Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, pane předsedající.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, kteří jste ještě zbyli v Poslanecké sněmovně, vážená vládo, předem vás chci upozornit, že budu hovořit asi tak 5 až 7 minut, abyste věděli, na co se máte připravit.
Tato vláda, která dnes žádá Poslaneckou sněmovnu o důvěru, vzešla z předčasných voleb. Je to vláda výrazně menšinová a je to vláda stranicky jednobarevná, což je dozajista výjimečná událost v demokratických politických dějinách české země. A já si k tomu potřebuji ujasnit, proč zde tato vláda stojí, proč právě tato a ne jiná vláda žádá o důvěru Poslaneckou sněmovnu. A myslím, že je docela dobré, abychom si to znovu všichni ujasnili, abychom si zrekapitulovali události posledních měsíců.
Tato vláda vzešla z předčasných voleb, předčasné volby vzešly z rozbití vládní koalice loni na podzim a rozbití vládní koalice loni na podzim, jak je nám už dnes všem jasné, bylo vyvrcholením určitých cílených kroků konkrétních politiků v konkrétních politických stranách i mimo tyto politické strany.
Tito politici se domnívali, že touto cestou budou pravděpodobně moci lépe realizovat své osobní ambice, že budou moci přestrukturovat nebo změnit českou politickou scénu a především že budou moci zvýšit svou politickou váhu bez ohledu na reálné výsledky voleb a že si budou moci zajistit v jakékoliv budoucí politické konstelaci výhodné pozice.
Myslím si, že tento "nový typ politiky", pokud nehodlal v budoucnu přímo obcházet volební výsledky, hodlal je alespoň výrazně nivelizovat. A domnívám se, že v této situaci jedinou možností, jak uvést věci do normálu a jak zjistit nebo ověřit skutečné rozložení politických sil, byly nové volby.
Vítězem voleb, jak známo, se stala sociální demokracie a jakkoliv se mi to jako členovi opačně orientované politické strany nelíbí, toto vítězství respektuji a respektuji právo vítězné strany sestavit vládu, vládnout a ukázat občanům této země, co dokáže nebo co nedokáže. A tím, mám pocit, se já a další moji kolegové v ODS především lišíme od jiných politiků v jiných politických stranách, kteří se zřejmě nezajímají, kterým je jedno, nebo jim nezáleží na tom, kdo volby vyhrál, kdo skončil druhý anebo kdo je de facto prohrál, protože byli zvyklí zajišťovat si svůj podíl na moci jinými prostředky než na základě výsledků voleb. (Potlesk.)
Sociální demokracie se tedy pokusila sestavit vládu a pokusila se sestavit napřed vládu většinovou, a podotýkám, že nikoliv s ODS, ale se stranami sobě programově podobnými a blízkými. A pokud tento záměr ČSSD ztroskotal, ztroskotal na stejných úskalích, o kterých jsem se již zmínil - na nepřiměřených osobních ambicích, na politickém taktizovaní, na snaze o nivelizaci volebních výsledků.
Musím tady připomenout skutečnost, o které všichni víme, že jednu chvíli byla ve hře i taková varianta většinové koaliční vlády, ve které by nebyl předsedou předseda nebo jiný představitel vítězné politické strany, tedy sociální demokracie, ale předseda předposlední parlamentní strany KDU-ČSL. Pokud by tato varianta byla skutečně realizována, považoval bych to doslova za zesměšnění demokratických voleb a v tom případě bych si kladl vážnou otázku, jaká je skutečná úroveň demokracie v tomto státě, zda nám volby opravdu k něčemu slouží, a stali bychom se minimálně evropskou raritou.
Mám pocit, že v takto zablokované situaci se jako nejrozumnější, nejstátotvornější a ústavu i výsledky voleb respektující řešení jevilo to, ke kterému jsme nakonec došli, to znamená umožnit nikoliv podporou, ale tolerancí vznik menšinové vlády vítězné strany, tedy sociální demokracie, za předem přesně stanovených smluvních podmínek a při získání významných kontrolních postů v Poslanecké sněmovně, což se nakonec také stalo.
