Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Petře Buzkové. Zvu k řečništi pana ministra spravedlnosti a poslance Jiřího Nováka. Připraví se pan poslanec Jiří Vyvadil.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych poděkoval paní poslankyni Buzkové. I ona totiž dostala před chvilkou nálepku od předkladatele a chovala se nezodpovědně a nepravdivě a věru ani ona nezískala žádné politické body tím, co navrhla a co řekla. Ani já nebudu sbírat žádné politické body, protože se chci chovat zodpovědně a nechci naletět na jakousi tenkou strunku, která svým způsobem vede do pekel.

Úvodem řeknu, že nemohu souhlasit s jednou věcí, a to s tím, že paní poslankyně navrhla, aby tento návrh byl vrácen k dopracování. On totiž dopracovat nelze. Pan poslanec Vyvadil, který bude hovořit po mně, možná potvrdí má slova, že naše trestní řízení je vedeno principem legality a i kdybychom se snažili upřímně tento návrh jakýmkoliv způsobem dopracovat a dát do souladu odůvodnění pana předkladatele dnes s tím, co je v návrhu zákona, tak bychom museli pro tento jediný případ § 187 odst. 1 trestního zákona stanovit princip oportunity, to znamená, že pouze v tomto jediném případě by státní zástupce nebyl povinen vést trestní stíhání proti pachateli takovéhoto trestného činu, ale já se bojím, že už jenom tímto bychom se dopustili přinejmenším legislativního zvěrstva.

Prostě otázka principu a ducha trestního řádu, zda tento trestní řád bude veden zásadou trestní legality nebo zásadou oportunity, to je otázka nikoliv novely zákona, ale otázka rekodifikace trestního řádu.

Chtěl bych říci, že, a to už zde bylo řečeno, podstatou tohoto předloženého návrhu, je rozšíření trestnosti výroby nebo jiného opatření omamné nebo psychotropní látky nebo jejího držení v tom směru, že trestný by měl být i ten, kdo si takovou látku vyrobí nebo jinak opatří pro svoji potřebu.

Důvodová zpráva i pan předkladatel nám před chvíli řekl, že to neznamená automatické uzákonění trestnosti narkomana a já se odvážím tvrdit, že právě opak je pravdou. Podle důvodové zprávy navrhovaná změna má zajistit plnění závazků vyplývajících z článku 36 odst. 1 jednotné Úmluvy o omamných látkách z roku 1961, podle kterého se smluvní strany zavazují učinit opatření nutná k tomu, aby za trestný čin bylo považováno držení drogy bez ohledu na motiv a jejich určení. Musím však též říci, a to nebylo tak přesně před chvílí řečeno, že z autentického komentáře k textu této úmluvy i z později sjednané úmluvy z této oblasti, kterou je Česká republika rovněž vázána, tedy čl. 3 odst. 4 Úmluvy OSN, proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z r. 1988, vyplývá, že smluvní strany mohou podle svého uvážení stanovit, že vedle stíhání a potrestání bude pachatel činu uvedeného v této úmluvě podroben takovým opatřením jako jsou léčba, výchova, postpenitenciální péče, rehabilitace nebo resosializace. Místo stíhání nebo potrestání mohou smluvní státy přijmout jako alternativu uvedená opatření.

Je tedy třeba zdůraznit, že v evropských zemích se v zásadě trestní postih vyúsťující v uložení trestu typických pro trestní řízení za samotné držení drogy pro vlastní potřebu neaplikuje. Pokud je možnost trestního postihu uzákoněna a využívána, je zpravidla provázena jednak tzv. principem oportunity, který umožňuje, aby státní zástupce s odkazem na nedostatek veřejného zájmu trestní stíhání konzumenta drogy pro neúčelnost odložil a jednak je spojena s výše uvedenými opatřeními léčebně rehabilitačními, která si kladou za cíl zbavit takovou osobu její drogové závislosti a zajistit její resocializaci.

Omezování konzumace drog je nepochybně plně odůvodněným požadavkem, který musí prosazovat každý stát, pokud chce zabránit nejen dalšímu rozvoji mezinárodního obchodu s drogami, ale i s tím související trestné činnosti. Je však třeba upozornit na to, že předkládaný návrh zřejmě k dosažení tohoto stavu výrazněji nepřispěje, naopak ve znění, v jakém se navrhuje, může mít i negativní důsledky.

