Předseda PSP Milan Uhde: Odpoví pan předseda
vlády Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus:
Otázkou pana poslance Rašky jsem trochu překvapen,
protože naformuloval svou otázku asi tak, že
mu jde o koncepci správy státních aktiv.
Nejsem si totiž jist, zda tím, jak to posunu dále,
neroztáhnu to na celou otázku privatizace státního
majetku, státních podniků, apod. Myslím,
že jde o dvě zásadně odlišné
věci. Hovoříme-li o správě
státních aktiv, tím máme většinou
na mysli koncepci státních finančních
aktiv, což je jev, který vy jako Parlament kontrolujete,
a to je nepochybně jedna ze součástí
majetku státu. To, že se s těmito státními
finančními aktivy smí nakládat podle
jasně definovaných rozpočtových pravidel,
je také známou věcí.
Nerozumím dobře tomu, zda diskutovat o tom, že
poslanci rozhodují jen o části těchto
věcí. To je ta položka, o které má
smysl zde hovořit. To jsou prostředky státu
na účtech u České národní
banky, jsou to majetkové účasti státu
u domácích i zahraničních subjektů
a pohledávky státu vůči tuzemsku a
zahraničí. Myslím, že to je jedna skupina
věcí, o které má smysl v jednom kontextu
hovořit. Pokud je zájem, můžeme o tom
též hovořit s tabulí a s podrobnými
detaily.
V otázce pana poslance jsem objevil obecnější
diskusi o správě majetku. Pak do toho musíme
zařadit správu majetku v České armádě,
správu majetku ve všech státních podnicích,
správu majetku ve všech státních akciových
společnostech atd. Pak bych spíše předpokládal
vést diskusi o koncepci další privatizace či
nikoli, apod. Nevím, jak by bylo možné, abychom
takto v interpelaci tuto otázku vyřešili.
My jsme nespokojeni s jednou věcí: s dnešním
zákonem o státním podniku. Myslím,
že to je jedna z problematických věcí,
která se právě správy majetku týká.
Dobře víte, že tento zákon byl připraven
na začátku roku 1990.
Byl to zákon pěrestrojkovský, takový
parciálně reformní. Byl to zákon,
který nepředpokládal privatizaci, a proto
tam vnesl několik věcí, které ruce
státu trochu svazují a které v konceptu reformy
pěrestrojkového typu chtěly uvolnit managementům
těchto podniků ruce. Toto je už dávno
přežitou věcí. My chceme mít
privátní podniky a proti tomu ostře definované
státní podniky, ne takové změkčené
státní podniky z éry končícího
socialismu. Proto také vláda předložila
návrh na novelu zákona o státním podniku.
Od té si slibujeme daleko výraznější
posílení úlohy státu i ve správě
tohoto státního majetku. Moc bych prosil, kdyby
sněmovna tento návrh na tuto novelu zákona
pokud možno v tomto volebním období zvládla.
To je pro mě největší problém,
který dnes cítím a zdá se mi, že
projednáním této novely by bylo možno
udělat výrazný krok. Jinak bychom museli
diskutovat o pohledávkách státu. Museli bychom
diskutovat o deblokacích různě po světě.
Nedovedu si představit, jak bychom to vtěsnali do
této jedné interpelace.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Miroslav Raška
využije své příležitosti a položí
jednominutovou doplňkovou otázku.
Poslanec Miroslav Raška: Pane premiére, já
si dovolím konkretizovat otázku na to, jak si vláda
představuje další koncepci správy státních
aktiv, tedy zúžení majetkových účastí
v podnicích, ve kterých je dosud drží.
Jakým způsobem provádí kontrolu osob,
které ji zastupují v těchto podnicích,
jakým způsobem a podle jakých kritérií
jsou tyto osoby do těchto funkcí instalovány.
Předseda vlády ČR Václav Klaus:
Nevím, jestli se máme pustit do této
koncepční debaty. Nevím, říkáte-li
to polemicky, tváříte-li se, že nevíte,
jak to je. Mám to začít vysvětlovat
od začátku nebo vám jde o speciální
věc, která vás zajímá, kterou
byste chtěl kritizovat nebo o kterou vám jde. Vláda
má jeden zásadní cílový koncepční
koncept, jak dále nakládat a zacházet s těmito
státními majetkovými účastmi.
