(pokračuje Frank)
Bylo to zde řečeno. Zaznělo to, ten však chybí a prostě není.
Ale já chci upozornit ještě na některé faktory, protože v materiálech, které jsme k dispozici měli, se praví, že to však údajně nevylučuje možnost použít vojenskou sílu k prosazení vojensko-politických aspektů "mírového jednání". Jde tedy opět o prostředek zájmů zejména pak NATO. Musím znova upozornit, že v dosud známých návrzích na změnu strategické koncepce NATO se skrývá velké nebezpečí pro bezpečnost jednotlivých států. Konečně i Spojené státy samy navrhly, aby NATO ve výjimečných případech, ve výjimečných situacích nečekalo s vojenským zásahem na rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Tuto svévoli rozhodovat o použití vojenské síly v rozporu s mezinárodním právem jednoznačně odmítáme. Naopak žádáme vládu České republiky, aby trvala na tom, že o použití vojenské síly lze rozhodovat výlučně v rámci Organizace spojených národů na základě 7. kapitoly její Charty. Jsem přesvědčen, že to je i případ operace Joint Guardian včetně účasti naší nemocnice, neboť ani Česká republika nemá v této chvíli příslušný odpovídající mandát OSN, k jehož plnění by byla jako členský stát vázána.
Jistě diskutabilní je i otázka vyčíslených nákladů, které dosahují částek pro roky 1999 a 2000 více než 600 milionů korun, které alespoň pro letošní rok nejsou plánovány v rozpočtu Ministerstva obrany České republiky a mají být použity - jak řekl pan ministr - z Všeobecné pokladní správy. Já k tomu jen dodávám, že jednotka SFOR 2 nás stojí ročně kolem jedné miliardy, a to vše v době, kdy chybějí prostředky téměř ve všech resortech. Půjde znova o prostředky, které budou odejmuty ze státního rozpočtu. Musím upozornit na to, že navíc ani mezinárodní spediční firma, která bude zajišťovat přepravu nemocnice, nemusí zůstat u rozpočtované výše 40 milionů korun.
Kolegyně a kolegové, poslanci KSČM odmítají vládní návrh z výše uvedených důvodů. Ale také proto, že Česká republika se nesmí zúčastnit akcí jen proto, že momentálně odpovídají záměrům NATO. Jde z naší strany o akt, který provádíme nejen bez mandátu Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, ale také bez žádosti dotčeného státu, v tomto případě Svazové republiky Jugoslávie.
Navrhuji Poslanecké sněmovně, aby vládní návrh na vyslání šesté polní nemocnice Armády České republiky do operace Joint Guardian zamítla. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Frankovi. Konstatuji, že tento návrh lze podat ve všeobecné rozpravě. Budeme o něm hlasovat po jejím uzavření. Nyní bude hovořit pan poslanec Payne, připraví se pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Jiří Payne: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážená sněmovno, za prvé bych rád uvedl na pravou míru zpravodajskou zprávu zpravodaje zahraničního výboru, který nepravdivě informoval sněmovnu, že jsme schválili návrh usnesení ve znění vládní předlohy. Není tomu tak. Zjistili jsme, že vládní předloha obsahuje jednu podstatnou chybu. Žádá totiž sněmovnu, aby souhlasila s účastí 100 vojáků polní nemocnice v operaci Joint Guardian, ale prostým součtem, že nemocnice bude mít 84 vojenských osob zdravotnického personálu a 18 osob podpůrného personálu, docházíme k číslu 102. Znamená to tedy, že buď jedno, nebo druhé číslo není pravdivé. Zahraniční výbor s ohledem na tento rozpor pozměnil vládní usnesení tak, že bychom souhlasí s účastí 102 vojáků v této operaci. V této věci mám pocit, že zpravodaj informoval sněmovnu nepřesně. Usnesení zahraničního výboru máte na svých stolech a můžete si ověřit, že tam skutečně je číslovka 102.
