Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Jsme pro solidaritu mladších se staršími, protože každý z nás jednou zestárne. Jsme pro solidaritu zdravých s nemocnými, protože každý z nás může onemocnět. A jsme i pro solidaritu bohatších s chudšími, protože nikdo nemůže být zbaven své lidské důstojnosti.
Toto je tedy jasně deklarovaná vize, která je v dalších částech programového prohlášení konkretizována do již zmíněných několika desítek návrhů zákonů.
Nyní mi dovolte, abych přešel k druhé ze tří úvodních částí, a to je výchozí situace. Chtěl bych především jasně říci, že podle názoru vlády charakter vize není nutně určován výchozí situací. Ta určuje pouze délku, za jakou lze vizi naplnit. A tato vláda si neklade jiné ambice, než svým dílem ve vymezené době přispět k tomu, aby naše společnost byla svobodnější, vzdělanější a solidárnější než dnes. Nicméně výchozí situace, jakkoliv kriticky to nyní bude znít, je neradostná. Téměř dnes již nenajdete ekonoma, který by označil stav našeho hospodářství za uspokojivý. Místo hodnotících interpretací se pokusím uvést, či spíše zopakovat, jen několik málo tvrdých statistických údajů.
Jestliže náš hrubý domácí produkt rostl v roce 1997 o jedno procento - a pro srovnání v té době bylo průměrné tempo růstu v zemích Evropské unie 2,5 % - pak v prvním čtvrtletí tohoto roku zhruba o 1 % klesl. A prognózy až do roku 2000 nejsou příliš optimistické v možnostech zrychlení tohoto tempa. Znamená to tedy, že mezera mezi námi a členskými zeměmi Evropské unie, do níž chceme vstoupit, se začíná rozevírat, místo aby se uzavírala.
Životní úroveň měřená reálnou mzdou začíná prokazatelně klesat, přičemž nejtíživější je tento pokles v oblasti veřejného sektoru. Začíná hrozivě narůstat nezaměstnanost, která se již stává vážným regionálním problémem. A konečně objevuje se situace, kdy státní dluh, který byl ještě před rokem oficiálně vyčíslován ve výši 170 mld.. Kč, je nyní uváděn se započtením problémů kolem některých finančních institucí ve výši zhruba dvojnásobné.
Nebyli jsme to my, ale minulá vláda pana Tošovského, která odhadla, že státní rozpočet letos skončí deficitem v řádu 20 mld. Kč a soustava veřejných rozpočtů dokonce deficitem v řádu 40 mld. Kč. Ještě horší je to, že vláda dnes již nedisponuje prostředky, jimiž mohly disponovat vlády minulé. Jen výnosy z velké privatizace činily 170 mld. Kč a já se nechci přít o to, zdali je to hodně, nebo málo. Konstatuji pouze, že tyto výnosy byly zcela spotřebovány a dnes už z nich prakticky nezbyla ani koruna. Nebyly spotřebovány na podporu nové bytové výstavby, na infrastrukturní investice, byly spotřebovány především na sanace krachujících bank.
Z toho vyplývá, že vláda nebude mít z těchto zdrojů dodatečné příjmy, jimiž by bylo možné případně krýt ztráty ve státním rozpočtu, tak jako se to stalo tehdy, když například z prostředků Fondu národního majetku byla kryta část dluhové služby ve výši 18 mld. korun. Tato možnost nyní zmizela.
Nepopisujeme tuto výchozí situaci proto, abychom plakali nad rozlitým mlékem. Pouze vláda říká, že v případě, když získá důvěru Poslanecké sněmovny, bude považovat za svou povinnost zpracování inventury stavu české společnosti, inventury, která by měla změřit i rozsah kumulujícího se vnitřního zadlužení, např. právě v oblasti dopravní infrastruktury i v oblastech dalších, ale která by také realisticky měla zhodnotit míru našeho zaostávání za průměrem zemí Evropské unie, protože někdy právě v odhadu míry tohoto zaostávání podléháme určitým iluzím.
A nyní mi již dovolte, abych přešel ke třetí závěrečné části. Každý může vyjmenovat desítky problémů, které je v této zemi zapotřebí řešit, s vědomím, že zdroje pro jejich řešení jsou krajně omezené a stále omezenější. Vláda ve svém programovém prohlášení tyto problémy uvádí, ale pět z nich pokládá za mimořádně významné.
Prvním problémem je urychlené a intenzivnější řešení ekonomické kriminality, ať už se objevuje daňovými podvody, úvěrovými podvody, praním špinavých peněz, korupcí nebo dalšími formami. Nechtěl bych teď vzpomínat věty Tomáše Ježka o tom, že ekonomové mají předstihovat právníky. Chtěl bych pouze vyjádřit přesvědčení vlády, že právní řád a vynutitelnost práva je samozřejmou podmínkou skutečné a fungující tržní ekonomiky, že ve skutečné tržní ekonomice nemůže být priorizován dlužník před věřitelem, neplatičství nemůže být považováno pouze za kavalírský delikt, že není možné stíhat pouze malé zloděje a často ponechávat na pokoji - ať díky legislativním mezerám, nebo nedostatkům exekutivy - velké tuneláře.
Vláda jednoznačně zdůraznila, že tento komplex boje proti ekonomické kriminalitě, který je v dalších částech programového prohlášení konkretizován specifickými názory, v žádném případě nechápe jako účelový, politický akt. A to bylo důvodem, proč ministrem spravedlnosti v této vládě je nestraník.
Chceme opět přilákat do České republiky zahraniční investory, kteří odtud odešli, mimo jiné i díky neprůhlednosti našeho kapitálového trhu. A právě proto věřím, že v této Poslanecké sněmovně se naše návrhy setkají se širokou podporou, protože boj proti ekonomické kriminalitě měly ve svých programech - a já věřím, že to myslely vážně - všechny politické strany.
***