Má jeden koncept triviální, elementární:
Co nejrychleji se jich zbavit. Protože stejně jako
vláda a stát neuměly vládnout ekonomice
v minulém 40letém období, nijak nepředstíráme,
že lépe umíme ekonomice vládnout my.
Nemáme tyto ambice, a proto je naším záměrem
velmi rychle všechny tyto účasti zprivatizovat.
To je jediná koncepční věc, o které
bych zde dnes chtěl hovořit a kterou bych chtěl
případně zdůraznit.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Josef Hurta
interpeluje předsedu vlády Václava Klause
ve věci zreálnění vládní
politiky v oblasti zemědělství a venkova.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Josef Hurta: Vážený pane předsedo
vlády, nedávno mi dlouholetý předseda
družstva říkal, že se celý život
snažil, aby se úrovní zemědělství
a života lidí na vesnicích přiblížil
vyspělým zemím. Nyní však vidí,
že vyrovnat se na evropskou úroveň bylo nesmírně
snadné. Stačilo vyprázdnit stáje a
prodat dobytek, obdělat jen část půdy,
propustit lidi a nechat je vlastnímu osudu, nestarat se
o obce a okolí.
Jako Alenka v říši divů jsem si připadal
při sledování zpráv z Davosu, když
premiér vlády, která nedovede z vlastních
zdrojů uživit své občany, vlády,
která zbavila práce každého druhého
občana v zemědělství, vlády,
která vyhnala desítky tisíc občanů
z venkova, zejména z pohraničí do měst,
nabádá země, které mají zemědělství
a venkov jako ze škatulky, k tomu, co mají pro zemědělství
a venkov dělat. Fungující venkov slouží
všem občanům. Na živelný vývoj
zemědělství a venkova u nás doplácejí
také všichni občané. Pro občany
s nízkými příjmy se mnohé drahé
potraviny stávají nedostupné. V posledních
dnech ale rychle rostou i ceny základních potravin,
jako chleba, pečiva, mléka, cukru, kterých
jsme schopni vyrobit dostatek a za přijatelné ceny.
Důchody zemědělců jsou jedny z nejnižších.
Ceny výrobců nestačí k úhradě
nákladů a zemědělci každý
rok umazávají několik miliard ze svého
majetku na sociální smír. Životní
podmínky obyvatel venkova se značně ztížily.
Ptám se vás proto, zda trváte na tom, že
cesta, kterou se zemědělství a venkov u nás
ubírá je jedinou správnou cestou, zda nechcete
změnit neúspěšnou vládní
politiku pro zemědělství a venkov tak, aby
zemědělci jako rovnoprávní občané
dosáhli postavení hodného konce 20. století.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan předseda vlády
Václav Klaus odpoví na tuto ústní
interpelaci. Další interpelaci potom přednese
paní poslankyně Marie Stiborová.
Předseda vlády ČR Václav Klaus:
Vážený pane poslanče, takovouto
snůšku nepravd a lží už jsem dlouho
neslyšel vyslovit za 2 minuty, protože takováto
míra koncentrace absurdních prohlášení
se dá velmi obtížně vtisknout do takového
krátkého období. Vám se to podařilo
a je to výkon, před kterým smekám.
(Veselost.)
Musím se přiznat, že nevedu sáhodlouhé
rozhovory s dlouholetými, desetiletí pravděpodobně
fungujícími předsedy jednotných zemědělských
družstev. S těmito lidmi se asi stýkáte
vy. Já se s nimi nestýkám. Jestli zrovna
tito lidé, kteří přivedli naše
zemědělství za 40 let do stavu totální
zbídačelosti, jestli ti dnes mohou být smutní,
jak zemědělství vypadá, to mě
skutečně fascinuje. Odvaha těchto lidí
se mi zdá téměř neskutečná.
