Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážený
pane předsedo, vážení páni ministři,
dámy a pánové, nevystoupil bych, kdybych
tady necítil tak málo pokory od řečníků,
že jsem zděšen. Hlavně od těch,
jejichž členové komise pro Kancelář
se nedostavili na jednání komise a nyní jejich
práci kritizují. Je to z nedostatku informací,
což je podle mého názoru nepříjemná
záležitost. Pokusím se celou záležitost
popsat.
Na konci minulého roku navrhli poslanci sněmovny
Parlamentu - byli tady jmenováni - zákon o zřízení
senátu a jeho umístění ve Valdštejnském
paláci. Tento návrh vyvolal značné
rozhořčení odborné i laické
veřejnosti, které vyplývalo z neinformovanosti
o budoucím využití paláce. Obavy, že
tato významná kulturně historická
památka, po Pražském hradě nejvýznamnější
památka v ČR, by byla pro veřejnost uzavřena
a unikátní historické interiéry upravovány
pro nové funkční využití jsou
naprosto nesmyslné.
Proto komise pro Kancelář požádala Kancelář,
aby nechala bleskově vypracovat objemovou studii nejen
na Valdštejnský palác, ale také na Nosticův
palác a Lichtenštejnský palác na Kampě.
Všechny tyto studie máme k dispozici.
Nejprve jsme jednali s předsedou Poslanecké sněmovny
s památkáři. Došli jsme k názoru,
že se opravdu jednalo o naprostou neinformovanost.
Za druhé jsme se dohodli na přesném postupu,
který bych se pokusil popsat.
První věc vychází z toho, že
památkáři 21 let navrhovali úpravu
Valdštejnského paláce ve prospěch občanů
této republiky a ve prospěch otevření
Valdštejnského paláce veřejnosti. 21
let marně. Pane ministře, také 4 roky po
roce 1990. Marně. Studie stará 21, 17, 10 a 8 let
leží na Státním ústavu památkové
péče, na Ministerstvu kultury. Nic pro to Ministerstvo
kultury neudělalo. Říkám to zcela
zodpovědně.
Z toho důvodu a z důvodu, že jsme si nechali
vypracovat objemové studie a s velkou pokorou k tomu, co
říkali památkáři a ti, kterých
si opravdu vážíme, vychází, že
Nosticův palác není vhodný pro využití
senátu. Je to však významný historický
objekt a jeho restaurace je nezbytně nutná. Domnívám,
že pro Ministerstvo kultury bude ideální. I
tady si myslím, že Ministerstvo kultury mělo
drahnou dobu se touto záležitostí zabývat.
Nejméně vyhovující aspekt je skutečnost,
že v největším prostoru v prvním
patře hlavní budovy o rozměrech 13,5 m x
6,6 m nemůže žádný senát
zasedat.
A mohl bych mluvit o dalších věcech. Samozřejmě
je zde slovo proti slovu. Je zde názor Ministerstva kultury,
který zpracovalo návrh. My jsme si nechali udělat
návrh od odborné firmy a je to samozřejmě
rozdílný závěr. Ale posuďme jej
v klidu v odborných orgánech sněmovny.
Památkáři na nás chtěli v podstatě
dvě zásadní věci a já patřím
k těm, kteří by si opravdu upřímně
přáli, abychom jim vyhověli úplně
do všech podrobností. První věc je,
že nám v podstatě stanovili přesné
památkářské podmínky, kam nesmíme
zasáhnout, kam můžeme zasáhnout, a všechny
tyto podklady jsme splnili v této objemové studii.
Je k dispozici všem členům, kteří
jsou ochotni přijít alespoň na komisi. Druhý
požadavek, který pan předseda slíbil
a já se na vás potom obrátím po třetím
čtení v případě, že tento
návrh zákona projde, aby byla zřízena
při Parlamentu, tak jako to bylo za první republiky
panem prezidentem Masarykem, zřízena odborná
památkářská komise na dohled nad významnými
solitéry památkové péče, naprosto
politicky nezávislá, mimo struktury politiky, aby
byla záruka, že při jakékoliv změně
politického seskupení ve státě nemůže
být ovlivněna. A my a památkáři,
nebo respektive lidé z této branže, navrhli
dokonce tuto sestavu: Dr. Dobroslav Líbal, jak jistě
víte, čestný předseda mezinárodní
sekce památkářů ve Francii v Paříži,
snad nejuznávanější odborník
na stavebně historický průzkum v Evropě,
Dr. Eliška Fučíková, ředitelka
odboru památek z Kanceláře prezidenta, Dr.
