Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr zahraničních věcí ČR Josef Zieleniec: Vážený pane předsedo, dovoluji si předložit Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky materiál týkající se ukončení sukcese České republiky do smluv uzavřených mezi bývalým Československem a Maďarskem.

Výsledkem sukcesních jednání s maďarskou stranou byl podpis Protokolu, který byl uskutečněn 21. září 1995 v rámci mé oficiální návštěvy v Maďarsku.

Česká republika se přijetím Deklarace České národní rady ze dne 17. 12. 1992 přihlásila ke všem mezinárodně právním závazkům po bývalé čs. federaci.

Zásady postupu při jednání o sukcesi České republiky do mezinárodních smluv sjednaných čs. federací byly stanoveny příslušným usnesením vlády České republiky. Na tomto základě bylo jednáno o sukcesi a inventarizaci smluvní základny rovněž s Maďarskou republikou.

V souladu se stanovenými zásadami vycházela česká strana při jednání z principu automatické sukcese České republiky do závazků a práv bývalé federace. Maďarská strana naopak od počátku jednání prosazovala vlastní přístup opírající se o tzv. teorii čistého stolu.

Smlouvy platné ve vztazích mezi čs. federací a Maďarskou republikou ke dni 31. prosince 1992 považovala proto maďarská strana za zaniklé okamžikem rozdělení čs. federace a vznikem České republiky s tím, že jsou nadále pouze pragmaticky prováděny.

Uvedená principiální různost stanovisek se odrazila i v délce a komplikovanosti jednání o problematice sukcese, které vyústilo v přijetí kompromisního textu Protokolu, kterým bude proces sukcese a inventarizace smluvní základny s Maďarskou republikou uzavřen.

Jeho dikce české straně umožňuje podržet si vlastní právní pozici automatického sukcesora a nezpochybňuje tak jí prosazovanou teorii právní kontinuity.

V rámci jednání o revizi smluvní základny byly smlouvy rozděleny do dvou kategorií v závislosti na tom, zda má být platnost Smlouvy ukončena. tj. příloha II Protokolu, nebo bude potvrzena, tj. příloha I Protokolu.

Při těchto jednáních vycházelo Ministerstvo zahraničních věcí ze stanovisek ostatních ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy, které jsou k provádění příslušných smluv příslušné.

Potvrzovaná je platnost 29 smluvních dokumentů, mezi jinými též dohod upravujících poválečné uspořádání finančních a hospodářských vztahů, dohod o letecké a silniční dopravě, konzulární úmluvy, smluv o právní pomoci a dalších smluv, jejichž převzetí je vzájemně výhodné.

Pokud jde o smlouvy, jejichž platnost má být ukončena; jedná se o 16 smluv upravujících převážně hospodářskou a vědeckotechnickou oblast, které nelze v nových podmínkách provádět. Mezi těmito smlouvami jsou pro ilustraci také dvě smlouvy tzv. prezidentské kategorie, a to Úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o úpravě některých otázek státního občanství z roku 1960 či Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou z března 1968.

První smluvní dokument upravuje možnost volby státního občanství pro nezletilé děti a je v zásadě vývojem překonán. Druhý lze označit jako mrtvou literu práva, tj. dokument, který není žádnou ze smluvních stran dlouhodobě plněn; je zastaralý a z hlediska své podstaty fakticky zaniklý.

Nicméně z formálně právních důvodů je třeba ukončit jejich platnost.

Podobného charakteru jsou i zbývající smlouvy, které vycházejí ze začlenění obou zemí ve struktuře RVHP, a některé další smlouvy poplatné době, ve které byly sjednávány.

Předkládaný smluvní dokument o sukcesi a revizi smluvní základny s Maďarskou republikou je v souladu s českými zahraničními politickými zájmy a českým právním řádem, s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv.

V souladu s dosavadní smluvní praxí v této oblasti byla pro Protokol zvolena forma mezivládní smlouvy s tím, že vnitrostátně spadá do kategorie smlouvy prezidentské a vyžaduje souhlas Parlamentu České republiky a ratifikaci prezidentem České republiky. Výměna ratifikačních listin se nepředpokládá.