Za druhé - při projednávání této věci neustále sklouzáváme k tomu, že vidíme jenom malý český příspěvek do této operace. V tomto smyslu byla ta postupně se přicmrndávající vystoupení obou ministrů vlády, kteří neustále dodávají různé detaily. Mimo jiné to svědčí o tom, že vláda to nemá příliš připravené. Svědčí to o tom, že neustále sklouzáváme k tomu, že vidíme jenom malou českou účast v této operaci. Všeobecný pohled na věc zde nezazněl. Nepřednesl ho ani ministr zahraničí, ani ministr obrany.
Ministr obrany nám sice popsal, jak bude akce vypadat, ale neupřesnil nám, odkud vláda vezme peníze na tuto akci. Sice se o tom zmínil, ale já tomu pořád nerozumím. V ČTK jsme nalezli zprávu, že bude potřebné o tuto částku prohloubit deficit státního rozpočtu. V předkládací zprávě vlády se píše, že v resortním rozpočtu na tuto operaci peníze nejsou. Poprosil bych tedy ještě jednou přesně vymezit, odkud se ty peníze vezmou. Když jsme v minulosti plánovali podobné akce, bylo vždy předem jasné, z jakých rezerv, odkud, z jakého účtu se peníze vezmou. Prosil bych, abychom v této věci měli zcela jasno.
Dále mám pocit, že zde zůstala utajena souvislost mezi tím, co se odehrávalo řekněme včera v noci v Bruselu, a tím, co nám zde vláda předkládá. Politika NATO má v současné době vyjednávací pozici takovou, že předkládá jakousi dohodu znepřátelených stran v rámci jednoho státu - Svazové republiky Jugoslávie - a nebude-li tato dohoda přijata, hrozí vojenským napadením země. To jsou dvě strany téže politiky. Vláda se zde snaží udržet pozornost pouze na jedné straně politiky. Neustále mluví o tom, že my se zúčastníme jen mírové části. Ale jako koaliční partner jsme zahrnuti i do druhé části, které se sice nezúčastníme aktivně, ale jako člen aliance se na ní podílíme. Mám pocit, že toto odlišení dvou věcí, že nálety na srbské vojenské cíle jsou druhou stránkou toho, o čem zde vláda hovoří, a že to je potřebné odlišit a zdůraznit.
Dále je potřebné - a mám pocit, že to zde také nezaznělo v náležité jasnosti - že účast vojenské nemocnice je podmíněna podepsáním dohody o prozatímním řešení situace v Kosovu. Znamená to - nebude-li dohoda podepsána, nemohou žádní vojáci tranzitovat přes naše území, nemůžeme my nemocnici nikam vyslat. Mám pocit, že to také nebylo náležitě zdůrazněno.
K včerejšímu projednávání v zahraničním výboru musím říci, že oproti tomu, když jsme projednávali dřívější akce, ať už se jedná o UNPROFOR, IFOR, SFOR, toto projednávání bylo smutné, protože představitelé obou ministerstev nám v podstatě nesdělili téměř žádné informace. Při projednávání každého vyslání vojenských sil do zahraničí povinně se zahraniční výbor musí ptát na několik otázek. Za prvé - jaký je politický cíl, kterého chceme dosáhnout. Jak bude vypadat mírové uspořádání Jugoslávie, jehož chceme vojenskou akcí dosáhnout. Vojenská akce nikdy není jenom samoúčelná, musí směřovat k nějakému politickému řešení. My jsme se nedozvěděli, jaké jsou politické cíle ať už NATO, nebo České republiky v té věci. Ministr nám na to odpovídal, že to je všechno tajné. Odkazoval nás na jakousi zprávu, o níž jsem si ověřil, že není tajná, ale že má jiný stupeň utajení, a sice "vyhrazené". Teď nevím. Buďto pan ministr zneužil zákona o ochraně utajovaných skutečnostech a přiřkl tomuto dokumentu vyšší stupeň utajení, než mu náleží, nebo v tom sám nemá jasno.
***