Středa 14. února 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, nevystoupil bych, kdybych tady necítil tak málo pokory od řečníků, že jsem zděšen. Hlavně od těch, jejichž členové komise pro Kancelář se nedostavili na jednání komise a nyní jejich práci kritizují. Je to z nedostatku informací, což je podle mého názoru nepříjemná záležitost. Pokusím se celou záležitost popsat.

Na konci minulého roku navrhli poslanci sněmovny Parlamentu - byli tady jmenováni - zákon o zřízení senátu a jeho umístění ve Valdštejnském paláci. Tento návrh vyvolal značné rozhořčení odborné i laické veřejnosti, které vyplývalo z neinformovanosti o budoucím využití paláce. Obavy, že tato významná kulturně historická památka, po Pražském hradě nejvýznamnější památka v ČR, by byla pro veřejnost uzavřena a unikátní historické interiéry upravovány pro nové funkční využití jsou naprosto nesmyslné.

Proto komise pro Kancelář požádala Kancelář, aby nechala bleskově vypracovat objemovou studii nejen na Valdštejnský palác, ale také na Nosticův palác a Lichtenštejnský palác na Kampě. Všechny tyto studie máme k dispozici.

Nejprve jsme jednali s předsedou Poslanecké sněmovny s památkáři. Došli jsme k názoru, že se opravdu jednalo o naprostou neinformovanost.

Za druhé jsme se dohodli na přesném postupu, který bych se pokusil popsat.

První věc vychází z toho, že památkáři 21 let navrhovali úpravu Valdštejnského paláce ve prospěch občanů této republiky a ve prospěch otevření Valdštejnského paláce veřejnosti. 21 let marně. Pane ministře, také 4 roky po roce 1990. Marně. Studie stará 21, 17, 10 a 8 let leží na Státním ústavu památkové péče, na Ministerstvu kultury. Nic pro to Ministerstvo kultury neudělalo. Říkám to zcela zodpovědně.

Z toho důvodu a z důvodu, že jsme si nechali vypracovat objemové studie a s velkou pokorou k tomu, co říkali památkáři a ti, kterých si opravdu vážíme, vychází, že Nosticův palác není vhodný pro využití senátu. Je to však významný historický objekt a jeho restaurace je nezbytně nutná. Domnívám, že pro Ministerstvo kultury bude ideální. I tady si myslím, že Ministerstvo kultury mělo drahnou dobu se touto záležitostí zabývat. Nejméně vyhovující aspekt je skutečnost, že v největším prostoru v prvním patře hlavní budovy o rozměrech 13,5 m x 6,6 m nemůže žádný senát zasedat.

A mohl bych mluvit o dalších věcech. Samozřejmě je zde slovo proti slovu. Je zde názor Ministerstva kultury, který zpracovalo návrh. My jsme si nechali udělat návrh od odborné firmy a je to samozřejmě rozdílný závěr. Ale posuďme jej v klidu v odborných orgánech sněmovny.

Památkáři na nás chtěli v podstatě dvě zásadní věci a já patřím k těm, kteří by si opravdu upřímně přáli, abychom jim vyhověli úplně do všech podrobností. První věc je, že nám v podstatě stanovili přesné památkářské podmínky, kam nesmíme zasáhnout, kam můžeme zasáhnout, a všechny tyto podklady jsme splnili v této objemové studii. Je k dispozici všem členům, kteří jsou ochotni přijít alespoň na komisi. Druhý požadavek, který pan předseda slíbil a já se na vás potom obrátím po třetím čtení v případě, že tento návrh zákona projde, aby byla zřízena při Parlamentu, tak jako to bylo za první republiky panem prezidentem Masarykem, zřízena odborná památkářská komise na dohled nad významnými solitéry památkové péče, naprosto politicky nezávislá, mimo struktury politiky, aby byla záruka, že při jakékoliv změně politického seskupení ve státě nemůže být ovlivněna. A my a památkáři, nebo respektive lidé z této branže, navrhli dokonce tuto sestavu: Dr. Dobroslav Líbal, jak jistě víte, čestný předseda mezinárodní sekce památkářů ve Francii v Paříži, snad nejuznávanější odborník na stavebně historický průzkum v Evropě, Dr. Eliška Fučíková, ředitelka odboru památek z Kanceláře prezidenta, Dr. Květa Křížová ze Státního ústavu památkové péče, prof. ing. arch. Milan Pavlík, CSc., z fakulty architektury z Českého vysokého učení technického, doc. dr. Ivo Hlobil z Ústavu dějin umění, doc. dr. Mojmír Horyna z filosofické fakulty University Karlovy, náš přední odborník na baroko a dr. Josef Štulc ze Státního ústavu památkové péče, jeho ředitel. I toto si myslím, že patří k povinnosti, abych vás o tomto postupu informoval.

