(pokračuje Volák)
Prosím pokuste se sledovat se mnou. V letošním roce se vydá na sociální transfery 201 miliard korun podle schváleného státního rozpočtu. Náklady Ministerstva práce a sociálních věcí a dalších institucí, správní náklady jsou 9 miliard korun. Celkem dohromady vydá Ministerstvo práce a sociálních věcí ze sociálního pojištění 210 miliard.
Příjmy budou 220,5 miliardy, jinými slovy vláda transferuje ze sociálního pojištění 10,5 miliardy do jiných kapitol státního rozpočtu. Nebylo nic jednoduššího, než aby letos vláda zřídila samostatný účet nejenom důchodového pojištění, ale sociálního pojištění, a přebytky z nemocenského pojištění a z aktivní politiky zaměstnanosti převáděla do samostatného důchodového účtu a mohla mít na konci tohoto roku rezervu 10,5 miliardy.
Manévr, který vláda v současné době sleduje, není o ničem jiném než o úhybném a únikovém chování, není o ničem jiném než do roku 2002 nedělat s penzijním systémem vůbec nic. Letos, pokud by prošlo toto navýšení, to neznamená nic jiného - prosím, pořád mě sledujte - než že příjmy sociálního pojištění se zvýší z 220,5 miliardy na 226 miliard. Jinými slovy do státního rozpočtu se nebude transferovat 10 miliard, ale bude se transferovat 15 miliard. Je to neuvěřitelné. Vždycky si kladu otázku: "Je to vědomý podraz, nebo je to něco jiného?" Na to si odpovězte sami. Já tomu nerozumím.
Co se týká příštího roku, pokud nebudeme rozhazovační a neschválíme senátní návrh nemocenského pojištění, pokud nebudeme rozhazovační a nezvýšíme dávky v nezaměstnanosti, pak příští rok vydáme ze sociálního pojištění 230 až 235 miliard a vybereme okolo 240 miliard. To znamená, že i v roce 2000 s největší pravděpodobností bude ještě mírný přebytek, který se dá opět dát do samostatného penzijního účtu. Takže o penězích v sociálním pojištění to není.
Je to o tom - a přečetl jsem si program sociální demokracie - že sociální demokracie nechce ani stabilizovat stávající průběžný systém důchodový, který máme v České republice. Tento program jsem si přečetl a v tomto programu je napsáno: Vrátíme věk odchodu do důchodu - budu za chvíli argumentovat, že je to naprostý nesmysl, tzn. na 55 a na 60 let - a postavíme relaci mezi průměrným důchodem a hrubou mzdou na úroveň 50 %. To je zbožné přání, naprosto nerealistické přání. Tato vláda, ať chce nebo nechce, bude muset kousnout do velmi kyselého jablka tvrdých opatření, pokud vůbec bude chtít penzijní systém stabilizovat.
A teď prosím proč. V roce 1996 odešlo do důchodu v České republice - už jsem ta fakta zde nejednou říkal - 60 000 lidí, z toho 8 000 lidí odešlo do předčasného důchodu. V roce 1997 odešlo do penze 80 000 lidí, z toho 24 000 odešlo do předčasného důchodu. A teď poslouchejte dobře - v loňském roce je to 115 000 lidí, kteří odešli do starobního důchodu, z toho 55 000 lidí odešlo do důchodu předčasného. V době, kdy podle všech demografických charakteristik má klesat počet důchodců, jak starobních, tak obecně, tak v České republice tento počet roste. V době, kdy populační ročník, který odchází do penze, má 93 000 lidí, co se bude dít v roce 2003 nebo 2004, kdy populační ročníky, které budou odcházet do penze, budou mít přes 150 000 lidí, co se bude dít potom v tomto systému?
