(pokračuje Grůza)
Vzhledem k tomu, že cena bývá stanovena na podzim předešlého roku, je připravována nabídka a dělají se kalkulace, může změnou např. v situaci dopravců dojít ke změně ceny jízdného. Dále změna kurzu během 6 měsíců, což je čas od přípravy akcí k jejich realizaci, může vykazovat výrazné změny. To vše samozřejmě promítne do ceny zájezdu, většinou se to vejde do 10 %. Jinak musí být zákazník požádán o souhlas se změnou a může být takové zdražení důvodem ke zrušení zájezdu bez jakýchkoliv stornopoplatků. Doba minimálně 20 dnů před akcí je příliš dlouhá, vzhledem k nestabilitě koruny by neměl být stanoven žádný časový limit. Podle podmínek partnera jdou i platby. Někdy je platba celá, jindy jen záloha a doplatek až při příjezdu, nejčastěji bankovním šekem podle přesného počtu účastníků zájezdu. Koruna může devalvovat i několik dnů před odjezdem zájezdu.
Pokud jde o pobyty u celosezónních šňůr, je dán obchodním partnerem platební kalendář a tam jsou potom platby většinou měsíc předem.
§ 852 C odst. 2 odrážka c). Změna směnného kurzu koruny o méně než 10 % se silně promítne do ceny zájezdu a může způsobit, že se akce stane ztrátovou. Rozdíl kurzů se promítne i v dopravě, dálničních poplatcích, parkování atd. Procento změny směnného kurzu by nemělo být stanoveno nebo by mělo být sníženo na 5 %. Neměla by být také stanovena doba, od kdy do kdy musí ke změně dojít, poněvadž platební podmínky obchodních partnerů jsou stanoveny různě. Viz tentýž odstavec 1.
V § 13 odst. 2 a). Považuji za velice správné dát souhlas k podnikání v cestovním ruchu jen odborníkům v tomto oboru a stanovit provozování cestovní kanceláře jako koncesovanou živnost. Přesto se domnívám, že ani vysoká škola s jedním rokem praxe není dostačující způsobilostí. Každá sezóna je jiná a absolvování jedné sezóny nepodá ještě správný pohled na problematiku provozování cestovní kanceláře.
Cestovní ruch se svou nesmírnou proměnlivostí je vysoce náročný obor. Nikdy neměl být zařazen mezi volné živnosti hlavně proto, že si kdekdo řekl, že to také zkusí. Přes známé se dostal k výhodné kapacitě a už se viděl úspěšným podnikatelem cestovní kanceláře. Neměl zmapovaný trh, ani nabídku, ani poptávku, neznal psychologii zákazníka atd. Dodal na trh produkt, o němž byl přesvědčen, že je výhodný a obratem ruky se prodá. Jak přišel čas, viděl, že zájem není, jak předpokládal, že ztráty začínají být neúnosné. Opustil vidinu, jak lehce vydělá spoustu peněz, a snažil se zachránit, co ještě bylo možné. Výrazně snížil ceny, dal různé výhody pro děti apod. Tímto jednáním však velmi poškodil seriózní cestovní kanceláře, které jeho cenám nemohly konkurovat a dostávaly se do ztrát, které nezavinily. Takový "podnikatel" za sezónu odejde z trhu a zanechá po sobě chaos mezi zákazníky a šrámy mezi zavedenými cestovními kancelářemi. Navíc klienta udržuje v domněnce, že cestovní kanceláře na něm vydělávají horentní sumy, když lze prodat stejný zájezd i za polovinu. Nikdo nezkoumá, proč byl zájezd tak výrazně levnější a že ta cestovní kancelář, od které ho koupil, už za pár měsíců neexistuje. Celkový důsledek je ten, že mnoho zákazníků čeká na poslední chvíli a pak se diví, že byly zájezdy zrušeny pro malý zájem. Cizí partner totiž nečeká na poslední chvíli, ale chce platby výrazně předem.
