(pokračuje Exner)
Jako ministr práce nedokázal v této záležitosti udělat žádný pokrok a nezaměstnanost u nás velmi roste. Je potřeba také posoudit, jestli ti lidé, kteří chodí do předčasného důchodu, tam chodí dobrovolně a rádi, nebo jestli je to pro ně vzhledem k podmínkám na trhu práce a dalším okolnostem nezbytnost. Také pro tyto lidi většinou není práce a odchod do předčasného důchodu je pro ně východiskem z tíživé životní situace ke konci aktivního pracovního věku.
Celkově jeho ohnivý a nesporně zajímavý projev je jenom dokladem toho, kam to předchozí vlády se svou politikou, na níž se aktivně zúčastňoval, přivedly.
(Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Dalším řádně přihlášeným do rozpravy je paní poslankyně Parkanová. Vidím pana poslance Voláka s faktickou poznámkou.
Poslanec Stanislav Volák: Nechci rozvíjet a protahovat debatu, která by možná určité kolegy nebo kolegyně nezajímala, ale přesto musím určitým způsobem reagovat.
Za prvé. Sociální pojištění je sociálním pojištěním. Tak to vždy sociální demokracie tvrdila v minulosti a doufám, že to tvrdí i v současné době, kdy je vládní stranou. Mne z tohoto aspektu nezajímá státní sociální podpora. Zrovna tak jako pan ministr Špidla vím, že na ni půjde přes 30 miliard korun. Mne nezajímá sociální péče, protože to jsou záležitosti daní a vím, že na sociální péči jde 12 až 15 miliard korun. Ale argument pana ministra Špidly mi značně připomínal argumenty bývalého pana ministra Kočárníka. Prostě takto se podle mého soudu argumentovat nedá.
K dalším záležitostem, které zde byly řečeny. Chtěl bych říci - protože v novinách to několikrát proběhlo - že na důchodové reformě se pracovalo vždy. Když jsem nastupoval do úřadu, tak stávající pan předseda sněmovny pan Václav Klaus mi dal velmi zajímavý materiál, ve kterém základní východiska důchodové reformy byla slušně popsána. Za krátkou dobu, kterou jsem byl v úřadu, Ministerstvo práce a sociálních věcí, ne já, vypracovalo podle mého soudu velmi slušný analytický materiál, který se zabýval reformou penzijního systému. Ten materiál se jmenuje "Analýza důchodového pojištění a variantní návrhy koncepce". Tento materiál byl předložen na poradu ministrů a závěrem porady ministrů bylo - a to je pro nás prosím klíčové, ne tyto politické šarvátky - aby vláda ustavila vládní výbor, který by se zabýval důchodovou reformou, protože pokud chceme udělat důchodovou reformu, tak je naprosto nezbytné, aby to bylo v konsensu všech rozhodujících politických stran, zejména těch, které sedí zde v Parlamentu, ale aby zde byl konsens i sociálních partnerů, tzn. odborů a zaměstnanců. Prosím, tady si nehrajeme se slovíčky, ale hovořím o záležitosti, která se týká mezigenerační soudržnosti a která by se mohla -
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče, jsem tolerance sama, nicméně vaše vystoupení překročilo lhůtu dvou minut, která je vyhrazena k faktické poznámce. A to jsem se vůbec ještě nedotkl samotného obsahu vašeho vystoupení a důvodné pochybnosti, zda naplňuje veškeré náležitosti faktické poznámky, tak jak je upravuje § 60 odst. 1 jednacího řádu.
Poslanec Stanislav Volák: Pane předsedající, jste velmi korektní, já odcházím.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji vám. Nicméně tuto připomínku, týkající se ustanovení § 60 odst. 1, mající vztah k faktické poznámce, bych neadresoval jenom vám, pane poslanče, ale i předcházejícím vystupujícím i k těm, kteří snad se chystají podlehnout lákadlu v této rozpravě vystoupit s faktickou poznámkou.
