(pokračuje Ambrozek)
Odpověď zní: Ano, zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v § 15 odst. 3 říká jasně, že národní parky se vyhlašují zákonem. Od roku 1992 je tedy možné park vyhlásit pouze zákonem a já jsem přesvědčen, že to je správné.
Druhá otázka může znít: stručnost zákona. Opět odpověď: Základní pravidla hry, to znamená základní ochranné podmínky, otázka návštěvního řádu, plánu péče, zonace, rady parku, péče o lesy, jsou podrobně obsažena v zákoně o ochraně přírody a krajiny, kde se tomu věnuje celkem deset paragrafů. Zde jsou tedy upraveny pouze: územní vymezení v § 1 plus zřízení správy, což je samozřejmě nutné - v § 2, paragrafy 3 a 4 řeší bližší ochranné podmínky. Vzhledem k odlišnosti tohoto území - protože to souvisí zejména s geologií a geomorfologií - jsou zde uvedeny některé záležitosti nad rámec zákona 114. Paragraf 5 upřesňuje odlišnosti v péči o les a paragraf 7 a 8 v podstatě už řeší jenom právní režim nedokončených správních řešení a účinnost zákona.
Paragraf 6 obsahuje několik drobných novelizací zákona 114/1992, které většinou navazují na problematiku velkoplošných chráněných území. Zákon obsahuje ještě dvě přílohy. Ty budou zřejmě ve druhém čtení hlavním objektem zájmu poslanců a zájmových skupin. Příloha jedna obsahuje popis hranic, příloha dvě pak přehlednou mapu 1:100 000.
Nyní k důvodové zprávě. O co stručnější je návrh zákona, o to obsáhlejší je důvodová zpráva, která jde v pasáži ekonomického dopadu na státní rozpočet dalece nad rámec nutné informace. Tím se samozřejmě vystavuje ještě většímu pitvání a slouží jako zásobárna záminek odpůrců zákona k neutuchající kritice. Její podrobnost vyniká nejen vzhledem k řadě dalších vládních návrhů, které jsou kvůli snazšímu přijetí vybaveny kouzelnou zaklínací formulí "předložený návrh si neklade nároky na státní rozpočet" a potom to vede státní správu na okraj kolapsu. Podrobnost důvodové zprávy - a myslím, že je to pikantní zvláště v těchto dnech - vyniká při projednávání rozpočtu, kdy objem prostředků, tj. necelých 30 milionů korun, nutných jednorázově ke vzniku parku, příliš nepřesahuje průměrný návrh jednoho člena rozpočtového výboru ve sněmovním tisku 40/6.
Bylo by asi chybou na tomto místě svou řeč skončit. To bylo stručně k historii obsahu zákona. Nyní k jeho nedostatkům. Jako zřejmě žádný návrh zákona, není ani tento bez chyb. Za jejich důvod pokládám už vlastně třetí verzi, která byla předkládána do vlády. Ty verze byly provázeny pokaždé dvouletou pauzou. Proto i ten poslední návrh obsahuje některé body, které se vztahují spíše k návrhu minulému.
Já je pro pořádek uvedu, protože i ony jsou hlavním námětem řady kritik ze strany odpůrců. A určitě řada poslanců je použije ve své argumentaci.
V § 1 odst. 1 bylo opomenuto, že národní park zasahuje z geomorfologických důvodů asi 150 hektary do CHKO Lužické hory, to znění je proto třeba korelovat např. vložením slova "zejména".
V § 2 odst. 3 zůstalo z minulého návrhu ochranné pásmo, které není navrhováno, protože tuto problematiku řeší CHKO, která tvoří obalovou zónu národního parku.
V § 3 odst. 1 je nadbytečné písmeno "d", které řeší velmi kvalitně § 32 odst. 8 zákona o lesích, a je proto zbytečné to zde uvádět.
V § 4 odst. 1 je nadbytečné písmeno "g", protože tato problematika je řešena lépe a obecněji paragrafem 12 v zákoně o ochraně přírody a krajiny, paragrafem o ochraně krajinného rázu.
V § 7 bude nutné vložit nový odstavec, že části CHKO Lužické hory a Labské pískovce, které leží na území národního parku, se zrušují.
Připomínky k § 6 ve smyslu dořešení problematiky velkoplošných chráněných území předložím v další fázi projednávání ve druhém čtení.
Nyní k důvodové zprávě - zmínil se o tom pan ministr, takže jenom ve dvou větách. V příloze jedna by bylo lepší použít přesnější formulaci, která vyloučí spekulace o zahrnutí části obce Doubic do národního parku. Není asi nutné vést podrobné výhrady k důvodové zprávě. Jednou větou: Nebyl stoprocentně aktualizován text z roku 1995, to je třeba ta nešťastná zmínka o elektrifikaci objektů. Vést polemiku s čísly v rozpočtu správy národního parku postrádá smysl, protože jejich cílem je dát hrubou rozvahu příjmů a výdajů, např. v oblasti plánu těžeb vycházejí z lesní hospodářské evidence a jsou vypočítána standardními metodami.
