(pokračuje Zeman E.)
Připomněl bych to, že jsem tehdy na výboru říkal, že text, který drží poslanci v ruce, byl zastaralý, a bavili jsme se o textu, který jsem držel já. Ale můžeme si ujasnit při nějakém posezení, v čem se liší ty dva texty - ten projednávaný mezi výborem a ten, který dnes platí. Nejsem si vědom žádných principiálních odlišností.
K otázkám, zda jsem si vědom, že nařízení je v rozporu se zákonem. Má odpověď zní: "Ne, nejsem si vědom a nedomnívám se, že je v rozporu se zákonem." Způsob vypočítávání normativu sice panu předsedovi v tomto určitým způsobem nahrává, ale vada je v tom - a to pan předseda zajisté ví - že celá metodika, podle které vznikaly soukromé školy, podle které byly upravovány zákony, které se jich týkají, vznikala velice podivným způsobem a vede k poměrně paradoxním koncům.
V mnoha televizních vystoupeních a na vystoupeních na půdě výboru jsem opakovaně říkal: "Není to tato vláda a nejsem to já jako současný ministr školství, kdo prosadil do zákona to, že soukromé školy se neřídí zákonem 143 o odměňování pracovníků ve sféře rozpočtových a příspěvkových organizací, ale zákonem č. 1, který jim umožňuje dávat si smluvní platy." Takže těch nešťastných 17 %, která nedostaly soukromé školy, je prostě logickým zákonitým vyústěním tohoto problému. Jestliže vláda zvýšila o 17 % tarifní mzdy pro ty, kteří jsou rozpočtovými a příspěvkovými organizacemi a řídí se zákonem 143, pak nepochybně z logiky zákona to nemůže platit pro ty, kteří nejsou takovými organizacemi a řídí se jiným zákonem. Čili těch 17 % dostat dost dobře nemohli a byl bych mohl být velmi dobře a oprávněně interpelován, že plýtvám státními penězi v rozporu se zákonem, kdybych jim svévolné takové peníze přidělil. A to už nemluvím o tom, že nám samozřejmě v resortu školství žádné takové prostředky nepřidělilo Ministerstvo financí v rozpočtu.
Takže ještě jednou shrnuji: Nařízení není v rozporu se zákonem. Problém je, že zákony si odporují trochu samy mezi sebou. Problém je v tom, že soukromé školství vznikalo na nelogických základech, nevznikalo na principu školských zákonů, ale živnostenského zákona a jiných podobných zákonů, které se pohybují v úplně jiných sférách, než je sféra školská. A já jenom přivítám, když se nám podaří v nově připravovaném zákoně v souladu i s Asociací soukromých škol toto dostat na jeden společný základ, aby to bylo vše řízeno jedním školským zákonem a upraveno stejnými podmínkami. V tomto směru také s panem Zelinkou jako šéfem Asociace soukromých škol vedeme dlouhodobá jednání.
K otázce číslo dvě. Domnívám se, že tato vláda vždy respektuje rovná práva. Problém je - a ten problém je bohužel starý už několik tisíc let, co si kdo pod pojmem rovných práv představuje. Rovná práva ve starověké athénské polis znamenala, že každý, kdo se narodil jako svobodný Athéňan a je pohlaví mužského, má rovná práva se všemi, kteří jsou na tom stejně. Nikoho ani nenapadlo zvažovat, že rovná práva nemají už jiní svobodní Athéňané, kteří mají jenom smůlu, že jsou třeba pohlaví ženského. A už vůbec se neuvažovalo o tom, že by je měli mít ti, kteří se nenarodili jako Athéňané. A tak dál. To jsou vždycky do určité míry úhly pohledu.
Ano, můžeme si dát jako úhel pohledu, že rovná práva se budou uskutečňovat tehdy, když každé dítě, které se tady narodí a bude zapsáno do školy, dostane od státu jakousi imaginární poukázku v hodnotě x tisíc korun a tu může na své vzdělání čerpat. Možná, že toto je určitá interpretace rovného práva přístupu ke vzdělání. Možná ano, možná ne. Rovná práva se podle jiné interpretace také vykládat takovým způsobem, že stát nabízí dostatek příležitostí a pan předseda výboru Mareš nepochybně ví, že v oblasti středního školství je dneska více než dostatek příležitostí. Že je tam dokonce obrovská převaha nabídky nad poptávkou. Převaha představuje 870 přepočtených škol po 400 žácích. Žádný odmítnutý chudák, který by nenalezl v této oblasti příležitost, jak se vzdělávat, nám nikde nepobíhá a nemůže v podstatě si stěžovat, že mu nejsou dána rovná práva přístupu k tomuto vzdělání.