Pokud jde o programové prohlášení vlády, nemám potřebu ho zde podrobně analyzovat odstavec po odstavci, byť jsem si ho samozřejmě jako všichni poslanci podrobně přečetl.
Nicméně musím zde říci, že já se programového prohlášení nebojím. Jak je v něm správně řečeno, je to programové prohlášení vlády menšinové a tato vláda ho nemůže realizovat jiným způsobem než komunikací se všemi parlamentními stranami. A já se velmi těším na to a myslím, že bude velmi ilustrativní, až občané uvidí, jak strany, které se dnes zde deklarují jako jediná pravá opozice, které dnes zde budou hlasovat proti vládě a které budou kritizovat opoziční smlouvu mezi ODS a ČSSD, jak tyto strany za několik měsíců nebo týdnů pomáhají na svět takovým zákonům, pro které by ODS nikdy nehlasovala.
Myslím, že bude velmi ilustrativní, až občané uvidí, jaké skutečné koalice zde v Poslanecké sněmovně fungují, a myslím, že bude velmi ilustrativní, až poznají, kdo je skutečnou opozicí a kdo tuto opozici pouze předstírá nebo markýruje.
Nicméně myslím, že jde i o jiné důležité věci. Jde o to, dokázat, že demokracie je hra s jasnými pravidly, resp. znovu to předvést. Jde o to dokázat, že 9 % není ani 27 %, ani 32 %, že 19 nebo 20 mandátů není ani 63, ani 74 mandátů. Tuto základní volební aritmetiku si musí osvojit především ti, kdo na ni doposud nebyli zvyklí, musí se naučit počítat a srovnávat jednoduchá jednociferná a dvouciferná čísla. Až se toto naučí, pak bude mezi námi možná i jiná politická debata.
Pokud jsme zde jako poslanci ODS k něčemu jinými kolegy z jiných politických stran vyzýváni, tak já musím vyzývatelům říci: Je mi líto, ale to jste si měli rozmyslet dříve. Vyzývejte si, prosím pěkně, svých 19 nebo 20 poslanců, nevyzývejte k ničemu 63 poslanců ODS, ti vám nepatří a nepatří vám ani voliči ODS, které si dovolujete hodnotit a kritizovat.
Konečně považuji za docela užitečné, aby občané České republiky na vlastní kůži prožili a procítili změnu vládních garnitur, aby měli možnost srovnat levici a pravici v realitě. A za zvláště potřebné to mám pro současné voliče sociální demokracie, protože se domnívám, že je třeba, aby právě oni poznali, že je rozdíl mezi slibovaným a uskutečnitelným, že je rozdíl mezi líbivou rétorikou a skutečnou realitou odpovědnosti.
A konečně chci říci, že jsem pevně přesvědčen, že příští volby se budou konat v jiném a spravedlivějším volebním systému, než máme dnes. V systému, který respektuje volební vítězství, a nikoliv rozmělňuje volební vítězství, v systému, který respektuje jednoznačnou a jasnou politickou zodpovědnost před beztvarými kompromisy. Zda to bude po uplynutí celého čtyřletého období, nebo dříve, to záleží samozřejmě také na této vládě. A já doufám a chci věřit, že vláda bude mít v rámci svých možností a schopností tolik racionality a tolik pudu sebezáchovy, aby nehnala neuváženými skutky občany České republiky příliš brzy k novým předčasným volbám. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. Slova se ujme pan poslanec Jaroslav Lobkowicz a připraví se pan poslanec Petr Nečas.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Lobkowicz:
Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, rád bych se několika slovy vyslovil ke kapitolám vládního prohlášení týkajícím se zemědělství. Ale než k tomu přijdu, rád bych se ještě dotkl slov mého předřečníka, který mluvil o matematice. Matematika mě vždycky zajímala a vím, že po válce 40 let v Itálii byla jedna strana, komunisté, kteří měli téměř 30 % a nikdy nevládli.To jen tak mimo. (Ojedinělý potlesk.)
***