Připustil bych, že tito lidé aspoň budou
trochu potichu a svými zásluhami o socialistické
zemědělství se nebudou příliš
holedbat. Jestli se jimi vy holedbáte, to je věc
jiná. Já trvám na tom, že cesta, kterou
se ubírá naše zemědělská
politika je správná a úspěšná.
(Oživení v sále.) O tom, že bude komplikovanější
než v průmyslu jsme věděli všichni
od prvopočátku. Je to složitější
materie a také komplikované vlastnické vztahy
v tom nadělaly daleko více komplikací než
třeba v průmyslu nebo v jiných oblastech
našeho hospodářství. Myslím,
že vy to víte také. Vy zrovna tak víte
to, že objem produkce našeho zemědělství
klesnout musel, že neexistovala poptávka po výrobcích
našeho zemědělství v té podobě,
jak zemědělství mohlo vyrábět
v minulosti a prodávat v minulosti. A že se tato doba
také nikdy k nám nevrátí. Jestli něčeho
dosáhneme, jestli dosáhneme takového zvýšení
produktivity jako na Západě, jestli bude pokračovat
takovýto dramaticky rychlý růst produktivity
práce v zemědělství, k jakému
dochází bezprecedentním způsobem v
našem zemědělství právě
v posledních letech, tak dobře víte, že
problém bude ještě narůstat, nikoli
se usnadňovat. Že nám bude stačit menší
množství osevních ploch, než jich stačí
dneska. Že budeme mít méně zaměstnaných
v zemědělství, než jich máme
v zemědělství zaměstnáno dneska.
Dokud žili a vládli ti vaši předsedové
JZD, tak tam pracovalo mnohonásobně víc lidí
než dnes. Vy sám dobře víte, že
nárůst produktivity je enormní a že
to je zcela správné. Jestli se vláda něčím
trápí, tak tím, co udělat poté,
až se míra efektivnost i práce v zemědělství
ještě dál zvýší, o čemž
nikdo z nás nepochybuje, co udělat s uvolněnými
plochami, jak je vhodným způsobem využít.
Opakuji - nemáme kam naše výrobky vyvézt.
Ta vámi obdivovaná západní Evropa
... Vy obdivujete i ty staré předsedy JZD i dnešní
dotace v západní Evropě. To je určitá
rozpolcenost. Tomu přesně nerozumím. Bylo
by třeba říci, co máte raději.
(Veselost.) Ale v každém případě
vláda včera projednávala materiál
ministra zemědělství, jak se připravovat
na předvídané obrovské uvolňování
osevních ploch, co s nimi udělat, zatravňovat,
použít na něco jiného, použít
na výrobu biomasy, která by neměla potravinářské
užití, to je seriózní debata. Ne vaše
citace vašich bývalých předsedů
JZD. Seriózní debata je, jestli chceme nákladně
s pomocí výrazných státních
dotací vytvářet nepotravinářské
užití osevních ploch v našem zemědělství.
O této debatě já, jako předseda vlády,
s vámi budu diskutovat, ale o vyhánění
lidí z pohraničí a další demagogické
věty, které jste říkal, o tom diskutovat
je, myslím, ztráta času pro nás pro
všechny. (Potlesk.)
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Josef Hurta
chce položit doplňující jednominutovou
otázku.
Poslanec Josef Hurta: Vážený pane předsedo
vlády, samozřejmě, že bych mohl svá
tvrzení doložit statistickými daty, ale není
na to čas. Myslím si, že vláda má
na vybranou. Buď ponechá zemědělství
a venkov nadále živelnému vývoji a bude
muset fungování venkova dotovat, jak to činí
státy západní, odhadem asi 32 miliardami
ročně, nebo vláda zpracuje a schválí
reálný program rozvoje zemědělství
a venkova, program, který by zemědělcům
a obyvatelům zabezpečil pracovní příležitosti
a důchody z hospodářské činnosti,
podporoval rychlou modernizaci a výstavbu zpracovatelských
kapacit pro zemědělské produkty, podporoval
rozvoj řemesel, průmyslu, služeb, turistiky
a vytvoření srovnatelných životních
podmínek s městem, a takový program si vyžádá
rovněž značné zdroje, ale zdroje spíš
investiční, než přímé
dotační. Které variantě byste dal
přednost, pane předsedo vlády? (Potlesk.)
