(pokračuje Parkanová)
Je to dáno tím, že výdaje na mzdy jsou vypočteny podle fyzických stavů vězeňské služby. Tento stav je ale nedostatečný. Zde chybí 600 - 700 pracovníků. Ti zbývající musí proto vykonávat přesčasovou práci. Přesčasová práce je pochopitelně dražší. Můžete říci, že podobná situace je u policie. Na rozdíl od ní vězeňská služba ale nemůže přesčasovou práci omezit. Ta nemůže vynechat stráž, nestřežit, nehlídat nějaký rajon, zmenšit počet střežících. Něco takového ve věznicích v úvahu nepřipadá.
Problém chybějících prostředků na přesčasovou práci se navíc netýká pouze samotné vězeňské služby, ale i civilních zaměstnanců věznic, jako jsou vychovatelé a psychologové. Jejich úloha při resocializaci vězňů je rovněž nezastupitelná. A stejný problém jako platy pracovníků vězeňské služby jsou též prostředky na platy administrativních pracovníků, jedná se spíše o pracovnice soudů a státních zastupitelství. Zde sice vláda slíbila a dojde zde k navýšení tarifních mezd, jenže celkový objem prostředků pro úředníky soudů a státních zastupitelství faktický nárůst vůbec neumožňuje. Troufám si dokonce říct, že dojde přímo k poklesu reálných mezd a že v řadě lokalit, kde je průměrná vyšší hladina příjmů, bude funkčnost justice ještě více ohrožena. Bez soudní zapisovatelky se totiž žádný, i ten nejlepší soud neobejde.
Ještě si k tomu dovolím poznamenat, že rozpočet sice počítá s nárůstem stavu soudců, kteří dnes vykonávají ještě čekatelskou praxi, ale už vůbec nepočítá s nárůstem administrativních pracovníků, kteří by pro ně měli pracovat. A jestliže u platů administrativních pracovníků můžeme očekávat reálný pokles, nelze něco podobného předpokládat u výdajů za soudní znalce, tlumočníky a ustanovené advokáty, kde se vynakládá stále více a více prostředků, a já si dovolím už teď odhadnout, že skutečné náklady na tuto položku budou řádově o stovky milionů vyšší, než je rozpočtováno v návrhu, který je nám předkládán.
Dámy a pánové, stav resortu spravedlnosti není uspokojivý. Odpovědnost za něj nenese samozřejmě současný ministr spravedlnosti a přirozeně ani dnešní vláda. Za dobu, kdy jsem byla ve funkci ministryně spravedlnosti, jsem uskutečnila řadu kroků, které zastavily, anebo mnohdy otočily mnoho negativních trendů. Stačili jsem započít práce na sérii nových zákonů, které by měly práci justice zrychlit, a vím o tom, že nový ministr spravedlnosti v té práci pokračuje a bude pokračovat. Já mu z pozice opoziční poslankyně v tom chci být jenom nápomocna.
Jedno jsem ale pochopila zcela jistě. Dobrá vůle a snaha nestačí. Spravedlnost je totiž drahá a vláda, která chce dostát svým slibům o nápravě našeho soudnictví, o vynutitelnosti práva, ta musí být ochotna zohlednit toto ve svých rozpočtových prioritách. Mně je velmi líto, ale já musím konstatovat, že vláda sociálních demokratů takovou vládou není. Předložený návrh rozpočtu tomu vůbec nenasvědčuje. Děkuji za pozornost.
(Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji paní poslankyni Vlastě Parkanové. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Dalibor Matulka, po něm se připraví pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Dalibor Matulka: Milé dámy, vážení pánové, včera při projednávání programu naší schůze nebyl přijat návrh klubu KSČM na zařazení bodu, jehož obsahem mělo být usnesení Poslanecké sněmovny směrem k vládě právě v rozpočtových věcech. Pro návrh našeho klubu nehlasovali ani všichni poslanci ČSSD, a není možné se tedy divit, že tato skutečnost ovlivňuje náš postoj k návrhu rozpočtu a souvisejících zákonů v prvním čtení. Osobně považuji svůj přístup k projednávaným návrhům za doposud otevřený, a to především s ohledem na včerejší hlasování některých poslanců a dokonce členů vlády za ČSSD.