Po ratifikaci Protokolu bude druhé smluvní straně v souladu s jeho čl. IV oznámeno splnění vnitrostátních předpokladů pro jeho vstup v platnost.

Ze sjednání předpokládaného smluvního dokumentu nevzniknou žádné nároky na státní rozpočet.

Věřím, že přijetí předpokládaného Protokolu Poslaneckou sněmovnou umožní další významný krok ve vzájemných vztazích mezi Českou republikou a Maďarskou republikou a bude tvořit dobry výchozí bod pro rozšiřování smluvní základny obou našich států. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru zahraničí Josefu Zielencovi. Zvu k řečništi pana poslance Otakara Vychodila, jehož určil organizační výbor za zpravodaje pro první čtení. Pane poslanče. Prosím.

Poslanec Otakar Vychodil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v podstatě k tomu velmi podrobnému, detailnímu zdůvodnění pana ministra, nemám co dodat. Snad jenom tolik, že je to jistá, z mého hlediska, anomálie, protože problém sukcese do mezinárodních smluv po rozdělení státu byl víceméně řešen automatickým způsobem, který zde pan ministr popsal.

V případě Maďarska bylo z důvodů, které zde byly přesně vysvětleny, přistoupeno v rámci kompromisu k jiné variantě; k variantě Protokolu mezi vládou České republiky a vládou Maďarské republiky o československo-maďarských mezinárodních a mezirezortních smlouvách platných k 31. 12. 1992.

Osobně si myslím, že to, že se podařilo nalézt jakýsi kompromis, je velice dobře, protože víme, že snad jenom Maďarsko mělo, řekl bych, jakýsi nestandardní přístup k sukcesi.

Nemohu, než doporučit sněmovně, aby projednání této Smlouvy přikázala zahraničnímu výboru. To je z mé strany všechno. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu zpravodaji poslanci Otakaru Vychodilovi. Otevírám obecnou rozpravu. Vidím, že se do ní nikdo nehlásí. Proto ji uzavírám.

Předložím vám tento návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna přikazuje předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru.

Odhlásil jsem vás. Prosím, znovu se zaregistrujte svými identifikačními kartami.

Ve 145. hlasování se vyjádřete, kdo s předloženým návrhem usnesení souhlasíte. Hlasování začalo, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku, kdo podporujete navržené usnesení. Kdo je proti tomuto návrhu? 145. hlasování skončilo.

Ze 177 přítomných bylo 76 pro, nikdo proti. Návrh usnesení byl přijat.

Panu poslanci Otakaru Vychodilovi poděkuji a pana ministra Zielence poprosím, aby setrval na místě, kde sedávají předkladatelé, neboť se chystám předložit sněmovně k projednání další bod. Je to

Jde o projednání v prvém čtení. Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2016 a z pověření vlády jej uvede opět ministr zahraničních věcí pan Josef Zieleniec. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Ministr zahraničních věcí ČR Josef Zieleniec: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předstupuji před vás se žádostí o vyslovení vašeho souhlasu s návrhem prohlášení, jímž se odvolává výhrada podle čl. 28 a uznává příslušnost Výboru proti mučení přijímat podání podle čl. 21 a 22 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestáni. Zákaz mučení je prostředkem ochrany jednoho ze základních lidských práv. Práva na lidskou důstojnost a úctu k člověku. Je upraven celou řadou mezinárodních smluv o lidských právech, ať už univerzální nebo regionální povahy, vždy doprovázen snahou o vytvoření mechanismu, bránícího jeho používání. Úmluva samotná vytváří za tímto účelem výbor s pravomocemi kontroly a sledování plnění závazků z ní plynoucích a přijímání doporučení v případech porušení tohoto zákazu.

