(pokračuje Miloš Zeman)
Zde souhlasím s názorem předsedy Poslanecké sněmovny. Ano, nesporně jedním z důležitých faktorů, nikoli však podle mého názoru jediným a ani dominantním faktorem, je politika centrální banky, politika umělého udržování vysokých úrokových sazeb, která znesnadňuje přístup standardních firem k dostupným úvěrům a která nadto velikostí úrokového diferenciálu přitahuje tu formu zahraničních kapitálových investic, které bychom si přáli ze všeho nejméně, to znamená nikoli přímé investice, dokonce nikoli ani portfoliové investice, ale horký spekulativní kapitál, který poté, co inkasuje krátkodobé zisky, může z této země odplynout stejně snadno, jako do ní přišel.
Obávám se, že je to poněkud knížecí rada. Jak víte, centrální banka je na vládě nezávislá. A vláda se snaží komunikovat s centrální bankou a snaží se volit úroveň rozpočtového deficitu na takovou hodnotu, aby umožnila centrální bance snižování úrokových sazeb. Plně souhlasím s tím, že by to bylo žádoucí.
S potěšením jsem přijal prohlášení guvernéra centrální banky, že tento rozpočet není fiskálně expanzivní. Mám-li porovnat tento názor guvernéra s opačným názorem pana poslance Kühnla, obávám se, že dám přednost prvnímu informačnímu zdroji, a již zcela dám přednost takovým zdrojům, jako je Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka, které nedávno na konferenci ve Washingtonu prohlásily totéž.
Byl zde spor o deficitní rozpočet. Musím si položit druhou otázku. Nemůžeme-li přímo ovlivnit centrální banku, dodal bych téměř bohužel, alespoň zatím ne, nedochází-li tedy k tomu, že tato banka sama o sobě a ze své vůle bude usilovat o snížení úrokových sazeb, nesmíme k tomu alespoň vytvářet takové překážky, které by vedly k neúměrně vysokému deficitu. Tento cíl se vládě podařilo dosáhnout, protože centrální banka prohlásila, že je ochotna při této výši deficitu úrokové sazby snižovat.
Položme si teď další otázku. Čím se liší nebo jak je strukturován onen pokles hrubého domácího produktu? Vřele doporučuji i těm poslancům, kteří se příliš nezajímají o ekonomické problémy, aby si uvědomili, že pětiprocentní pokles je v osobní spotřebě, resp. spotřebě domácností, a že pětiprocentní pokles je rovněž v tvorbě fixního kapitálu, tedy v investicích.
Říkáme jasně, že s jedinou výjimkou, která zde již byla zmíněna, a to jsou tarifní mzdy v rozpočtové a příspěvkové sféře, si tato vláda, třebaže by si to jistě přála, nemůže dovolit zvyšovat spotřebu. U učitelů, silničářů, zdravotníků a dalších profesních skupin ono nominální zvýšení o 11 až 12 % mezd při předpokládané míře inflace 8 - 9 % - a zde se rozcházím s odhady předsedy sněmovny - znamená zvýšení reálné mzdy této skupiny o 3 - 4 %. Nic více. Je dobré, abyste věděli, že táž skupina v uplynulých dvou letech ztratila na reálné mzdě 15 %, takže jí pouze 3 % vracíme. Vracíme jim je proto, aby nám kvalifikovaní učitelé neutíkali ze své profese, aby nám neutíkali kvalifikovaní státní úředníci, protože každá země potřebuje jak dobré učitele, tak dobré státní úředníky.
Ve všech ostatních případech, a to bych rád zdůraznil, je tento rozpočet orientován na investice, třebaže to není populární. Ano, snažíme se zvýšit i dlouhodobé investice, investice do vzdělání. Snažíme se preferovat právě ziskové, tedy rentabilní podniky. To je odpověď na často vznášenou otázku, podle jakých kritérií budeme podniky podporovat tím, že navrhujeme zrychlené odpisy, takže celková kvóta daňové zátěže neroste. Je třeba si uvědomit, že zrychlené odpisy představují faktické snížení daně z příjmů právnických osob téměř o 3 %.
Rád bych odpověděl zpravodaji, který se tázal, proč máme rozporné údaje v této částce. Údaje nejsou rozporné, jde zde pouze o fázový posun, resp. časové zpoždění. Tato vláda obětuje tímto návrhem - právě proto, aby podnítila investice, a nikoli spotřebu - v rozpočtových příjmech zhruba 4 miliardy, ale více než 10 miliard poklesu rozpočtových příjmů se dostane do r. 2000. Na rozdíl od státního rozpočtu, který je přijímán na jeden rok, tento zákon o zrychlených odpisech dává podnikatelům, kteří vykazují zisk, protože to je ono základní kritérium, na něž se lidé občas ptají, šanci výrazného snížení své daňové zátěže, budou-li ze získaných zdrojů investovat.
Chtěl bych samozřejmě říci, že bude-li tato vláda na základě vůle této Poslanecké sněmovny, kterou samozřejmě budeme muset respektovat, přinucena k předložení návrhu, který dále sníží tento rozpočtový deficit, pak budeme nuceni stáhnout tento návrh na zrychlené odpisy s bolestí v srdci, protože je to jedna z mála ústupových cest, kterou máme.
Uvítáme, když nám Poslanecká sněmovna, jak zde někteří slibovali, předloží konkrétní návrhy na úspory. Nemyslíme si, že jsme neomylní, a rádi uvítáme vaše alternativy. Zatím jsme slyšeli jen přání, aby se nám to povedlo. Takové přání, to je, kolegové, trochu málo. Kde tedy chcete škrtat? Jednotliví členové této vlády vám řeknou, že přejete-li si, můžeme škrtnout onu jednu miliardu korun, kterou vláda ve srovnání s předchozím rokem přidává na aktivní politiku zaměstnanosti. Zdůrazňuji aktivní politiku, tedy vytváření nových pracovních míst, nikoli na vyplácení podpory v nezaměstnanosti. Ano, zde je možné škrtnout.
Je možné škrtnout v dotacích místním rozpočtům, o nichž se mluvilo, ale tím jen přeneseme své centrální problémy do problémů místních.
Je možné škrtnout v infrastrukturálních investicích. Ano, právě v oblasti dopravních investic má vláda ve svém návrhu ten nejvyšší nárůst 23 %. Například na citovanou dálnici D47 bylo v návrhu rozpočtu na tento rok věnováno 20 milionů korun. To jsou tři metry dálnice, možná čtyři. Vláda se samozřejmě snaží pomoci severní Moravě mimo jiné dobudováním dopravní infrastruktury, vytvořením investičních pobídek pro zahraniční kapitál a dalšími konkrétními opatřeními. Ano, budeme-li bohužel nuceni omezit deficit státního rozpočtu, budeme nuceni zpomalit toto tempo.
Závěrem bych chtěl učinit tři prohlášení.
***