Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Fischerové, slova se ujme pan poslanec Jiří Maštálka, připraví se paní poslankyně Taťána Jirousová.
Poslanec Jiří Maštálka: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, problematika projednávaná v tomto bodě je nepochybně velmi závažná, škoda, že právě v tento čas a při tomto zájmu, a navíc i velmi citlivá.
Souhlasím s navrhovateli, že nezbytnost nových legislativních úprav v oblasti odběru a nakládání s orgány a tkáněmi je více než nezbytná.
Dovolte mi několik poznámek k tomuto tématu.
Co se týká odběru orgánů z mrtvých dárců s prokázanou smrtí mozku, soudím, že by nebylo vhodné, aby způsob prokazování smrti mozku byl stanoven zákonem, ale vyhláškou Ministerstva zdravotnictví. Jde o to, že kritéria, resp. možnosti stanovení mozkové smrti se mění a je třeba mít možnost pružně je upravovat. Tento názor opírám i o zkušenosti z některých zemí Evropské unie.
Soudím i na základě zahraničních zkušeností, že by měla být zachována stávající úprava předpokládaného souhlasu, tj., pokud se dárce za svého života nevyjádřil proti darování, není nutný ani souhlas příbuzných.
K tomuto přístupu se přiklání i řada evropských zemí, jako např. Rakousko, Belgie, Holandsko, a uzákoňuje se nyní i tam, kde se zatím souhlas příbuzných vyžadoval, např. ve Švédsku.
Jako optimální se jeví zřízení centrálního registru osob, které s darováním nesouhlasí. Vyžadovat souhlas k odběru od příbuzných je sporné i eticky, neboť v dramatických situacích náhlého úmrtí v rodině rozebírat otázky dárcovství není snadné. Navíc všeobecné zdravotní uvědomění našeho obyvatelstva není v porovnání se západními zeměmi příliš velké. Nelze pominout ani problém rychlé dosažitelnosti kontaktu s příbuznými.
Aktuální se stává i úprava možnosti odběru ze živých dárců i nepříbuzenských. Tento názor opírám o vynikající výsledky dárcovství orgánů mezi manžely, které jsou známy z literatury a z praxe Spojených států amerických. Samozřejmý je zde předpoklad informovaného souhlasu plnoprávné osoby.
Poslední poznámka se týká nezbytnosti zákonné úpravy, která sice zamezí obchodu s orgány a tkáněmi, avšak umožní sdílení s jinými transplantačními organizacemi ve světě. Řada věcných a legislativních připomínek je uvedena i ve stanovisku vlády. Souhlasím s návrhem vrátit tento návrh novely zákona, tedy tisk 24, navrhovatelům k přepracování. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Maštálkovi, jen si nejsem jist, jestli, pane kolego, formálně byly naplněny podmínky k tomu, abyste tento návrh na vrácení vznesl, protože jste pouze řekl, že souhlasíte s něčím, co v rozpravě nezaznělo.
Pan kolega říkal sněmovní tisk 24. To bylo specifikováno, ale pokud návrh chcete vznést, tak by bylo dobré, aby formálně v rozpravě zazněl.
Poslanec Jiří Maštálka: Pane předsedající, děkuji za upozornění. Pokud nezazněl tento návrh, dávám návrh vrátit tisk č. 24 navrhovatelům k dopracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji též. V tuto chvíli se může slova ujmout paní poslankyně Taťána Jirousová, připraví se paní poslankyně Milada Emmerová. Prosím paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Taťána Jirousová: Dámy a pánové, vážený pane předsedající, k trestnímu zákonu, tedy novele pana poslance Janečka, tisk 24, bych chtěla říci, že myšlenka postihu za obchod s tkáněmi a orgány se mi velice líbí. Z čistě lidského hlediska s ní musím naprosto souhlasit. Vyřešil by tedy mnohé i v mém okrese, kde se privátně obchoduje s krví.
Očekávala jsem ale více. Novela pana poslance Janečka se týká jen transplantologie, ne biomedicíny a genetiky.
Přímo k novým paragrafům. Nerozumím výrazu "neoprávněné zacházení", není to v zákoně definováno, z čehož by jistě pramenily další problémy. Stejně tak neznám definici termínu "větší či velký rozsah" nebo "značný prospěch".