Vidím, že jsem vás náležitě odradil, a proto uděluji slovo paní poslankyni Vlastě Parkanové, která je řádně přihlášenou do obecné rozpravy. Připraví se pan poslanec Dalibor Matulka.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, Poslanecká sněmovna projednala návrh rozpočtu, který si může připsat řadu prvenství v dějinách novodobé České republiky. Nejde jenom o to, jak vláda zmiňuje, že je poprvé koncipován jako schodkový, ale také je prvním, historicky prvním rozpočtem sociálně demokratické vlády a v neposlední řadě prvním rozpočtem jediné jednobarevné vlády od roku 1989. Plným právem proto můžeme předpokládat, že se jedná o rozpočet, který odráží představy sociálních demokratů o spravování této země pro příští rok a v mnohém i pro roky další.
Hlavní prioritou, ke které se vláda hlásí v důvodové zprávě, je zvrat dosavadního trendu hospodářské recese a nastartování hospodářského růstu. Tohoto cíle vláda chce dosáhnout masivním navýšením investičních i neinvestičních prostředků v řadě rozpočtových kapitol, a to za cenu značného rozpočtového deficitu. Vláda tedy opouští přísnou restriktivní politiku pobalíčkovského období minulých vlád a ve vybraných kapitolách razantně navyšuje investiční i neinvestiční výdaje. I při zběžném pohledu je zřejmé, že mezi vládou favorizované resorty můžeme bezpochyby zařadit kupříkladu dopravu, zemědělství, školství, obranu, anebo samotný úřad vlády. To mohu konstatovat, aniž bych hodnotila, zda je to dobře, nebo špatně.
Nejsem ekonom a nemám proto v úmyslu zde polemizovat s vládní hospodářskou strategií, ani nebudu vládě vytýkat rozmařilost, ani nebudu navrhovat škrty. To, co mě ale doopravdy zaráží, je vztah vlády k resortu spravedlnosti, a to právě v kontextu se štědrostí vůči jiným resortům, které jsem předtím zmínila.
Z předloženého návrhu je zřejmé, že spravedlnost mezi vládní priority nepatří. Ministerstvo spravedlnosti zůstává i nadále resortem, kde vláda chce ušetřit. Jak už jsem řekla, ekonom nejsem, ale jako právník vím a po zkušenostech z předchozích let to víme již všichni, každý občan této republiky, že žádná ekonomika nemůže nastartovat zdravý hospodářský růst bez fungující justice. A ta zase nemůže fungovat bez příslušných finančních prostředků. V minulých letech sice došlo ke zvýšení platů soudců, ke zvýšení platů státních zástupců. To ale k vyřešení stavu naší justice nemůže postačit a já se pokusím krátce říci proč.
Vnitřní dluh justice je k dnešnímu dni zhruba odhadován na několik miliard korun. Většina budov a objektů soudů či státních zastupitelství chátrá, některé z nich jsou doslova v havarijním stavu. Mohu namátkou zmínit situaci Okresního soudu v Brně, v Jihlavě, Chomutově, ale i v Praze. Řada budov je připravena k rekonstrukci, v řadě případů je zaplacena a vypracována projektová dokumentace - kupříkladu se to týká Plzně, ale chybějí investiční prostředky. Navržený rozpočet počítá pouze s dokončením započatých investičních akcí. Můžete mi namítnout, že stav budov může ovlivnit výkon justice pouze nepřímo a státní zástupci a soudci se mohou uskrovnit stejně tak, jako se uskrovňují jiné kategorie. Já jsem na tento argument také přistoupila, ale to bylo v době, kdy se uskrovňovali skutečně všichni. Dnes to ale, a to právě vzhledem k tomuto návrhu rozpočtu, který vláda předkládá, už neplatí.
Stejně neutěšená a troufám si říci, že možná ještě rizikovější situace je ve vězeňství. V současné době zde chybí na 3 000 lůžek. To představuje nutnou investici ve výši téměř 3 miliard korun pouze na nové vězeňské kapacity. Každý odklad jejich stavby či odklad rekonstrukce vytypovaných objektů představuje nejen finanční ztráty, ale i značná rizika, která z přeplněných věznic vyplývají. Vládou navržený rozpočet tato rizika výrazně prohlubuje předpokládanou nedostatečnou výši neinvestičních, tedy provozních výdajů.
Dovolte, abych zde byla malinko konkrétnější. Mám tu zkušenost, že rozpočtované prostředky na mzdy vězeňské služby ani tentokrát nemohou pokrýt skutečnou potřebu a minimálně půl miliardy korun bude na výplaty chybět.
***