Jak jsem již řekl, naše trestní řízení je ovládáno zásadou legality, z níž se připouští výjimky jen ve zcela omezeném rozsahu. Pokud by do našeho právního řádu a trestního zákona byla zakotvena trestnost přechovávání drogy pro vlastní potřebu, byl by státní zástupce ze zákona povinen každý zjištěný případ trestně stíhat a jen ojediněle by mohl s odkazem na nepatrnou společenskou nebezpečnost jednání trestní stíhání zastavit. U osob závislých na drogách lze předpokládat poměrně vysoké procento recidivy jednání spočívající v přechovávání drog, byť pro vlastní potřebu. I kdyby v prvém případě s odkazem na nedostatek společenské nebezpečnosti trestní stíhání bylo zastaveno a pachateli takového činu bylo uloženo jen ochranné léčení, v případě recidivy nebo maření průběhu léčení, by zpravidla již přicházelo v úvahu uložení trestu, v poslední řadě i nepodmínění trestu odnětí svobody.

I když si to předkladatel nechce připustit, provedení jím navrhované změny by znamenalo, že by bylo jen otázkou času, a to chci zdůraznit, kdy se značná část osob závislých na drogách jen pro tuto závislost ocitne ve výkonu trestu odnětí svobody. To konečně dokazuje i praxe států, které k takovému zdánlivě jednoduchému řešení v minulosti přistoupily. Lze předpokládat, že v prostředí výkonu trestu odnětí svobody by toxikomané negativně působili na ostatní odsouzené a nikoliv naopak.

Kategorická kriminalizace přechovávání drog pro vlastní potřebu s sebou nese i vlastní nebezpečí spočívající v tom, že osoby trpící závislostí na drogách a v případě nezletilých např. i jejich zákonní zástupci, by se obávali vyhledat jakoukoliv lékařskou nebo jinou pomoc z obavy, že jejich závislost na drogách bude odhalena a proti nim bude zahájeno trestní stíhání.

Pokud předkladatel tvrdí, že změna má přispět k potlačení obchodu s drogami, je třeba uvést, že stávající trestní zákon přechovávání drog pro jiného a jejich distribuci plně postihuje. Jinou je samozřejmě otázka dokazování takového činu, ovšem té bychom se nevyhnuli ani při přijetí navrhované změny.

Vláda v současné době připravuje analytický materiál, který by se otázkou drog zabýval komplexně, tedy z hlediska prevence, léčby a konečně i postihu. Tento materiál má být předložen do konce tohoto měsíce. Již nyní lze uvést, že zavedení trestnosti držení drog pro vlastní potřebu vláda nevidí jako základní prostředek své protidrogové politiky. Naopak těžiště vidí v prevenci a v léčebných a resocializačních opatřeních.

Z výše uvedeného hlediska se v rámci připravované rekodifikace trestního práva přistupuje k otázce trestnosti držení drog. Především se navrhuje, aby při obecném zakotvení trestnosti držení drog mohl státní zástupce trestní stíhání nezahájit nebo jej zastavit, jestliže lze mít důvodně za to, že trestní sankci je účelnější a účinnější nahradit uvedenými opatřeními léčebnými, výchovnými, resocializačními a rehabilitačními. Tento postup předpokládá, že státní zástupce by měl možnost trestní stíhání zastavit s odkazem na nedostatek veřejného zájmu, který by byl v zákoně zároveň definován.

V zákoně budou rozšířeny podmínky pro uložení ochranného léčení, aby bylo možno je v případě potřeby ve shora uvedených případech osobám závislým na drogách uložit. V zákoně bude upraven výkon ochranného léčení u osob, kterým by byl současně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody tak, aby výkon tohoto léčení zásadně předcházel vlastní výkon trestu a úspěšnost léčby byla jedním z hledisek pro rozhodování o případném podmíněném propuštění.

