(pokračuje Páralová)
Návrh na 20% podíl z výnosu regresních náhrad pro zdravotnická zařízení by si zasloužil podstatně hlubší analýzu skutečného veškerého výnosu než pouhé slovní, konkrétními údaji nedoložené tvrzení z důvodové zprávy, že - cituji - "tyto výnosy mnohonásobně převyšují náklady na jejich vymáhání".
Tvrzení předkladatelů, že regresní náhrady vymáhají příslušné zdravotní pojišťovny pouze na podkladě informací od poskytovatelů zdravotnických služeb, neodpovídá skutečnosti zcela přesně. Nezanedbatelná část těchto informací je získávána od orgánů činných v trestním řízení, Policie České republiky, jejích vyšetřovatelů, státních zastupitelství a od přestupkových komisí obecních úřadů.
Záměr předkladatelů dát zdravotním pojišťovnám možnost uložit pokutu za nesplnění oznamovací povinnosti by se mohl projevit i negativně. Aby se zdravotnická zařízení nevystavovala riziku uložení pokuty, budou v zájmu splnění oznamovací povinnosti v daleko větší míře než dosud předkládat zdravotním pojišťovnám všemožný balast, který je spojen se zbytečným vynakládáním času a finančních prostředků na event. došetření.
Závěrem bych řekla ještě toto: Návrh násilně implantuje praxi státních institucí z doby nedávno minulé, naštěstí již minulé, do rovnoprávného vztahu dvou subjektů, a tím omezuje práva jednotlivce.
Dávám návrh na zamítnutí předloženého návrhu.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Páralové. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Je tomu tak. Hlásí se paní kolegyně Jirousová. Prosím, paní kolegyně, můžete předstoupit k řečništi. Můžete hovořit.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, naše novela není v rozporu nebo proti vládnímu návrhu zákona. Měli jsme ale dobrý úmysl nastolit tuto otázku a zjednodušit tak vymáhání regresních úhrad a zamezit tak tím úniku peněz ze zdravotnictví.
I přes některé nedostatky jsme přesvědčeni, že myšlenka našeho návrhu je dobrá a že ji je třeba realizovat.
Souhlasím i s případným prodloužením lhůty k projednávání ve výborech, aby nedostatky mohly být odstraněny. Nesouhlasím s paní poslankyní Fischerovou. Lékař má sice - ať už v rámci kapitace, nebo formou bodového ohodnocení - výkon postiženého zaplacen, ale pojišťovna vlastně také, a to z pojištění postiženého. Nevidím proto důvod, proč by, pokud zdravotní pojišťovna dostane zaplaceno od osoby, která úraz způsobila, nemohla část těchto financí zaplatit příslušnému zdravotnickému zařízení.
Pokud tato naše novela neprojde v tomto hlasování, budeme ji chtít uplatňovat ve vládním zákoně formou pozměňovacího návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Jirousové. Táži se, zda se někdo dál hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak. Rozpravu uzavírám.
Kolegyně a kolegové, jelikož se blíží okamžik hlasování, tak vás všechny odhlašuji a žádám vás, abyste se zaregistrovali svými magnetickými kartami.
Navrhovatel dostane samozřejmě závěrečné slovo. V tuto chvíli se táži, jestli svého závěrečného slova využije navrhovatel. Zástupce navrhovatelů využije. Poté budu stejnou otázku směřovat i k paní zpravodajce. Prosím pane poslanče, můžete hovořit.
Poslanec Dalibor Matulka: Využiji svého práva závěrečného slova jen proto, abych reagoval na některé námitky, které byly v rozpravě vzneseny.
Nejprve ke slovu paní zpravodajky doktorky Emmerové. Ona zmiňovala tu námitku, týkající se rozšíření kontrolní pravomoci revizních lékařů údajně pouze na podkladě oznámení poskytovatelů, a uvedla, že realizace takové kontrolní pravomoci by nebyla jistá.
Já si myslím, že této námitce příliš nerozumím. Rozšíření pravomoci revizních lékařů je v tom návrhu míněno a jsem přesvědčen, že i vyjádřeno dostatečně tak, že jde prostě o zavedení kontrolní pravomoci nad tím, jestli poskytovatelé zdravotních služeb vůbec svou oznamovací povinnost plní. Nevidím tam jediný problém. Mohli bychom samozřejmě diskutovat o tom, do jaké míry je to pro zdravotní pojišťovny reálné nebo není takovou kontrolní pravomoc vykonávat. Já jsem osobně přesvědčen, že kontrolovat tuto záležitost, která je pro zdravotní pojišťovny záležitostí ziskovou, je činností ziskovou, výdělečnou, a proto o možnostech realizace této kontrolní pravomoci vůbec nepochybuji, protože zdravotní pojišťovny asi i ve svém vlastním zájmu by tyto kontroly provádět měly. Je to vlastně otázka jejich příjmu.