Československo se stalo smluvní stranou Úmluvy v roce 1988. Tehdejší vláda však na sebe nebyla ochotna přijmout závazek podřídit se příslušnosti Výboru. Hlavním důvodem byl tehdy velmi často používaný argument nebezpečí zneužití pravomoci Výboru, zasahování do vnitřních záležitostí země s tím, že ani ostatní země tzv. socialistického bloku příslušnost Výboru neuznaly. Jedním ze závazků pro smluvní strany Úmluvy je i předložení úvodní zprávy a následné předkládání periodických zpráv o plnění závazků z Úmluvy plynoucích. Při obhajobě úvodní zprávy v listopadu 1994 doporučil Výbor příslušným orgánům České republiky odvolat výhradu, učiněnou na základě čl. 28 Úmluvy Československem v roce 1988. Česká republika však již dříve, ihned poté, co subsedovala do mezinárodních závazků bývalého Československa, zahájila mimo jiné i práce na odvolávání výhrad k těm smlouvám OSN o lidských právech, jichž se to týkalo a mezi něž Úmluva patří. Vstřícnost k mezinárodní kontrole nejen demonstruje vůli státu plnit přijaté mezinárodní závazky, ale je i rozhodujícím prostředkem ke sjednání nápravy tam, kde došlo k pochybení. Česká republika přijala v roce 1991 obdobné existující mechanismy, vytvořené na základě opčního protokolu k mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech.

Nyní se dostáváme do téměř konečné fáze této práce ve vztahu k předmětné Úmluvě. V dohledné době bude následovat poslední z uvedených kroků, a sice učinění prohlášení o uznání příslušnosti Výboru OSN proti rasové diskriminaci, zřízeného stejnojmennou Úmluvou OSN.

Dámy a pánové, na tomto místě bych rád upozornil na skutečnost, že Česká republika dne 7. září 1995 ratifikovala Evropskou Úmluvu pro předcházení mučení a protokoly č. 1 a 2 k ní. Tato Úmluva obsahuje kontrolní mechanismus, ukládající státu rozsáhlejší povinnosti, než je tomu u Úmluvy OSN. Ani okamžikem odvolání výhrady a učinění prohlášení ve smyslu uznání příslušnosti k Výboru se tato situace nezmění. Procedura kontroly upravená články Úmluvy, jejichž plné znění tvoří část tři mnou předkládaného materiálu, se uplatňuje pouze vůči smluvním stranám, které vysloveně uznaly pravomoc Výboru smluvního orgánu kontroly. Uznání výše zmíněného mechanismu kontroly ze strany České republiky odvoláním výhrady a učiněním prohlášení si nevyžádá změny v českém právním řádu. S výše uvedeným krokem vyslovila také souhlas vláda České republiky dne 22. listopadu 1995.

Vzhledem k tomu, že Úmluva má charakter mezinárodní smlouvy o lidských právech, je třeba, aby v souladu s čl. 49 odst. 2 Ústavy České republiky byl návrh na odvolání výhrady a učinění prohlášení přijat kvalifikovanou většinou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Dále pak vzhledem k tomu, že činění a odvolávání výhrad a prohlášení k mezinárodním smlouvám je součástí sjednávání těchto smluv, bude prohlášení na základě čl. 63 odst. 1 b) Ústavy České republiky předloženo prezidentu republiky k ratifikaci.

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru zahraničních věcí Josefu Zielencovi a zvu k řečništi pana poslance Jaroslava Ortmana, jehož určil organizační výbor za zpravodaje pro prvé čtení. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, Organizace spojených národů má svůj mechanismus, jehož prostřednictvím kontroluje, zda a jak členské státy dodržují a plní své závazky v oblasti lidských práv a základních svobod. Jedním z těchto kontrolních orgánů je Výbor proti mučení, do jehož kompetence náleží přijímat stížnosti jednotlivců, že se stali obětí mučení nebo jiného nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, dále činí důvěrné dotazy na smluvní státy a vysílá mise odborníků na jejich území k provedení důvěrného šetření.

Jak zde uvedl pan ministr, Česká republika je sice smluvní stranou Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, která byla uveřejněna pod č. 143/1988 Sb., avšak dosud neuznala příslušnost Výboru proti mučení. Na základě doporučení Komise OSN pro lidská práva ze dne 8. března 1995 proto také vláda České republiky předkládá Poslanecké sněmovně návrh, aby vyslovila souhlas s odvoláním výhrady proti příslušnosti Výboru proti mučení podle čl. 28 odst. 2 citované Úmluvy. V této Úmluvě se definuje mučení jako jednání, v němž veřejný činitel nebo jiná osoba jednající z úředního pověření někomu úmyslně působí silnou bolest nebo tělesné či duševní utrpení s cílem získat od něho či od třetí osoby informace nebo přiznání, a nebo jej potrestat za jednání, jehož se dopustil on či třetí osoba, nebo z něhož jsou podezřelí. Členský stát je povinen všechny akty mučení uzákonit jako trestné činy a stíhat jejich pachatele.

