Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji vám, pane poslanče. Předpokládám, že pan zpravodaj zaznamenal pečlivě vaše návrhy, bylo by nicméně lepší, kdyby je dostal v písemné podobě.
Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Jiří Drda, připraví se poslanec Vladimír Doležal.
Poslanec Jiří Drda: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem trošku - když jsem poslouchal pana poslance Ambrozka - byl v rozpacích, jestli předkládá zákon on, nebo pan ministr, ale přesto mi dovolte, abych přednesl pár slov, která mám připravená.
Nikdo nepochybuje, doufám, že alespoň ne v této síni, že tomu tak je, že jedinečná, přirozená, případě lidskou činností málo dotčená území a výjimečné přírodní útvary a málo lidmi ovlivňované ekologické systémy je správné a naprosto nezbytné chránit, zvlášť když mají mimořádný vědecký, popřípadě výchovný význam. Jsou národním bohatstvím, jsou dědictvím pro budoucí generace. Patří ke kultuře národa a svědčí o jeho výši.
Je však nutné zvažovat pečlivě stupeň ochrany, rozsah a množství chráněného, aby nevyvolaly špatně řešitelné rozpory mezi ochranou přírody a dalšími společenskými zájmy. Vybírání území a útvarů neodpovídajících svými parametry oné jedinečnosti, původnosti a skutečným a zákonným požadavkům ochrany přírody vede k neoprávněným omezováním vlastnických a nájemních práv a omezování produkční funkce, omezování urbanizace území, demografického vývoje apod., včetně ostatní funkce krajiny.
Je třeba mít na mysli, že přes svoji lidnatost, vysoký stupeň urbanizace a dlouhodobě téměř stoprocentně obhospodařované krajiny je území České republiky procentem zvláště chráněných území výrazně nad evropským průměrem. Přitom rozsah ochrany CHKO je dobrý a je vyšší než v některých zemích při existenci dalších možných způsobů ochran, jako je přírodní rezervace, chráněný přírodní útvar apod.
Faktický výsledek ochrany, tak jako i hospodaření, není odvislý jen od legislativních norem. Ve svém konečném dopadu je výslednicí kvality práce lidí a vložených prostředků, ať v lese produkčním, nebo v lese zvláštního určení. Nečinnost lidí a nulové výdaje svědčí jen rozsáhlým pralesům, které u nás nemáme. Přestat lesnicky hospodařit - to je uměle zasahovat - je velké riziko a jistě to nevede k obnově původních společenství.
Vrácení hospodářských lesů s nepůvodním porostem do idealizovaného prapůvodního stavu nenastane prostým zplaněním, případně jednorázovou záměnou kultur, ale nesmírně náročnou a drahou prací několika pokolení. Zvlášť když ve vybrané lokalitě je původních jen něco málo porostů na římsách a ostrozích skal činících necelá 2 % zalesněné plochy a lidskou činností málo ovlivněno zůstalo zhruba 10 % porostů v soutěskách. To ostatní by muselo být, pokud by chtěl někdo naplnit záměr národního parku v celém rozsahu, dlouhodobě, draze, a naprosto nesmyslně dobudováno, a to s velmi nejistým výsledkem, neboť ať chceme, nebo nechceme, žijeme ve změněném prostředí s podstatně kyselejší půdou, kyselejšími dešti a zaneřáděnou a oteplující se atmosférou svědčící přemnožování škůdců.
Mám-li věřit, že celý předložený záměr není motivován generováním dalších 40 úřednických míst a vidinou kouzelné honitby, musel bych dostat skutečně něco víc, než co bylo s mnohými věcnými a právními pochybeními předloženo. Ke zhodnocení šancí na záchranu skalních útvarů - kromě vlivu současného provozu CHKO - i hydrometeorologické posouzení s ohledem na spodní vody a vodní poměry povrchových vod, neboť existuje teorie o příčinných souvislostech s urychlením rozpadu skal právě z tohoto důvodu. Muselo by dojít k zreálnění ekonomických dopadů s vyjádřením náhrad vlastníkům, ztrát hospodaření, kapitálových i běžných výdajů.