Z tohoto stručného výčtu je zřejmé, že zakotvení obecné trestnosti drog musí být, má-li mít smysl, spojené s dalšími úpravami jak trestního zákona, tak i trestního řádu. Tyto změny však předložený návrh neobsahuje a jednoznačně preferuje represivní přístup k osobám závislým na drogách, který se v žádném státě neosvědčil. Dovoluji si proto navrhnout Poslanecké sněmovně, aby tento návrh zákona zamítla. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru spravedlnosti a poslanci Jiřímu Novákovi a zvu k řečništi pana poslance Vyvadila. Po jeho vystoupení se chystám rozpravu zavřít. Prosím, abyste podali přihlášky do rozpravy, pokud tak chcete učinit.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, dámy a pánové, pan ministr měl v podstatě ve všem pravdu, přesto mám zato, že je třeba se nad myšlenkou kolegy Severy zamýšlet. Ale teď nevím, do jaké míry on sám bude sto v určité fázi se zachovat zodpovědně. Mimo vší pochybnost - já jsem tedy, přiznávám, nebyl sto sledovat celé jeho úvodní slovo - ale mimo vší pochybnost text zákona je úplně jinak, než jak on to líčil. Mimo vší pochybnost má pravdu pan ministr, že to zavádí kriminalizaci, o tom není sporu. Na druhé straně sám se domnívám, že by byla možná varianta, a to i naznačil konec konců pan ministr zde už přede mnou, že by bylo možné využít za určité situace ustanovení o účinné lítosti. Nicméně, a to je třeba říci, jde o věc mimořádně závažnou. A já možná zde hovořím pod dojmem toho, že mám 14letou a 13letou dceru a ta 14letá z neznámého důvodu ještě mi věří a sama mi potvrdila, že je jediná ve třídě, která nekouří a také nebere drogy. Teď se možná usmíváte, ale pro mne to bylo alarmující, když mi prostě konstatovala ve 14 letech, že nebere drogy a že už její kolegyně a kolegové asi berou.

Já jsem si vědom prostě se vší vážnosti té problematiky a se vším důrazem říkám na adresu autora, že takhle to být přijato nemůže. A pokud by to autor nepochopil, tak potom by bylo zle. Ale na druhé straně dávám v úvahu do jaké míry nepropustit s touto obrovskou výhradou - a není to jenom názor můj, je to názor asi tří, čtyř kolegů z našeho klubu - do druhého čtení, ale na druhé straně volám potom k výrazné odpovědnosti kolegu Severu, kdyby se toto nepodařilo, že najde tu sílu a že řekne: "Takhle to nejde a já beru návrh zpět."

Pan ministr zde hovořil o určitých úvahách - ty jsou krásné, pane ministře. Jak to, že je tady ještě nemáme, když jsme během volebního období 10x novelizovali trestní zákon nebo trestní řád? Potom zde musejí přicházet takovéto návrhy, nad kterými jsme všichni tak trošku nešťastni.

Čili jinak řečeno - ta moje míra podpory je v tom, že ta filozofie asi ano. Abych byl upřímný, předtím ten návrh, který jsem musel odmítnout "třikrát a dost", tahle filozofie také není úplně špatná, ale bohužel provedení je hrůzné. A toto je stejný případ. Ale zároveň musíte, pane kolego, skutečně prohlásit: "Pokud to nepůjde, vezmu to zpět."

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Jiřímu Vyvadilovi. Hlásí se pan poslanec Janeček, má slovo.

Poslanec Josef Janeček: Jenom několik slov - já se domnívám, že právě absence zákonů, tak jak měly být předloženy, dokazuje, že jsme jednou ze zemí, která je velice výhodná pro distribuci a obchod s drogami. Domnívám se, že by bylo vhodné z toho důvodu, aby tuto normu projednal i výbor pro sociální politiku a zdravotnictví a podávám to jako procedurální návrh.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Josefu Janečkovi, a protože nevidím žádnou další přihlášku do rozpravy, udílím slovo panu poslanci Severovi ještě v rámci rozpravy. Neuzavřel jsem ji.

Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, děkuji za připomínky a v podstatě diskusi o tom, co jsem přednesl. Já už jsem tady ke konci svého slova zmiňoval, že si nedělám iluze o tom, že problematiku vyřešíme jedním zákonem, natož jednoduchým zákonem, ale řekl jsem, že ta diskuse musí být podle mne vedena, abychom hledali ty možnosti řešení a ne jenom samozřejmě v trestnosti držení drogy, ale samozřejmě v návazných oblastech, jaké jsou léčení, resocializace apod.

