(pokračuje Mareš)
Na státních školách ta optimalizace znamenala, že jich přibylo 10 %. Na soukromých školách jich ubylo 45,7 %. To je rovnoprávnost v pojetí Ministerstva školství při optimalizaci středních škol, o kterých pan ministr říká, že je jich tady nadbytek.
Proč nepovažuji tu odpověď za dostatečnou: neptal jsem se pouze na to, zda ministerstvo považuje soukromé školy za trvalou část tohoto systému, ale ptal jsem se, zda ji považuje za trvalou a rovnoprávnou. Byl bych rád, kdyby pan ministr mohl ke své filozofické úvaze na téma trvalost na tomto pomíjivém světě přidat i úvahu na téma rovnoprávnosti soukromých škol v pojetí ministerstva školství.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče, Slovo má ministr školství pan Eduard Zeman.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Eduard Zeman: Zdá se, že hovor začíná být o něco zajímavější. Chtěl bych, pane předsedající, vaším prostřednictvím poprosit pana předsedu výboru Mareše o podklad k číslům, která zde uváděl, protože opět pro informaci těch, kteří nejsou zasvěceni tak jako on, proces zvaný optimalizace středního školství nevymyslela sociálnědemokratická vláda, nezavedl jsem ho já. Začala za pana ministra Ivana Pilipa, tehdy ještě ministra a člena ODS. A to neříkám proto, že bych mu to vyčítal, jen připomínám některé historické souvislosti, kdy co začalo a proč.
Rád bych zdůraznil, že optimalizace se nikdy netýkala a nemohla se týkat soukromých škol, protože soukromé školy nelze administrativním rozhodnutím ministerstva slučovat a rušit. Čili optimalizace se od počátku do konce týká jen a jen škol státních. Rušíme tedy jen školy státní. A možná, že by tady bylo vhodné připomenout si spoustu jiných čísel, která nepochybně pan předseda výboru také zná. Žák na soukromé škole přes všechny často používané argumenty, oč levněji přijde stát, přijde 2,5krát dráž než na státní škole, přijde 2,5krát dráž tento stát. Ano, lze namítat, je tam méně dětí na učitele, ano, mají tam větší nadstandard. To všechno může být pravda, ale základní fakta znějí - přijdou 2,5krát dráž, nikoli levněji, jak se často tvrdí. Proces optimalizace - znovu opakuji, a to s veškerým důrazem - nefunguje a nemůže fungovat na soukromé střední škole. Prostě proto, že proces optimalizace je založen na tom, že z moci úřední je ta či ona škola sloučena s jinou a to nelze vůči soukromým subjektům. Všechna čísla, která zde byla na toto téma uváděna, mi připadají zdvořile řečeno zajímavá a rád si je nechám panem předsedou výboru předložit. Ale pro ty ostatní, méně zasvěcené, bych rád upozornil, že tento údaj mi připadá poněkud zavádějící.
K doplňující otázce, zda považujeme tyto školy za trvalou součást a za rovnoprávnou součást, má odpověď bude znít: záleží v prvé řadě na soukromých školách samotných, zda budou chtít rovnoprávnou součástí být, nebo zda budou chtít být něčím super nad, anebo něčím na volné noze. Rád vysvětlím proč.
V poslední dekádě se s oblibou skloňuje tržní ekonomika, s oblibou se říká, že přežitkem komunistických let je chtění a trvání na sociálních jistotách a jakýchsi ekonomicky rovných právech a že svobodná tržní společnost znamená rizika, nejistotu. Soukromé školy, tak jak vznikly, šly přesně touto cestou - a mohl bych tady připomenout kauzu Blumentritt apod., kde viníkem určitě nebyl stát, kde několik dní před maturitou velkopodnikatelé v oblasti soukromého školství nechali své žáky na holičkách a napospas a byl to stát, který musel nějakým způsobem zajistit, aby tito lidé, kteří měli tři dny nato maturovat, skutečně odmaturovali, aby ti, kteří byli v nižších ročnících, mohli pokračovat někde ve svém studiu. Ještě jako na poslance se na mě obraceli zástupy učitelů různých zaniknuvších soukromých škol a chtěli, abych něco udělal s tím, že zkrachovalý soukromý podnikatel a majitel soukromé školy jim už půl roku neplatí žádný plat atd. Nezbývalo mi než říci, je mi líto, tohle je věc soudní pře, v tom vám ministerstvo školství, úřad, poslanci nepomohou. Je to smluvní vztah, šli jste tam s vědomím, že jdete do rizika, šli jste tam s tím, že chcete mít vyšší platy než ve státním školství. Dobře, ale platíte za to rizikem, že když to zkrachuje, nemáte žádnou garanci, jako ji dává stát.