Jako bývalý primátor města vlastnícího i lesy s úspěchem pochybuji o hodně z těch předložených položek. V neposlední řadě však - protože jde o velký projekt - a to na rozsáhlém území - bych rád viděl studii snášenlivosti tohoto projektu se životním prostředím. Byť se to zdá naprosto nesmyslné, mám před očima Národní park Šumavu, kde došlo nejen k velkým národohospodářským škodám, ale i k viditelnému poškození životního prostředí, které se hned tak při realizaci technických staveb nevidí. Nemám mandát svých voličů jen k tomu, abych zvedl ruku pro to, aby pár fanatiků mohlo nad touto spouští za jejich peníze vzdychat blahem s tím, že to tak má být, že je to tak vskutku přírodní.
Proto mi dovolte dát jiný návrh usnesení, než zde zazněl, a to návrh na zamítnutí předloženého návrhu zákona s tím, že prostředky počítané na jeho realizaci budou přesunuty do místních rozpočtů dotčených obcí, popřípadě okresnímu úřadu na realizaci ekologických a infrastrukturálních staveb. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji vám, pane poslanče. Další přihlášený, v pořadí je poslanec Vladimír Doležal, připraví se paní poslankyně Zdeňka Horníková.
Poslanec Vladimír Doležal: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych zde nyní uvedl některé zásadní připomínky k návrhu zákona o zřízení Národního parku České Švýcarsko.
Za prvé - dotyčné území je již dnes dostatečně chráněno statutem CHKO Labské pískovce. Navíc nejcennější části uvnitř této chráněné krajinné oblasti jsou chráněny nejpřísnějším ochranným statutem - přírodní rezervací - například Pravčická brána. Hlavním důvodem ochrany jsou útvary skalních měst, soutěsky a jednotlivé skalní útvary. K ochraně těchto skalních útvarů před vytěžením, poškozením, např. rekreační výstavbou, a k usměrňování turistického využívání zcela postačuje současný ochranný režim chráněné krajinné oblasti a přírodní rezervace.
Za druhé - navržené území do Národního parku České Švýcarsko nesplňuje základní podmínky zákona o ochraně přírody, tj. zákona č. 114/1992 Sb., protože podle citovaného zákona mohou být za národní park vyhlašována území jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné lokality. V České republice se však obdobné pískovcové útvary vyskytují na Kokořínsku, v Českém ráji, v Českolipsku a na Broumovsku. Všechny tyto lokality jsou chráněny statutem chráněné krajinné oblasti. Přitom přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné lokality, tak jak to vyžaduje zákon o ochraně přírody v platném znění, tvoří na navrhovaném území nepodstatných cca 12 % z celkového území.
Za třetí - uplatnění předloženým zákonem navrhovaných ochranářských zásad na předpokládaném území Národního parku České Švýcarsko umožňuje opakování ekologické katastrofy shodné s Národním parkem Šumava, kde výsledkem hospodaření národního parku jsou tisícihektarové holiny a stomilionové škody.
Za čtvrté - výměra chráněných území v ČR je již dnes nad evropským průměrem. Schvalování dalších by mělo proběhnout pouze při striktním dodržení veškerých zákonných podmínek. Vždyť z celkové výměry ČR je 15,1 % ve zvláště chráněných územích, v evropských zemích sdružených v OECD přitom pouze 10,8 % . Podíl lesů ve velkoplošných chráněných územích, tedy v národních parcích a v chráněných krajinných oblastech, je v Rakousku 0,7 %, v Německu 5,8 % a v České republice neskutečných 23,6 %.
Za páté - není řešena otázka náhrad za omezení vlastníků v hospodaření, které by vznikly dodržováním omezujících podmínek ochrany přírody. Toto je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a Listinou základních práv a svobod, v níž se uvádí, že vlastnická práva je možno omezit pouze na základě zákona a za náhradu. Přitom není pravdou, že takových lesů je jen 8,32 ha, jak uvádí předkladatel, ale 114,79 ha, z toho obecních 96,35 ha a soukromých 18,44 ha.
Za šesté - návrh postrádá tzv. plán péče o národní park, tak jak to vyžaduje § 18 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody. Tento plán má podle uvedeného zákona sloužit jako závazný podklad pro jiné plánovací dokumenty.
***