Velice pozorně jsem vnímal, pane ministře Nováku, vaši květnatou řeč. Problém je v tom, že skutečně já zatím tuto novelu stahovat nebudu. Ale na druhou stranu ujišťuji kolegu doktora Vyvadila, že v případě, že splníte své slovo, které už jste tady několikrát za ty tři roky řekl, že rekodifikace bude zanedlouho, jestliže tady bude, tak já tu novelu samozřejmě se zodpovědností mohu stáhnout, jestliže tam bude zakotveno to, co vy říkáte. Já se totiž domnívám, že byste se neměl bránit diskusi o tomto problému v širším kolektivu, dejme tomu ve výborech, protože jste členem Mezi rezortní komise protidrogové a ta měla splnit 30 principiálních úkolů a z toho jich třetinu nesplnila možná proto, že neměla jasné zadání nebo neměla zcela jasno v té problematice. Myslím si, že diskuse ve výborech před zvládnutím rekodifikace vůbec není na škodu. Vůbec si ale nemyslím, že by to byla cesta do pekel, jestllže s tímto návrhem přicházíme, protože to by v tu chvíli všechny státy v Evropské unii musely být v peklech, ale samozřejmě chápu připomínky, které tady zazněly.

Já jenom ještě řeknu takovou zajímavost. Přechovávání drog pro vlastní potřebu - tady se dohadujeme, jestli může narkoman něco mít pro vlastní potřebu beztrestně, a existuje nařízení vlády 182 z roku 1988, kde se vydávají licence pro vědecká pracoviště a osoby, které s těmito látkami nakládají.

A každá osoba, která pracuje s více než 3 mlg. takové látky, musí projít zkouškami, musí projít licenčním řízením, musí té osobě být 18 let a musí splňovat předpoklady, aby s touto látkou mohla zacházet. To znamená dávám to trochu jako protiargument k tomu, že my v podstatě vycházíme velice vstříc lidem, kteří s drogou nelegálně nakládají.

Na závěr bych chtěl říci asi tolik, že o tuto problematiku se zajímám delší dobu a zodpovědně říkám, že pokud se ukáže v dalších čteních, že tuto novelu nebude možno dopracovat do podoby, kterou bychom si přáli, aby postihovala vše a přitom zabraňovala kriminalizaci, ze které tady je obrovský strach, tak já zodpovědně říkám, že nebudu pokračovat v prosazování něčeho co by neprospělo zlepšení drogové situace u nás. Ale v tuto chvíli trvám na tom, že tato novela musí být na stole, musíme o ní hovořit, protože to je podle mě tlak, pane ministře, na vás, aby vláda skutečně v tomto směru něco začala konkrétního předkládat. Takže já tuto novelu nechávám na stole a věřím, že z toho vzejdou dobré náměty k řešení drogové situace u nás. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Pavlu Severovi, a protože už se nikdo nehlásí do rozpravy, rozpravu uzavírám a předložím vám oba návrhy, které byly v rozpravě vzneseny.

První byl návrh vrátit předlohu k dopracování, další byl návrh předlohu zamítnout.

Předtím vás však všechny odhlašuji, žádám o novou registraci, a jakmile se uskuteční, předložím vám tento návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna vrací předložený návrh navrhovateli k dopracování.

Jde o 140. hlasování na této schůzi. Kdo návrh podporujete, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

140. hlasování skončilo. Ze 127 přítomných bylo 50 pro, 63 proti, návrh nebyl přijat.

Dám hlasovat o dalším návrhu usnesení, který zní:

Poslanecká sněmovna předložený návrh zamítá. 141. hlasování. Kdo tento návrh podporujete, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

141. hlasování skončilo. Ze 131 přítomných bylo 60 pro, 61 proti. Ani tento návrh nebyl přijat.

Zbývá tedy předložit sněmovně tento návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna přikazuje předložený návrh k projednání ústavně právnímu výboru.

142. hlasování. Kdo podporujete tento návrh usnesení, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

142. hlasování skončilo. Ze 131 přítomných bylo 68 pro, 38 proti. Návrh byl přijat.

Ukončili jsme projednávání tohoto bodu a přikročíme k dalšímu. Pan poslanec Dobal si žádá slovo? Má je mít.

Poslanec Viktor Dobal: Pane předsedo, jako zpravodaj vás musím upozornit, že padl ještě jeden návrh, a to návrh pana poslance Janečka, aby zákon byl rovněž přikázán výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

Předseda PSP Milan Uhde: Ano, děkuji za toto upozornění a omlouvám se. Ve 143. hlasování tento návrh poslance Janečka předložím. Zní:

Tento návrh bude přikázán také výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Kdo podporujete tento návrh usnesení, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

143. hlasování skončilo. Ze 129 přítomných 79 pro, 28 proti. I tento návrh byl přijat.

