(pokračuje Ambrozek)
Třetí okruh problémů - omezení vlastníků a otázka případné újmy. To je další heslo, se kterým se často argumentuje. Já uvedu jen několik faktů. Na území národního parku navrhovaného, tedy té vládní varianty, se nacházejí tři osady se 120 stálými obyvateli. Z 9,5 tisíce hektarů lesní půdy vlastní obce 1 %. Jetřichovice nabízejí národnímu parku převzetí, obec Růžová jedná o prodeji. Fyzické osoby vlastní 18 ha, to je 0,25 % lesní půdy, a na hospodaření v lesích, které bude cílem národního parku, existují dotační tituly Ministerstva životního prostředí v krajinotvorných programech i ve státním fondu.
Za další - vlastnictví zemědělské půdy není předmětem problému, protože k většímu omezení, než je dnes na území CHKO, už nedojde.
Za další - jediné příjmy, které obec ztratí, je daň z nemovitostí v první zóně, což je vzhledem k výše uvedenému v řádu několika tisíců.
A jako poslední - obce mohou naopak vyhlášením národního parku jedině získat.
Okruh čtvrtý - plocha velkoplošných chráněných území v ČR je moc velká. Jsou nám předkládána čísla, že na území ČR činí 15 %, zatímco v zemích OECD jenom 10,8 %. To jsou údaje prostého občana z Ministerstva zemědělství. Čísla za rok 1997 ovšem hovoří jinak. Česká republika 14,6 %, země OECD 16 % s tím, že všechny okolní země včetně Rakouska a Německa mají výměru velkoplošných chráněných území ještě větší. A jako poslední doplněk - vyhlášením národního parku samozřejmě ke zvýšení rozlohy nedojde, protože národní park se nachází na území dnešní CHKO, to znamená, že procenta zůstanou zachována.
Okruh pátý, už předposlední - přirozenost porostů. Rovněž argumentováno různými čísly a je zpochybňováno splnění vůbec nároku a kritérií na národní park. Ty údaje, kterými argumentují odpůrci, vycházejí z absolutních přísných hodnot, které nebyly, protože to neumožňují ani parcely lesní, řešeny v porostech, ale po parcelách, takže ten údaj není zcela přesný. 11,4 % plochy tvoří přirozená lesní společenstva a dalších 26 % porosty, kde dřevinná skladba odpovídá původnímu stanovišti, a podíl nepůvodních dřevin do 10 %. Naproti tomu podíl lesů hospodářských je necelých 12 %. Tato činnost je ztrátová i podle informací Lesní správy Děčín, je dotována z centra v Hradci Králové. Myslím si, že o množství nebo o zisk z dřevní hmoty by zde tedy jít asi nemuselo.
Okruh poslední, ten jsem nechal na konec, protože vyvolává největší emoce, rozloha parku. V minulých sedmi letech byly projednány dvě, dejme tomu s tou modifikací v Poslanecké sněmovně tři varianty. Varianta Ministerstva životního prostředí má rozlohu 9 683 ha, varianta Ministerstva zemědělství a lesů ČR nabízí 5 482 ha jako protinávrh, který by měl národnímu parku stačit.
Já souhlasím s tím, že o té rozloze je možné a nutné diskutovat a bude pro to prostor ve druhém čtení. K nejčastějším námitkám jenom bych chtěl uvést, že procento přirozených lesů je v obou variantách stejné. Hospodářské lesy jsou vyváženy kvalitními porosty Jetřichovických stěn a Růžového vrchu. Varianta Ministerstva životního prostředí je možná o něco větší, než je nutné. Ovšem je to třeba zmínit, že varianta Ministerstva zemědělství je naprosto nedostatečná a vedla by ke zmrzačení národního parku. Soutěsky Tiché a Divoké Kamenice a Jetřichovické stěny patří k těm nejcennějším územím nejenom v této oblasti, ale i na území střední Evropy a je nutné, aby se staly opravdovým klenotem národního parku.
