(pokračuje Císař)
Navrhovaný zákon tedy neřeší pouze případy, kdy zákazník zůstane v důsledku zavinění cestovní kanceláře v zahraničí, ale i další z hlediska zákazníka podstatné věci. Jde zejména o jednoznačné stanovení odpovědnosti za úplné a kvalitní poskytování zájezdů zákazníkovi, o vrácení finančních prostředků zákazníkovi za nerealizované služby a o v principech jednotné smluvní ujednání mezi cestovními kancelářemi a zákazníkem, konformní s legislativou Evropské unie. To se týká ochrany spotřebitele jak ve výjezdovém, tak v domácím cestovním ruchu.
Rád bych alespoň v obecné rovině uvedl, že námitky typu "zlikvidování stávajících domácích cestovních kanceláří zahraničními cestovními kancelářemi" nebo "zlikvidování cestovních kanceláří malých a středních", které jsme zaznamenali v souvislosti s předloženým zákonem, nemají racionální opodstatnění.
Na základě navrhované právní úpravy dojde k rozvrstvení stávajících podnikatelských subjektů ve vymezené oblasti cestovního ruchu, a to na cestovní kanceláře a cestovní agentury, ve smyslu definic uvedených v návrhu zákona. Záleží pouze na možnostech a rozhodnutí stávajících podnikatelů, pro který typ podnikání a s tím spojených povinností se rozhodnou. Rozhodně však nelze hovořit o znemožnění dalšího podnikání v této oblasti.
Na druhé straně je stávající počet cestovních kanceláří podle vydaných živnostenských oprávnění 11 222, ale podle dokladů zaslaných podnikateli Statistickému úřadu "jen" 1 240. I tento stav je v přepočtu na počet obyvatel neúměrný a zcela se vymyká srovnání s členskými státy EU, kde je počet cestovních kanceláří v pojetí navrhovaného zákona nesrovnatelně nižší. Lze reálně očekávat, že i bez přijetí předloženého zákona dojde ke snížení počtu cestovních kanceláří, avšak s možnými výraznými negativními dopady na zákazníky a image České republiky.
Dalšími námitkami jsou možné problémy s navrhovaným pojištěním. Ani s těmito připomínkami nemohu souhlasit. Je prakticky nemožné v současných podmínkách stanovit alternativní způsob jištění, který by v praxi byl funkční. Směrnice Evropského společenství ani alternativní způsob jištění nepožaduje. Pokud jde o vztah podnikatel - pojišťovna, resp. uzavření pojištění jako jednu z podmínek získání koncese, pak je třeba zdůraznit, že tento požadavek není ve vztahu k podnikání ojedinělý. Povinné pojištění jako podmínku svého podnikání musí splňovat i jiné profese, např. letečtí dopravci, advokáti, lékaři atd. Navíc jsem přesvědčen, že tento tržně konformní způsob posuzování podnikatele jako podnikatele zvláštního druhu je vhodnější než přímé zasahování státních úředníků, a to i z hlediska finančních nároků na státní rozpočet.
Pokud jde o výhrady v souvislosti s poněkud váhavým postojem pojišťoven k realizaci zákona na základě změn provedených v textu zákona v rámci projednávání na legislativní radě vlády, jsem přesvědčen o tom, že lze tyto výhrady v rámci dalšího projednávání v parlamentu odstranit.
Dalším názorem, ke kterému bych se rád vyjádřil, je, že navrhované řešení není z hlediska našeho právního řádu systémové, neboť návrh zákona zahrnuje i novely dvou zákonů, a to občanského zákoníku a živnostenského zákona. Ani s tímto názorem nemohu souhlasit. Můžeme vést dlouhé diskuse teoretického rázu, ale tím věcný problém nevyřešíme. Navíc novelizace souvisejících právních předpisů v rámci předkládaného návrhu zákona není ojedinělá. To, že úpravu nového typu cestovní smlouvy je třeba zahrnout do občanského zákoníku, požadoval již v roce 1997 tehdejší předseda legislativní rady vlády, a s tímto názorem se pak ztotožnila i porada ministrů, když navíc na svém zasedání v září 1997 přijala závěry přistupovat k dílčím novelizacím občanského zákoníku do doby přijetí zásadní nové úpravy.
