(pokračuje Vymětal)
Otevřen zůstává i problém jejich řízení mezi Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem průmyslu a obchodu. V průmyslové politice podle mého názoru chybí rovněž komoditní průmyslová koncepce vlády s vyjádřením podpory státu již dnes konkurenceschopných výrobků a výrobků na evropské a světové špici. Nemyslím si totiž, že vláda pomůže rozhodujícím průmyslovým podnikům tím, že bude vlastnický díl státu v nich privatizovat, jak je uvedeno v prohlášení. Považuji tento přístup za kardinální omyl vlády.
Dámy a pánové, považuji předložené programové prohlášení vlády za pozitivní posun oproti dosavadním vládám, i když posun nedostatečný a s výhradami. Mám jisté obavy o realizovatelnost záměrů vlády vzhledem k poměru politických sil. Vládě mohu slíbit, že při konkrétní práci a u konkrétních návrhů budu u některých vládu podporovat a jindy vládě odporovat - podle jejich obsahu a přínosu většině občanů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Vymětalovi. Slova se ujme paní poslankyně Michaela Šojdrová a připraví se pan poslanec Ladislav Šustr.
Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, páni ministři, paní poslankyně a páni poslanci, již v úvodu svého vystoupení chci zdůraznit, že projednání vládního prohlášení nepovažuji za formalitu, a to i přesto, že výsledek dnešního hlasování je předem znám. Bez ohledu na to, k čemu se vláda ve svém programovém prohlášení hlásí, má svoji existenci jistou, protože jí to slíbili poslanci ODS, a to dokonce písemně, a to dokonce navzdory dnešní velké kritice jejího programového prohlášení.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Paní kolegyně, moc se omlouvám.
Kolegyně a kolegové, prosím vás, zachovejme důstojnost jednání této sněmovny a mějme k sobě vzájemnou úctu.
Prosím, paní kolegyně, pokračujte.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Považuji diskusi o vládním prohlášení za nezbytnou, neboť se v ní hovoří o dalším směřování této země. Za nedostatek tohoto vládního prohlášení považuji to, co zde již bylo kritizováno - jeho nekonkrétnost. Tato výtka platí i pro kapitolu, která mě zejména zajímala, a to je vzdělání, věda a výzkum.
V této části vládního prohlášení se neobjevují konkrétní opatření směřující k naplnění pozitivních ambiciózních cílů vlády, jako je společnost, vzdělání, nutnost investic do kvalifikace a celoživotního vzdělávání občanů jako faktoru produkce a konkurenceschopnosti. Z pohledu problematiky vzdělání považuji za správné, že se vláda hlásí ke vzdělání jako ke své prioritě, že činí stát zodpovědným za kvalitu, za kontrolu, za dostupnost vzdělání. Rovněž se dá souhlasit s cílovým navýšením rozpočtu kapitoly školství do roku 2002 na 6 % HDP.
Zůstávají však otázky, které jsou pro školství zásadní, a zůstávají nezodpovězené. Jak bude nárůst 6 % rozpočtu kapitoly školství realizován? Chybí zde časové i kvantitativní vyjádření. Jak vláda bude reagovat na aktuální požadavek odborů na navýšení mezd pracovníků školství? Jak se vláda staví ke vzniku Rady České republiky pro vzdělávání? Jak je míněno posílení investic do infrastruktury v době, kdy stávající regionální síť je považována za neefektivní?
Za chybu považuji to, že vládní prohlášení nezmiňuje požadavek kvality vzdělávání a její kontroly, nezmiňuje svůj postoj k zavedení státních maturit, k podpoře jazykového vzdělávání. Vláda se zmiňuje jen okrajově, a tedy nedostatečně, o práci s mládeží. Vláda se sice hlásí proklamativně k podpoře vědy a výzkumu, ale bez jediného konkrétního řešení. Nic neříká o podpoře spolupráce vysokých škol a vědy, o posílení investic do výzkumu a podpoře mladých vědců.
