(pokračuje Ambrozek)
Za druhé. Znečištění vody a ovzduší a staré zátěže představují obrovské břemeno, které se může stát jednou z hlavních překážek na naší cestě do Evropské unie a jehož odstranění bude stát desítky miliard.
Velmi postrádám představu vlády o řešení této problematiky, zejména časový horizont a způsob získání finančních prostředků.
Za třetí. Zkušenosti vyspělých zemí ukazují, že k nejúčinnějším nástrojům ochrany životního prostředí patří nástroje ekonomické. Na rozdíl od kolegy Nájemníka, který se zde rozplýval, považuji za obtížně pochopitelné, že jsou ve vládním prohlášení zmíněny tak nedostatečně. Je tu sice cudná zmínka o zdanění paliv a ekologické dani, což je v západních zemích totéž, ale chybí zde celá škála možností, kterou představují měkčí úvěry pro ekologické technologie, daňové úlevy, zkrácené odpisy ekologických investic, dobrovolné dohody podnikatelů se státní správou, obchodovatelné místní licence, recyklační poplatky, zvýšení poplatků za těžbu surovin či kompenzace ekonomické újmy při hospodaření v chráněných územích, což je velkým problémem zvláště ve vztahu k státní ochraně přírody a zemědělství.
Za čtvrté. Kapitola o životním prostředí rezignuje na ochranu krajiny. Přitom je k dispozici čerstvý koncepční dokument připravený panem Bursíkem, který obsahuje zatím nejlepší analýzu stavu a konkrétní návrhy, jak obnovit přirozené funkce krajiny. Text mluví pouze o zkvalitnění role státu a zcela pomíjí klíčový problém, kterým jsou podle mého soudu dnes v území definice veřejného zájmu a jeho harmonizace se zájmy soukromými a snaha o vyvážený rozvoj území a komunikace státní ochrany přírody se samosprávami a vlastníky, která z toho vyplývá.
Za páté. Při čtení celé kapitoly se zdá, jako by měl všechno zvládnout stát. Přitom ochrana životního prostředí nemůže být účinná, pokud se nestane věcí co nejširší veřejnosti. Chybí zde snaha o individuální zodpovědnost, o posílení role veřejnosti, chybí zde podpora ekologické výchovy a osvěty, což je přitom jedna z mála cest, které by mohly vést ke změně postojů veřejnosti. Za velice závažnou považuji absenci jakékoli zmínky o podpoře komunální ekologie, když se stále více povinností přesouvá na bedra samospráv. Hovoří se zde naopak o čerpání peněz do průmyslové sféry. Přitom státní fond životního prostředí je se svými několika miliardami prakticky jediný zdroj pomoci pro města a obce, které se potýkají s obrovskými investicemi do kanalizací, čistíren odpadních vod, rekultivace skládek a plynofikací.
Závěrem mi dovolte trochu naděje. Doufám, že vzhledem k celkové kvalitě programového prohlášení nese vinu spíše krátkost času a vysoké letní teploty, které zabránily přesnější formulaci sociálně demokratické vize. Proto bych rád věřil, že konkrétní kroky k ochraně životního prostředí řadu výhrad, které jsem vznesl, nepotvrdí a že si resort udrží pozici, kterou získal ve vládě Josefa Tošovského. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Ambrozkovi. Slova se ujme pan poslanec Vilém Holáň, připraví se pan poslanec Jan Zahradil. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vilém Holáň: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, programové prohlášení užívá ke kritice stavu, v němž přebírá zemi, nepřiměřeně a zbytečně ostrá slova, například jsme u snědeného krámu, která patří do jiného literárního žánru, než je vládní dokument. Považoval bych za vhodné, kdyby hodnocení minulosti bylo reálné, cílené, a tudíž v oblastech, které vláda přebírá ve stavu dobrém, se zbavila globálního odsudku a také dokázala tuto věc konstatovat. Jinak bychom byli brzy tam, kde v minulých letech, totiž ve stylu "co děláme my, je vynikající, a na tom, co děláte vy, není za mák dobrého".
Jednou z oblastí, v níž minulá vláda nemá příliš dluhů, je nepochybně zahraniční politika. Zahraniční politika musí být v každém rozumně vedeném státě budována se souhlasem všech významnějších politických sil, aby změna vlády nevedla ke změnám zahraničních vztahů. Takové změny by učinily brzy danou zemi nevěrohodnou. Pro korektnost musím poznamenat, že se v ústní prezentaci o tom premiér zmínil.