Chci říci, že z právního hlediska je vše zřejmě v pořádku. Zákaz mučení a kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trest je obsaženo v čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku v České republice. Mezinárodní mechanismus lidských práv je zaměřen na ochranu jednotlivců proti zásahům do jejich práv ze strany státu a jeho orgánů, zejména represivních.

Jsem přesvědčen, že demokratický právní stát se této kontrole nebrání, protože mu pomáhá plnit převzaté závazky. Připomínám v této souvislosti, že Poslanecká sněmovna svým usnesením ze dne 23. června 1995 č. 708 vyslovila souhlas s přístupem k Evropské Úmluvě o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a protokolům č. 1 a 2 k této Úmluvě. O tom hovořil i pan ministr. Jsem přesvědčen, že i z tohoto důvodu je třeba, aby Česká republika odvolala svoji výhradu k příslušnosti Výboru OSN proti mučení se sídlem v Ženevě.

Jako zpravodaj potvrzuji slova pana ministra, že ke konečnému hlasování pro Úmluvu proti mučení se vztahuje ústavní režim podle článku 10 ústavy.

Jako zpravodaj určený pro první čtení sněmovně doporučuji, aby tento tisk byl postoupen ke druhému čtení a přikázán podle návrhu organizačního výboru výboru petičnímu, pro lidská práva a národnosti, jak v návrhu bylo obsaženo. Věřím, že tento návrh podpoří snad všichni poslanci.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Ortmanovi a otevírám obecnou rozpravu. Nevidím, že by se do ní někdo hlásil, a proto rozpravu uzavírám. Musím se znovu omluvit, že považuji za nutné vás odhlásit a požádat vás o další registraci, neboť se chystám o této důležité Úmluvě dát hlasovat.

Předložím vám toto usnesení:

Poslanecká sněmovna přikazuje předložený návrh k projednání výboru petičnímu, pro lidská práva a národnosti.

146. hlasování na této schůzi. Kdo návrh usnesení podporujete, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

146. hlasování skončilo. Sněmovna podle očekávání pana zpravodaje, poslance Jaroslava Ortmana, jednomyslně 80 hlasy všech přítomných vyslovila souhlas s tímto návrhem usnesení.

Děkuji panu poslanci Jaroslavu Ortmanovi. Pana ministra zahraničí znovu prosím, aby do třetice setrval na svém místě a uvedl Poslanecké sněmovně

Jde o první čtení. Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2099 a uvede jej z pověření vlády ministr zahraničních věcí pan Josef Zieleniec. Než se ujme slova, chci sněmovně připomenout, že projednávání této Úmluvy musíme procedurálně spojit s projednáváním příštího bodu podle sněmovního tisku 2100, to je Vládní návrh, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda o provádění části XI Úmluvy OSN o mořském právu z 10. prosince 1982, která byla přijata 28. července 1994.

Jde o první čtení. Návrh je připraven odůvodnit pan ministr Karel Dyba. Je přítomen. Nyní bych prosil pana ministra zahraničních věcí, aby uvedl sněmovní tisk 2099.

Ministr zahraničních věcí ČR Josef Zieleniec: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovoluji si předložit Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky Úmluvu OSN o mořském právu, která byla sjednána v roce 1982 v Montego Bay na Jamajce a která představuje ucelenou a podrobnou kodifikaci mořského práva, čili vyjádření zvykových pravidel ve formě jakéhosi mezinárodního psaného zákona.

Pravidla mořského práva se podařilo kodifikovat a rozvinout až koncem padesátých let čtyřmi ženevskými úmluvami, které přijala I. první konference OSN o mořském právu. I poté však zůstaly neupraveny některé důležité otázky, především šíře pobřežního moře, a to až do III. konference OSN o mořském právu. Výsledkem této III. konference je Úmluva, předložená nyní Poslanecké sněmovně.

