(pokračuje M. Zeman)
Za prvé vláda nepředpokládá, že deficit, který navrhuje v této výši, bude udržovat i v letech následujících. Vedou ji k tomu dva faktory. Faktor první - každé procento růstu hrubého domácího produktu zvyšuje beze změny daňové zátěže rozpočtové příjmy o 7 miliard korun. Dovolte mně jednoduchý a jistě zjednodušující výpočet. Kdyby se nám podařilo z dnešních -2 % dosáhnout +2 %, pak toto zvýšení daňových příjmů bude činit 28 miliard korun, což je více než existující deficit. Jsem si vědom zjednodušení tohoto výpočtu, ale ten základní princip zde zůstává. Rychleji rostoucí ekonomika přináší i jinak při zachování daňových sazeb rostoucí příjmy.
A za druhé a za poslední trváme na svém závazku zvýšit výtěžnost daní, bojovat nejenom proti tunelování a jiným formám ekonomické kriminality, ale také proti ne vždy zcela kvalitní práci finančních úřadů. Ale každý, kdo se touto problematikou alespoň okrajově zabýval, ví, že to chce čas a že přínos těchto opatření se může naplno projevit až v příjmech návrhu státního rozpočtu v roce 2000.
Stejně tak můžete neschválit zvýšení sociálního pojištění o 2,4 %, abychom si uvědomili rozměr této částky. Ale i když se budete zaklínat tím, že nezadlužujete naši budoucnost, uvědomte si prosím, že deficit důchodového účtu byl v minulém roce 7 miliard korun a v tomto roce bude 12 miliard korun. A my budeme muset vzít další prostředky, a tedy je odejmout z investic, protože se zpravidla jedná o mandatorní výdaje, abychom uhradili nároky dané zákonem v oblasti výplaty starobních důchodů. Toto bude naprosto jasný a naprosto konkrétní důsledek této operace.
Za druhé jsme připraveni velmi vážně diskutovat o penzijní reformě. Ale penzijní reformu musíme začít odstraněním deficitu důchodového účtu. Penzijní reformu nemůžeme začít dluhem. A je potřeba mluvit k sobě poctivě a vědět, že sebelépe prováděná penzijní reforma je záležitost nejméně na jednu generaci a že nelze očekávat, že tato penzijní reforma vyřeší krátkodobé několikaleté problémy státního rozpočtu.
A třetí a poslední prohlášení: Ano, jsme připraveni vymetat kostlivce ze skříní a tam, kde se stát zaručil a tyto záruky propadnou, zohlednit tuto skutečnost ve státním rozpočtu. A zde bych chtěl upozornit na část i) zprávy o státním rozpočtu - i jako Ivan. Tato část poprvé poslancům této země říká, že až dosud byly přijaty státní, resp. vládní garance ve výši 350 miliard korun, což je více než polovina státního rozpočtu. A je třeba, kolegyně a kolegové, abyste i toto věděli. Řada z těchto garancí se stává splatnými, resp. propadnuvšími, a to také musíte vědět a to také je součást dluhu této země, dluhu, který vlečeme s sebou jako kouli na noze. Mimochodem jedna jediná garance, garance americké firmy Boeing vstupující do Aero Vodochody, činila 32 miliard korun, což je více než celý navrhovaný deficit státního rozpočtu. A já teď nechci mluvit, protože to není tématem této diskuse, o tom, že Consorcium British Aerospace, které se rovněž nabízelo vstoupit do této firmy, žádnou takovou garanci nepožadovalo.
Kolegyně a kolegové, vzpomínám si na situaci, která zde byla v září 1996. Tehdy po různých prohlášeních o tom, jak je náš bankovní sektor zdravý a že žádná další banka krachovat nebude, byla uvalena nucená správa na Agrobanku. Tehdejší předseda vlády mě v té době pozval k jednání. Jako vůdce opozice jsem měl skvělou příležitost vystoupit s ostatně oprávněnou kritikou stavu našeho bankovního sektoru. Místo toho jsem tehdy veřejně řekl větu: Když do lodi teče voda, tak musíme všichni k čerpadlům. Do naší lodi teče voda. Pojďme k těm čerpadlům a pojďme k nim společně.
Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji předsedovi vlády Miloši Zemanovi a nyní přednostně udílím slovo předsedovi klubu Unie svobody panu Karlu Kühnlovi.
Poslanec Karel Kühnl: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já se opravdu pokusím být stručný, ale několik slov k tomu, co bylo řečeno, říci musím, a to ze dvou důvodů. Vystoupily dvě velmi úctyhodné osoby, předseda Poslanecké sněmovny, předseda vlády. Obě tyto osoby reagovaly na řadu věcí, které jsem řekl já. Já ponechám stranou, že každý z nás podléháme určité profesionální deformaci, včetně profesorů. Poučovatelství je svým způsobem návykem, nechci říci přímo drogovým návykem, takže ponechám stranou ona poučení.
Já bych chtěl konstatovat, že přes určitý zdánlivý rozpor jsem velice potěšen tím, co řekl pan předseda PSP a předseda ODS. On totiž jinými slovy řekl přesně totéž co já, že takto zkonstruovaný deficit je protirůstový. Na tomto výroku trvám, na něm nemám co měnit.
Pan předseda vlády řekl několik věcí, ke kterým nemohu v této chvíli mlčet. Snažil se zapojit do diskuse o rozpočtu instituce, které v něm nemají co dělat. Česká národní banka a její vyjádření nepatří do diskuse o státním rozpočtu. Ale co je horšího, pokud jsem se nepřeslechl - pane předsedo, když tak mě opravte - pokud jsem se nepřeslechl, vy jste řekl, že vláda bohužel nemůže ovlivňovat Českou národní banku, alespoň zatím. Myslím, že jsem se nepřeslechl. Já bych se, paní předsedající, rád vaším prostřednictvím dotázal pana předsedy vlády, zda vláda chystá návrhy na legislativní opatření, která změní ústavní postavení ČNB. Doufám, že tomu tak není. Horší cestu do ekonomického pekla si nedovedu představit.
Pan předseda vlády také požádal opozici, aby předložila alternativy, alternativy ve vypracování konkrétních kroků v rozpočtu. Dámy a pánové, vláda na sebe převzala odpovědnost za vládnutí, vláda na sebe převzala odpovědnost za rozpočet. Není možné, aby rozpočet psal parlament. Úkolem opozice, protože žádný návrh rozpočtu nikdy nebude dokonalý, úkolem opozice je na to upozornit a snažit se společným jednáním parlamentu přispět k tomu, aby ta nedokonalost byla co nejmenší. Je to, pane předsedo, vaše odpovědnost, odpovědnost vašich kolegů sestavit takový rozpočet, který bude mít naději na souhlas této Poslanecké sněmovny. Vláda, která není schopna, a po této diskusi by toho schopna být měla, vláda, která není schopna připravit návrh rozpočtu, který by měl naději na souhlas PS, nezlobte se na mě, nemá co vládnout.
A k vašemu početnímu příkladu s tím jednoprocentním hospodářským růstem. To je velice pěkný příklad, početně čistě teoreticky to souhlasí, jednoprocentní zvýšení růstu, 7 miliard do rozpočtu, 4 procentní body, o kterých jste hovořil, 28 miliard.
***