Pokud jde o námitku, která padla jak od paní kolegyně Emmerové, tak i posléze od paní kolegyně Fischerové, vlastně koneckonců zmíněné i ve vládním stanovisku, jestli se nemýlím, že s tím návrhem by byla spojena nezbytnost novelizace některých dalších zákonů, musím říci, že já nejsem o té nezbytnosti tak zcela přesvědčen a už vůbec ne z těch důvodů, které tady uváděla paní poslankyně Fischerová.
Domnívám se, že je to úplně jinak. Ona mluvila o rozporu s některými dalšími předpisy. Navrhovanou novelou se prostě, jak už to u nově přijímaných zákonů bývá zvykem, prostě právní režim mění, a je tedy poněkud podivné mluvit o rozporu. Každý nový zákon, který něco mění, je totiž se starou právní úpravou, vyjádřenou třeba i v jiných zákonech, v rozporu. To je samozřejmé. Není třeba to tu uvádět jako vadu návrhu. Je to samozřejmá věc.
Pokud se jedná o ten argument, který uvedla paní zpravodajka Emmerová jako argument nejpádnější. Prý nejpádnějším argumentem je ta skutečnost, že vláda chystá vlastní novelu. Já to považuji možná pro některé poslance za argument sice rozhodující, ale z hlediska věcného naprosto bezpředmětný. Je to prostě argument politický. Možná někteří poslanci a některé poslanecké kluby prostě dávají větší priority vládním návrhům zákona. Já jim ten názor neberu. Je to určitá míra loajality. Kdo vládne, je zřejmě nejchytřejší. Ale podle mého názoru poslanecký návrh má stejnou váhu jako vládní návrh, a je-li prostě podán dřív, měl by být také dřív projednán, a ne smeten ze stolu jen z toho důvodu, že si počkáme, až co řekne vláda. Tím spíše, že vláda dlouhodobě v této otázce nic neříká. S tímto názorem já velmi ostře si dovolím vyslovit nesouhlas.
Pokud jde o paní poslankyni Fischerovou, tu už jsem zmínil. Ona vznesla ale ještě jeden argument, že snad navrhovatelé žijí v mylné domněnce, že si pojišťovny ponechávají výnos zcela pro sebe. Pokud se nemýlím, nic takového není v naší důvodové zprávě vyjádřeno. Nevím, kde paní poslankyně Fischerová bere svou úvahu o tom, co se mylně domníváme nebo nedomníváme. Nicméně její názor jí samozřejmě nemohu vzít.
Další část vystoupení paní poslankyně Fischerové komentovat nebudu, nehodlám a neumím.
Pokud jde o paní kolegyni Páralovou, chtěl bych tady upozornit, že paní kolegyně Páralová zopakovala, respektive poměrně dobrým způsobem zprecizovala námitku vlády, kterou už i já zmínil ve svém úvodním vystoupení a poukázal prostě na ty problémy, které s převedením řízení do řízení správního jsou. Já už jsem v úvodním slově řekl ano. Toto akceptuji a souhlasím i s vládou v této oblasti. Dávám tomu za pravdu a přislíbil jsem také, že pokud by zákon postoupil do druhého čtení, že bude i mou snahou tuto záležitost napravit.
Nemohu souhlasit s polemikou paní kolegyně Páralové, že by návrh nezjednodušil řízení tak, jak my se domníváme. Já se z vlastní zkušenosti domnívám - léta jsem dělal ve zdravotnictví, sice ne konkrétně v této agendě, ale měl jsem k ní velice blízko - prostě že možnost srovnání mám jak z této předchozí zkušenosti, tak i ze zkušenosti nynější u některých zdravotních pojišťoven, zejména VZP v našem jihomoravském kraji. Není to pouze můj názor, ale opravdu zkonzultovaný názor. I když nevím, jak probíhalo to řízení podle dřívějšího regresního zákona, bylo skutečně jednodušší, než je nynější stav. Je to ale názor předložený jako názor polemický, čili tady jen sděluji, jsem opačného názoru.
***