Jinými slovy - 2,4 % jsou prvním krokem k tomu, abychom v České republice ztratili něco, čemu se říká sociální soudržnost, protože jestli to půjde takhle dál, tak v roce 2008 bude mít 3 100 000 důchodců, ne něco přes 2,5 milionu, které máme teď, a samostatné důchodové pojištění nebude moci být 26 % nebo 28,4 %, ale pokud budeme chtít udržet relaci k hrubé mzdě 45 %, tak jenom důchodové pojištění bude muset být 34 %. K tomu si připočtěte 8 % politika zaměstnanosti a nemocenské, dohromady je to 42 %. Pan ministr zdravotnictví je zde také. Já jenom čekám, že si někdo vzpomene, že také na zdravotní pojištění se musí platit víc, protože populace stárne a pochopitelně náklady na zdravotní péči jsou především náklady pro staré lidi.
Opakuji ještě jednou: V roce 2007, 2008 42 plus 13,5, 55,5 % minimálně. A pokud bychom šli takhle dál, tak v roce 2020 to bude přes 60 %. To je naprosto neudržitelné.
A teď co bude muset vláda sociální demokracie udělat, ať se jí bude chtít, nebo nebude chtít. Za prvé musí zpřísnit, a velmi rychle, předčasné odchody do důchodu. Jinak se ten systém začne pokládat daleko dříve, než vůbec kdy kdo předpokládal. Ta čísla jsou alarmující. Jak zde někdo říkal, že důchodová reforma působí dlouhodobě, tohle zapůsobí okamžitě, žádné dlouhodobé, okamžitě to zapůsobí. Sociální demokracie bude muset naprosto jasně deklarovat, že ne zkracovat věk odchodu do důchodu, ale abychom udrželi stabilní průběžný systém a mohli z něco financovat alespoň do roku 2020, pak je nezbytné dál prodlužovat věk odchodu do důchodu až na 65 let jak u mužů, tak u žen minimálně stávajícím tempem. Sociální demokracie bude muset prodloužit povinnou délku pojištění z 25 na 35, ne-li na 40 let.
A teď co můžeme udělat my, pokud nechcete, aby se systém zhroutil, aby se zhroutila mezigenerační soudržnost a byla zde válka generací? A ti mladí vám odmítnou to platit. Mluvím také sám za sebe, jednou bych rád bral důchod a byl bych nerad, aby mé děti a mí vnuci platili takové pojištění, o kterém jsem tady hovořil.
Další částí reformy by mělo být to, že bychom měli rozpohybovat penzijní fondy se státním příspěvkem. Můžeme to udělat už teď. Měli bychom udělat to, že to, co si tam bude spořit pojištěnec, by měl možnost odpočítávat si od daňového základu. Žádné další zaměstnavatelské fondy, ale měli bychom okamžitě udělat to, že co tam bude platit zaměstnavatel za své zaměstnance, může se odpočítávat z daňového základu, a začal by vznikat skutečný fondový pilíř.
Dámy a pánové, pochopitelně to, co jsem říkal, připomenu za půl roku, za rok, a budu se dívat na to, co vláda bude s tímto maximálním problémem, který před námi stojí, dělat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Stanislavu Volákovi.
Nyní uděluji slovo panu poslanci Štraitovi, připraví se pan poslanec Zdeněk Škromach.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jen velmi obtížně se komentuje návrh zákona o zvýšení sazeb na pojistné na sociální zabezpečení atd.
Sociální dávky nelze považovat za ryze daňové zákony. Tím, že se zvýší míra mezigenerační solidarity, tak vlastně podporujeme ve větší míře své předky a předcházíme tomu, aby důchodový systém byl nesolventní. Nelze zapomínat, že současné rozkolísání důchodového systému mají na svědomí předchozí vlády. Z peněz vybraných na důchodové zabezpečení se rozpustilo v rozpočtu za léta 1993 až do současnosti 36 miliard korun a použily se prostě na něco jiného. Stejně tak se z rozpočtu rozpustilo 55 miliard, které byly vybrány na státní politiku zaměstnanosti.
***