Dámy a pánové, i přes určité výhrady k jednotlivým paragrafům znění tohoto zákona doporučuji postoupit tento návrh zákona do druhého čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo uděluji poslanci Tomáši Kvapilovi, připraví se pan poslanec Pavel Hojda, po něm je přihlášen pan poslanec Václav Krása, Josef Jalůvka a paní poslankyně Vlasta Štěpová.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové, předložený návrh zákona reaguje na úmyslné i neúmyslné krachy cestovních kanceláří v posledních třech letech. Mnoho tisíc klientů těchto cestovních kanceláří zůstalo ve velmi obtížné situaci v cizině a mnoho dalších zájezdy zaplatilo, nikdy však neodcestovalo a dokonce nedostalo zpátky zaplacené finanční prostředky.
Návrh zákona vychází ze tří základních požadavků, a to zvýšení ochrany spotřebitele v oblasti cestovního ruchu, zkvalitnění služeb cestovních kanceláří a konečně implementace směrnice Rady Evropy o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy. Spotřebitele v oblasti cestovního ruchu lze v zásadě chránit čtyřmi možnými způsoby. Zřízením garančního fondu cestovních kanceláří, kaucemi, prokazováním finanční schopnosti cestovních kanceláří zajistit budoucí závazky po určitou dobu a konečně povinným pojištěním cestovních kanceláří. Každý z těchto způsobů ochrany má své výhody, ale samozřejmě i zápory. Zvolená forma je cestou k zajištění ochrany klienta. Je však nutné rozlišovat rizika cestovních kanceláří podle zaměření jejich činnosti.
Ke krachům cestovních kanceláří a problémům s návraty účastníků zájezdů z ciziny došlo výhradně u leteckých zájezdů. A právě toto nerozlišení zaměření činnosti cestovních kanceláří považuji za největší slabinu předloženého návrhu zákona. Domnívám se však, že tyto a další nedostatky, o kterých už hovořili moji předřečníci, lze řešit formou pozměňovacích návrhů. Zpřísnění podmínek v oblasti cestovního ruchu může přinést pozitivní změnu. Sníží rizika klientů cestovních kanceláří a zajistí v případě krachu cestovní kanceláře návrat jejich klientů zpět domů.
Proto doporučuji sněmovně, aby návrh zákona propustila do druhého čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo uděluji poslanci Pavlu Hojdovi, připraví se kolega Václav Krása.
Poslanec Pavel Hojda: Vážený pane předsedající, páni ministři, vážené poslankyně, vážení poslanci, vládní návrh zákona o některých podmínkách v oblasti cestovního ruchu a o změně některých souvisejících zákonů reaguje na negativní jevy z oblasti cestovního ruchu, kdy byli poškozováni spotřebitelé, ale i jméno České republiky v zahraničí. Příčinou byly úpadky cestovních kanceláří, cestovních agentur s nezajištěním již zaplacených služeb a repatriace a navrácení prostředků za neposkytnuté služby.
Velmi důležitým krokem v návrhu je oproti roku 1995 opět navrácení povinnosti živnosti koncesované pro cestovní kanceláře a živnosti vázané pro cestovní agentury. Návrh specifikuje a garantuje podmínky nabídky zájezdové činnosti. Pokouší se o garanci ochrany zákazníků tím, že stanovuje povinnost pojišťovny pojištěním cestovní kanceláře a cestovní agentury. Zde jsou ale určitá úskalí a nevyjasněnost postupu pojišťoven a kontrola garancí pojišťoven. Dokonce se umožňuje pojišťovnám, aby určitou selekcí cestovních kanceláří, která je podpořena zákonnou normou, řešily určitou změnu a snížení počtu cestovních kanceláří a cestovních agentur. Tento problém by mohl být řešen ještě určitými upřesňovacími návrhy ve druhém čtení. Domnívám se, že je možné, tak jak bylo předneseno i v předchozích návrzích, zabývat se myšlenkou určitých garancí u peněžního ústavu, a tím by bylo zajištěno, aby nebyla prováděna selekce pouze pojišťovacími ústavy.
Je možné diskutovat i o návrzích zálohy, kterou musí zaplatit zákazník. Hovoří se o 30 % ceny zájezdu. Domnívám se, že pro druhé čtení by bylo zapotřebí i tuto otázku diskutovat, protože jsou některé zájezdy, které by si zasloužily i otázku ceny posadit trochu výše. Například záloha ve výši 50 %.
***