Vládní prohlášení tedy vzbuzuje určitá očekávání i obavy s realizací naznačených kroků, ale především mnoho otázek, které vyplývají právě z jeho nekonkrétnosti. Toto vládní prohlášení mě tedy k podpoře vlády sociální demokracie nepřesvědčilo. Především však moji důvěru nezískala tato vláda tím, jak je zajištěna a zároveň podmíněna její existence. Perspektiva nejisté podpory, vydíratelnosti vlády ze strany ODS, a tedy nestability navzdory všem písemným dohodám, je pro mne zásadní důvod, proč jí nemohu dát důvěru.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Šojdrové. Slova se ujme pan poslanec Ladislav Šustr a připraví se pan poslanec Libor Ambrozek.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ladislav Šustr: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, předmětem mého vystoupení je tělovýchova a sport. Jsem starostou tělovýchovné organizace Orel a z toho také vyplývá moje hodnocení této uvedené kapitoly.
Tělovýchova a sport je v programovém prohlášení zmíněna jen krátce a povrchně. Konkrétní větou je "nezbytné přistoupení k Evropské chartě o sportu", což velmi chválím.
Naopak toto prohlášení postrádá důležitý konkrétní postoj ke směrům státní politiky tělovýchovy a sportu, majetkovým možnostem sportovních a tělovýchovných spolků, k tomu, že tělovýchova a sport nemůže být pouze apendixem bez stabilní finanční základny odvozené z hrubého domácího produktu.
Co je ale hlavním nedostatkem? Programové prohlášení nedeklaruje nutnost vypracovat a předložit zákon o sportu. V tomto směru jsme evropskou výjimkou.
Dámy a pánové, i z tohoto důvodu nemohu vyslovit podporu při vyslovení důvěry této vládě. Děkuji vám za vaši pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Šustrovi. Slova se ujme pan poslanec Libor Ambrozek a připraví se pan poslanec Vilém Holáň.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Libor Ambrozek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k programovému prohlášení vlády, a to ke kapitole životní prostředí. Musím se přiznat, že jsem očekával více. Při znalosti volebního programu české sociální demokracie, při znalosti váhy, jakou tomuto problému věnovala, když byla v opozici, při znalosti předsedy odborné komise ČSSD a dnešního pana ministra musím přiznat, že jsem byl při čtení výsledné kapitoly programového prohlášení poněkud zklamán. Proti volebnímu programu se text scvrkl na polovinu a zůstalo otázkou, zda na to důležitější, a mrzí mě, že slova prosazování ekologického a sociálně tržního hospodářství jako by zůstala zapomenuta v opozičních projevech.
Je samozřejmě na místě, abych tady ocenil snahu o prosazování principu trvale udržitelného rozvoje, hospodářských koncepcí, snahu navázat na pozitivní výsledky, kterých se dosáhlo, snahu o posílení kompetencí resortu a zmínku, i když opatrnou, o ekologických daních. Je zde napsáno mnoho věcí, jsou zmíněny prakticky všechny složky životního prostředí. Ovšem celkově text působí spíše nevyrovnaným dojmem. Priority nejsou dle mého soudu nejen správně stanoveny, nýbrž někdy ani správně pojmenovány, a některé úplně chybějí. Pokusím se to ukázat na pěti bodech.
Za prvé. Koncepce trvale udržitelného rozvoje je tady sice zmíněna, v ostatních kapitolách však zůstává prakticky v ilegalitě, nepronikla ani mezi priority vlády. Faktory, které se podepisují nejvíce na stavu našeho životního prostředí, totiž energetika a doprava, nejsou vůbec pojmenovány. Chybí zmínka o podpoře využití obnovitelných zdrojů energií, ucelenější program podpory úspor, chybí představa o vztahu hromadné a individuální dopravy. Postrádám odpověď na otázku, co se zamýšlí ekologizací dopravy.
***