Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu zpravodaji. Na přání některých z vás jsem vás odhlásil a prosím, abyste se všichni zaregistrovali svými hlasovacími kartami, neboť budeme hlasovat o návrhu, který zazněl v obecné rozpravě, a to byl návrh na zamítnutí.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 62 bylo z přítomných 164 pro 118, proti 42. Návrh byl přijat.
Skončili jsme bod s pořadovým číslem 21 schváleného pořadu schůze. Vracíme se podle dohody k bodům 17, 18 a 19.
Bod 17 schváleného pořadu schůze je
17.
Návrh poslanců Miloslava Výborného a dalších na vydání ústavního zákona,
kterým se mění a doplňuje ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky
/sněmovní tisk 20/ - prvé čtení
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 20 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 20/1. Prosím, aby předložený návrh za navrhovatele uvedl pan poslanec Miloslav Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, nebudu mluvit v úvodním slově příliš dlouho, protože tuto problematiku Poslanecká sněmovna - byť v jiných volebních obdobích - probírala už mnohokrát. Obdobné návrhy dokonce už v době tvorby ústavy, často i na základě mé vlastní iniciativy.
Senátorská a poslanecká imunita jsou citlivé body ústavy nejen proto, že se dotýkají samotných zákonodárců, ale protože svým způsobem stavějí proti sobě dva principy: princip rovnosti všech občanů a princip přece jen zvýhodnění některých, tj. právě poslanců a senátorů.
V naší ústavě o imunitě poslanců pojednává článek 27. V prvém odstavci konstatuje, že za hlasování nelze postihnout poslance ani senátora nikterak. A to je správné a na tom nemůže být ničeho měněno. V této sněmovně musí mít každý právo hlasovat jakkoli bez jakéhokoli postihu.
Ve druhém odstavci je konstatováno, že za projevy ve sněmovně, popř. v Senátu nelze ani poslance, ani senátora trestně stíhat. A to je také správně. V této části také není možno cokoli měnit. Je to také obvyklé ve všech demokratických ústavách.
Třetí odstavec pojednává o tzv. nesprávně řečeno přestupkové imunitě a ponechává volnost její úpravy na prostý zákon. To je záležitost, které se více týká sněmovní tisk 21, který přijde na pořad za chvíli.
Kritický je čtvrtý odstavec článku 27 české ústavy. Je správné, že poslance a senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. To je dobrá úprava, je také standardní, je běžná a odpovídá tomu, proč imunita vůbec byla historicky kdy v minulosti uzákoněna. Imunita totiž nemá chránit poslance, nemá chránit senátora, imunita má chránit zákonodárný sbor jako celek před jakýmikoli snahami skrze jednotlivé poslance nebo senátory mařit práci zákonodárného sboru. Problém je ovšem v tom, že odepře-li komora souhlas k trestnímu stíhání poslance, je podle stávajícího znění české ústavy trestní stíhání poslance, popř. senátora vyloučeno navždy. Takováto úprava - a je třeba to říci pravdivě - odpovídá tradici ústavní úpravy této imunity v české kotlině, abych to řekl velmi široce, protože takováto úprava byla již v ústavě prvorepublikové a byla už také v předcházejících ústavních úpravách rakouských. Ale jen u nás už zůstala. Nikde jinde v Evropě - s výjimkou Slovenska - takováto úprava není, protože nemá co společného s principem rovnosti občanů a nemá co společného s moderním ústavním státem. Tato úprava byla mnohokráte kritizována - nikoliv v posledních týdnech nebo měsících nebo letech. Tato úprava byla velmi silně kritizována už odborníky na ústavní právo v době první republiky. Byla právem kritizována koneckonců i po vzniku Ústavy České republiky.
Navrhuji ve sněmovním tisku 20 společně se svými kolegy, aby dosavadní text byl nahrazen textem jiným, který odpovídá standardním úpravám demokratických evropských ústav, tj. aby v situaci, kdy by sněmovna, popř. Senát dospěly k závěru, že člen jejich komory nemá být vydán k trestnímu stíhání, aby ono trestní stíhání bylo vyloučeno toliko po dobu trvání mandátu poslance nebo senátora, nikoliv však navždy, jak je tomu nesprávně dosud.
Se souhlasným stanoviskem vlády souhlasím. Pokud jde o diskuse, které může vyvolat, jsou samozřejmě velmi snadno řešitelné ve druhém čtení, zejména pokud jde o obdobnou imunitu ústavních soudců. Tam se domnívám, že je to pro podrobnou rozpravu v ústavně právním výboru, zda takto má být postupováno také při postavení ústavních soudců. Totéž se týká účinnosti nově navrhované ústavní úpravy.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji zástupci navrhovatelů panu poslanci Miloslavu Výbornému. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Milan Zuna.
Poslanec Milan Zuna: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, jako zpravodaj k tisku 20 jsem prostudoval předložený návrh a stanovisko vlády č. 20/1 ze dne 3. 9. 1998. Dospěl jsem k následujícímu stanovisku.
Je nepochybné, že široké pojetí imunity dle článku 27 odst. 4 věty druhé platné ústavy překračuje důvody, pro které jsou v demokratických ústavách imunitní výsady poslanců zakotvovány. Ke stejným závěrům dospěla vláda, když vyslovila s předloženým návrhem souhlas.
Nelze však opominout upozornění vlády na skutečnost, že předložený návrh ponechává nezměněno ustanovení článku 86 odstavec 1 ústavy, které upravuje podmínky trestního stíhání soudců ústavního soudu. Rovněž nelze opominout skutečnost, že navrhovanou změnu ústavy není možné přijmout, pokud současně nebudou její důsledky promítnuty formou novely trestního řádu do institutu přerušení trestního stíhání.
Dále se domnívám, že není vhodné ústavu jako základní zákon novelizovat odděleně po jednotlivých článcích a činit ji tak pro občana nepřehlednou. S ohledem na připravované změny v ústavě považuji za rozumné vyřešit všechny navržené změny jednou novelou, která by zahrnovala navrženou změnu článku 27 odstavec 4 spolu se změnou článku 86 odstavec 1, která by vyloučila možnost trestního stínání poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu navždy.
Vzhledem k tomu, že předsedové klubů se domluvili na tom, že bude zřízen podvýbor, který by se touto otázkou komplexně zabýval, budu jako zpravodaj navrhovat, aby tento návrh zákona byl vrácen navrhovatelům k přepracování.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím jednu písemnou přihlášku, a to od pana poslance Dalibora Matulky. Vidím zvednutou ruku pana poslance Jičínského, je tedy dalším v pořadí.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, návrh pana poslance Výborného a dalších je nesporně mediálně velice přitažlivý, a může tedy zvýšit popularitu předkladatelů. Ostatně se domnívám, že právě s tímto úmyslem byl předložen.
***