(pokračuje Fischerová)
Předložená novela nerespektuje stávající právní úpravu ani její aplikaci s praxí a dostává se tak do velmi vážného rozporu s oběma uvedenými hledisky. Předkladatelé návrhu novely vycházejí z mylné domněnky, a to, že zdravotní pojišťovny si ponechávají výnos z náhrady za škody jen pro své libovolné využití, pro provozní náklady pojišťoven. Navrhují tedy, aby se o něj podělily také s poskytovateli zdravotnických služeb formou zvláštního příspěvku.
Návrh novely, jak už zde bylo řečeno, není dostatečně provázán s platnou právní úpravou, což uvedu zcela konkrétně na příkladu zákona 551/1991 Sb., o všeobecné zdravotní pojišťovně - v tomto případě - a nyní zcela konkrétně. Jde o rozpor s § 5 tohoto zákona, který hovoří o výdajích zdravotní pojišťovny. Mezi těmito výdaji zdravotní pojišťovny totiž nejsou uvedeny žádné možné zvláštní příspěvky zdravotnickým zařízením, ale pouze, a to cituji:
a) platby za úhradu zdravotní péče,
b) platby jiným pojišťovnám nebo jiným subjektům na základě smlouvy o finančním vypořádání plateb za zdravotní služby poskytované pojištěncům pojišťovny,
c) úhrady nákladů nutného neodkladného léčení v cizině,
d) náklady na činnost pojišťovny.
Potud zákon.
Zvláštní příspěvek poskytovatelům ve výši 20 % v souvislosti s poskytnutými zdravotnickými službami, které jsou již při stávající praxi hrazeny zdravotními pojišťovnami, nelze tedy z věcného hlediska bez právního rozporu ani navrhnout, ani úspěšně v současném právním řádu obhájit. V případě ambulantního specialisty, jehož péče je hrazena za výkony, o tom asi nikdo z přítomných pochybovat nebude. V případě služeb poskytovaných nemocnicemi je tato péče hrazena paušální platbou, odvozenou od skutečnosti předchozího roku.
Pokud bude zavedena úhrada nemocniční péče za případ, bude i vztah mezi zdravotní pojišťovnou a nemocnicemi nepochybně zákonem naprosto přesně vymezen. Při stávající praxi musí pojišťovna zjistit náklady na péči poskytnutou poškozeným osobám, aby podle takto provedené kalkulace mohly uplatnit objektivně doložený požadavek na náhradu škody způsobené třetí osobou.
Mám i určité výhrady k důvodové zprávě tohoto tisku. Obecná část důvodové zprávy uvádí, že poskytovatelé zdravotnických služeb nemají žádný podíl na výnosech z regresních náhrad. Tento zavádějící argument jsem už v předchozí části svého příspěvku vysvětlila, ale ještě jednou si dovolím zdůraznit, oč jde.
Zdravotní pojišťovna nejprve uhradí poskytnutou službu a poté zahajuje řízení o náhradu škody. Finančním příjmem, tedy rozumí se tím náhrada škody od třetí osoby, kryje zdravotní pojišťovna náklady na služby, které již uhradila, a nemůže z takové částky tedy poskytovat zvláštní příspěvek zdravotnickému zařízení.
Další argument vycházející z důvodové zprávy - dovolím si citát: "Výnos z regresních náhrad je doplňkovým zdrojem finančních prostředků nad rámec zdravotního pojištění. Doplňkový zdroj, který regresní náhrady představují, není užíván ani zčásti při poskytování zdravotních služeb, nýbrž ve sféře administrativní zdravotních pojišťoven." Potud konec citátu. Poněkud vzdáleno i současné právní realitě. Použití jednotlivých typů příjmů v rámci pojišťovny na provozní výdaje, např. provozní fond, je naprosto přesně upraveno zákony a prováděcími předpisy. Podstatná je v tomto směru vyhláška Ministerstva financí č. 301/1997 Sb. Tato vyhláška stanoví maximální výše nákladů na činnost a maximální výše výdajů na pořízení hmotného a nehmotného investičního majetku zdravotních pojišťoven.
Maximální výše nákladů na činnost pojišťoven se stanoví procentem ze souhrnu příjmů pojistného veřejného zdravotního pojištění po přerozdělení a z příjmů plynoucích z pokut, penále, náhrad škod a přirážek k pojistnému se zřetelem na počet pojištěnců. Je tedy zcela zavádějící a v rozporu s citovanou vyhláškou hovořit o příjmech z náhrad škod, využitelných odděleně od ostatních příjmů.
Předložený návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění se pro mne nepodloženým způsobem snaží vzbudit dojem, že poskytovatelé zdravotnických služeb nemají hrazenu zdravotnickou péči, jejíž potřeba byla vyvolána třetí osobou, a že příjmy z náhrad těchto škod jsou zdravotními pojišťovnami využívány pouze a jenom pro vylepšení jejich provozních nákladů. Současně problém veřejného zdravotního pojištění a také jeho diskutabilní platná právní úprava jistě vedou k naléhavé potřebě se touto oblastí komplexně a nesmírně intenzivně zabývat. Mnohé z těchto problémů vznikly v předchozích letech jako výsledek skrytých záměrů, které byly zakomponovány do nepřehledných a složitých formulací v platných právních předpisech. Hovořím zde například o rozporech mezi zákonem o Všeobecné zdravotní pojišťovně a zákonem o zaměstnaneckých zdravotních pojišťovnách. Nehodlám zde tyto případy diskutovat. Jejich náprava je současným legislativním záměrem vlády a doufám, že na sebe nenechá dlouho čekat. Věcný záměr je již k dispozici.
Předložený návrh novely však bohužel musím řadit mezi skupinu sporných přístupů k tvorbě zdravotní politiky. Projednávaný návrh je z obsahového legislativního hlediska za současné situace nepřijatelný. Díky jednoduchému formálnímu provedení je patrný i jeho systémový rozpor s nevhodnými celospolečenskými dopady.
Navrhuji proto návrh předkladatelů zamítnout v prvním čtení a případné věcné záměry uplatnit v novele zákona 48, který předloží vláda. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Nyní bych požádal, aby se slova ujala paní poslankyně Alena Páralová. Doufám, že v průběhu její řeči se nebudu muset snažit snížit hladinu zvuku v této síni. Prosím, paní poslankyně, můžete hovořit.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Dle současné právní úpravy jsou regresní náhrady vymáhány podle občanského zákoníku. Návrh mění režim na vymáhání prostřednictvím správního řízení. Pojišťovna a třetí osoba jsou dva rovnoprávné subjekty a bylo by zvláštní, aby jeden z nich rozhodoval ve správním řízení.
Návrh dále posiluje kontrolní činnost nad poskytovateli zdravotnických služeb při plnění jejich povinnosti informovat příslušnou zdravotní pojišťovnu o regresním případu a snaží se zajistit plnění této povinnosti dvěma způsoby. Tím prvním je zákonná sankce, pokuta až do výše 100 000 Kč. Tím druhým je pozitivní motivace s účastí na výnosu z regresních náhrad ve výši 20 %.
Dovolím si polemizovat s panem poslancem Matulkou, že přijetí tohoto návrhu by zjednodušilo agendu vymáhání regresních náhrad. Srovnáme-li totiž krok po kroku agendu nutnou pro oba způsoby vymáhání, zjistíme, že navrhovaná úprava by znamenala pro zdravotní pojišťovny náročnější a zdlouhavější postup.
***