Úmluva se však záhy projevila jako neakceptovatelná pro vyspělé země, USA a Spojené království ji odmítly podepsat. Ostatní rozvinuté státy sice svůj podpis připojily, ovšem s vědomím, že nepřistoupí k ratifikaci.

Tento přístup platil bez rozdílu pro západní Evropu, stejně jako pro tzv. socialistický blok, včetně tehdejšího Československa. Důvodem byla ustanovení části XI Úmluvy, která upravuje právní režim těžby a využívání zdrojů mořského a oceánského dna za hranicemi jurisdikcí jednotlivých pobřežních států. Úprava části XI dovedla zásadu, podle které volné moře i jeho podzemí jsou společným dědictvím lidstva, až do zcela absurdních rozměrů, jež by vedly k rozsáhlému globálnímu přerozdělování zdrojů vytěžených z mořského dna ve prospěch rozvojových a v neprospěch rozvinutých států, a to v hlubokém rozporu s tržními principy.

Během osmdesátých a počátkem devadesátých let Úmluvu ratifikovaly stále další rozvojové státy. Tak se stalo v roce 1993 zřejmé, že po uložení 60. ratifikační listiny vstoupí Úmluva v platnost 16. listopadu 1994, a to bez ohledu na stanovisko rozvinutých zemí. Tak by došlo ke globálnímu roztříštění mořského práva, jehož důsledkem by byl prudký vzrůst mezinárodních sporů v této oblasti. To si uvědomovaly jak státy Severu, tak státy Jihu, a proto byla pod záštitou generálního tajemníka OSN sjednána rezolucí Valného shromáždění OSN ze dne 28. července 1994 a přijata Dohoda o provádění části XI Úmluvy OSN o mořském právu. Tato Dohoda, která podstatně liberalizuje ustanovení části XI Úmluvy, je mnoha státy předběžně prováděna, a to počínaje 16. listopadem 1994, tedy dnem, kdy vstoupila v platnost Úmluva.

Rovněž Česká republika, která Dohodu s výhradou ratifikace podepsala právě 16. listopadu 1994, ji začala předběžně provádět.

S tímto postupem vyslovila souhlas jak vláda, tak prezident republiky, čímž byly splněny podmínky zákona č. 66/1949 Sb., o předběžném provádění mezinárodních hospodářských smluv obecné povahy. Dohoda byla parlamentu předložena současně s Úmluvou.

Ačkoliv jsou z technických důvodů projednávány sněmovnou odděleně, tvoří Úmluva a Dohoda fakticky jediný celek a jedině tak je možno k nim přistupovat.

Pro Českou republiku vůbec nejvýznamnější ustanovení jsou obsažena v části X Úmluvy, která potvrzuje a rozvádí právo vnitrozemských států na přístup k moři a od něho a na svobodu tranzitu územím států, které leží mezi ním a mořským pobřežím. Vláda Spolkové republiky Německo, které je pro Českou republiku nejvýznamnějším tranzitním státem, prohlásila při ratifikaci Úmluvy mimo jiné, že přesný obsah svobody tranzitu má být v každém jednotlivém případě dohodnut mezi tranzitním státem a příslušným vnitrozemským státem a není-li takové dohody, potom přístup osob a zboží k tranzitu územím Spolkové republiky Německo je upraven jedině německým vnitrostátním právem pokud jde o způsoby a trasy přepravy a o využívání dopravních infrastruktur.

Vláda České republiky proto zároveň s uložením ratifikačních listin učiní prohlášení, že zmíněné prohlášení německé vlády nemůže být vůči České republice vykládáno v rozporu s ustanoveními části X Úmluvy. Pokud bychom nyní bez dalšího přistoupili na aplikaci německého práva, zbavili bychom se tak výhodné pozice při sjednávání případné budoucí bilaterální úpravy podmínek tranzitu se Spolkovou republikou Německo.