Předseda vlády ČR Václav Klaus:
Pane poslanče, myslím, že by bylo dobré
nemást posluchače před televizí. Vytváříte
dojem, jako by vláda a stát nedělaly dotace
do zemědělství. Diskutujme o tom, kolik ty
dotace jsou. A já myslím, že vy víte,
že největší dotace, které vůbec
máme a prakticky jediné dotace, které vůbec
máme u nás, v naší zemi, jsou dotace
do zemědělství. Vy víte, že nedotujeme
průmysl, že nedotujeme stavebnictví, že
nedotujeme obchod, nedotujeme turistický ruch atd., nedotujeme
služby apod. Takže jestli vůbec máme nějaké
dotace, tak jsou to právě dotace do zemědělství.
Včera jsem diskutoval o jednom projektu, kolik by stálo
nepotravinářské využití osevních
ploch, předpoklady, kolik by to bylo za dva roky, za čtyři,
za šest, kolik by to stálo daňového
poplatníka - zabýváme se tím intenzivně.
Jestli chcete vědět druhé téma, které
jsme řešili na včerejším zasedání
vlády, byla to forma intervence státního
fondu tržní regulace. Jak zasáhnout, jakou
dotaci udělat, co udělat s dnešní situací
na trhu obilí apod. Takže nevytvářejme
dojem, že taková politika není, taková
politika prostě tady je a samozřejmě jedině
jde o každoroční rozpočtový střet
o tom, jestli do této politiky půjde o kousek více
peněz všech daňových poplatníků,
anebo jestli půjde o kousek méně peněz
daňových poplatníků. To je první
věc. Nevytvářejme falešný dojem,
že nemáme zemědělské dotace.
Nemáme jich tolik, jako jich má Evropská
unie, nepřejeme si mít tolik dotací jako
má Evropská unie, nepřejeme si takové
násilné věci, jako se dějí
tam, které potom také vedou k takovým sociálním
střetům a sporům, jaké tam jsou. Nevím.
Přijedu-li do Norska a dozvím-li se, že se
tam pěstují okurky, málem za polárním
kruhem, za neskutečně nesmyslné ceny a že
je absolutní zákaz dovozu okurek, o tři měsíce,
kdy se dodávají norské okurky, dodávají
se za téměř desetinásobnou cenu, když
se sní všechny norské okurky, tak se zákaz
zruší a začnou se dovážet desetkrát
levnější okurky odněkud odjinud. Já
myslím, že žádný spotřebitel
této země takovouto absurdní politiku nechce.
Není to pro nás návodem, není to pro
nás příkladem a myslím, že to
dobře vědí země západní
Evropy.
Vláda se nezříká, abychom nemluvili
falešně, této sféry, ví, že
nejvíce dotací z kapes daňových poplatníků
šlo, jde dnes a půjde i v budoucnu právě
do zemědělství. Prostě nenalhávejme
si to, ale začínejme jako ve všech jiných
lidských aktivitách od spodu, nikoli od shora. Nejdříve
musí být aktivita člověka zabývajícího
se zemědělstvím, pak může být
doplňková pomoc státu. Nemůže
to být v žádném případě
opačně.
Předseda PSP Milan Uhde: Paní poslankyně
Marie Stiborová interpeluje předsedu vlády
pana Václava Klause ve věci česko-německých
vztahů.
Poslankyně Marie Stiborová: Pane předsedo
vlády, minulý týden odmítli poslanci
vládních stran návrh Levého bloku,
aby vláda informovala o výsledcích jednání
a současném stavu ve vztazích mezi Českou
republikou a Spolkovou republikou Německo. To je neomluvitelné.
Informace jsou zvlášť důležité
v této době, kdy při jednání
o deklaraci, která měla být přijata
Parlamentem, došlo k situaci, že si německá
strana klade nové požadavky. Stav vyvrcholil i nehorázným
prohlášením ministra Kinkela, který
degradoval Postupimskou dohodu pouze na politické prohlášení.
