(pokračuje Lang)
Dále určuje tzv. povinné smluvní pojištění a podmínky plnění a sjednání pojištění a stanovuje povinnosti cestovní kanceláře. Dále mění ve svém § 12 zákon číslo 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Za § 852 je vložena celá nová hlava 21 - cestovní smlouva. Mění ve svém § 13 zákon 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů.
Tento vládní návrh zákona se snaží částečně řešit pouze jednu část cestovního ruchu, tzv. pasivní cestovní ruch - outcoming. Je ovšem nutné řešit cestovní ruch v České republice ve všech jeho částech. Podíl cestovního ruchu v české ekonomice je velmi významný. Omlouvám se, ale nyní pár suchých čísel.
Devizové příjmy z turistiky v roce 1997 dosáhly přes 3,6 miliardy dolarů, což je 16,2 procenta celkového exportu a dokonce 51 % příjmů obchodních služeb. V roce 1997 se navíc projevil výrazný pokles příjmů, a to o cca 12 %, tedy 428 milionů dolarů. Tento pokles pokračoval i v roce 1998, především v jeho prvním pololetí.
Tento pokles je varujícím signálem pro další vývoj cestovního ruchu. Dosud se cestovnímu ruchu v České republice ve srovnání s jinými turisticky významnými zeměmi dostávalo skromné podpory. Nejen v blízkých středoevropských zemích, ale i v nových regionech vzniká cestovnímu ruchu v České republice sílící konkurence a dochází k lákání zahraničních návštěvníků speciálně směrovanými a státem podporovanými marketingovými aktivitami.
Cestovní ruch v České republice má velmi příznivé podmínky pro svůj rozvoj. Má ovšem také slabé stránky. Jako příklad uvedu: chybějící komplexní dokument o státní politice v oblasti cestovního ruchu, nedostačující podpora a propagace ze strany státu a veřejných orgánů ve srovnání s jinými z hlediska cestovního ruchu významnými státy, dlouhodobá absence legislativních úprav podnikání v cestovním ruchu, které by zároveň vytvářely předpoklady pro rovné konkurenční podmínky, zaostávající infrastruktura, úroveň některých poskytovaných služeb, která je v mnoha případech pod základním západoevropským standardem.
Pro další rozvoj cestovního ruchu v České republice a k plnému využití možností, které k tomuto rozvoji republika má, je nezbytné zahrnout podporu rozvoje cestovního ruchu do priorit hospodářské politiky státu. Jde o celý komplex legislativních, ekonomických, finančních a jiných nástrojů obdobných těm, které k podpoře cestovního ruchu využívají státy s dlouhodobou tradicí.
Cestovní ruch je průřezovým odvětvím činností, které ovlivňuje a využívá řada dalších ekonomických odvětví, zejména v oblasti služeb. Kromě vlastní činnosti cestovních kanceláří, které organizují zejména hromadné turistické zájezdy a pobyty, je třeba za prioritní odvětví považovat oblast ubytovacích a stravovacích služeb, dopravní služby, např. dopravu autobusy, leteckou dopravu, automobilovou dopravu a jiné, včetně dopravní infrastruktury, obchod, lázeňství apod.
V roce 1997 dosáhl počet vydaných živnostenských oprávnění - jak už zde bylo řečeno panem ministrem - cestovních kanceláří výše 11 222. Podle podkladů zaslaných těmito podnikateli Statistickému úřadu bylo činných pouze 1 240. V roce 1998 poklesl podle údajů registru ekonomických subjektů počet registrovaných cestovních kanceláří a průvodcovské činnosti k 30. září 1998 na 7 761 jednotek, z nichž 1 569 bylo právnickými osobami.
Z šetření, které zajišťuje Český statistický úřad v podnikatelských subjektech, které vykonávaly činnost cestovních kanceláří, vyplývá i zaměření jejich činnosti. Údaje za poslední tři roky svědčí o postupném ústupu univerzálnosti v činnosti cestovních kancelářích a o jejich postupující specializaci.
Činnost cestovních kanceláří a průvodcovská činnost po novele živnostenského zákona, jímž byla v roce 1995 zrušena povinnost udělení koncese pro cestovní kancelář a vázanost pro průvodcovskou činnost, se od roku 1996 staly živnostmi volnými, čímž zaniklo bližší statistické rozlišení, nehledě na další důsledky.
Praktické zkušenosti ukazují, že zrušení koncese pro cestovní kanceláře a vázanosti pro činnost průvodců nebylo šťastným řešením. Uvolnění podmínek poskytnutí živnostenského oprávnění mělo za následek např. to, že pro tyto odborné činnosti se nevyžaduje odborná kvalifikace a nelze pro výkon těchto činností vyžadovat speciální podmínky, jak je to obvyklé v jiných zemích.
Od roku 1990 do roku 1996 se vláda zabývala podrobněji problematikou cestovního ruchu několikrát. Jako příklad uvedu některé případy. V roce 1990 projednala a přijala usnesením číslo 318 opatření k dalšímu rozvoji cestovního ruchu, z nichž nejvýznamnější opatření nebyla realizována - např. vytvoření Státního fondu cestovního ruchu. V roce 1992, kdy na podkladě usnesení číslo 257 byla k 1. 4. 1993 zřízena Česká centrála cestovního ruchu jako příspěvková organizace napojená na státní rozpočet prostřednictvím svého zřizovatele - bývalého Ministerstva hospodářství - a Česká centrála cestovního ruchu je tedy státní agentura k zajišťování propagačních aktivit a informovanosti o České republice v zahraničí. Její prostředky a možnosti ve srovnání s turisticky vyspělými zeměmi jsou však nedostačující.
Dne 15. 3. 1993 usnesením číslo 151 vzala vláda na vědomí harmonogram opatření k postupnému sbližování právních předpisů České republiky s právními předpisy Evropského společenství a uložila členům vlády a ústředním orgánům státní správy přikročit k postupnému rozšiřování slučitelnosti právních předpisů na celý rozsah relevantní legislativy Evropského společenství se zvláštním zřetelem k právním předpisům sledujícím odstranění překážek vnitřního obchodu.
Pro oblast cestovního ruchu byla zásadní skutečnost, že součástí harmonogramu byl i úkol vypracovat právní úpravu, která by reagovala na směrnici rady č. 90314 EHS ze 13. 6. 1990 o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy. Uvedená směrnice je zmiňována též v tzv. bílé knize, která se soustřeďuje na legislativu fungování vnitřního trhu.
Ministerstvo pro místní rozvoj po svém zřízení zákonem č. 272/1992 Sb. předložilo v roce 1997 k projednání vládě materiál Podpora rozvoje cestovního ruchu v České republice, který vláda v srpnu 1997 vzala na vědomí s tím, že jednotlivá opatření na podporu rozvoje cestovního ruchu byla předkládána postupně. K předloženému legislativnímu záměru zákona o cestovních kancelářích nebylo přijato usnesení, pouze bylo doporučeno pokračovat v přípravě zákona.
Do komplexního pojetí státní politiky v oblasti cestovního ruchu však zůstává k dořešení řada dalších problémů včetně finančních i kompetenčních. Významným úkolem bude při přípravě vzniku VÚSC vymezit orgány a kompetence těchto celků, kde problematika cestovního ruchu, která výrazným způsobem ovlivňuje i rozvoj regionů, by měla patřit mezi prioritní oblasti zájmů.
Z uvedeného vyplývá nezbytnost zpracování a formulování komplexní státní politiky v oblasti cestovního ruchu, která by měla zahrnovat zejména tuto problematiku:
- vymezení kompetencí jednotlivých úrovní státní správy a řízení v oblasti cestovního ruchu,
- stanovení příslušných řídicích a ekonomických nástrojů na podporu rozvoje odvětví,
- návrhy prosazovat při přípravě nového kompetenčního zákona,
- podmínky legislativní úpravy činnosti subjektů podnikajících v cestovním ruchu,
- otázky dozoru nad dodržováním zákonných podmínek a sankce při jejich porušování,
- zintenzivnění státní podpory propagace České republiky v zahraničí včetně zajištění technických a ekonomických podmínek,
- řešení ekonomických podmínek podnikání v cestovním ruchu a navazujících oblastech, např. daní z příjmů, daní z přidané hodnoty v oblasti pohostinství a ubytování apod.,
- otázky podpory podnikání v zájmových oblastech cestovního ruchu a v zájmových regionech.
***