A otázka toho, jak vykládat rovná práva, zda soukromé školy mají dostat tolik peněz nebo tolik peněz, už je velmi složitá a obávám se, že i pro renomované právníky zašmodrchaná záležitost. V posledních mnoha letech, co vlastně u nás vůbec soukromé školství existuje, jsem se zúčastnil nesmyslného množství debat na toto téma - ať už původně jako učitel, později jako poslanec, nyní jako ministr. Argumentace zní zajímavým způsobem. Ti, kteří říkají, že soukromé školy nemají v tomto rovná práva, případně že rodiče nemají rovná práva, když mají dítě v soukromé škole, nebo že žáci, kteří jsou na soukromé škole, nemají rovná práva, říkají: "My nechceme, aby tyto děti chodily do státní školy, přestože to tam mají zadarmo, protože tato státní škola neumožňuje některé věci, které my si představujeme, že by měly mít. My chceme cosi nadprůměrného, cosi odlišného." A obvykle k tomu dodávají, tak jako třeba v posledním televizním pořadu Sněžení prezentovali účastníci, "někteří měli tu odvahu založit soukromé školy a jít do rizika". Ta odvaha je dost zajímavá tím způsobem, že říkají "Ano, my máme odvahu dělat si věci po svém a nechceme, aby nám stát do toho mluvil.", ale natahují druhou ruku a říkají: "Ale ten základ nám dáte naprosto stejný jako státním školám." A teď se já ptám, kde je ta rovnost. Soukromá škola ze zákona může k této částce vybírat školné, což státní škola nesmí. Kde je tedy rovnost? To, že státní škola dostane tytéž peníze jako soukromá a soukromá si k tomu dovybere několik tisíc od každého? Je to rovnost? Pro někoho možná ano, pro mne ne. Pro mne je to nerovnost v neprospěch státní školy.
Takže abych to shrnul, domnívám se, že tato vláda neporušuje - pokud je to možné a pokud se to v reálných podmínkách prostě dá zabezpečit, protože nebudeme si tu namlouvat, že lze kdykoliv a kdekoliv na světě zabezpečit absolutní spravedlnost. Lze vždy dosáhnout jenom přiměřené spravedlnosti, spravedlnosti tak, jak ji předkládá platný zákon, ne skutečné boží spravedlností. Takže z tohoto hlediska si myslím, že tato vláda ctí zákony a rozhodně se snaží respektovat rovná práva dětí a nabídnout jim přiměřenou nabídku vzdělání.
Ke třetí otázce, zda tato vláda považuje soukromé školy za trvalou součást našeho školského systému. Obávám se, že tato otázka je na mne mírně složitá. Složitá proto, že přemýšlím nad pojme trvale. Je trvalá existence této planety, je trvalá existence kosmu? Snad z hlediska křesťanských či jiných věřících je trvalá existence Boží. Vše ostatní je více méně dočasné a přechodné. Čili pokusím se odpovědět co nejpoctivěji, ale prosím o respektování výhrad pojmu trvalý.
Má odpověď zní: Tato vláda nemá v úmyslu zlikvidovat soukromé školství. Tato vláda s ním výhledově počítá, považuje je za logický a zcela integrální prvek tohoto systému, ale mnohokrát už jsem já sám říkal, nepovažuje je za dominantní prvek tohoto systému. Pokud to stačí jako odpověď na to, zda je považuje za trvalou součást, budu rád. Trvalejší vymezení neumím.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Vidím zájem pana předsedy Mareše položit doplňující otázku.
Poslanec Petr Mareš: Pan ministr velmi dobře ví, že soukromé školy nikdy nedostávaly, nedostávají, ani dostávat nechtěly stejně peněz jako školy státní.
Jen pro tu rovnoprávnost, o které zde pan ministr mluvil, bych uvedl jeden statistický údaj, který pan ministr dobře zná, ale který by mohl zajímat i kolegy - tzv. optimalizace středních škol probíhá takovým způsobem, že z žáků středních odborných škol v loňském roce celkově v tomto státě ubylo v rámci optimalizace 1,1 %.
***