Nezpochybnitelnost Postupimské dohody se výsostně
dotýká i českého státu a jeho
občanů. Ptám se vám, pane premiére:
Za prvé. Jaké jsou výsledky jednání
vedené vládami obou zemí? Vláda České
republiky jednání vedla a převzala za ně
za českou stranu plnou odpovědnost. Tvrdíte-li,
že naše vztahy jsou standardní, ptám se,
kdy tedy v rámci těchto standardních a normálních
vztahů budou odškodněny české
oběti nacismu, tak jak byly odškodněny v jiných
zemích?
Za druhé. Ani veřejnost ani poslanci neznají
připravovaný text deklarace. To považuji za
nenormální. Ptám se vás, pane premiére,
kdy bude text zveřejněn? Vyzývám vás,
aby tak vláda neprodleně učinila. Sdělte
mi, zda můj požadavek akceptujete.
Za třetí. Proč nereagovala vláda státně
odpovídající formou, že zpochybňování
Postupimské dohody je pro Českou republiku nepřijatelné
a nepřípustné? Proč, když na
tuto skutečnost oficiálně reagovaly velmoci
garantující poválečné uspořádání
Evropy, tedy USA, Velká Británie a Rusko, a potvrdily
platnost Postupimské dohody se všemi důsledky?
Totéž jsme očekávali od premiéra
a vlády České republiky, a to ihned po prohlášení
pana Kinkela. To se však nestalo. Považuji to za chybu,
protože hájení zájmů České
republiky je pro vládu základní neměnnou
povinností. (Předsedající: paní
poslankyně, váš čas uplývá.)
Odpovězte mi, prosím, pane premiére, i na
tuto třetí otázku. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan předseda vlády
odpoví.
Předseda vlády ČR Václav Klaus:
Paní poslankyně, je to faleš, faleš,
faleš. (Potlesk.) Samá faleš, co říkáte,
samý pokus demagogicky vytvářet antiněmecké
nálady a parazitovat potom na takto vytvořených
náladách v rámci následujícího
volebního období. Je to faleš, styděl
bych se za to. Já jsem na mítinku v Plzni minulý
týden řekl zřetelně a jasně,
že prosím všechny politické subjekty této
země, aby se o takových věcech, jako jsou
česko-německé vztahy, platnost všech
těch či oněch dohod, abychom nedělali
stranické, partajní rejdy a hádky a předhánění
se, protože to je věc natolik vážná
a natolik křehká, že bych všechny moc
prosil, aby z toho neudělali laciná volební
gesta.
Mrzí mě, že se toho dopouštíte.
Je to faleš, opakuji ještě jednou, je to falešná
hra a já se divím, že něco takového
děláte.
Nejdříve bych řekl o míře informace.
Pokud se nemýlím, jste členka zahraničního
výboru, nebo se mýlím? Jste. Pokud já
jsem informován, protože právě nepotřebujeme
o této věci, o této křehké
věci, tyátr tohoto typu, ministr zahraničí
navštívil zahraniční výbor Parlamentu
a o této věci podal informaci. Předpokládám,
že informována jste. Prohlašuji, že to,
že teď říkáte, že informována
nejste, není, a nemůže být pravda.
Začal bych zespoda. Takzvané zpochybňování
Postupimské dohody. Velmi rád bych obrátil
vaši pozornost na to, kdo, kdy a jakou formou to takzvaně
zpochybnil.
Prohlašuji, že si nejsem vědom, že by toto
zpochybnění učinila německá
vláda. Protože to neučinila německá
vláda, nebylo také sebemenšího důvodu,
aby reakci udělala česká vláda.
Každý z nás ve sdělovacích prostředcích
tuto reakci opakovaně udělal. Tuto reakci jednoznačně
udělal ministr zahraničí České
republiky. Tuto reakci jsem opakovaně před sdělovacími
prostředky udělal já. Opakoval jsem několikrát,
že se nikdy v naší přítomnosti
nezmínila Postupimská dohoda.
