(pokračuje Pavel Svoboda)
b) Zakázat podnikání v této oblasti na určité období všem subjektům, a to přirozeně i přes jejich předchozí členství ve statutárních orgánech, které v minulosti zbankrotovaly či měly bankrotovat.
3. Ponechat jako základní institut ochrany zákazníka povinné pojištění cestovní kanceláře, ale zúžit rozsah pojistného plnění, přičemž povinné pojištění považuji v této fázi za nejvhodnější institut ochrany zákazníka z těchto důvodů:
Oblast pojišťovnictví dospěla v procesu transformace dále než bankovnictví, což se projevuje zejména tím, že v pojišťovnictví existuje značná konkurence velkých a renomovaných subjektů. Je tedy pravděpodobné, že o nový produkt pojištění cestovní kanceláře tyto kapitálově silné a zkušené subjekty projeví zájem nabídnout příslušné služby.
Za druhé - technicky je nejjednodušší ochránit zákazníka s největšími riziky pojistnou smlouvou, tj. smlouvou mezi pojišťovnou a cestovní kanceláří, z níž nárok na plnění vznikne zákazníkovi. Jinými slovy u bankovních instrumentů by to pro toho zákazníka bylo méně srozumitelné a technicky náročnější.
Základním principem pojištění musí být nabídka více pojišťoven. Nesmí vzniknout monopol a rozsah pojištění může být užší, než je ve vládním návrhu.
Eventuálně navrhuji uvažovat o zavedení dalších dvou alternativních institutů ochrany zákazníka v oblasti bankovního pojištění, tj. vystavování bankovních záruk či akreditivů.
Naprosto není možné uvádět do zákona rozsahy obratu cestovní kanceláře - zmíněný ' 8. Je to zcela nepřezkoumatelné, obraty se mění každý rok výrazným způsobem. Je věcí pojišťovny a cestovní kanceláře, za jakých podmínek a za jaké pojistné bude pojištění poskytnuto. Zákonodárce musí pouze trvat na tom, aby pojištění jako zajišťovací institut bylo schopno splnit funkci, tj. zajistit finančně dopravu či ubytování v případě, kdy cestovní kancelář toho není schopna. Vztah mezi pojišťovnou a cestovní kanceláří je ryze soukromoprávním vztahem daným smlouvou a zákonodárce by do toho neměl zasahovat či měl zasahovat jen nezbytně nutnou měrou.
Za další - podle mého názoru není nutné a vhodné zákonem stanovit, aby pojišťovna nahlížela do všech dokladů cestovní kanceláře, protože je to opět věcí konkrétní smlouvy.
Mohl bych se dále zmiňovat o jiných pochybeních v zákonu uvedených, jako je zmatené a zbytečně složité definování zájezdu - viz ' 2, nesmyslná záměna pojmu cestovní agentura a cestovní kancelář, která je zcela v rozporu se zvyklostmi EU, či pochybný statut tzv. cestovní smlouvy - atd. atd.
Z výše řečeného je zřejmé, že i když uznávám potřebnost tohoto zákona, jsem přesvědčen, že jeho smysl bude naplněn pouze po velmi výrazných úpravách. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče.
Kolegyně a kolegové pro vaši informaci sděluji, že hodlám nechat hlasovat o všech návrzích, které padnou v rámci obecné rozpravy v prvním čtení, až po skončení polední přestávky. Upřesňuji tedy, že hlasovat nechá třetí místopředseda Poslanecké sněmovny Stanislav Gross.
Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jan Grůza, kterému uděluji slovo, a prosím, aby se připravil pan poslanec Tomáš Kvapil.
Poslanec Jan Grůza: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych se několika slovy podrobněji věnoval předloženému návrhu zákona o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně některých souvisejících zákonů.
Hlava I ' 1 odst. 1 - definice pojmu zájezd. Není podle mého názoru správné omezovat poskytnutí služeb časem - více než 24 hodiny, ani výčtem poskytnutých služeb - kombinace minimálně dvou služeb. Cestovní kanceláře nabízejí širokou paletu jednodenních zájezdů, které jsou zařazeny v katalogu jako standardní nabídka. Jde o zájezdy, které zahrnují jen dopravu, průvodce a pojištění na storno, tzv. základní pojištění, u výjezdů do zahraničí eventuálně komplexní pojištění včetně případných léčebných výloh v zahraničí. Tyto zájezdy trvají většinou 12 - 14 hodin, v příhraničních oblastech jsou velmi často i do zahraničí - viz Rakousko, Německo, Slovensko. Podle návrhu zákona by tyto zájezdy nebyly označovány jako zájezd. A co tedy taková akce vlastně je? Jednodenní tuzemské zájezdy nepotřebují pojištění podle ' 6, ale i takové akce by bylo správné definovat jako zájezd.