Úmluva stanoví právní režim a pravidla pro vymezení vnitřního pobřežního moře, výlučné ekonomické zóny, kontinentálního šelfu, volného moře a tzv. oblasti, kterou se rozumí mořské dno, které není pod jurisdikcí žádného státu.

Pobřežní moře se v zásadě vymezuje jako 12mílový pás od pobřeží daného státu. Následuje maximálně 200mílový pás výlučně ekonomické zóny. Toto vymezení je posledním sporným bodem a důvodem, proč některé státy odmítají úmluvu podepsat. V prvé řadě jde o Turecko, které se obává rozšíření řeckého pobřežního moře ze 6 na 12 mil, dále pak Kolumbie, Ekvádor a Venezuela, které naopak za své pobřežní moře považují pás šířky 200 mil.

Jako zcela nový orgán mezinárodního soudnictví úmluva ustavuje Mezinárodní tribunál pro mořské právo. Volba soudců tribunálu proběhne na Valném shromáždění OSN již 1. srpna t. r. a jeho sídlem se stane Hamburk. Své kandidáty do 21členného tribunálu již navrhla celá řada států. Otázkami týkajícími se využívání zdrojů mořského dna a s tím související ochranou mořského prostředí se již zabývá nově ustavený Mezinárodní úřad pro mořské dno, který má charakter mezinárodní vládní organizace a sídlo v Kingstonu na Jamajce.

Význam Úmluvy pro Českou republiku spočívá především v ustanoveních, která se týkají volného přístupu k moři a nelze přehlédnout ani význam Úmluvy pro českou námořní plavbu.

Právní režim moře, který Úmluva a Dohoda společně vytvářejí, obecně i v jednotlivých aspektech odpovídá zájmům České republiky. Ke dni 1. prosince 1995 vyjádřilo definitivní souhlas - byť vázanou Úmluvou - 82 států a Dohodou 42 států. Dalších 82 států Dohodu předběžně provádí.

Úmluva spolu s dohodou je nejen v souladu s obecnými zásadami mezinárodního práva, ale sama tyto zásady dotváří a vytváří. Úmluva spolu s Dohodou představuje rozumný kompromis mezi rozvinutými a rozvojovými státy a při podpoře, které se nyní těší ze strany celého mezinárodního společenství včetně velmocí, lze předpokládat, že se zařadí mezi první desítku mezinárodních smluv, na kterých stoji současné mezinárodní právo.

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně a páni poslanci, děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru zahraničních věcí Josefu Zielencovi, a protože organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana poslance Jiřího Payna, žádám ho, aby se ujal slova.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, pánové ministři, dovolte mi jen několik slov, protože zpráva pana ministra byla po mém soudu velmi podrobná. Připomněl bych to, že české země v dobách Rakousko-Uherska měly přístup k moři, a sice Středozemnímu. V současné době je pro nás Hamburk přístavem, který je daleko praktičtější a celá významná část našeho zahraničního obchodu právě prochází lodní dopravou přes Hamburk.

Česká republika ovšem uvažuje o vstupu do Evropské unie a staneme-li se členem Evropské unie, budeme regulérní přímořskou zemí, budeme součástí jednotky, která má přímý přistup k moři. Já se domnívám, že i s ohledem na toto je významné, že přijímáme mezinárodní regulaci, která umožňuje jak mezinárodní obchodní provoz, tak i mezinárodní těžbu, na které nepochybně - věřím - se najdou naši podnikatelé, kteří se na ní budou podílet. Takže z tohoto hlediska se domnívám, že tento krok, ač zdánlivě vypadá, že je odtažitý pro kontinentální zemi, tento krok, schválení a ratifikace těchto předložených dokumentů, je pro Českou republiku významný, a protože neshledávám zde nějaké právní problémy, myslím, že posouzení z hlediska právního nebude komplikované. Hlavně se bude jednat o problematiku zahraničně politickou. Proto se přikláním k názoru, aby tato norma byla přikázána zahraničnímu výboru. Děkuji vám, pane předsedo.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu zpravodaji poslanci Jiřímu Paynovi. Otvírám obecnou rozpravu. Přihlášky do ní nemám, ani písemné, ani nevidím přihlášku z místa. Proto rozpravu uzavírám. Musím se znovu přesvědčit, zda je nás tu potřebný počet, neboť při posledním hlasování nás bylo pouze 70. Prosím, zaregistrujte se, neboť jsem vás odhlásil.