Já jsem v úvodu poprosil o jakousi pokoru. Já se omlouvám za to, pokud jsem se nechal strhnout vnitřní zlobou, za kterou se stydím, opravdu se stydím. Ale pokud mne v této sněmovně opravdu něco znepokojuje, tak jsou to dvě věci, jednak malá odvaha a jednak - snad bych to tak nazval zbabělost. Promiňte mi.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi Karlu Ledvinkovi. Písemně se přihlásil do rozpravy znovu pan poslanec Zdeněk Vorlíček, dále pan poslanec Jaroslav Soural, ale s technickou poznámkou (prosím, nepředbíhejte, já musím domluvit nejdříve tu větu) se hlásí pan poslanec Vyvadil a já mu musím samozřejmě dám přednost, zejména bude-li to skutečně technická poznámka.

Poslanec Jiří Vyvadil: Bude to samozřejmě jenom technická poznámka. Já jsem si to vyslechl a moje faktická poznámka - a byl bych dokonce rád, kdyby mně pan místopředseda odpověděl - je, která z těch budov není ohrozitelná restitucemi. To je pro mě relevantní.

Předseda PSP Milan Uhde: Takže teď je několik možností. Pan místopředseda Ledvinka - já bych doporučoval, aby odpověděl na otázku pana poslance Vyvadila. Pak dám příležitost všem, kteří se přihlásili písemně, k nim přistupuje také pan ministr Tigrid, samozřejmě dostane slovo.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane předsedo, já jsem byl vámi vyzván, ale já bych se nepřihlásil, když to nevím, tak to nevím. Ale to není předmětem té komise.

Předseda PSP Milan Uhde: Zvu k řečništi pana poslance Zdeňka Vorlíčka a připraví se pan poslanec Jaroslav Soural.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, padlo zde několik poznámek, na které musím reagovat. Vážím si práce komise pana místopředsedy Ledvinky, ale přitom, když popisoval to, co učinili ve vztahu k Valdštejnskému paláci, tak se neubránil výrazu "bleskové vypracování studií". To je, prosím vás, přesně to, co mi na této kauze vadí. Tato záležitost je příliš závažná, než abychom se neopírali o podrobné, pečlivě vypracované studie a ne nějaké bleskové posudky. To je, prosím vás, věc číslo jedna.

Věc číslo dvě - přestože pan místopředseda Ledvinka mluvil o tom, že se provedly nějaké studie proveditelnosti (a já nemám důvodu mu nevěřit), tak já opakuji, že členové hospodářského výboru, kteří měli návrh odpovědně posoudit, žádnou studii proveditelnosti k posouzení nedostali. Já myslím, že to o něčem svědčí.

Poznámka číslo tři, mluví se tady o pokoře. Ta pokora podle mne chybí především některým poslancům, kteří mluví o věcech, o nichž nemají potuchy. Nedovolil bych se tvářit zasvěceně a hovořit třeba o dopravních problémech Ostravy. Obdivuji troufalost těch, kteří hovoří o dopravní situaci na Malé Straně, aniž znají dopravní studie této části Prahy a nemají tedy vůbec potuchy o problémech, které tady bagatelizují.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Jaroslav Soural, pak bych dal slovo panu ministru Pavlu Tigridovi.

Poslanec Jaroslav Soural: Já bych dal přednost panu ministrovi.