Dá se říci, že předložený program naznačuje úmysl vlády postupovat ve směru, jímž se ubíraly vlády předcházející. Program je nepochybně zřetelně proevropský. I v bezpečnostních otázkách navazuje na vykonanou práci v integraci do NATO a dělá to jednoznačně a rozhodně. Tyto dva určující historické děje jsou označeny za prioritní spolu s udržováním dobrých vztahů se sousedy. Je na místě s tím souhlasit.
Nicméně vláda v textu sděluje dosti nesourodě připravenost k integraci v některých oblastech a některé jiné oblasti opomíjí.
Kapitola o zahraniční politice by měla jít do větší hloubky, byť by byla napsána méně slovy. Mělo by být alespoň naznačeno, jaká je naše představa o budoucích změnách institucí Evropské unie, jaký bude náš tvůrčí příspěvek k druhému a třetímu pilíři. Česká republika totiž dosáhla horizontu, který si vytkla v koncepci zahraniční politiky z roku 1993. Je nyní ve stadiu vyjednávání podmínek členství a od členství v NATO nás dělí snad už jen uložení ratifikačních listin.
Nyní je ale potřeba upřesnit cíle našeho úsilí už jako aktivních účastníků těchto struktur.
Podobně se to má s třetí prioritní úlohou. Vláda přikládá velký význam dobrým vztahům se všemi sousedními státy. To si jistě přejeme všichni. Myslím ale, že od vládního prohlášení lze očekávat alespoň náznak cest, jimiž chce naznačeného cíle dosáhnout. Jaká bude například naše konkrétní spolupráce s Německem? V programovém prohlášení je k této navýsost praktické otázce jediná, a to ještě obecná věta. Jaký bude postoj vlády k euroregionům? Jak bude vláda podporovat příhraniční spolupráci? Jaký bude konkrétní obsah nadstandardních vztahů se Slovenskou republikou, atd.? Vztahy s USA nacházíme jen ve větě rozvádějící naše vztahy s tzv. ostatními zeměmi, ačkoli stabilizující působení této země v oblasti ekonomické, politické i bezpečnostní má v evropském i v globálním měřítku mimořádný význam a péče o naše transatlantické vazby by měla patřit k prioritám.
Krajanská problematika je stručně zmíněna ve dvou různých místech. Mám za to, že nedostatečně. Není zde uvedena odpověď na mnohokrát opakovanou žádost krajanů o úpravu volebního zákona, která by jim umožnila větší podíl na našem politickém životě.
Zahraniční politika souvisí s politikou bezpečnostní. Také ve vládním prohlášení jsou některé zahraničněpolitické teze uvedeny v kapitole "Obrana". To samozřejmě není na závadu, ostatně si myslím, že resort obrany v otázce získání přizvání do NATO sehrál v minulosti mimořádně úspěšnou roli.
Ve vnitropolitické části kapitoly "Obrana" je skutečnost, že obrana není jen věcí armády, nýbrž celé společnosti, kladena do souvislosti se záměrem zachování branné povinnosti. Tato logika není v pořádku. Vnitřní bezpečnost je věcí nás všech v daleko širším smyslu.
Věřím, že vláda bude vnímat přednesené připomínky jako podnět k modifikaci svých záměrů. Nicméně je velmi pravděpodobné, že určitá povrchnost či nedůslednost, která se v dokumentu projevuje, je zřejmě v příčinné souvislosti s tím, že vládě chyběla motivace k tomu, aby se vypjala k maximálnímu výkonu, protože získání důvěry v Poslanecké sněmovně se v důsledku existující smlouvy stalo nezávislým na kvalitě.
Za těchto patologických okolností ani já vládu nepodpořím.
Dosavadní průběh rozpravy mě vede ještě k jedné krátké poznámce. Téměř každý náš kolega z ODS projevil vnitřní potřebu v rámci svého vystoupení obhajovat onen neobhajovatelný zvláštní postoj být proti i pro zároveň. Možná podvědomá, ale velmi silná potřeba obhajovat se dokumentuje, že mnozí z kolegů si jsou oné nepatřičnosti vědomi a že je to možná ve skrytu duše trápí. Možná, že je to dobré znamení. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Holáňovi. Slova se ujme pan poslanec Jan Zahradil. Připraví se pan poslanec Jaroslav Lobkowicz.
Pane poslanče, máte slovo.
***