(pokračuje Kužvart)
Ta část navrhovaného zákona, v níž jde o novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, a nikoliv o vyhlášení nového chráněného území, při legislativním procesu nepodléhá režimu § 40 zákona 114/1992 Sb. Projednání s dotčenými subjekty se zde řídí jen legislativními pravidly, což bylo dodrženo.
Důvodem této novely v části druhé navrhovaného zákona je optimální úprava právního režimu ve velkoplošně chráněných územích, jež vyplynula z poznatků z praxe. Všechny navržené změny se týkají velkoplošných území na celém území státu, a to je společná základna pro tuto předloženou novelizaci.
Ještě bych chtěl upřesnit některé údaje v důvodové zprávě k návrhu zákona. Pro vaši informaci uvádím, že na straně 11 v odstavci stavebnictví, pokud jde o zmínku o původních stavebních parcelách, jsou tím myšleny původní stavební parcely v intravilánu obcí. Pokud jde o těžbu v budoucích lesích národního parku, čísla uvedená v důvodové zprávě jsou orientační. Tato čísla byla vzata jako průměrné hodnoty, převzaté ze schválených lesních hospodářských plánů, slouží jako podklad pro stanovení rozpočtu správy národního parku a nevypovídají o skutečném způsobu péče o lesní porosty. Je možné, že se v budoucnu tyto údaje projeví jako poněkud nadsazené, protože tyto lesy jsou vcelku v dobrém stavu až na lokální invaze borovice vejmutovky. Chceme, aby se s těmito lesy do budoucna nakládalo s maximální šetrností a celkový trend bude dlouhodobě nasměrován na obnovení přirozené skladby lesů.Základní změna v přístupu k lesům v národním parku bude, že prvotním hlediskem bude vždy ochrana a podpora přirozených ekosystémů.
Na závěr bych, vážené paní poslankyně a vážení páni poslanci, v rámci úvodního slova chtěl konstatovat, že jsem si vědom toho, že oponenti myšlenky národního parku již předložili vám, poslankyním a poslancům, řadu argumentů, které park zpochybňují. Po jejich prostudování, po prostudování všech těchto argumentu však musím konstatovat, že naprostá většina z nich vyplývá z nepochopení navrhovaného zákona a již existujících právních předpisů a je bohužel často tvořena tvrzeními účelově vytrženými z kontextu. Na všechny v rozpravě vznesené připomínky jsem připraven odpovědět.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Libor Ambrozek.
Poslanec Libor Ambrozek: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Máme před sebou sněmovní tisk č. 77, vládní návrh zákona o vyhlášení Národního parku České Švýcarsko a o změně zákona České národní rady o ochraně přírody a krajiny. Moje úvodní slovo možná bude trochu delší, než bývá v prvním čtení zvykem, protože tento návrh má pohnutou historii a myslím, že je dobré uvést pár slov k uvedené historii a samozřejmě i v té části další se zmínit o hlavních námitkách, které jsou proti tomuto zákonu vznášeny.
Předkládaný návrh si troufám říci, že má jednu z nejdelších vůbec historií předkládaných zákonů, neboť se připravuje od roku 1991. Poprvé byl předložen vládě v květnu 1993. Po přepracování schválen na slavném výjezdním zasedání na Šumavě vládou Václava Klause 23. srpna 1995, kde předseda vlády, ať určitě konfrontován s kůrovcem, pravil: Ten park chceme. Poslanecká sněmovna jej však kvůli poměrně dramatickému projednávání nestihla schválit a v červnu 1996 spadl pod stůl. Ministr Skalický jeho předložení odkládal, dokud nebude přijat státní program ochrany a krajiny. Moc na to však nespěchal a tato podmínka byla splněna až ministrem Bursíkem, který předložil české vládě v květnu státní program ochrany přírody a krajiny a po schválení tohoto programu, kde jedním z úkolu bylo předložení zákona o národním parku, ministr Kužvart tento zákon předložil. Bez ohledu na politickou příslušnost vyhlášení parku nikdo z předchozích ministrů ani vlád nezpochybnil. Proč tedy byla taková doba? Co představuje takový problém?
Já si troufám říci nejstručněji - 4 200 hektarů lesa, které způsobují trvalý problém Ministerstva zemědělství. Ještě se k tomu vrátím. Nyní velmi krátce k projednávání v Poslanecké sněmovně v roce 1995-6. Ministr Benda předložil pod tlakem tzv. malou variantu, zvanou též "varianta sever". Pro přiblížení, tato varianta má rozlohu 5 482 hektarů. Jsou v ní zahrnuta pouze skalní města při státní hranici a hranice byla vedena cestou nejmenšího odporu po lesních silnicích.
Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí však tuto variantu odmítl a přijal variantu blízkou původnímu návrhu. Pravím blízkou původnímu návrhu, protože je rozvláčněna jenom na 9 181 hektarů a nebyla v ní zahrnuta osada Kamenická Stráň. To je číslo, kterým někdy také odpůrci argumentují, že ty vládní návrhy se liší. Není tomu tak. Toto je varianta poslanecká. Ta byla znovu projednávána rozpočtovým výborem kvůli tomu, že zvětšením rozlohy vznikly nároky na státní rozpočet a vzhledem k blížící se volební kampani už Poslanecká sněmovna neměla příliš chuti všechny naplánované body projednat. Zákon se nám vrací a doufám, že už definitivně.
Nyní se dostávám k jeho obsahu - co obsahuje sněmovní tisk č. 77? Když ho otevřete, zjistíte jenom sedm stručných paragrafů zákona vyhlášení Národního parku České Švýcarsko a jeden paragraf obsahující několik úprav zákona č. 114/92. Mnozí si možná položíte otázku - je vůbec tento zákon nutný, když ostatní národní parky byly vyhlášeny nařízením vlády, jako tomu bylo v přípravě Šumavy a Podyjí v roce 1991?
***