Předseda PSP Milan Uhde: Já předpokládám, jestli chce pan ministr využít přednosti, samozřejmě mu to umožním. Ne. Mimořádné setkání dvou gentlemanů v této sněmovně. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já za prvé jsem se dostal do nepříjemné role, protože jsem jako opoziční poslanec postaven do situace, kdy vlastně musím připomenout svým kolegům z řad vládní koalice, že vláda zaujala stanovisko k návrhu zákona a ten dokument máme před sebou a říká zcela jednoznačně, že vláda je připravena řešit situaci exekutivní cestou a že je si samozřejmě vědoma, že budoucí sídlo jedné z části Parlamentu, Senát, vyžaduje důstojné prostory, vyžaduje nezbytné zázemí a vyžaduje všechno to, co souvisí s fungováním této komory Parlamentu. Já v tomto případě nevidím nejmenší důvod proč pochybovat o tom, že vláda tento závazek písemně daný na stůl poslancům je připravena splnit a že jistě činí kroky, které k tomuto cíli směřují. To za prvé.

Za druhé - hovořilo se tu asi pětkrát o pokoře. Já celkem respektuji určitý lidský pocit pana místopředsedy Ledvinky, že jeho komise nepracuje, jistě ho to trápí, jistě má celou řadu výhrad k jednotlivým členům této komise. Ale, prosím vás, nechtějte po mně, abych v této velmi složité situaci nějakým způsobem byl odkázán pouze na informace členů komise, kteří třeba nemají patřičné odborné a jiné předpoklady k tomu, aby ty složité a velmi pečlivě zpracované podklady, kterými nesporně pan místopředseda Ledvinka disponuje, byli schopni kvalifikovaně posoudit a zvládnout a nám dát určitá stanoviska doporučujícího charakteru.

Vycházím z předpokladu, že architektonicko-dislokační studie je nesmírně složitou záležitostí, že je to věc, která musí být velmi podrobně ze všech možných aspektů zvážena, a že je to práce a činnost, která podle mého názoru především patří do rukou exekutivy.

Třetí poznámka. Já jsem velmi pozorně vyslechl argumenty těch, kteří zpochybňovali stanovisko Levého bloku. Nereagovali na některé závažné výhrady, např. na výhradu, která je obsažena v tomto stanovisku a zní, že k případnému umístění Senátu do komplexu budov ve Valdštejnském paláci bude nezbytné učinit celou řadu podle mne nezbytných úprav, jako je ozvučení, celá řada věcí, která souvisí s klimatizací atd. A to vše - předpokládám - mohou být zásahy, které z hlediska dalších principů pro tento komplex - tak nesmírně cenný komplex, komplex, který je vrcholem evropského manýrismu mohou mít důsledky nenávratné.

To všechno jsou otázky, které si každý zodpovědný a pokorný poslanec musí položit, a musí zvážit zda ve druhém čtení se nepřikloní k návrhu, který zde vznesl kolega Vorlíček a který znamená vrácení nebo dokonce zamítnutí této předlohy. Zamítnutí ovšem neznamená, že exekutiva nesplní závazek, který na sebe vzala.

Říkám opětovně a tím končím, v tomto případě jsem přesvědčen, že vláda tuto svou roli sehraje, že připraví a rozhodne kvalifikovaně. Nemám nejmenší důvod pochybovat o tom, že toto rozhodnutí bude i v kontextu funkce, kterou Senát plní v naší Ústavě, dostatečně důstojné. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan ministr Pavel Tigrid. Připraví se pan poslanec Effenberger.

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, je zde řeč o pokoře a odvaze. Pan poslanec Zemina projevil velmi málo pokory, zato hodně odvahy - řekl bych - fešácké, nedoložené.

Já jsem přece jasně řekl, že žádné ministerstvo k žádným úřednickým zadnicím nepřirostlo. Tak to je. Čili obvinovat mne z nekulturnosti, že navrhuji nějaké jiné řešení, které se mi zdá být dokonce kulturnější, je přinejmenším přehnané.

Dovolil bych si zde přednést - je to krátké - rozvahu umístění Senátu ve Valdštejnském paláci. Valdštejnský palác, jak všichni vědí, je v havarijním stavu. Navíc je tam dřevomorka. Když půjdete kolem, pane poslanče, tak uvidíte, že se po kýblech svažuje. To se nedá urychlit, jinak nám dřevomorka všechno rozežere. V každém případě je to dlouhý proces.

