(pokračuje Kocourek)
Nic takového v podkladových materiálech ke státnímu rozpočtu nevidím, což mě překvapuje, protože potom pojem "prorůstový" v pojetí vlády nelze věcně jakkoliv uchopit a diskutovat jej. Naopak pouhých devět stran o vývoji ekonomiky v letech 1998-1999, které jsou východiskem pro přípravu rozpočtu, je pro mne velmi málo a je to nejméně, co jsem kdy u návrhu státního rozpočtu viděl.
2. Podle mého názoru je pro rozvoj české ekonomiky fatální koordinace politik a cílů vlády a ČNB a o této koordinaci také není v podkladech k rozpočtu ani slovo, a proto mě ani již nepřekvapuje, že v pasáži o základních indikátorech české ekonomiky chybějí údaje o vývoji peněžní zásoby a základních úrokových mírách v příštím roce. Tyto údaje vždy součástí úvah o rozpočtu byly a dávaly důležitý signál o postoji centrální banky k ekonomice v dalších letech. Z pohledu na záměry fiskální a monetární politiky mám v současnosti dojem, že vláda sleduje jako prioritní cíl růst produktu, zatímco ČNB inflaci, což jsou cíle velmi jednostranné a v mnoha ohledech protisměrné a paralyzující se.
3. Očekával bych, že tzv. prorůstový rozpočet bude mít také zásadně odlišný charakter od rozpočtů minulých z hlediska tvorby a struktury. Není tomu tak. Navržený tzv. prorůstový rozpočet má na straně výdajů prakticky zcela shodné parametry s rozpočty minulými. Zdokumentuji to na konkrétních číslech.
Na výdajích rozpočtu roku 1998, se běžné, to jest spotřební výdaje podílejí 91,6 %, u navrhovaného rozpočtu se běžné výdaje podílejí 91,2 %, což je prakticky totožné. Kapitálové, tj. investiční, chcete-li také prorůstové výdaje se na rozpočtu roku 1998 podílejí 8,4 %, v návrhu rozpočtu sociální demokracie se tyto výdaje navrhují ve výši 8,8 %, což je také prakticky shodné.
V čem je fatální rozdíl mezi oběma rozpočty, je však dopředu plánovaný deficit. Tomuto plánovanému deficitu vláda připisuje prorůstový charakter, nicméně pokud se opravdu podíváme na strukturu výdajů navrženého rozpočtu, potom tvrdím, že 10/11 deficitu jde do spotřeby a pouze 1/11 jde do investic, tedy růstu, a to je pro tzv. prorůstové zdůvodnění deficitu velmi málo.
4. Výše uvedenou úvahu lze potvrdit také porovnáním podílu běžných a kapitálových výdajů státního rozpočtu mezi roky 1998 a 1999 na HDP. Z tohoto porovnání plyne, že běžné spotřební výdaje rozpočtu se na HDP podílejí 27,9 % v roce 1998 a v roce 1999 by to mělo být 28,1 %, což je o 0,2 procentního bodu více. Zatímco kapitálové, investiční výdaje rozpočtu stoupají z 2,6 % na 2,7 %, tj. o 0,1 procentního bodu více. Tedy tempo spotřeby státu poroste rychleji než tempo investic státu. Z výše uvedeného plyne, že předložený státní rozpočet má jasnou tendenci k podpoře spotřeby státu, což popírá tvrzení vlády o prorůstovém, multiplikačním charakteru navrženého státního rozpočtu.
5. Výše uvedeným se snažím prokázat, že navržený rozpočet není svou základní charakteristikou odlišný od rozpočtů předchozích s výjimkou deficitu, a nelze jej tedy v žádném případě nazvat ani rozpočtem prorůstovým. A právě vzhledem k prakticky stejnému charakteru a struktuře rozpočtů minulých a rozpočtu navrhovaného považuji za nezbytné dát do souladu také saldo navrhovaného rozpočtu s navrhovanými saldy minulých rozpočtů, to jest, mělo by být v návrhu rovno nule.
6. Pokud budu popisovat hypotetické dopady navrženého rozpočtu do ekonomiky, potom lze tvrdit následující. Spotřební deficitní rozpočet bude podporovat spotřební poptávku, nikoliv investice, to jest nabídku v ekonomice. To sice může přinést určitý růst ekonomiky, nicméně posílení spotřební poptávky narazí na nedostatečnou odezvu nabídky, což může zvýšit ceny, tedy inflaci, nebo se tato neuspokojená spotřební poptávka obrátí směrem do zahraničí, což způsobí problémy na straně vnější rovnováhy České republiky, což znamená dopad do kurzů a následně do inflace, což vyvolá restriktivní protireakce ČNB.
