(pokračuje Klaus)
Je proto jasné, že alibistický příslib vysokého zvýšení mezd a platů v tzv. ROPO - rozpočtových a příspěvkových organizacích - v tarifech o 17 % při inflaci, která v tu chvíli může činit 6 %, znamená 11procentní reálné zvýšení, na což naše ekonomika nemá.
Mohl bych pokračovat, ale myslím, že první čtení rozpočtu není o "vnitřnostech" předloženého státního rozpočtu.
Jsem tedy přesvědčen - a tím i skončím - že z obou důvodů, jak z důvodu zadlužování budoucnosti, tak z důvodu vážného nebezpečí dalšího brzdění naší již tak přibrzděné ekonomiky, je třeba navržený rozpočet odmítnout a vrátit ho vládě k přepracování. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Klausovi. Slovo má pan poslanec Miloš Zeman, připraví se pan poslanec Pavel Šafařík.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci.
Chtěl bych vám nabídnout poněkud jiný pohled na problematiku státního rozpočtu, než jaký zazněl ve většině předchozích příspěvků. Naprosto chápu, že při rozpočtové debatě se vždy zviditelňují jakékoli politické strany, že vládní strana rozpočet hájí a opozice ho kritizuje. Chtěl bych pouze říci, že jsou určité, chcete-li to tak nazvat, nestandardní situace, kde při respektování stranických zájmů jde i o zájmy této země, v daném případě o zájmy, národní zájmy české ekonomiky.
V čem je ono kouzlo nechtěného, které nás dnes při rozpočtové debatě provází?
Kouzlo nechtěného spočívá v tom, že ekonomický výkon této země trvale klesá. Ještě před rokem jsme slyšeli úvahy o dočasném zbrzdění ekonomického růstu, o tom, že jde o krátkodobou oscilaci a že tržní mechanismus něco podobného sám vyrovná. Ostatně, obdobně optimistická prognóza zde před chvílí zazněla od pana poslance Kühnla.
Ale jestliže v roce 1997 byl přírůstek našeho hrubého domácího produktu pouhé 1 %, zatímco v Polsku to bylo 6 %, v Maďarsku téměř 5 % a v zemích Evropské unie v průměru 2,5 %, pak v prvním čtvrtletí letošního roku se nám dokonce "podařilo" dosáhnout záporné tempo hrubého domácího produktu ve výši 0,9 %. A opět zazněly hlasy, že je to nahodilá oscilace, a opět se objevili nejrůznější analytici, kteří nám s jiskrou v oku predikovali, že v druhém čtvrtletí již zcela zaručeně hrubý domácí produkt poroste.
Jak víte, skutečný výsledek, publikovaný jistě nezávislým Českým statistickým úřadem, za druhé čtvrtletí 1998 činí minus 2,4 %. A ani největší odpůrce sociální demokracie nemůže tento výsledek připisovat této politické straně z toho prostého důvodu, že ve druhém čtvrtletí t.r. zaručeně nevládla.
Otázka, kterou bychom si mohli položit, kdybychom byli v opozici, by zněla: jak zdrcující kritice podrobit minulé vlády za to, že se zrychluje náš ekonomický propad, že se zvětšuje naše zaostávání vůči Evropské unii, že konkurenční země jako Polsko, Maďarsko, ale například také Slovinsko, jsou ekonomicky daleko úspěšnější.
A bylo by to užitečné? A bylo by to k něčemu?
Jestliže dochází k tomuto pádu, položme si nejdříve otázku - a je to základní otázka, na kterou si musíme odpovědět:
Je tento pád, tento zesilující se pokles trendem, nebo oscilací?
Je-li oscilací, pak má pravdu pan poslanec Kühnl. Složíme ruce do klína, budeme i nadále provádět restriktivní politiku, kterou dělaly předchozí vlády, a počkáme, až jakýmsi zázrakem, volnou hrou tržních sil začne hrubý domácí produkt stoupat. Pouze se obávám, že to bude čekání na Godota.
I když dostáváme údaje o hrubém domácím produktu se zpožděním, ve čtvrtletních intervalech máme měsíčně sledované údaje o průmyslové dynamice, která je významnou komponentou hrubého domácího produktu. A vy zajisté víte, že v červenci t. r. došlo poprvé k absolutnímu poklesu průmyslových tržeb. Stavebnictví je přitom ve více než 15procentním poklesu. A právě o stavebnictví se říká, že je indikátorem konjunktury, a tedy v opačném smyslu i indikátorem krize.
Ano, může nás rozdělit už na začátku naší diskuse, ale je třeba si tuto otázku jasně položit, to, zda jsme na nakloněné ploše a zda zde existuje trend, který bude dále zesilovat, anebo zda jde o pouhý nahodilý kmit, který beze změny hospodářské politiky více či méně snadno překonáme.
Vláda vychází ze závěrů - a statistické údaje, které jsem vám uváděl, to potvrzují - že zde probíhá trend k poklesu ekonomické výkonnosti České republiky. V takovém případě je povinností každé zodpovědné vlády navrhnout změnu hospodářské politiky a nenechat se hypnotizovat jako králík před krajtou tím, že budeme přihlížet, jak stále více a více klesají reálné mzdy -a ony samozřejmě klesají, vážení kolegové - jak stále více a více narůstá nezaměstnanost nikoli z toho důvodu, že by rostla výrazně produktivita práce a úspěšně probíhala restrukturace našich podniků, kéž by tomu tak bylo, ale že podniky, jejichž zadluženost narůstá, už nemají další zdroje a musí propouštět.
***