Rekonstrukce přizpůsobení pro Senát by vyžadovalo velmi rychle rekonstrukci vodovodních rozvodů, elektroinstalace, podlahy, vybudování nových samostatných kotelen rozvodů tepla a vzduchotechniky. Otázka je, co se vzduchotechnikou v památkové části. Dále vybudování slaboproudu a počítačové sítě, vybudování nové telefonní centrály - máme společnou s pražskou konzervatoří - vybudování dostatečného počtu sociálních zařízení, dokončení rekonstrukce střech, opravy fasády, odstranění zemní vlhkosti, kompletní rekonstrukci sálu Muzea Komenského a Jízdárny pro případnou zasedací síň Senátu, restaurátorské práce v interiérech a exteriérech a samozřejmě rekonstrukci Valdštejnské zahrady a ohradních zdí včetně zajištění statiky. Krátký výčet - vyžadovalo by to až 300 miliónů. Myslím si, že toto by se mělo uvážit. Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru Pavlu Tigridovi. Slovo má pan poslanec Josef Effenberger. Připraví se pan poslanec František Kačenka.

Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové, velmi krátce. Kupodivu na rozdíl od pana ministra Tigrida mám pocit, že čím horší stav jakékoliv budovy - ale v daném případě Valdštejnského paláce - tím více důvodů, aby se tam rychle někdo zabydlel a zahájil patřičné sanační a rekonstrukční práce. Nevím, jestli je na řadě někdo vhodnější než případný Senát.

K restituci: To je zajímavý bod. Všichni máte k dispozici materiál, který přišel do Sněmovny a který sděluje zajímavý údaj. Restituent uplatnil nárok koncem roku 1992 a do dnešního dne nebyl schopen předložit základní dokumentaci, která by tento nárok vůbec opravňovala. Musím říci za svou osobu - možná je to z právního hlediska přijatelné, já nevím, právníky nebo soud to možná nevzrušuje - že tento restituent si počíná velmi podivně. Pokud by případně přišel s příslušným zákonným ustanovení, pak se toto právo alespoň zčásti ztratí, měl tam takříkajíc nájemníka, já bych pro něj za těchto okolností, pokud mi někdo nevysvětlí, proč je tomu tak, neuronil ani slzu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Kačenka.

Poslanec František Kačenka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, pane předsedo, pánové ministři, u nás na Moravě se říká, že jsou dva druhy Čechů. Jedni uznávají, že Česká republika končí za Pardubicemi, druzí říkají, že Česká republika končí za Průhonicemi. Bohužel dnes máme tu smůlu, že v této Sněmovně všichni, kteří vystupovali, vyznávají tu druhou verzi. Pro mnohé z předřečníků skutečně Česká republika končí za Průhonicemi a sídlo Senátu nepřipadá v úvahu nikde jinde než v Praze, než ve Valdštejnském paláci.

Mrzí mne, že jeden z předřečníků zde mluvil o tom, že Valdštejnský palác je druhá nejvýznamnější památka České republiky a že právě do ní chce umístit sídlo Senátu. Všude ve světě by se stal sídlem galerie či jiných kulturních zařízení, která by Praze i České republice nesla peníze. My to ještě neumíme. Dnes tam umístíme Senát, za pár roků budeme Senát přemisťovat někam jinam a budeme takovéto kulturní památky využívat pro to, co je všude běžné ve světě - ve Florencii, v Neapoli, v Londýně atd.

Dnes - využití paláce licitujeme a chováme se, jakoby nám nepatřila. Nemá palác konkrétního vlastníka: Má ho. Je jím stát a představitel státu - vláda - návrh nedoporučila. V České republice by bylo mnoho jiných vhodných míst pro sídlo Senátu. Jestliže Poslanecká sněmovna sídlí v budově bývalého Českého sněmu, v Brně se nachází rovněž budova, kde do roku 1918 bylo sídlo Moravského zemského sněmu. Mohli bychom těch budov vyjmenovat více. Ale je obecná rozprava, nechci předkládat žádné pozměňovací návrhy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Holub.