Nyní mi dovolte uvést několik hlavních okruhů problémů, se kterými se tento návrh zákona vlastně už sedmý rok potkává.
Prvním okruhem problémů je otázka, proč vůbec národní park. Kritici uvádějí, že stupeň ochrany je dostatečný, že je stejný jako v saském národním parku atd. Pro zájemce zde mám překlad vládního nařízení o zřízení saského parku Saské Švýcarsko, který obsahuje mnohem delší výčet zákazů a omezení, než je použit v zákoně našem. Rád ho poskytnu nebo z něj budu citovat.
Už to zaznělo ve zprávě předkladatele - splnění mezinárodních kritérií závazků, jedinečnost území, kterou je právě kombinace geomorfologického charakteru, přirozených porostů, řídké osídlení, německý park na druhé straně hranic. Když si vzpomenu, jak jsme honili rakouskou stranu kvůli vyhlášení národního parku Podyjí, což se nám podařilo až teď po několika letech, když uvážím rozvoj turistiky v národním parku - protože národní park je značka - jak mi pravili kolegové na německé straně, když jsem byl v rámci přípravy na tento zákon navštívit ředitele německého národního parku - která prodává zboží. Lidé z měst chtějí trávit dovolenou v co nejlépe zachované oblasti. Značka národního parku je pro ně znamením, že o takovouto oblast se jedná.
V neposlední řadě se zde nabízí možnost pro rozvoj regionu, kde nezaměstnanost přesahuje 15 % a kde příjmy z turistického ruchu jsou jedněmi z mála zdrojů, které vůbec mají obce v okolí národního parku k dispozici. Průmysl utrpěl těžkou ránu po odsunu Němců a po roce 1989 byla zkáza dokončena.
O co tedy odpůrcům jde? Já si troufám říci, že jedním z hlavních problémů je, že těch devět tisíc hektarů lesa bude obhospodařováno někým jiným než lesní akciovou společností, spravováno někým jiným než Lesy České republiky. Já rozumím přesvědčení lesníků, že jsou dobrými hospodáři, a sdílím ho, zejména na území tohoto budoucího parku, ale není dobré si myslet, že to dokáží jen oni. Navíc v terénu se o území budou starat úplně stejní lesníci jako dnes. I když je území dnes chráněno určitým stupněm, ten stupeň má své hranice a omezení, na které narážíme. Prioritní je, že hospodářské využití přestane být cílem a prioritní bude ochrana a rozvoj tohoto území, nejen z důvodů přírodních, ale i z důvodů výchovných, mezi něž patří i turistika a rekreace.
Druhá poznámka: kůrovec. Tento nepatrný brouk se stal jednou z hlavních zbraní, kterou používají všichni, chtějí-li porazit ochranu přírody a dojdou jim argumenty. I tady jsme dostali hrůzostrašné obrázky, že ochránci přírody nechali sežrat Šumavu a nechají sežrat České Švýcarsko, jako kdyby kůrovec platil lépe než lesní akciové společnosti. Trochu mě mrzí, že se k tomu snižují i úředníci ministerstva a zaměstnanci státního podniku ministerstvem řízeného, kteří píší do sněmovny jako prostí občané poté, co vláda jednomyslně návrh schválila.
Ke kůrovci jenom několik bodových poznámek. Kalamita na Šumavě nezačala roku 1991. Můžeme dlouhé hodiny diskutovat o tom, kdo na tom měl jaký podíl, jaký podíl na tom měly přírodní podmínky a práce minulých generací.
Přírodní podmínky na Šumavě a v Českém Švýcarsku nejsou srovnatelné, je zcela zavádějící tyto lokality srovnávat. České Švýcarsko má dokonce mnohem podíl přirozených či přírodě blízkých lesů než Šumava a vzhledem ke zvratu vegetačních stupňů roste naopak smrk v chladných roklinách, kde nejsou pro kůrovce dobré podmínky. Chtěl bych říci lidem, kteří se tam teprve chystají, že v těch inverzních roklích jsou jedny z nejkrásnějších smrků v Evropě, přes 50 metrů výšky, a tak zdravý strom na Šumavě nenajdete. Zákon 114/1992 i zákon o národním parku umožňuje účinný zásah proti kůrovci. Za páté: na území CHKO se dnes zasahuje, počítá se i s pokračováním v národním parku - viz třístupňový systém monitorování v národním parku saském.
***