147. hlasování posoudí návrh usnesení, který vám znovu připomenu: "Poslanecká sněmovna přikazuje předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru." Ve 147. hlasování projevte svůj názor.

Kdo podporujete usnesení, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? 147. hlasování skončilo.

Všech 71 přítomných se vyslovilo pro návrh usnesení.

Teď mám příležitost poděkovat panu ministru zahraničních věcí Josefu Zielencovi za trojici vládních návrhů, které sněmovně předložil a před sněmovnou obhájil. Pana poslance Jiřího Payna poprosím, aby zůstal v pohotovosti, neboť na něm bude funkce zpravodaje u dalšího bodu. Je to

Vládní návrh, který jsme obdrželi jako sněmovní tisk 2100, uvede z pověření vlády ministr hospodářství pan Karel Dyba. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Ministr hospodářství ČR Karel Dyba: Vážená sněmovno, v r. 1992 byla přijata Úmluva OSN o mořském právu, která komplexně upravuje právní režim moří a velmi podrobně o tom zde před chvílí hovořil pan ministr Zieleniec. Já se tedy mohu omezit jen na několik dokreslujících poznámek týkajících se převážně části XI úmluvy, která řeší problematiku těžby nerostných surovin z mořského dna.

Jak už řekl pan ministr Zieleniec, úmluva nebyla původně ratifikována vyspělými státy, které v původním znění části XI úmluvy viděly nepřijatelný zásah do svobody podnikání a nevýhodný režim pro průzkum a těžbu nerostů z mořského dna. Proto generální tajemník OSN zahájil sérii konzultací - bylo to před šesti lety - s cílem upravit pravidla průzkumu a především těžby tak, aby byla přijatelná pro všechny státy. Výsledkem pak bylo přijetí kompromisního dokumentu, který se nazývá "Dohoda o provádění části XI Úmluvy OSN o mořském právu" v červenci 1994 a tato Dohoda upravila část XI Úmluvy tak, aby to bylo přijatelné pro vyspělé státy. Na to následovala série ratifikací. Pan ministr Zieleniec to podrobně popsal a já to nechci zde opakovat.

Chtěl bych ale zdůraznit, že pro Českou republiku je potřebný a zároveň výhodný souhlas s prováděním dohody, protože nám to umožní přístup k rozsáhlému nerostnému bohatství mořského dna. Chtěl bych připomenout, že k využití těchto nerostných zdrojů byla již dříve založena mezinárodní organizace Interoceanmetal, jejímž jsme členem.

Tato organizace získala statut tzv. průkopnického investora v srpnu 1991 přidělením claimu v Tichém oceánu o rozloze 150 tis. km². To je základní předpoklad spolu s přistoupením k úmluvě pro event. činnost českých podnikatelů při průzkumu a těžbě surovin z mořského dna. Budou moci samozřejmě podnikat samostatně nebo v rámci Interoceanmetalu odkoupením části podílu státu po schválení nově připravovaného statutu této organizace, který privatizaci národních podílů umožní. Myslím, že to je hlavní přínos, který nám může plynout z přistoupení k dohodě, kromě toho, co zde už zaznělo v příspěvcích předtím.

Doporučuji tedy poslanecké sněmovně, aby předložený návrh na vyslovení souhlasu s dohodou o provádění části XI Úmluvy OSN o mořském právu přijala k dalšímu projednávání.

Pane předsedo, vážená sněmovno, děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Organizační výbor určil zpravodajem pro prvé čtení poslance Jiřího Payna, kterého žádám, aby se ujal slova.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, pánové ministři, vážená sněmovno, nebudu zdržovat dlouhou řečí, protože vše podstatné bylo řečeno. Neshledávám žádné důvody pro to, abychom nepřikázali tento tisk také zahraničnímu výboru, který bude oba související tisky, obě předlohy projednávat zároveň. Myslím si, že posoudí politický dopad tohoto kroku pro Českou republiku. Doporučuji přikázání také zahraničnímu výboru.