naší armády? Já mám obavu, že tomu tak je, že jsme nebyli vyzváni k žádnému dalšímu příspěvku, protože bychom ohrožovali úspěšnost celé operace.
Poslední věcí, která tady zazněla dnes opakovaně z úst pana ministra Kavana - já jsem slyšel podobné výroky od jiného ministra vlády před několika týdny - je, že celá záležitost bude mít také humanitární aspekt. Omlouvám se, ale vojenské síly v tomto smyslu nevysíláme k plnění humanitárního aspektu. Jenom pro srovnání chci uvést, že nadace Člověk v tísni financovala humanitární přítomnost civilní nemocnice v Sarajevu po dobu jednoho roku. Takto já si představuji humanitární pomoc. Tam vůbec není potřebné, aby operace prováděli vojáci, kteří jsou mnohem dražší než civilní lékař. Chceme-li tedy poskytnout humanitární pomoc, tak chci připomenout, že humanitární pomoc se provádí civilními prostředky prostřednictvím nadací, prostřednictvím nestátních organizací, které mohou velmi dobře humanitární pomoc poskytovat. Já si myslím, že by bylo namístě, abychom o tom uvažovali, aby vláda podpořila třeba prostřednictvím nadace vyslání civilní nemocnice řekněme vedle vojenského příspěvku v rámci aliance.
Mimo jiné se ptám na další nevyjasněný aspekt. Jestliže dojde k separaci Kosova a jeho izolaci, bude bezesporu problém s jeho zásobováním. Bude umožněno a zajištěno v rámci mezinárodní operace také poskytování humanitární pomoci do Kosova? Bude zajištěna ochrana pro humanitární pomoc?
To jsou všechno aspekty, které jsme neslyšeli a které česká veřejnost má právo slyšet. Zdá se mi, že přístup vlády k této věci je velmi neprofesionální.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Paynovi. V průběhu příspěvku pana poslance Payna jsem viděl zvednutou ruku pana ministra obrany, ale nevím, zda i nadále trvá na svém vystoupení. Pane ministře obrany, chcete v tuto chvíli reagovat, nebo nikoliv? Je tomu tak. Po ministru obrany vystoupí pan poslanec Ransdorf.
Ministr obrany ČR Vladimír Vetchý: Vážený pane předsedající, vážení paní poslankyně, páni poslanci, jen na jednoduchou aritmetiku jestli 100 nebo 102 - znovu upozorňuji, že během celé akce tam bude přítomno do sta příslušníků naší armády. Ono je to tak, že ze začátku tam bude jistá skupina, která bude stavět nemocnici. Těch bude 18, ale až odjedou, tak tam zůstane šest lidí z této skupiny. Během celého pobytu tam nebude více než sto lidí.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu ministru obrany. V tuto chvíli vystoupí s řádným diskusním příspěvkem pan poslanec Ransdorf.
***