V § 230 se praví, že kdo v rozporu se zvláštním předpisem provede odběr lidské tkáně nebo orgánu, bude potrestán odnětím svobody až na 3 léta. Zde postrádám odlišení živého a mrtvého lidského těla, což považuji za důležité.
Jinak by se zasluhovalo novelizovat i jiné části trestního zákona z pohledu zdravotnického, např. § 220 - vražda novorozeného dítěte matkou. Zde není jasné, zda se zde z rozrušení myslí laktační psychóza, což by ale potom nebylo úmyslné usmrcení.
V § 226 - ohrožování pohlavní nemocí - by měl být zahrnut také AIDS, který není jen typickou pohlavní chorobou, ale prakticky navozuje i smrt postiženého.
Připojuji se proto k návrhu svého kolegy poslance Maštálky a doporučuji tuto novelu přepracovat.
K trestnímu zákonu, tisk č. 53. Zase musím znovu ohodnotit to, že tedy se novelizuje nedovolené nakládání s orgány a tkáněmi. Je to velice potřebné.
Vládní návrh v úrovni předčí poslanecký návrh. Řeší zčásti i tzv. orgány vhodné k transplantaci, odlišuje odběr orgánů z mrtvého a živého těla, ale sankce za nedovolené nakládání jsou stejné, což nepokládám za zcela správné.
V § 209 odst. 1 se hovoří o tzv. zvláštním předpisu. Nevím, co tím autor myslí. Zda snad vyhlášku Ministerstva zdravotnictví 1/84, či teprve se předpis tzv. zvláštní připravuje.
Podle mého názoru je nutné nejprve objasnit tento problém. Pokud by se vycházelo z vyhlášky 1/84, pak si myslím, že i tato je zastaralá, jak už se zmínil pan poslanec Maštálka, a neodpovídá současným potřebám zdravotnictví. Jsou tam tedy dva zásadní nedostatky, a to ve stanovení mozkové smrti, jak už tady bylo řečeno, a předpokládaném souhlasu eventuálního možného dárce.
Dnešní angiografie, která je v současné době jedinou uznávanou metodou diagnostiky mozkové smrti, je již překonána a měla by být, dle mého názoru, jen jednou z možností diagnostiky vedle spirálního CT a magnetické rezonance. K tomu však je nutná konzultace s odbornou společností radiologickou a s transplantačním centrem. A vycházet z těchto dvou názorů odborníků.
Pokud vím, tak jsou výhrady i k předkládanému souhlasu dárce, což už tady pan poslanec Maštálka říkal. Souhlasím s registrem občanů, kteří odmítají dárcovství.
Doplnění § 26 o definici tkáně, která se, jak se praví, za tkáň nepovažují reprodukční orgány, zárodečné buňky, embryonální a fetální tkáně, krev a její složky. Chápu toto z právního hlediska, ale obávám se možnosti komerčního nakládání s krví, nezákonného obchodu s touto tkání, která se nedá vyrobit, a neměla by být považována za zboží a měla by být pod kontrolou státu. Ostatní orgány, tedy reprodukční tkáně, se také v této novele za orgány nepovažují, a měly by být řešeny v rámci trestního zákona, aby bylo zabráněno možné trestné činnosti.
Navrhuji obě tyto novely, stejně jako paní poslankyně Fischerová, přikázat také výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, a u tisku 53 doporučuji prodloužení projednávací lhůty ve výborech o 20 dní, abychom na toto měli čas. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Jirousové, nyní se slova ujme paní poslankyně Emmerová a připraví se paní poslankyně Dundáčková, která je poslední přihlášenou poslankyní do rozpravy. Prosím paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedající, vážení přítomní, domnívám se, že většina toho, co jsem hodlala zde přednést, už řečena byla. Ovšem přece jen bych chtěla zdůraznit, že odběr orgánů k transplantaci je velice důležitá činnost, poněvadž transplantací v celém světě narůstá, stejně jako v naší republice (i když my musíme přihlédnout k nedostatku financí v poslední době, kdy naopak tento trend klesá), a kdy umírají každoročně tisíce nemocných na chronické selhání ledvin, jater, srdce, plic, takže otázku odběru je velice na místě zvažovat.
***