7. Posílení spotřební poptávky a oslabení investiční nabídky tímto návrhem se dá prokázat - kromě struktury navrženého rozpočtu - také následujícími úvahami. Nabídka, to jest podniky, by byla pod obrovským nákladovým tlakem, a to díky zvýšeným mzdovým nákladům, které by plynuly z vyššího odvodu pojistného a tlaku na mzdy - díky 17% zvýšení tarifů ve státní správě, což má pro podnikové odbory silný signální efekt. Dále by podniky čelily vyšším provozním nákladům díky zvýšení spotřebních daní z pohonných hmot. To vše v situaci, kdy podnikům chybějí potřebné zdroje pro rozvoj, které jsou stlačovány díky přetrvávající restriktivní monetární politice ČNB.
8. Mé úvahy o dalším zdrojovém oslabení podniků potvrzují také čísla o předpokládaném vývoji složené daňové kvóty v ČR, tj. o podílu daní a povinných odvodů na HDP. V roce 1999 by sice měla tato složená daňová kvóta klesnout, ale meziročně pouze o 1/10 procentního bodu, což je nejmenší tempo v historii ČR. Pokud se dále ale podíváme na nominální tempa růstu složené daňové kvóty, potom by příští rok měla složená daňová kvóta nominálně vzrůst o 8,8 %, a v tom povinné sociální a zdravotní odvody by měly meziročně vzrůst o 13,3 %. Pokud porovnáme meziroční nominální tempa daní a odvodů s meziročními nominálními tempy růstu HDP, potom je poměr mezi nominálním růstem HDP a složenou daňovou kvótou opět nejhorší v novodobé historii ČR. Z toho plyne, že příští rok by měla být státu odevzdána větší část disponibilních zdrojů vytvořených v ekonomice než v letech předchozích, což opět potvrzuje trend ke spotřební funkci státu a potlačení soukromé a investiční aktivity.
Tuto mou úvahu potvrzují také podíly celkových výdajů veřejných rozpočtů a státního rozpočtu na HDP, které by měly v roce 1999 vzrůst na 40,9 %, resp. 30,8 % oproti 40,5 %, resp. 30,5 % v roce 1998, a což je historicky opět zcela protisměrný trend, který posiluje přerozdělovací a plánovací úlohu vlády.
9. Vládou navržený státní rozpočet tedy nemohu posuzovat jako prorůstový, ale jako spotřební, který se svou strukturou neliší od rozpočtů minulých, s výjimkou poměrně velkého spotřebního deficitu, a lze říci, že tento navržený rozpočet by měl spíše protirůstový efekt - zejména z pohledu rozvoje podniků - a růst podnikové sféry je podle mne hlavním zdravým rysem růstu ekonomiky.
Vážené kolegyně a kolegové, nedělám si monopol na svá tvrzení, ale mé úvahy a hodnocení reflektují právě to, co v argumentech vlády a sociální demokracie postrádám, tj. zásadní širší debatu o české ekonomice, jejích problémech, zásadních přístupech a řešení těchto problémů.
Ale i tak se stále nemohu zbavit dojmu, že jakákoliv případná prorůstová opatření vlády by měla směřovat spíše směrem k nabídce v ekonomice, tj. směrem k podnikové sféře, odstraňování jejich daňové a nákladové zátěže a vytváření kvalitnějšího soutěžního prostředí a konkurence. Avšak prorůstových cílů lze však dosáhnout vždy pouze za předpokladu úzké koordinace a sladění cílů vlády a centrální banky, tj. fiskální a monetární politiky.
Závěrem bych chtěl říci, že vládou navržený rozpočet v prvním čtení nepodpořím, neboť mě jednak vláda nepřesvědčila - a ani se o to moc nesnažila - a jednak mám pocit, že navržený rozpočet je pro budoucnost a rozvoj české ekonomiky spíše negativem a budoucí zátěží, a to jak pro občany, tak pro podnikovou sféru.
Podle mne by se tedy vláda měla rozhodnout, že buď předloží k diskusi rozpočet skutečně prorůstový, a to se zřetelnými prorůstovými charakteristikami, anebo - pokud trvá na struktuře předloženého rozpočtu, která se neliší od rozpočtů minulých - tak potom v souladu s rozpočty minulými snížit saldo navrženého rozpočtu směrem k nule. Jiný další přístup k posuzování státního rozpočtu na rok 1999 skutečně nevidím.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
***