K hlavě I ' 1 odst. 3. Zdá se mi zcela nepochopitelné, že kombinace služeb cestovního ruchu na základě individuálního požadavku není definována jako zájezd. Většinou jde o takzvané forfeitové zájezdové, které mohou být i velmi dlouhé a náročné na zajištění služeb. Zajištění některých forfeitových zájezdů je mimořádně náročné na odbornou znalost pracovníků v cestovním ruchu. Na straně 19 odst. 3 je sice zájezd vymezen negativně, ale dále se tu hovoří o zákazníkovi, účastníkovi zájezdu, který ale podle výše uvedeného zájezdem není.
Uvedu jednoduchý příklad. Zákazník přijde do cestovní kanceláře a žádá o zajištění autokarového zájezdu např. do Skotska pro 35 - 40 osob. Má vytypovaná města a místa, která chtějí navštívit, i termín a přibližnou délku zájezdu. Pracovník cestovní kanceláře musí udělat předběžnou kalkulaci a program v souladu s předpisy mezinárodní přepravy osob. Pokud zákazník souhlasí, musí cestovní kancelář zajistit dopravu, trajekty, potřebná ubytování. Zákazník složí cca 90% zálohu a zájezd je vyúčtován až po realizaci dle skutečných nákladů. Je možné i předem dohodnout pevnou cenu a zájezd je potom zúčtován podobně jako zájezd standardní.
Forfeitový zájezd je možno udělat i letecky, lodí, popřípadě kombinovat různé druhy dopravy dle přání skupiny, může jít i o zájezdy velmi drahé.
Právě u forfeitových zájezdu dochází k největšímu obcházení daní. Do organizování velmi náročných tras se pouštějí různí laikové, kteří tlačí cenu co nejníže, aby uspěli s prodejem své akce. Zákazníkům poskytují služby na velmi nízké úrovni, vozí zákazníky po Evropě, často bez jakékoliv stravy s minimálním počtem noclehů, informace bývají tak kusé, že účastníci často ani nevědí, kde jsou. Srovnání s profesionálně připraveným zájezdem neobstojí, ale zákazníci často vidí jenom cenu, a potom si postěžují, že to nebylo ono. V zahraničí takové neprofesionálně zajištěné zájezdy stále více nechtějí tolerovat, nenechají přespat "na divoko", ani připravovat si u autokaru nějakou stravu z konzerv. Takto realizované zájezdy dělají naší zemi v zahraničí ostudu a jejich organizátoři si nezdaněný zisk bohužel ponechávají. Forfeitový zájezd může zahrnovat různé druhy dopravy - autokarem, letadlem nebo lodí, popřípadě kombinovaně.
K hlavě I ' 4. Za smlouvu uzavřenou se zákazníkem je považováno úplné vyplnění objednávky stvrzené podpisem zákazníka, že je informován o všech stornovacích podmínkách uvedených v nabídkovém katalogu cestovní kanceláře. Objednávka musí být podložena zálohou minimálně 50 %. U forfeitových zájezdů je za smluvní vztah považována písemná objednávka s dispozicemi služeb podložená zálohou.
K hlavě II ' 8 odst. 2 Pojištění ve výši 50 % tržeb cestovní kanceláře je zbytečně vysoké u cestovních kanceláří jejichž zájezdy nezahrnují leteckou dopravu. Popřípadě mají jen výjimečně a v rámci pravidelných leteckých linek. Pro cestovní kanceláře, které se svou nabídkou zabývají různě dlouhými autokarovými zájezdy a doplňující nabídka je v rámci provizního prodeje, stačí pojištění 25% tržby. Jiné, nepoměrně vyšší riziko je u cestovních kanceláří, které pořádají pobytové zájezdy s charterovými lety. Stačí, aby jedno letadlo vypadlo nebo zrušila svou činnost jedna obsazující kancelář - na vytížení charterového letadla se podílejí většinou dvě až tři cestovní kanceláře - a nastanou finanční potíže tak velkých rozměrů, že mohou vést až ke krachu zbývajících cestovních kanceláří.
Hlava XXI ' 852c odst. 1. Inzerovaná cena zájezdu může být změněna maximálně o 10 % a do dvaceti dnů před zahájením zájezdu.
***