Květa Křížová ze Státního
ústavu památkové péče, prof.
ing. arch. Milan Pavlík, CSc., z fakulty architektury z
Českého vysokého učení technického,
doc. dr. Ivo Hlobil z Ústavu dějin umění,
doc. dr. Mojmír Horyna z filosofické fakulty University
Karlovy, náš přední odborník
na baroko a dr. Josef Štulc ze Státního ústavu
památkové péče, jeho ředitel.
I toto si myslím, že patří k povinnosti,
abych vás o tomto postupu informoval.
Já jsem v úvodu poprosil o jakousi pokoru. Já
se omlouvám za to, pokud jsem se nechal strhnout vnitřní
zlobou, za kterou se stydím, opravdu se stydím.
Ale pokud mne v této sněmovně opravdu něco
znepokojuje, tak jsou to dvě věci, jednak malá
odvaha a jednak - snad bych to tak nazval zbabělost. Promiňte
mi.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi
Karlu Ledvinkovi. Písemně se přihlásil
do rozpravy znovu pan poslanec Zdeněk Vorlíček,
dále pan poslanec Jaroslav Soural, ale s technickou poznámkou
(prosím, nepředbíhejte, já musím
domluvit nejdříve tu větu) se hlásí
pan poslanec Vyvadil a já mu musím samozřejmě
dám přednost, zejména bude-li to skutečně
technická poznámka.
Poslanec Jiří Vyvadil: Bude to samozřejmě
jenom technická poznámka. Já jsem si to vyslechl
a moje faktická poznámka - a byl bych dokonce rád,
kdyby mně pan místopředseda odpověděl
- je, která z těch budov není ohrozitelná
restitucemi. To je pro mě relevantní.
Předseda PSP Milan Uhde: Takže teď je
několik možností. Pan místopředseda
Ledvinka - já bych doporučoval, aby odpověděl
na otázku pana poslance Vyvadila. Pak dám příležitost
všem, kteří se přihlásili písemně,
k nim přistupuje také pan ministr Tigrid, samozřejmě
dostane slovo.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane předsedo,
já jsem byl vámi vyzván, ale já bych
se nepřihlásil, když to nevím, tak to
nevím. Ale to není předmětem té
komise.
Předseda PSP Milan Uhde: Zvu k řečništi
pana poslance Zdeňka Vorlíčka a připraví
se pan poslanec Jaroslav Soural.
Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený
pane předsedo, vážení členové
vlády, dámy a pánové, padlo zde několik
poznámek, na které musím reagovat. Vážím
si práce komise pana místopředsedy Ledvinky,
ale přitom, když popisoval to, co učinili ve
vztahu k Valdštejnskému paláci, tak se neubránil
výrazu "bleskové vypracování
studií". To je, prosím vás, přesně
to, co mi na této kauze vadí. Tato záležitost
je příliš závažná, než
abychom se neopírali o podrobné, pečlivě
vypracované studie a ne nějaké bleskové
posudky. To je, prosím vás, věc číslo
jedna.
Věc číslo dvě - přestože
pan místopředseda Ledvinka mluvil o tom, že
se provedly nějaké studie proveditelnosti (a já
nemám důvodu mu nevěřit), tak já
opakuji, že členové hospodářského
výboru, kteří měli návrh odpovědně
posoudit, žádnou studii proveditelnosti k posouzení
nedostali. Já myslím, že to o něčem
svědčí.
Poznámka číslo tři, mluví se
tady o pokoře. Ta pokora podle mne chybí především
některým poslancům, kteří mluví
o věcech, o nichž nemají potuchy. Nedovolil
bych se tvářit zasvěceně a hovořit
třeba o dopravních problémech Ostravy. Obdivuji
troufalost těch, kteří hovoří
o dopravní situaci na Malé Straně, aniž
znají dopravní studie této části
Prahy a nemají tedy vůbec potuchy o problémech,
které tady bagatelizují.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Jaroslav Soural, pak bych dal slovo panu ministru Pavlu Tigridovi.
Poslanec Jaroslav Soural: Já bych dal přednost
panu ministrovi.