Pokud jde o novelu živnostenského zákona, lze jen těžko dosáhnout zákonem sledovaných cílů bez změny tohoto zákona, neboť mnou předložený návrh je zvláštním zákonem ve vztahu k zákonu živnostenskému. Tato novelizace nijak nevybočuje z běžné praxe a je využívána i jinými resorty. V souvislosti se zákonnými úpravami v jejich kompetenci je minimálního rozsahu a nijak nenarušuje základní principy živnostenského zákona.
Závěrem bych chtěl apelovat na všechny vás přítomné, paní poslankyně a páni poslanci, abyste při svém rozhodování vzali v úvahu, zda návrh propustit do druhého čtení, či nikoliv, a přitom zvažovali, zda případné uplatněné námitky vůči předloženému vládnímu návrhu jsou opravdu natolik závažné, že převažují nad nutností urychleně řešit stávající problém a oddálit tak účinnou ochranu oprávněných zájmů občanů této země, ať již v roli spotřebitelů, či podnikatelů, zároveň tak oddálit i naplňování jednoho z předpokladů pro vstup České republiky do Evropské unie.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji pane ministře. Prosím, aby se nyní ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Pavel Lang.
Poslanec Pavel Lang: Pane předsedající, pánové ministři, dámy a pánové.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky počátkem července roku 1997 požádala Ministerstvo pro místní rozvoj, aby urychlilo práce na tomto zákonu při respektování požadavků Evropské unie v oblasti ochrany spotřebitele. Důvodová zpráva vlády k předloženému návrhu zákona hovoří o negativních jevech v oblasti cestovního ruchu, například v úpadcích cestovních kanceláří, jejichž důsledky se projevily zejména v zahraničí a poškodily dobré jméno České republiky. Na jedné straně je problém garancí pro spotřebitele i stát velmi aktuální, na straně druhé se jedná o novou problematiku a dosažení nutného konsenzu v otázce formy a rozsahu těchto garancí je velmi problematické.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče. Kolegyně a kolegové, obzvlášť kolegové z mé mateřské milované strany, prosím, zklidněte se a umožněte zpravodaji, aby přednesl svoji zprávu.
Poslanec Pavel Lang: Děkuji.
Ministerstvo zvolilo formu pojištění a v návrhu zákona akceptuje individuální odpovědnost podnikatelů za svou činnost při zohlednění liberálních principů fungování trhu.
V návrhu zákona dle důvodové zprávy vycházelo ministerstvo ze tří základních požadavků: 1. Implementace směrnice rady, především č. 90314 EHS ze dne 13. června 1990. 2. Zvýšení ochrany spotřebitele v oblasti cestovního ruchu. 3. Zkvalitnění služeb stávajících cestovních kanceláří.
V roce 1995 došlo k rozsáhlé novele živnostenského zákona a k liberalizaci přístupu k podnikání. V rámci této úpravy se stala dosud koncesovaná živnost "cestovní kancelář" živností volnou. Došlo sice k rozvoji v daném oboru podnikání, ale na straně druhé došlo, a to zejména v sezóně roku 1997, k problémům s repatriací zákazníků cestovních kanceláří ponechaných bez pomoci a prostředků v zahraničí.
Dalšími problémy dle důvodové zprávy jsou například nejednotnost postupu cestovních kanceláří při uzavírání smluv, nejednotnost cestovních podmínek, přesouvání odpovědnosti cestovních kanceláří na zákazníka a další a další.
Důvodová zpráva hovoří dále o sjednocení či přiblížení právním normám Evropského společenství, konzultacích s předními odborníky Evropského společenství a dalších porovnáních s normami v oblasti cestovních ruchu.
Vlastní návrh zákona ve svém § 1 definuje termín "zájezd", dále v § 2 a 3 mění volnou živnost provozování cestovní kanceláře na dvě živnosti, a to koncesovanou živnost provozování cestovní kanceláře a vázanou živnost provozování cestovní agentury. Ve svém § 4 definuje termín "zákazník", v § 5 stanovuje podmínky vydání koncesní listiny.
***