(pokračuje Štrait)
Na tento stav jsem upozorňoval prakticky každý rok. Je tady přesná tabulka od r. 1993, kdy výběr těchto dávek byl zcela transparentní, kdy se v r. 1993 rozpustilo v rozpočtu 5,8 mld., v roce 1994 16,8 mld., v roce 1995 7,8 mld., v roce 1996 ještě 4,4 mld., i když začala platit od 1. 1. 1996 novela, a v roce 1997 se systém dostal do krizového stavu, byl nesolventní minus 2,1 mld., v roce 1998 nesolventní 13 miliardami a odhad na příští rok je minus 5,6 miliardy korun. To jenom pro připomenutí těm poslancům, kteří to třeba při projednávání rozpočtu neslyšeli.
Musím znovu zdůraznit, že korunu všemu dala vláda premiéra Klause v roce 1996. Tam došlo ke kritickému a populistickému snížení z 27,2 na 26 %. Příčin možné krize důchodového pojištění je určitě víc, je to dokonce zvláštní bod na tomto plénu, takže to teď nemá význam zde řešit. Dříve nebo později se samozřejmě vymstí populační politika a také to, že do důchodového systému se nedostala ani koruna z privatizace, ač mohla. Zákonný prostor tam pro to je.
Za snížení pojistných sazeb i odčerpávání prostředků nesou významnou spoluodpovědnost kolegové z bývalé vládní koalice. Jsou tady ještě někteří mezi námi a bylo by trošku jaksi ne v nesouladu se ctí, kdyby tento návrh podpořili.
Jsem si vědom toho, že zvýšení sazby zatíží živnostníky, i když o této výši můžeme v druhém čtení samozřejmě diskutovat. Zvyšování sazeb není nikdy populární. Jedno řešení však existuje: dát šanci ministru Špidlovi určitý konkrétní čas, aby se tento důchodový systém revitalizoval, například do r. 2002. Do té doby by získal důchodový systém dostatek prostředků. Mám zde propočty, přesné v rámci možností. Kdyby chtěl někdo pak další informaci, mohu mu ji poskytnout.
Bylo by na valorizaci důchodů, do té doby samozřejmě jednou ročně, a ještě by tam byl určitý přebytek.
Ministerstvo práce a sociálních věcí by mělo také dostatek času - mluvil tady o určité lhůtě dvou let třeba i kolega Janeček - některé parametry těchto plateb přehodnotit a případně je precizovat. Nechat výběr pojistného bez časového omezení zcela zbytečně podvazuje také další parlament, který přijde po nás.
V rámci svého vystoupení mám na pana ministra ještě jednu žádost. Velmi často - dnes to tady už také zaznívalo - se argumentuje tím, že jsou velké nevýběry a manka pojistného. Ptám se tedy pana ministra zcela konkrétně, o jak velké částky od r. 1993, kdy to lze spočítat, šlo a snad o jakou celkovou částku nebo co se prostě ve věci nevýběru dělá dál.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo poslednímu písemně přihlášenému kolegovi, a to panu poslanci Zdeňku Škromachovi.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, chtěl bych přispět možná trošku ke snížení emocí v této hladině, protože je pravda a není myslím si nutné, abychom u problému zajištění a možná provedení důchodové reformy zvyšovali hlas. Je potřeba jednat o konkrétních reálných argumentech.
Reálný stav, který tady dnes je, byl v podstatě nastartován tzv. důchodovou reformou schválením novely zákona v roce 1995. V této novele zákona byly nastaveny parametry tak, jak byly. A tady chápu představitele klubu KDU-ČSL, že necítí spoluzodpovědnost za tuto novelu zákona, protože pro ni nehlasovali. Novela tohoto zákona prošla hlasy zbývajícího zbytku vládní koalice za podpory tehdejších moravistů.
Ukázalo se, že parametry, které byly v této novele zákona nastaveny, vedou samozřejmě k paradoxní situaci. Dneska zde máme velkou skupinu tzv. starodůchodců, kteří vlastně jsou svou hladinou důchodu níže při srovnatelných podmínkách pro odchod do důchodu než tzv. novodůchodci, kteří odešli do důchodu od r. 1996 a později. Tento stav byl možná způsoben právě tím, že věci proběhly příliš rychle, příliš bez běžného projednání a byly schváleny těsnou většinou hlasů.