Znovu bych rád zdůraznil - a opakoval jsem to nesčíslněkrát - ano, státní školství je takové těžkopádné, klopotné, upocené, zatížené celou tradicí c.k. monarchie. Z ní se odvíjí, ne z komunistické éry. Je to tereziánské a josefinské školství. A jestli je v něm něčeho hodně, tak Franze Josefa. To všechno v něm je, všechny tyto vady v něm jsou. Ano, platí své lidi poměrně bídně, ano, neumí je dostatečně motivovat, neumí zajistit, aby byli dostatečně tvořiví. A mohl bych pokračovat ještě půl hodiny v seznamu, co všechno neumí. Ale umí určité věci, takové, jaké uměl nebožtík císař Franz Josef. Umí dát jistotu, že ti, kteří tam nastoupili za stanovených pravidel, tuto školu dokončí. Umí dát jistotu, že ti, kteří tam pracují, se neocitnou na dlažbě ze dne na den, aniž by chápali proč. To všechno státní školství naopak umí.
Soukromé školství otevřelo prostor pro cosi jiného. Otevřelo prostor, aby bylo tvořivější, svobodnější, aby se tam dalo případně i vydělávat atd. Platí se za to riziky, platí se za to nespolehlivostí, platí se za to tím, že v desítkách případů zůstávali učitelé bez výplat za řadu měsíců a žáci na ulici s nejistou budoucností, kde dostudují a kde dostanou zpátky desítky tisíc, které do toho vrazili. To je rub celé věci.
Byl bych rád, kdyby zejména ti, kteří mluví o liberálních svobodách, si uvědomili, že toto k tomu liberalismu také patří. Vy nám jako levicové vládě nebo sociálnědemokratické vládě vyčítáte, že jsme etatisté a inženýři lidských duší, že bychom nejraději všechno ovládali z moci úřední a že bychom nejraději život lidem zorganizovali a nalajnovali. Nedomnívám se, že je to pravda, jen se snažíme, aby stát byl schopen dostát zodpovědnosti, kterou mu ústava a další zákony ukládají. Přitom chceme respektovat, že občan má svobodné právo jít i svou cestou, s vědomím určitých rizik.
Z tohoto hlediska, a přesně z tohoto hlediska, zní má odpověď. Ano, tato vláda vnímá soukromé školy jako relativně trvalou - to relativně platí ve smyslu, který už jsem zde vysvětloval - a relativně rovnoprávnou součást tohoto školství. Ta relativní rovnoprávnost je daná určitými výjimkami, které si soukromé školy samy do hry přinesly.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec Nečas požádal o omluvení z účasti na bloku interpelací. Pan poslanec Kováčik svoji interpelaci stáhl a paní poslankyně Dundáčková není přítomna, nicméně interpelovala ministra spravedlnosti v témž případě jako paní poslankyně Parkanová, to je ve věci rekonstrukce tábora Vojna.
Dalším vylosovaným v tuto chvíli je tedy pan poslanec Kohlíček. Interpelovaným ministrem by měl být ministr školství, mládeže a tělovýchovy Eduard Zeman, a to ve věci dotací nestátním školám, rozdíl církevní a ostatní. Tak aspoň zní ten zápis. Pan poslanec Kohlíček není přítomen a tak z dikce jednacího řádu přichází o své pořadí.
***