Prohlašuji, za šest let v politice, za šest let
jednání na nejrůznějších
úrovních s německou stranou se v mé
přítomnosti nikdy slovo Postupimská dohoda
nevyslovilo, nikdy nedošlo k sebemenší diskusi
na toto téma. Kdyby došlo, mohl bych na to jednoznačně
reagovat.
Pro mě je Postupimská dohoda, opakuji s nadsázkou,
stejně jako Zlatá bula sicilská, věcí,
která patří do učebnic dějepisu.
Víc mě nezajímá.
Východiskem pro cokoliv, čím se zabýváme,
je status quo a nemožnost tento status quo jakýmkoliv
způsobem změnit.
Myslím, že je to dostatečně jednoznačné
prohlášení, dostatečně jasná
formulace. Jestli chcete říci ještě
něco silnějšího a razantnějšího,
myslím si, že to není potřeba pro nikoho
z nás. (Potlesk.)
Předseda PSP Milan Uhde: Paní poslankyně
Stiborová využije jednominutové příležitosti
k doplňujícímu dotazu. Prosím.
Poslankyně Marie Stiborová: Pane premiére,
dámy a pánové, domnívala jsem se,
že v této místnosti, v této budově,
budeme věcně argumentovat.
Myslím, že pomineme mítinky v jakýchkoliv
městech. Toto je Parlament České republiky
a vláda České republiky, a vláda je
Parlamentu odpovědná.
Musím říci jasně, jestli si myslí
premiér Klaus, že byli poslanci informováni,
mohu tvrdit stejně totéž, co řekl pan
premiér, jenže v opačném gardu. Navíc
je zahraniční politika věcí veřejnou,
tedy mají být informováni především
občané...
Pokud se týká záležitostí těch
otázek, které jsem položila, nebylo na ně
odpovězeno.
Předseda vlády ČR Václav Klaus:
Paní poslankyně, musím opakovat svá
slůvka: faleš, faleš, faleš. Odpovězeno
na ně bylo, prohlašuji zodpovědně.
Jednoznačně jsem řekl, kdo informoval zahraniční
výbor Parlamentu; jestli jste nepřišla na tuto
schůzku, myslím, že je to vaše chyba.
Přišla jste o tuto možnost, abyste byla informována.
O Postupimských dohodách jsem řekl jasný
názor, a jasně jsem vám vysvětlil
situaci.
Vy dobře víte, že je pravda, že nedošlo
k žádnému usnesení německé
vlády na toto téma. Nedostali jsme žádný
dopis německé vlády. Pokud se nemýlím,
bylo to náhodné prohlášení ministra
zahraničí, mezi řečí, a my
jsme na to podle mého názoru adekvátním
způsobem všichni zareagovali.
Nic nového říci nemohu; silnější
slovo říci nemohu a také si myslím,
že silnější slovo říkat
nemá žádný smysl. Silnějším
slovem se nic nevyhrává. Silnějším
slovem se také nic nedohodne.
Vy chcete znát text deklarace. Myslím, že text
deklarace je možné znát v momentu, až
se přiblíží k jakékoliv podobě,
kdy je k diskusi možný, kdy je východiskem
pro jakékoliv rozhodování vlády. Chcete-li
tak tento text dohody, zeptal bych se tady kolegů ve vládě,
jestli ho znají. Protože jsou to náčrty,
variantní formulace jednotlivých vět této
deklarace.
Prohlašuji, že ani nikdy tyto formulace nebyly licitovány
na vládě. Jestli myslíte, že je to vláda
- Parlament spor, nikoliv. Zatím to probíhá
v kategorii jednání náměstků
ministra zahraničí.
Nikdy tento dokument nedosáhl takové úrovně,
takové míry hotovosti, definitivnosti, aby měl
ministr zahraničí pocit, že ho má třeba
prvně předložit vládě, a vláda
by teprve mohla učinit usnesení, že takhle
ho bere a odesílá ho k diskusi do Parlamentu.
V této fázi to prostě není, a vy to
víte, že to v té fázi není, protože
na řadu bodů této možné deklarace
mají obě jednající strany odlišný
názor.