To je i určité memento pro mnohdy další hovory o důchodové reformě. Chceme-li ji provést, pak skutečně je potřeba k tomu vést širokou, otevřenou a argumenty podloženou diskusí. A je potřeba, aby výsledkem této diskuse byl v konečné fázi takový návrh, který alespoň v základních parametrech bude přijatelný pro co nejširší politické spektrum, tak aby tady byla určitá jistota pro naše občany, až za 20, 30 nebo 40 let půjdou do důchodu, že prostě budou vědět, za jakých podmínek do důchodu půjdou, bez ohledu na to, která demokratická vláda tady bude vládnout. A myslím si, že to je společná zodpovědnost.
V této chvíli můžeme samozřejmě vytvářet podmínky třeba i ekonomické tím, že nebude schváleno zvýšení tohoto pojištění. Chci možná jenom pro informaci uvést fakt, že právě při novele tohoto zákona v roce 1995 došlo ke snížení tohoto pojištění z 27,2 na 26 %, čili o 1,2 %. A zároveň došlo k tomu, že do tohoto pojištění byl vlastně převeden tzv. státní vyrovnávací příspěvek, který do té doby byl vyplácen ze státního rozpočtu mimo rámec tohoto důchodového pojištění.
Špatně nastavené parametry novely zákona vedly k tomu, že jsme tam, kde jsme. Znamená to, že dneska příjmy a výdaje se dostávají do rozporu a celý systém je značně rozkolísaný.
Chtěl bych uvést i určitý možná paradox. Týká se to vdovských a vdoveckých důchodů, kdy např. z důchodu zemřelého 3 000 Kč činí procentní poměr vdovského nebo vdoveckého důchodu 14,1 % a z důchodu 10 000 Kč činí 21,7 %. Čili i tady se ukazuje, že nastavení parametrů bylo špatné, a je potřeba o něm hovořit. Ale abychom mohli o tomto systému jednat, je potřeba vytvořit takové podmínky, aby tento systém byl soběstačný. A myslím si, že v této sněmovně se nemusíme přesvědčovat o tom, že výdaje by se měly rovnat příjmům. Ale jestliže výdaje jsou nastaveny a mají určitou setrvačnost, kterou lze, a tak jak koneckonců i mnozí předřečníci hovořili, změnit pouze v určité časovém horizontu, a ten není řádově měsíce ani jeden nebo dva roky, pak je potřeba zvažovat, abychom přechodné období dokázali překonat na základě vyrovnaných příjmů a výdajů do této sféry.
O tom, že určité přebytky, které byly vytvořeny v příjmech sociálního pojištění, byly použity na jiné účely, nebudu hovořit, to už zde zaznělo.
Je tady i určitá další věc - a myslím si, že to by mělo v diskusi o důchodové reformě zaznít - a to je otázka tzv. důchodových kategorií, které v r. 1993 byly zrušeny a které je samozřejmě potřeba řešit tak, aby byly řešeny na úkor těch, jichž se to týká, to znamená těch zaměstnavatelů, kteří mají taková pracoviště, a vytvářet systém například s možností účasti na penzijním připojištění formou příspěvků, které by ale nešly ze zisku těchto firem, ale z nákladů. Tím by samozřejmě bylo možné jednak motivovat občany a zaměstnance k tomu, aby si na doplňkové systémy přispívali, a zároveň umožnit zaměstnavatelům, aby mohli na tyto systémy přispívat z nákladů. To je samozřejmě otázka na delší dobu.
Zazněla tady i problematika, a myslím si, že to tak může být vnímáno, tzv. zdražení lidské práce. Ale chci upozornit na to, že již několik let probíhá na základě zákona o kolektivním vyjednávání, který je i ve srovnání s Evropskou unií poměrně dobrý, i když samozřejmě má i své problémy. Ale vždycky je otázkou míry únosnosti mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, jaké podmínky si dohodnou. Čili to, že by došlo k nárůstu pojištění o 2,4 %, tak jak je navrhováno, částečně přerozděleno na zaměstnance a částečně na zaměstnavatele, v žádném případě nemůže tyto zaměstnavatele ohrozit, protože nejsou natolik hloupí, aby při sjednávání podmínek na další rok si sjednali takové podmínky, které by vedly k jejich likvidaci nebo pádu.
***