Protože předpokládám, že ve svém závěrečném slovu bude reagovat pan ministr financí na obsah rozpravy, rád bych si ujasnil jeden problém, který je předmětem projednávání. Jde mi o návrh na zvýšení spotřebních daní. Je zřejmé, že vládní návrh počítá s tímto zvýšením jako s jedním ze zdrojů příjmové části rozpočtu. Aniž bych chtěl opakovat slova přednesená včera v rozpravě na toto téma mým kolegou Gongolem, chci i já vyjádřit určitou pochybnost nad tím, zda toto připravované zvýšení spotřebních daní nebude spíš v konečném důsledku pro státní rozpočet ztrátou místo plánovaného příjmu. Jsem totiž přesvědčen, že dojde-li k promítnutí zvýšení spotřebních daní do cen především pohonných hmot na trhu, povede to k cenovému zvýšení mnoha dalších výrobků a služeb, potažmo k dalšímu snížení koupěschopné poptávky, a tím i k dalšímu pokračování procesu ohrožení středního a drobného podnikatelského stavu a k dalším negativním dopadům do ekonomiky. Paradoxně se tedy může stát, že plánovaný příjem do státního rozpočtu bude převýšen ztrátou, kterou tento krok může ekonomice přivodit. Připadá mi, že bez zásahu vlády v cenové oblasti se tedy může stát něco podobného, jako kdyby například dráhy, pokud by si neviděly dál než na špičku nosu, ve snaze dosáhnout okamžitého příjmu prodaly lokomotivy a koleje.
Jsem přesvědčen, že zvýšení spotřebních daní, tak jak je navrhováno, může skutečně znamenat efektivní příjem státního rozpočtu, ovšem za předpokladu, že vláda v rámci svých kompetencí bude schopna zabránit negativním dopadům tohoto zvýšení v oblasti cenové. Můj kolega Gongol se již zmínil o marži, která v oblasti pohonných hmot a tabákových výrobků existuje. Výše této marže podle mého hlubokého přesvědčení umožňuje jak na jedné straně zvýšení spotřební daně, tak na druhé straně i zabránění promítnutí tohoto zvýšení do jednoznačně negativního posunu cen těchto komodit na trhu a s tím spojené negativní dopady na ekonomiku.
Vláda má možnost cenové regulace a v omezeném měřítku dokonce i cenového moratoria. Protože nebyl přijat, jak už jsem uvedl, návrh našeho poslaneckého klubu na zařazení dalšího bodu do programu schůze, nemám jinou možnost, než dotázat se nyní v této rozpravě pana ministra financí, zda vláda ČSSD v rámci připravovaného zvýšení spotřebních daní počítá a podle mého názoru bez cenových zásahů počítat musí s tím, že se toto zvýšení přenese do cen výrobků a služeb na trhu a k dalším negativním dopadům do ekonomiky, anebo zda vláda počítá s tím, že u těch komodit, kterých se zvýšení spotřební daně má týkat, použije nástrojů podle cenového zákona, tj. cenové regulace, popřípadě i cenového moratoria. Jde tedy o to, zda plánované zvýšení spotřebních daní má být na úkor obyvatelstva a ekonomiky, nebo na úkor dostatečně vysoké marže.
Protože odpověď na tuto otázku je rozhodující pro mé posouzení, zda vláda hodlá zvýšením spotřebních daní dosáhnout skutečně zisku, anebo logické, i když možná nezamýšlené ztráty pro ekonomiku, a tím i pro státní rozpočet, prosím, aby se v závěrečném slovu k této otázce vyjádřil pan ministr financí zcela jednoznačně. Jeho odpověď ovlivní mé hlasování v prvém čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Slovo uděluji panu poslanci Miloslavu Ransdorfovi a dovoluji si vás upozornit, že po něm přijde na řadu poslanec Ivan Pilip, Vlastimil Tlustý a Libor Ježek. To jsou zatím všechny přihlášky písemné v obecné rozpravě, které mám. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, při podobných příležitostech častokrát, abych udělal radost svým kolegům Klanicovi a Grebeníčkovi, jsem citoval myšlenku brněnského polyhistora Františka Vymazala, který říkal, že finančník drží stát asi tak jako provaz oběšence. Zdá se, že nezáleží na tom, zda tato oprátka je konopná, nebo hedvábná, ale zdání v tomto případě klame.
***