Nevidím důvod, že bychom teď tady tu deklaraci
spolu psali, že bychom my tady jednostranně diktovali
jednotlivé formulace. Nedovedu si představit, jak
by to tak bylo.
Souhlasíte, že tak není mezinárodní
dohodu na žádné téma možné
předem projednat, předurčit apod. Pak by
to nebyla dohoda, pak by to byl diktát jedné strany;
v daném případě strany české.
Doufám, že ani nesníte o tom, že by tento
postup mohl být pro jakéhokoli partnera včetně
Německa, nebo počínaje a konče Německem,
že by takovýto postup mohl být přijatelný.
Nehrozí, že bychom tuto dohodu udělali za vašimi
zády, ale hrozí, a je to odlišení role
exekutivy a Parlamentu, kdo, kdy, a do jaké fáze
vede přípravná jednání o této
věci.
Čili ta hra, kterou vy s námi hrajete, je falešná,
nedůstojná, a já vás prosím,
ve jménu státních a národních
zájmů této země, abyste něco
takového vy a vaši kolegové nedělali.
Předseda PSP Milan Uhde: Skončila doba vymezená
ústním interpelacím určeným
předsedovi vlády panu Václavu Klausovi.
Po dvouminutové přestávce, v 17.00 hodin,
začneme ústní interpelace určené
jednotlivým členům vlády.
Jako první vystoupí pan poslanec Vratislav Votava
s interpelací určenou ministru zahraničí
Josefu Zielencovi.
(Schůze přerušena v 16.58 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 17.00 hodin.)
Předseda PSP Milan Uhde: Vážené
paní poslankyně, vážení páni
poslanci, zahajuji ústní interpelace určené
členům vlády České republiky.
Jako prvního zvu k řečništi pana poslance
Vratislava Votavu, aby interpeloval ministra zahraničních
věcí Josefa Zielence ve věci kritických
analýz rozšíření Severoatlantické
aliance. Připraví se pan poslanec Josef Valenta.
Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane
předsedo, vážení přítomní,
dovolte mi, abych se obrátil s interpelací na ministra
zahraničních věcí pana Josefa Zielence.
Má interpelace se týká studie o rozšíření
NATO, kterou zveřejnily na počátku tohoto
roku Britsko-americká bezpečnostní rada se
sídlem v Londýně a Středisko pro evropskou
bezpečnost a odzbrojení v Bruselu.
Tato studie nese příznačný název
"Studie o rozšíření NATO - destabilizace
Evropy" a obsahuje ostrou, zásadní, ale velmi
realistickou kritiku tzv. interní studie "NATO - rozšíření
na východ". Ukazuje, že tato studie se - doslova
říká "nebezpečně vyhýbá"
otázkám nešíření jaderných
zbraní, zejména na území nových
členů ze střední a východní
Evropy, stejně jako zvýšení prudké
převahy NATO v konvenčních zbraních,
a to i v rozporu se smlouvou CFE.
Náklady na rozšíření NATO jsou
zde odhadovány v rozmezí od 7 do 70 mld. amerických
dolarů. Státy, které chtějí
vstoupit ze střední a východní Evropy,
musejí počítat s náklady 2,5 mld.
amerických dolarů. Domnívám se, že
tato studie ukazuje obrovskou cenu a zároveň upozorňuje
na naléhavá rizika destabilizace a rozštěpení
evropského kontinentu, jakož i důsledku dalšího
rozšíření, dalšího posunutí
Severoatlantického paktu dále na východ.
Vznáším tedy dotaz, zdali je Ministerstvu zahraničních
věcí znám obsah této studie a zdali
je odhodláno nebo připraveno brát tato rizika
destabilizace a rozštěpení Evropy dostatečným
způsobem v úvahu, nebo zda-li se nedomnívá
(Předsedající: Pane poslanče, čas
uplynul.), že by bylo správnější
nastoupit cestu neutralizace střední a východní
Evropy nežli vstupu do NATO. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan ministr zahraničních
věcí Josef Zieleniec odpoví na tuto ústní
interpelaci.