Předseda PSP Milan Uhde: Já předpokládám,
jestli chce pan ministr využít přednosti, samozřejmě
mu to umožním. Ne. Mimořádné
setkání dvou gentlemanů v této sněmovně.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane
předsedo, dámy a pánové, já
za prvé jsem se dostal do nepříjemné
role, protože jsem jako opoziční poslanec postaven
do situace, kdy vlastně musím připomenout
svým kolegům z řad vládní koalice,
že vláda zaujala stanovisko k návrhu zákona
a ten dokument máme před sebou a říká
zcela jednoznačně, že vláda je připravena
řešit situaci exekutivní cestou a že je
si samozřejmě vědoma, že budoucí
sídlo jedné z části Parlamentu, Senát,
vyžaduje důstojné prostory, vyžaduje nezbytné
zázemí a vyžaduje všechno to, co souvisí
s fungováním této komory Parlamentu. Já
v tomto případě nevidím nejmenší
důvod proč pochybovat o tom, že vláda
tento závazek písemně daný na stůl
poslancům je připravena splnit a že jistě
činí kroky, které k tomuto cíli směřují.
To za prvé.
Za druhé - hovořilo se tu asi pětkrát
o pokoře. Já celkem respektuji určitý
lidský pocit pana místopředsedy Ledvinky,
že jeho komise nepracuje, jistě ho to trápí,
jistě má celou řadu výhrad k jednotlivým
členům této komise. Ale, prosím vás,
nechtějte po mně, abych v této velmi složité
situaci nějakým způsobem byl odkázán
pouze na informace členů komise, kteří
třeba nemají patřičné odborné
a jiné předpoklady k tomu, aby ty složité
a velmi pečlivě zpracované podklady, kterými
nesporně pan místopředseda Ledvinka disponuje,
byli schopni kvalifikovaně posoudit a zvládnout
a nám dát určitá stanoviska doporučujícího
charakteru.
Vycházím z předpokladu, že architektonicko-dislokační
studie je nesmírně složitou záležitostí,
že je to věc, která musí být
velmi podrobně ze všech možných aspektů
zvážena, a že je to práce a činnost,
která podle mého názoru především
patří do rukou exekutivy.
Třetí poznámka. Já jsem velmi pozorně
vyslechl argumenty těch, kteří zpochybňovali
stanovisko Levého bloku. Nereagovali na některé
závažné výhrady, např. na výhradu,
která je obsažena v tomto stanovisku a zní,
že k případnému umístění
Senátu do komplexu budov ve Valdštejnském paláci
bude nezbytné učinit celou řadu podle mne
nezbytných úprav, jako je ozvučení,
celá řada věcí, která souvisí
s klimatizací atd. A to vše - předpokládám
- mohou být zásahy, které z hlediska dalších
principů pro tento komplex - tak nesmírně
cenný komplex, komplex, který je vrcholem evropského
manýrismu mohou mít důsledky nenávratné.
To všechno jsou otázky, které si každý
zodpovědný a pokorný poslanec musí
položit, a musí zvážit zda ve druhém
čtení se nepřikloní k návrhu,
který zde vznesl kolega Vorlíček a který
znamená vrácení nebo dokonce zamítnutí
této předlohy. Zamítnutí ovšem
neznamená, že exekutiva nesplní závazek,
který na sebe vzala.
Říkám opětovně a tím
končím, v tomto případě jsem
přesvědčen, že vláda tuto svou
roli sehraje, že připraví a rozhodne kvalifikovaně.
Nemám nejmenší důvod pochybovat o tom,
že toto rozhodnutí bude i v kontextu funkce, kterou
Senát plní v naší Ústavě,
dostatečně důstojné. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan ministr
Pavel Tigrid. Připraví se pan poslanec Effenberger.
Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Pane předsedo,
páni ministři, dámy a pánové,
je zde řeč o pokoře a odvaze. Pan poslanec
Zemina projevil velmi málo pokory, zato hodně odvahy
- řekl bych - fešácké, nedoložené.
Já jsem přece jasně řekl, že
žádné ministerstvo k žádným
úřednickým zadnicím nepřirostlo.
Tak to je. Čili obvinovat mne z nekulturnosti, že
navrhuji nějaké jiné řešení,
které se mi zdá být dokonce kulturnější,
je přinejmenším přehnané.
Dovolil bych si zde přednést - je to krátké
- rozvahu umístění Senátu ve Valdštejnském
paláci. Valdštejnský palác, jak všichni
vědí, je v havarijním stavu. Navíc
je tam dřevomorka. Když půjdete kolem, pane
poslanče, tak uvidíte, že se po kýblech
svažuje. To se nedá urychlit, jinak nám dřevomorka
všechno rozežere. V každém případě
je to dlouhý proces.
Rekonstrukce přizpůsobení pro Senát
by vyžadovalo velmi rychle rekonstrukci vodovodních
rozvodů, elektroinstalace, podlahy, vybudování
nových samostatných kotelen rozvodů tepla
a vzduchotechniky. Otázka je, co se vzduchotechnikou v
památkové části. Dále vybudování
slaboproudu a počítačové sítě,
vybudování nové telefonní centrály
- máme společnou s pražskou konzervatoří
- vybudování dostatečného počtu
sociálních zařízení, dokončení
rekonstrukce střech, opravy fasády, odstranění
zemní vlhkosti, kompletní rekonstrukci sálu
Muzea Komenského a Jízdárny pro případnou
zasedací síň Senátu, restaurátorské
práce v interiérech a exteriérech a samozřejmě
rekonstrukci Valdštejnské zahrady a ohradních
zdí včetně zajištění statiky.
Krátký výčet - vyžadovalo by
to až 300 miliónů. Myslím si, že
toto by se mělo uvážit. Děkuji vám.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru
Pavlu Tigridovi. Slovo má pan poslanec Josef Effenberger.
Připraví se pan poslanec František Kačenka.
Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové,
velmi krátce. Kupodivu na rozdíl od pana ministra
Tigrida mám pocit, že čím horší
stav jakékoliv budovy - ale v daném případě
Valdštejnského paláce - tím více
důvodů, aby se tam rychle někdo zabydlel
a zahájil patřičné sanační
a rekonstrukční práce. Nevím, jestli
je na řadě někdo vhodnější
než případný Senát.
K restituci: To je zajímavý bod. Všichni máte
k dispozici materiál, který přišel do
Sněmovny a který sděluje zajímavý
údaj. Restituent uplatnil nárok koncem roku 1992
a do dnešního dne nebyl schopen předložit
základní dokumentaci, která by tento nárok
vůbec opravňovala. Musím říci
za svou osobu - možná je to z právního
hlediska přijatelné, já nevím, právníky
nebo soud to možná nevzrušuje - že tento
restituent si počíná velmi podivně.
Pokud by případně přišel s příslušným
zákonným ustanovení, pak se toto právo
alespoň zčásti ztratí, měl
tam takříkajíc nájemníka, já
bych pro něj za těchto okolností, pokud mi
někdo nevysvětlí, proč je tomu tak,
neuronil ani slzu. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme pan kolega Kačenka.
Poslanec František Kačenka: Vážené
kolegyně, vážení kolegové, pane
předsedající, pane předsedo, pánové
ministři, u nás na Moravě se říká,
že jsou dva druhy Čechů. Jedni uznávají,
že Česká republika končí za Pardubicemi,
druzí říkají, že Česká
republika končí za Průhonicemi. Bohužel
dnes máme tu smůlu, že v této Sněmovně
všichni, kteří vystupovali, vyznávají
tu druhou verzi. Pro mnohé z předřečníků
skutečně Česká republika končí
za Průhonicemi a sídlo Senátu nepřipadá
v úvahu nikde jinde než v Praze, než ve Valdštejnském
paláci.
Mrzí mne, že jeden z předřečníků
zde mluvil o tom, že Valdštejnský palác
je druhá nejvýznamnější památka
České republiky a že právě do
ní chce umístit sídlo Senátu. Všude
ve světě by se stal sídlem galerie či
jiných kulturních zařízení,
která by Praze i České republice nesla peníze.
My to ještě neumíme. Dnes tam umístíme
Senát, za pár roků budeme Senát přemisťovat
někam jinam a budeme takovéto kulturní památky
využívat pro to, co je všude běžné
ve světě - ve Florencii, v Neapoli, v Londýně
atd.
Dnes - využití paláce licitujeme a chováme
se, jakoby nám nepatřila. Nemá palác
konkrétního vlastníka: Má ho. Je jím
stát a představitel státu - vláda
- návrh nedoporučila. V České republice
by bylo mnoho jiných vhodných míst pro sídlo
Senátu. Jestliže Poslanecká sněmovna
sídlí v budově bývalého Českého
sněmu, v Brně se nachází rovněž
budova, kde do roku 1918 bylo sídlo Moravského zemského
sněmu. Mohli bychom těch budov vyjmenovat více.
Ale je obecná rozprava, nechci předkládat
žádné pozměňovací návrhy.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme pan kolega Holub.
Poslanec Josef Holub: V souladu s § 59 odst. 2 našeho
jednacího řádu podávám návrh,
aby se Sněmovna usnesla, že k téže věci,
tj. k této záležitosti, může poslanec
vystoupit nejvýše dvakrát. Vede mne k tomu
skutečnost, že začínají na sebe
reagovat jednotliví poslanci. Už vidím přihlášky
do diskuse, které by tento počet překročily.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Hlásí
se předseda poslaneckého klubu kolega Ortman. Pak
nechám hlasovat bez rozpravy o návrhu pana kolegy
Holuba.
Poslanec Jaroslav Ortman: Pane místopředsedo,
tento návrh považuji za trochu nefér, protože
hlasujeme o jednom důležitém zákoně.
Nedovedu si představit, že bychom tímto způsobem
postupovali a nějakým způsobem omezili diskusi.
Chápu, proč pan navrhovatel tohoto návrhu
k tomu přistoupil. Blíží se totiž
21. hodina - a už je tady - a náš závěr
byl jasný, že nemůžeme hlasovat po 21.
hodině. Proto je návrh pana poslance nehlasovatelný.
Já bych byl pro to, abychom uzavřeli dohodu, kterou
jsme řekli na začátku, že po 21. hodině
nebude již o ničem hlasováno.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se
ujme pan kolega Vyvadil.
Poslanec Jiří Vyvadil: Navázal bych
na kolegu Effenbergera. Pro nás je podstatné, pokud
je to v zákoně, ale k tomu se autoři musí
zavázat. Dejme někam půl miliardy, ale ať
to zůstane státu, takže to v zákoně
musí být. Kolega Benda kroutí hlavou. Odmítám
půl miliardy někam dát, když to dostane
někdo jinak. Buď autoři mají sílu,
dejme to tam, ale ať to zůstane státu, ale
mít tuto variantu napůl, to je podle mě nepřijatelné.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do obecné
rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu končím.
Kolega Stodůlka se hlásí do obecné
rozpravy? Prosím. Pan kolega Exner jako předseda
klubu má přednost. Promiňte.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo,
omlouvám se, ale zdálo se mi, že dohoda, která
byla učiněna o způsobu dnešního
jednání, byla naprosto jednoznačná.
Po 21. hodině tím, že nebyla dokončena
celá věc, není možné ani uzavřít
všeobecnou rozpravu. Domnívám se, že vám
skutečně nezbývá nic jiného,
než v této chvíli přerušit jednání
do zítřejšího dne.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nevím,
proč bych nemohl ukončit všeobecnou rozpravu,
když tam nebyly jiné věci, než odročení
hlasování, a to musíme provést až
zítra. Nevidím důvod, proč bych nemohl
ukončit obecnou rozpravu. Nevidím důvod.
Poslanec Václav Exner: Velice se omlouvám,
ale připomenu, že bylo řečeno, že
po 21. hodině skončí svůj projev hovořící
řečník a bude ukončeno dnešní
jednání. Tak jsem já rozuměl tomu,
jak byla interpretována na žádost pana poslance
Ortmana záležitost, o které jsme z hlediska
dnešního jednání hlasovali.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Bohužel
mám jiný výklad. Nebudeme hlasovat po 21.
hodině. S tím souhlasím. Nyní se přihlásil
do obecné rozpravy pan kolega Stodůlka. Má
možnost, aby se ujal slova.
Poslanec Zbyšek Stodůlka: Omlouvám se,
vystupuji poprvé v této věci a dokonce nebudu
vystupovat ani k věci. Budu vystupovat k procesu o této
věci. To je snad moje právo, nebo není? Děkuji.
Běžel mi mráz po zádech, když jsem
tady slyšel výzvu jednoho mého kolegy panu
ministrovi, aby si to vyřídil s příslušným
úředníkem, který si dovolil dát
odborné stanovisko. Já sám jsem bývalý
úředník a měl jsem patálie
s příslušnými okresními tajemníky
právě pro určitá odborná stanoviska.
Stanovisko tohoto mého pana kolegy mi tento postup náramně
připomíná. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do obecné
rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím.
Podle toho, co jsme si odhlasovali, zítra se vrátíme
k přerušenému bodu, a to v 9.00 hodin.
Omlouvám se samozřejmě všem těm,
kteří byli a jsou přihlášeni
řádně do podrobné rozpravy, ale stejně
nejdříve musíme hlasovat o návrzích
vzešlých z obecné rozpravy. Přerušuji
proto projednávání tohoto bodu do zítřka.
Přerušuji dnešní schůzi. přeji
dobrou noc.