Závěrem - zmíním se o názorech přímo v terénu. Měl jsem možnost strávit několik dní při přípravě na tento tisk přímo na místě. A nejenom že jsem měl možnost ta skalní města prochodit, ale měl jsem možnost jednat se starosty všech obcí, zástupci okresního úřadu, Lesní správy Děčín, lesníky přímo v terénu a řadou dalších. Na setkání hromadných i individuálních nezazněl jediný hlas proti zřízení parku. Pro pořádek: na Lesní správě Děčín byla samozřejmě rozporována rozloha.
Tyto skutečnosti mě vzhledem k hodnotě území vedou k tomu, abych navrhl Poslanecké sněmovně propuštění zákona do druhého čtení a jeho přikázání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu zpravodaji. Prosím vás, abyste zaujal své místo u stolku zpravodajů, stejně jako tuto prosbu adresuji na zástupce předkladatele pana ministra životního prostředí.
Otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu, do které mám čtyři písemné přihlášky, a to v pořadí kolegy Stanislava Fischera, pana Drdy, Vladimíra Doležala a paní poslankyně Zdeňky Horníkové. Slovo tedy uděluji prvnímu přihlášenému v pořadí, a to je panu poslanci Stanislavu Fischerovi.
Poslanec Stanislav Fischer: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, opakovaná jednání a přípravy na zřízení Národního parku České Švýcarsko probíhají již od počátku 90. let. Ta historie tady byla dosti podrobně vylíčena. Nyní máme posoudit nový vládní návrh, vymezující Národní park České Švýcarsko na ploše 9 683 ha. Navrhované území parku přímo navazuje na německý Národní park Saské Švýcarsko, přímo za hranicí se SRN. Ten byl vyhlášen v roce 1990, má rozlohu asi 6 000 ha a zde podotýkám, že větší část území se skalními útvary je na naší straně hranice. Německý park se rovněž nachází uvnitř chráněné oblasti. Realizace vládního návrhu tak může zajistit obdobnou ochranu nejvýznamnějších přírodních lokalit na obou stranách hranice.
Nebudu zde opakovat argumenty vládního návrhu uvedené v důvodové zprávě a v dalších přílohách návrhu, které všichni máte. Považuji je za věrohodné, avšak ve světle rozdílných názorů na zřízení národního parku za ne zcela vyčerpávající. Přitom některé výhrady a obavy občanů, například ohledně možnosti sběru lesních plodin v národním parku, pramení z jejich špatné informovanosti a z neznalosti zákona č. 114/1992 Sb.
V posledních dnech nám bylo v souvislosti s projednáváním tohoto bodu programu zasláno více dopisů i petice, a to jak rozhodně podporujících zřízení parku, tak i důrazně odmítajících jeho vyhlášení. I mezi námi v tomto shromáždění se vyskytují protikladná stanoviska, přičemž hranice mezi nimi prochází napříč politickým spektrem. Vzhledem k tomu, že se o tomto problému jedná už řadu let, je žádoucí provést nyní důkladné a nezávislé vyhodnocení kladů a záporů navrhované úpravy a odpovědět i na všechny vznesené námitky tak, aby tato otázka byla již s konečnou platností vyřešena.
Já osobně jsem, a to na základě i osobních jednání a návštěvy na místě, přesvědčen, že výsledkem navrhované analýzy bude pozitivní rozhodnutí a věřím, že Národní park České Švýcarsko bude konečně letos vyhlášen. Proto se přikláním a podporuji návrh pana poslance Ambrozka na propuštění vládního návrhu do druhého čtení.
Teď, pane předsedající, já jsem měl návrh na doprovodné usnesení. Mohu ho přednést teď?
Místopředseda PSP Ivan Langer: Můžete v rámci rozpravy.
Poslanec Stanislav Fischer: Takže pokračuji. Dovolte mi navrhnout v této věci též přijetí následujícího doprovodného usnesení:
"Poslanecká sněmovna projednala vládní návrh zákona o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko a o změně zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a usnesla se na následujícím: 1. přikázat projednání návrhu zákona výboru pro vnitřní správu, regionální rozvoj a životní prostředí, 2. prodloužit termín k jeho projednání o 20 dní, 3. doporučit výboru projednání návrhu na výjezdním zasedání v Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce s přizváním zástupců správy chráněné krajinné oblasti a představitelů dotčených obcí." Tady bych doporučil hlasování po bodech.
Děkuji vám za pozornost.
***