Poslanec Josef Holub: V souladu s § 59 odst. 2 našeho jednacího řádu podávám návrh, aby se Sněmovna usnesla, že k téže věci, tj. k této záležitosti, může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát. Vede mne k tomu skutečnost, že začínají na sebe reagovat jednotliví poslanci. Už vidím přihlášky do diskuse, které by tento počet překročily.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Hlásí se předseda poslaneckého klubu kolega Ortman. Pak nechám hlasovat bez rozpravy o návrhu pana kolegy Holuba.

Poslanec Jaroslav Ortman: Pane místopředsedo, tento návrh považuji za trochu nefér, protože hlasujeme o jednom důležitém zákoně. Nedovedu si představit, že bychom tímto způsobem postupovali a nějakým způsobem omezili diskusi. Chápu, proč pan navrhovatel tohoto návrhu k tomu přistoupil. Blíží se totiž 21. hodina - a už je tady - a náš závěr byl jasný, že nemůžeme hlasovat po 21. hodině. Proto je návrh pana poslance nehlasovatelný.

Já bych byl pro to, abychom uzavřeli dohodu, kterou jsme řekli na začátku, že po 21. hodině nebude již o ničem hlasováno.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Vyvadil.

Poslanec Jiří Vyvadil: Navázal bych na kolegu Effenbergera. Pro nás je podstatné, pokud je to v zákoně, ale k tomu se autoři musí zavázat. Dejme někam půl miliardy, ale ať to zůstane státu, takže to v zákoně musí být. Kolega Benda kroutí hlavou. Odmítám půl miliardy někam dát, když to dostane někdo jinak. Buď autoři mají sílu, dejme to tam, ale ať to zůstane státu, ale mít tuto variantu napůl, to je podle mě nepřijatelné.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Kolega Stodůlka se hlásí do obecné rozpravy? Prosím. Pan kolega Exner jako předseda klubu má přednost. Promiňte.

Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, omlouvám se, ale zdálo se mi, že dohoda, která byla učiněna o způsobu dnešního jednání, byla naprosto jednoznačná. Po 21. hodině tím, že nebyla dokončena celá věc, není možné ani uzavřít všeobecnou rozpravu. Domnívám se, že vám skutečně nezbývá nic jiného, než v této chvíli přerušit jednání do zítřejšího dne.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nevím, proč bych nemohl ukončit všeobecnou rozpravu, když tam nebyly jiné věci, než odročení hlasování, a to musíme provést až zítra. Nevidím důvod, proč bych nemohl ukončit obecnou rozpravu. Nevidím důvod.

Poslanec Václav Exner: Velice se omlouvám, ale připomenu, že bylo řečeno, že po 21. hodině skončí svůj projev hovořící řečník a bude ukončeno dnešní jednání. Tak jsem já rozuměl tomu, jak byla interpretována na žádost pana poslance Ortmana záležitost, o které jsme z hlediska dnešního jednání hlasovali.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Bohužel mám jiný výklad. Nebudeme hlasovat po 21. hodině. S tím souhlasím. Nyní se přihlásil do obecné rozpravy pan kolega Stodůlka. Má možnost, aby se ujal slova.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Omlouvám se, vystupuji poprvé v této věci a dokonce nebudu vystupovat ani k věci. Budu vystupovat k procesu o této věci. To je snad moje právo, nebo není? Děkuji.

Běžel mi mráz po zádech, když jsem tady slyšel výzvu jednoho mého kolegy panu ministrovi, aby si to vyřídil s příslušným úředníkem, který si dovolil dát odborné stanovisko. Já sám jsem bývalý úředník a měl jsem patálie s příslušnými okresními tajemníky právě pro určitá odborná stanoviska. Stanovisko tohoto mého pana kolegy mi tento postup náramně připomíná. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Podle toho, co jsme si odhlasovali, zítra se vrátíme k přerušenému bodu, a to v 9.00 hodin.

Omlouvám se samozřejmě všem těm, kteří byli a jsou přihlášeni řádně do podrobné rozpravy, ale stejně nejdříve musíme hlasovat o návrzích vzešlých z obecné rozpravy. Přerušuji proto projednávání tohoto bodu do zítřka.

Přerušuji dnešní schůzi. přeji dobrou noc.

(Schůze přerušena ve 21.05 hodin.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP