Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, je poměrně pozdní večerní hodina, takže se pokusím být stručný. Přesto si myslím, že je potřeba k průběhu projednávání tohoto návrhu zákona něco říct. Říct zejména, jak jsme se vyrovnávali v průběhu projednávání s těmi námitkami, které byly v různých chvílích vzneseny.

Myslím, že je zbytečné, vzhledem k tomu, že již proběhlo prvé čtení, po kterém byl tento návrh zákona přikázán k projednání výboru hospodářskému, probírat přesně genezi a důvody, které nás vedou k tomu, aby sídlo Parlamentu byl právě Valdštejnský palác, aby toto sídlo bylo v Praze apod.

Přesto musím říci, že se během projednávání ve výborech objevily některé nové skutečnosti.

První je protest celé řady památkářských organizací, zájmových sdružení, pražských občanů, ale také např. primátora hlavního města, proti umístění jedné části Parlamentu - Senátu do komplexu budov, ve kterých dnes sídlí Ministerstvo kultury. Tento problém byl se všemi dotčenými diskutován. V podstatě se podařilo nalézt kompromis, který zajistí, aby to, co požadují Pražané a co požadují památkáři, tzn. na jednu stranu, aby budova Valdštejnského paláce, zejména té klíčové historické části, která vždycky sloužila jako reprezentativní sídlo a která směřuje směrem do Valdštejnského náměstí, aby tato část zůstala otevřena nadále pro veřejnost, aby v ní bylo nadále možné konat různé kulturní a jiné podniky.

Aby tuto část neobsadily kanceláře Senátu a nestala se nepřístupnou veřejnosti. K této dohodě došlo, předkladatelé včetně komise pro práci kanceláře, která již zahájila práce na tom, aby pokud bude takový zákon schválen, mohly být zahájeny neprodleně rekonstrukce. Komise pro práci Kanceláře došla k názoru, že ostatní budovy stačí, že sídlo Senátu, konkrétně zasedací místnost pro Senát bude umístěna v jedné z příčných budov v dolních prostorách, kde je dostatečný prostor pro sídlo zasedací místnosti Senátu. Tato část budovy by tedy měla být otevřená. Podle předběžných plánů, které máme, by v jednom z křídel mohla být umístěna knihovna, ale i tato knihovna by měla být z větší části přístupná. Rozhodně by neměla poškodit architektonicky cenné části paláce.

V nejcennějších částech, jako je Rytířský sál a Valdštejnská kaple, se nepředpokládají žádná zasedání, snad možná s nějakou naprostou výjimkou společné volby prezidenta nebo některých dalších věcí, ale rozhodně ne pravidelná zasedání. Předpokládá se, že by tam nadále měly probíhat kulturní akce.

Dále předpokládají navrhovatelé i komise pro práci Kanceláře, že Valdštejnské zahrady, které jsou v současné chvíli přístupné jen z jedné malé branky z Letenské ulice, by měly být nadále otevřeny veřejnosti. Tyto zahrady by měly být průchozí jak z Letenské ulice, tak od metra z Malostranské směrem do Valdštejnského náměstí. Bude tam zvoleno takové technické řešení, aby později napojení na komplex zahrad, který se opravuje nad Cistenberským palácem, který by měl směřovat až k Hradu, vytvořilo jednotnou zónu zeleně a parků, skrz kterou by bylo možno vlastně od řeky až na Hrad projít s přechody několika ulic, které tam existují.

Myslím si, že tato řešení všem zainteresovaným v zásadě v podstatě vyhovují. Byla učiněna dohoda s památkáři, že bude jmenována sedmičlenná porad ní skupina, která by měla dohlížet na to, jakým způsobem probíhají rekonstrukce. Měla by dohlížet na to, aby rekonstrukce neprobíhaly překotně. Předpokládám, že rekonstrukce nezbytných prostor by byla v řádu několika let, zřejmě pěti až šesti, a že by byla dělána velmi citlivě tak, aby nedošlo k poškození Valdštejnského paláce. Tato speciální skupina historiků nebo architektů by měla dohlížet na to, aby nějakými neopatrnými zásahy nebyly v architektuře Valdštejnského paláce učiněny takové změny, které by už byly nevratné.

Pokládal bych za účelné a myslím, že k této dohodě je možné dojít, do této skupiny, která by měla hlídat jakoby to, že kulturně historicky nebude Valdštejnský palác zničen, nebo že nebude poškozen, by měli být jmenováni zástupci Prahy, nebo hlavního města Prahy, případně městské části Prahy 1, kteří by měli garantovat, že kromě kulturního využití zůstane využití i pro městskou část Prahy 1, resp. pro Prahu celou, že to, co jsem tady teď deklaroval, vůli nechat otevřené zahrady, nechat otevřený hlavní čelní trakt, že tato vůle bude naplněna, aby přemístění nebo umístění sídla Senátu nevytvořilo parlamentní gheto na Malé Straně, ale aby naopak vytvořilo velmi otevřený prostor, který přitáhne na Malou Stranu lidi, kteří budou navštěvovat Parlament, skrz který se bude dát procházet atd. V žádném směru není naším úmyslem vystavit tady zátarasy od řeky až k Malostranskému náměstí. Naopak naší snahou je vytvořit takovou strukturu budov Parlamentu, která by lákala občany, aby byly volně průchozí, abychom Malou Stranu tímto spíše oživili. Zatím Ministerstvo kultury není příliš oživujícím prvkem.

Všechny představy a touhy, které se objevily např. po bydlení nebo něčem podobném, jsou v říši snů. Sami památkáři prohlašují, že možnost umístit tam hotel nebo bydlení, je zcela vyloučená, zničila by Valdštejnský palác. Představa, že tam umístíme nějaké velké obchodní centrum, je podle mého názoru ještě mnohem škodlivější, než když tam bude Senát. Zdá se, že i z těchto důvodů velmi vyhovuje umístění Senátu.

Současně byly provedeny práce na zhodnocení některých budov, které byly průběžně nabízeny Parlamentu k využití jako alternativní budovy. Samozřejmě, že jsme nevyhodnotili všechny, to ani nejde, stojí to nějaké peníze, ale aspoň některé klíčové jsme vyhodnotili. Nostický palác, který se nejčastěji ozývá, kromě jeho špatného technického stavu, zcela zjevně nevyhovuje prostorovými možnostmi. Zasedací sál v Nostickém paláci je velikosti 6 x 13 m, což není naprosto možné, aby tam zasedalo 80 senátorů plus nezbytný technický personál. Ale i z dalších důvodů je to velikostně nevyhovující. Totéž budova arcibiskupského gymnázia tady, která by s velkými problémy a zřejmě s dalšími požadavky v následujících letech na další budovy na Malé Straně snad mohla vyhovovat, by každopádně znamenala, že celá struktura Poslanecké sněmovny tak, jak je zatím budována a jak jsme ji tady všichni schvalovali a projednali, založená na klubech, kolem kterých se soustřeďuje práce poslanců, by byla rušena a museli bychom celou rekonstrukci koncipovat nějak jinak.

To si myslím, že je nejdůležitější, že je potřeba předeslat ke sporu, který běžel v novinách a který se objevil i na výborech. Budou předneseny některé konkrétní pozměňovací návrhy zřejmě mými spolukolegy navrhovateli, které by měly zpřesnit některé body novely a opravit chyby, které jsme tam v průběhu projednávání našli.

Druhou věc, kterou bych chtěl zmínit, je možný nebo údajný restituční nárok, který vznášejí potomci rodu Valdštejnů na budovu Valdštejnského paláce. K tomu bohužel nejsem schopen a podle informací z magistrátu hlavního města Prahy se obávám, že ještě několik nejbližších let nebudeme schopni říci nic víc, než že tento nárok byl vznesen. Myslím si, že ho musíme respektovat a že bychom měli přihlédnout k tomu, co potomci rodu Valdštejnů deklarovali veřejně v tisku, že v případě, kdyby tam Senát byl umístěn, s tím nemají žádné problémy a i nadále by Senát samozřejmě vítali ve své budově i pokud by jim byla vrácena. Nemohu si dovolit tady posuzovat, nakolik je restituční nárok oprávněný. Na oficiální dotaz, který jsem vznesl na odbor Pozemkového úřadu hlavního města Prahy, mi bylo sděleno, že - cituji: "Vyřízení věci nelze očekávat v dohledné době. Pozemkovému úřadu hlavního města Prahy nebyly předloženy listiny potřebné k posouzení oprávněnosti uplatněného nároku. V hlavním městě Praze bylo uplatněno přibližně 11 000 restitučních nároků, které jsou vyřizovány postupně podle jejich nápadu. V současné době je vyřízeno zhruba 40% věcí a z pořadového čísla předmětné věci je zřejmé, že její vyřízení není dosud reálné." Tolik citát. Takže se tady o moc víc nedozvíme. Domnívám se, že musíme respektovat právní stav takový, jaký je, že bychom měli přijmout jeden pozměňovací návrh, který by říkal čistě jen to, že návrh tohoto zákona není v žádném směru návrhem vyvlastňovacím. Proto také bude provedena ještě úprava přílohy, která by se týkala pozemků, které jsou v držení magistrátu hlavního města Prahy a že za této podmínky můžeme návrh přijmout a v případě, že by se restituční nárok v budoucnu ukázal jako oprávněný, tak prostě diskutovat o tom, co s tím dál.

Já doufám, že toto úvodní slovo stačí. Pokud budou nějaké další dotazy, vyjádřím se v obecné rozpravě. Znovu podotýkám, že jsem nepokládal za nezbytné opětovně zdůvodňovat, proč ne jiné město a jaké jsou náklady, jaké jsou prostory, zda vyhovují pro Senát Parlamentu České republiky, protože toto již proběhlo v prvním čtení.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání hospodářskému výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 1989/2. Nyní žádám, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Josef Holub.

Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení přítomní, dovolte, abych vás seznámil s podstatou usnesení hospodářského výboru č. 490 ze dne 7. února 1996.

Hospodářský výbor po podrobném projednání nepřijal usnesení, jímž by doporučil sněmovně k projednání a schválení tisk 1989. Při účasti 13 poslanců byl poměr hlasování 6 pro, 2 proti, 5 se zdrželo hlasování.

Hospodářský výbor projednal dva pozměňovací návrhy, jeden kladně a jeden záporně.

První z nich, který byl přijat, zněl, že v § 2 bude v poslední větě vypuštěno "spolu s ostatními budovami". Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 7 pro, 6 proti.

Druhý pozměňovací návrh, který se týkal § 3, který navrhoval připojit na konec paragrafu větu: "Případné restituční nároky uplatněné podle zvláštních předpisů nejsou tímto ustanovením dotčeny." spolu s poznámkou č. 3, kterou nebudu citovat, výbor nepřijal poměrem hlasů 6 pro, 7 proti.

Hospodářský výbor ještě hlasoval o protinávrhu usnesení, se kterým jsem vás seznámil na začátku, který navrhoval nedoporučit sněmovně tisk 1989 ke schválení. Při účasti 13 poslanců byli pro toto usnesení 4 poslanci, proti 6 a 3 se zdrželi hlasování.

Myslím, že bude korektní, pokud teď v rozpravě padnou znovu pozměňovací návrhy, které jsem zde zmínil, tak aby mohly být potom pro třetí čtení zařazeny do seznamu pozměňovacích návrhů, které budete mít k dispozici.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: K předloženému návrhu zákona otevírám rozpravu. Nejdříve její obecnou část, do které se přihlásil pan kolega Vorlíček. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem Levého bloku k tisku 1989 o sídle Parlamentu České republiky.

Záměrem autorů návrhu bylo vytvořit zákonem právní základ pro technické a organizační zajištění provozu Senátu. Autoři v předloze zákona situují Senát do Prahy, do objektu Valdštejnského, malého Fürstenbergského a Kolowratského paláce se zahradami. Levý blok považuje tento návrh za nevhodný z následujících důvodů.

1. Zejména Valdštejnský palác je významnou zcela mimořádnou památkou České republiky, a to nejen stavebně, ale i pozoruhodně autentickým interiérem, jeho uměleckou výzdobou i mobiliářem. Jde o jeden z vrcholů středoevropské architektury. Každý zásah, přizpůsobující objekt provozu Senátu, bude i při snaze o citlivé úpravy znamenat narušení charakteru památky, která je součástí Pražské památkové rezervace, zapsané UNESCO na seznam světového kulturního dědictví. Význam Valdštejnského paláce tkví v tom, že jde o autentický nedílný komplex. Každé dělení a úprava vezme celku jeho logiku a hodnotu.

2. Dnes je přístupná zahrada, Jízdárna a další části paláce a léta se připravuje prohlídkový okruh, jímž by měly být zpřístupněny i reprezentativní částí Valdštejnského paláce. Jakmile v objektech paláce začne pracovat Senát, vstoupí v platnost nutně obdobná přísná bezpečnostní opatření jako v Poslanecké sněmovně a památka, která se měla začít více otevírat návštěvníkům Prahy, jim bude dostupná nejvýše v Den otevřených dveří. Dnešní tvrzení, že se Senát omezí jen na méně hodnotné vedlejší prostory jednak není v zákoně zakotveno, jednak se v praxi velmi brzy ukáže jen jako prázdná proklamace.

Památka, která je svým charakterem přímo předurčena pro činnost výstavní, koncertní, dramatickou či přednáškovou, tak bude pro kulturu a občany ztracena.

3. Používaná tvrzení o tom, že přidělením paláce Senátu zabezpečíme finance pro opravu památky, která by jinak zchátrala, je naprosto účelové. Na opravu památky takového kalibru musí uvolnit prostředky jakákoli česká vláda i bez Senátu, pokud nechce mít doma i ve světě z ostudy kabát.

4. Autoři návrhu naprosto ignorovali už teď kalamitní situaci při průjezdu Malou Stranou. Neúnosný dopravní ruch nejen ohrožuje životní prostředí obyvatel této části Prahy, ale otřesy a exhalace ničí i malostranské památky. Tento stav se přitom bude i bez Senátu ještě zhoršovat s rostoucím počtem aut v Praze, protože vlivem bojovníků proti dokončení Strahovského tunelu se Malé Straně odlehčí patrně až řadu let po roce 2000. Za této situace umístit ve Valdštejnském paláci Senát znamená sem přivést místo 10 vozů Ministerstva kultury desítky vozů senátorů, zaměstnanců Senátu, členů vlády a návštěvníků Senátu. Znamená to doslova zneprůchodnit Valdštejnské náměstí a přilehlé ulice a vydatně přilít oleje do ohně problémů už tak dost těžce zkoušené oblasti Prahy.

5. Předkladatelé se ve svém návrhu neopírají o podrobnou architektonickou a dislokační studii, která by řešila mimo jiné nejen provozní režim a dopravní obslužnost, ale i požadované úpravy paláce a k tomu použité technologie. Návrh nevznikl výběrem ze studií několika variant umístění Senátu v Praze, ale naopak - k apriorně vybranému Valdštejnskému paláci se dodatečně hledalo řešení, jak to udělat.

Členové hospodářského výboru Poslanecké sněmovny, jimž organizační výbor přikázal návrh k projednání, žádnou studii proveditelnosti k projednávání tisku 1989 nedostali a také doporučující usnesení nepřijali.

6. Předkladatelé se v návrhu nijak neznepokojují tím, že palác není volný a není připraveno přestěhování Ministerstva kultury ani Muzea J. A. Komenského. Předkladatelé se dále nijak neznepokojují ani restitučním nárokem, předloženým u Pozemkového úřadu hlavního města Prahy a tím, že podle písemného vyjádření vedoucího tohoto úřadu dořešení restitučního nároku na Valdštejnský palác a určení právoplatného vlastníka není v dohledné době vůbec reálné. Měnit dispozici komplexu objektů Valdštejnského paláce za této situace a za státní peníze nepovažujeme vůbec za možné.

Je tedy zřejmé, že Levý blok má řadu zásadních výhrad k záměru umístit Senát ve Valdštejnském paláci a dalších objektech a připojuje se tak k negativním stanoviskům Pražského grémia pro ochranu a rozvoj kulturního prostředí hlavního města Prahy, Ústavu teorie a dějin umění České akademie věd, Umělecké besedy, Spolku výtvarných umělců Mánes, Klubu za starou Prahu, PEN klubu, ředitele Pražského ústavu památkové péče, primátora, ale i většiny řadových Pražanů.

Ve svém názoru jsme přihlédli i k negativnímu stanovisku vlády České republiky a k tomu, že česká vláda je připravena navrhnout pro činnost Senátu budovu odpovídající jeho funkci a významu.

Jsem tedy zmocněn vám oznámit, že Levý blok navrhuje usnesení podle § 93, předložený návrh zákona tisk 1989 zamítnout nebo v alternativě hlasovat o návrhu vrátit ho k dopracování.

A doporučit Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR iniciovat u české vlády, aby byly zpracovány architektonické a dislokační studie pro vhodnější alternativu pro umístění druhé komory Parlamentu České republiky.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme ministr Pavel Tigrid, připraví se pan kolega Vyvadil.

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Pane předsedající, pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, jistě vám neuniklo v úvodním slově pana poslance Marka Bendy, že vyloučil, co všechno se nestane, tedy negativně, když bude Senát ve Valdštejnském paláci. A to ještě byl dlouhý výčet negativní, co všechno se nestane. Kde jsou záruky, že se tak nestane? Neřekl, co se stane, když Senát bude ve Valdštejnském paláci. Strašně moc věcí. Ale já nejsem z těch, kteří by tvrdili, že nějaké ministerstvo má něco vysezeno, jakýkoli palác. Nemá. Ale rád bych vás všechny požádal, abyste uvážili můj návrh, který je podložen, abyste se zamysleli nad možností, nad zcela konkrétním a podkladově zpracovaným návrhem, a sice tímto: umístit Senát Parlamentu České republiky v Nostickém paláci v Praze.

Nostický palác na Malé Straně, na Maltézském náměstí, je historická památka vhodná jako sídlo k reprezentaci jednoho ze dvou vrcholných legislativních orgánů České republiky. Jde o státní majetek, převod bude snadný, nachází se jen několik set kroků od budovy Poslanecké sněmovny. Má dobré příjezdové možnosti, možnosti garážování a dokonce i trochu zeleně kolem. Je to samostatný objekt, snadno zabezpečitelný a hlídatelný. Jsou tu kancelářské místnosti, jsou jich desítky, rychle upravitelné a divadelní síň, o které mluvil pan poslanec, my jsme také zkoumali ty rozměry a možnosti a vejde se tam pohodlně, pane poslanče, 120 lidí, možná víc.

Nostický palác, pane poslanče, není v havarijním stavu, jako je tomu v části Valdštejnského paláce, ale potřebuje rekonstrukci. Upozorňuji však, že by mohla velmi rychle postupovat. Něco to stojí. My jsme odhadli náklady, pohybovaly by se kolem 500 miliónů Kč, z nichž by bylo třeba pro začátek uvolnit 200 miliónů korun. Za předpokladu, dámy a pánové, že by bylo možné začít s pracemi už letos v červnu, předpokládá se dokončení rekonstrukce za rok, tedy v létě 1997. To už by se Senát mohl nastěhovat do tohoto paláce, v mezidobí by se pro práci a zasedání Senátu jistě nějaká řešení našla. Například je možno zasedat, jak už bylo zmíněno ve Sněmovní č. 1.

V případě, že by se sněmovna rozhodla pro tuto eventualitu, Ministerstvo kultury by se nejen nemuselo stěhovat a rekonstruovat jinou budovu - a upozorňuji, že tu v každém případě by náklady byly srovnatelné se sumou, kterou jsem zde uvedl - ale navíc, a to je důležité, by byl zrestaurován jeden z nejkrásnějších paláců v Praze.

A úplně na závěr, vážené paní poslankyně a páni poslanci, není zanedbatelné, že bychom se tímto řešením vyhnuli obrovskému lobystickému tlaku a polemikám v médiích a ve veřejnosti vůbec, které by trvaly celé měsíce, a vy to víte dobře, s nesporně negativním politickým dopadem, kdyby sídlo Senátu bylo ve Valdštejnském paláci. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Vyvadil, připraví se pan kolega Zemina.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, dámy a pánové, klub poslanců České strany sociálně demokratické v prvém čtení podpořil návrh zákona, ovšem s tím, že nyní se objevily nové okolnosti. Já sám pokládám za velmi korektní, že autor, zejména pan kolega Benda, o těchto nových okolnostech informoval, ale přiznávám, že pro nás jsou klíčové.

Otázka měla být taková: tento zákon napevno právně postaví všechny otázky související se Senátem. Nicméně musím konstatovat, že tento zákon, zejména bude-li i přijat, ale i nebude-li přijat ten pozměňovací návrh, který kolega Benda přednese, vůbec nic právně nepostaví, protože tam bude § 3, kde se říká, že sídlo Parlamentu je vlastnictví České republiky a zároveň se řekne, pokud ovšem nenastane ta věc, že to bude uplatněno v restituci. A teď my tady zákonem - a já málokdy chválím vládu, musím říci, ale nemohu si pomoci, asi tady začíná mít vláda pravdu - chceme napevno něco postavit a zcela zjevně do toho už dáváme něco, co je zcela obrovský otazník. Jinak řečeno, kdyby tam nebyl tento problém, tak bychom to takto neviděli, ale já si představuji absurdní situaci, že tam bude nový restituční vlastník, soukromý vlastník, a to bude anomálie - on tam bude mít zákonem přikázáno sídlo nějaké instituce. On bude soukromým vlastníkem, ale ze zákona tam bude sídlo někoho jiného. Kladu si otázku nájemných vztahů a těchto všech problémů.

Za této situace se domnívám, že to nebyla ta původní stupní informace při prvém čtení zákona, kdy jsme to podpořili z důvodů racionálních. Máme za to, že to, co zde přednáší pan ministr kultury, je pro nás relevantní právě z tohoto pohledu, alespoň doufám, že tam tyto pochybnosti tohoto rázu nejsou. To je ten klíčový moment. My jsme pro zákon, ale tehdy, když to skutečně právně cosi postaví, a nikoli něco, co říká ano, je to právně postaveno a vlastně neplatí vůbec nic.

Jinak řečeno, k těm návrhům, které už zde byly předneseny, my dáváme ještě návrh na odročení na příští schůzi s výzvou, že pan ministr kultury předloží variantu té přílohy, které by se zákon týkat měl. Zákon může být schválen, jen ta příloha bude znít jinak. Ale představa, že my komusi uděláme sídlo a potom to budeme pronajímat a za kolik - bude to za miliardu, za milión, za nic - to je absurdní situace. Čili to je návrh na odročení.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Zemina, připraví se pan kolega Ullmann.

Poslanec Ondřej Zemina: Pane místopředsedo, pane ministře, pane předsedo, dámy a pánové, původně jsem neměl již v úmyslu vystupovat obecně k tématu zákona o sídle Parlamentu České republiky a chtěl jsem jen přednést dva krátké pozměňovací návrhy, nicméně moji dva předřečníci, zejména pan ministr Tigrid a pan poslanec Vorlíček, mě svými vystoupeními přesvědčili, že tak učinit nemohu, a že musím říci několik slov ke genezi tohoto zákona a k tomu, co jsem již vše musel "protrpět" a prožít od chvíle, kdy jsem tento zákon spolupodepsal.

Pan ministr i pan poslanec Vorlíček se zde ohánějí stanovisky různých odborných a občanských grémií, nicméně neříkají, že tato stanoviska jsou z prvních týdnů a zejména z doby mezi vánoci, kdy byla veřejnost seznámena s tím, že podobný zákon byl předložen, z prvních týdnů, kdy tento zákon jsme s kolegou Bendou, kolegou Maškem a kolegou Zahradníčkem předložili.

Od té doby byla vedena velká řada jednání na všech možných úrovních, veřejných diskuzích, které probíhaly v rozhlase, na stránkách sdělovacích prostředků, jak ze strany navrhovatelů, tak ze strany pana předsedy Uhdeho a pana místopředsedy Ledvinky s jednoznačným cílem přesvědčit jak odbornou, tak občanskou veřejnost o tom, že tímto zákonem se nemíní zneužít nesmírná architektonická památka pro zasedání jakéhosi orgánu s tím, že veřejnost do těchto prostor nebude moci vstoupit, ale naopak, že se díky umístění v jedné z komor Parlamentu v těchto prostorách zrestauruje nejen klenot jako je Rytířský sál Valdštejnského paláce a jiné interiéry, ale také Valdštejnská zahrada, která je v katastrofálním stavu, Valdštejnská jízdárna apod.

Je mi nesmírně líto, že musím říci, že je mi opravdu úzko, když i pan ministr Tigrid ve svém vystoupení patří k těm, kteří nám nahánějí hrůzu, co strašného se stane, když bude v těchto objektech sídlit Parlament. Je mi líto, když ani on, ani jeho předchůdce pan ministr Kabát, nenašli tolik odvahy a osvěcenosti ve svých myšlenkách, aby navrhli, aby se ministerstvo z těchto prostor odstěhovalo a aby Ministerstvo kultury, které by mělo pomalu zanikat a zmenšovat aparát, fungovalo v malém civilním domě kdekoliv v Praze. Místo toho dochází k tomu, že se Rytírský sál komerčně pronajímá za 150 tis. Kč denně, pokud tam chcete udělat jakoukoli komerční akci. To je ochrana ze strany Ministerstva kultury.

Kromě jiného na celé této kause mě zarazila ještě jedna věc. První, kdo se ozval, byl ředitel Ústavu památkové péče, tedy státní úředník. Myslím si, že není dobré, abychom si v této zemi zvykli na stav, že by státní úředník kritizoval Parlament v tom smyslu, že si dovolil předložit jakýkoli zákon. Pevně věřím, že pan ministr kultury ze stanoviska ředitele Štulce vyvodí důsledky.

Byl bych velmi rád, kdyby kolega Vorlíček, který tady hovoří o tom, kolik grémií odborných i občanských vyslovuje nesouhlas s tím, aby v uvedených objektech senát sídlil, popravdě také řekl, že s těmito subjekty bylo nesmírně často a dlouho jednáno a že většina z nich diametrálně změnila své stanovisko k našemu návrhu.

Je mi velmi líto, že přestože snad nikdo v této sněmovně nepochybuje o potřebě druhé komory Parlamentu ČR, o tom, že se v letošním roce do této komory uskuteční první volby, že se ještě v polovině února vedou dohady o tom, kde má senát zasednout. Zcela chápu, že vláda ČR ve chvíli, kdy je předložen obdobný zákon, přestože s ním nesouhlasí ne z filozofického hlediska, ale z toho důvodu, že navrhovala jinou cestu využití, tedy exekutivním rozhodnutím o těchto objektech, nečiní další kroky, protože čeká jak tato sněmovna rozhodne.

Nyní bych rád přednesl dva krátké pozměňovací návrhy.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Až v podrobné rozpravě. Do obecné rozpravy je přihlášen pan kolega Ullmann a poté pan kolega Ledvinka.

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, velmi mnoho z toho co jsem chtěl říci, řekl můj předřečník. Nicméně některé argumenty mě jako architekta tak tahaly za uši, že nemohu sedět, aniž bych se k nim nevyjádřil.

Absolutně kuriozní, a já věřím, že to byl pokus nás pobavit v této pozdní době - byla otázka dopravního ruchu, představa 81 aut, jak stojí před palácem, ve srovnání s tím, jak 10 úředníků přijede v 10 autech, tiše si sedí na ministerstvu, nikdo za nimi nechodí, protože co by tam také dělal, a je tam nakonec 10 aut, což je samozřejmě blahodárnější. Jak můžeme vidět každý den, když chodíme do sněmovny, těchto 10 aut jezdí asi stále dokola, protože když jdeme po cestě od metra ke sněmovně, je to nepřetržitý proud. To je dobré k pobavení, ale myslím, že tato argumentace by neměla padat v tomto důstojném sále.

Potom je tady další zajímavý argument, že palác není volný. Ano, není volný. Volný palác, to znamená palác, kde nikdo není, velmi brzy spadne. Kdo aspoň málo přičichl k něčemu co se týká výstavby, staveb nebo památek, kdo má aspoň vzdálené tušení o čem mluví, ví, jestli stavba má přežít, musí být provozována. Stavba, která není provozovaná, chátrá. Na to byste si mohli přečíst celou řadu učebnic, ale myslím, že tady na to není místo.

Dovolte mi jednu poznámku. Padlo tady z úst jednoho z předřečníků, že vláda bude mít z ostudy kabát, pokud tuto památku neuvede do řádného pořádku. To je zajímavý postřeh. Dokonce se domnívám, že ti, kdo si dnes říkají pane a dříve si říkali soudruzi, kabát mají hodně dlouhý, protože jejich vinou je, že palác vypadá, tak, jak vypadá, že tiše chátrá a jestliže se ho neuchopí někdo, kdo bude schopen z něho znovu palác udělat, tak bude tak dlouho tiše padat, až padne. Chodíme kolem něho každý den, není mnoho dokazovat.

Byla zde řeč o lobbystických tlacích. Ano, ty tu zažíváme, v této sněmovně a dnes. Skutečně je tady zažíváme a mě také děsí, že tyto lobbystické tlaky slyším z úst ministra, který se má starat o kulturu. Mimo jiné ke kultuře kromě dalších věcí patří péče o památky. Jako architekt to nechápu, nerozumím tomu a věřím, že jde pouze o nedorozumění a nic jiného.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Ullmannovi. Zvu k řečništi pana místopředsedu sněmovny Karla Ledvinku.