Děkuji panu poslanci Severovi a panu poslanci Dobalovi. Budeme se věnovat bodu 62, jde o

Stanovisko vlády k tomuto tisku a návrhu jsme obdrželi jako tisk 2024/.l. Slova se ujme zástupce navrhovatelů pan poslanec Dalibor Matulka. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, patrně neuniklo vaší pozornosti, že Ústavní soud ČR zrušil v říjnu loňského roku s účinností od 1. ledna příštího roku absolutní zákaz Podnikání politických stran a politických hnutí v té podobě, v jaké byl zakomponován do zákona č. 424/1991 Sb., jeho poslední novelou pod č. 117/1994 Sb. Ústavní soud tak učinil na návrh skupiny poslanců, kteří právem poukazují na některé protiústavní prvky absolutnosti takového zákazu.

Jistě si v zapomínáte, že text zákona 424/1991 Sb., obsahoval rovněž zákaz podnikání politických stran a hnutí, leč zakotvoval z tohoto zákazu určité logické výjimky, umožňující politickým stranám a hnutím plnit své poslání. Ústavní soud pochopitelně nemohl vrátit text zákona do původní podoby. Proto rozhodl o zrušení příslušného protiústavního ustanovení zákona a ponechal přiměřený čas zákonodárnému sboru k přijetí odpovídající novely.

Nyní předložený návrh nesleduje nic jiného než navrácení zákona do původního stavu, tedy opětovné zakotvení zákazu podnikání politických stran s uvedenými výjimkami. Jde tedy o návrh zákona, který procesně i věcně logicky navazuje na nález Ústavního soudu a nikoliv jak nedávno nesprávně uvedla z neznalosti věci ČTK, o otočení nálezu Ústavního soudu v pravý opak.

Když jsme připravovali návrh této novely, dělali jsme to v době, kdy ještě nebyl publikován nález ústavního soudu. V této době jsme také napsali důvodovou zprávu, ale musím z tohoto místa říci, že nikdo nemohl důvodovou zprávu k návrhu této novely zákona napsat lépe, než sám ústavní soud ve svém nálezu. Dovolte, abych z rozsáhlého nálezu ocitoval alespoň některé podstatné části, které by měly mít rozhodující roli pro vaše posouzení. Cituji:

Za prvé, zákaz jakékoli účasti politických stran a politických hnutí na podnikatelské činnosti nemá ani v Ústavě, ani v Listině základních práv a svobod, ani v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy, dostatečnou oporu. Představu formulovanou ve stanovisku Poslanecké sněmovny, že státními příspěvky budou strany zbaveny potřeby získávat další prostředky i účastí na podnikatelské činnosti, pokládá Ústavní soud za jednostrannou.

V problematice financování politických stran v Evropě se potvrzuje, že rostoucí potřeby politických stran vedou jednotlivé strany k trvalé snaze získávat vedle státních příspěvků i pomocí darů a účastí na podnikatelské činnosti nové zdroje svého financování. Z nálezu Ústavního soudu cituji o kousek dále:

Ústavní soud pokládá generelní zrušení účasti politických stran a politických hnutí na podnikání za zásah, který odporuje zásadě přiměřenosti práva v právním státu v tom smyslu, že není opatřením ani vhodným ani nutným k tomu, aby bylo dosaženo cílů, jež si zákonodárce od tohoto opatření slibuje.

Na druhé straně však ani generelní uvolnění jakékoli podnikatelské činnosti politických stran a politických hnutí bez omezení, což by bylo důsledkem event. zrušení celého bodu 24 čl. I zákona 117/1994 Sb., nereflektuje základní směrnice ústavy a zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích, týkající se smyslu a úlohy politických stran demokratické společnosti, ani ustanovení čl. IV, odst. 4 Listiny základních práv a svobod, připouštějící omezení základních práv za předpokladu a také tím, že je šetřeno jejich podstaty a smyslu.

Neomezená účast stran na podnikání by nevyloučila utváření politických stran, jež by se zabývaly více podnikatelskou činností než svým ústavním posláním.

O kousek dále ještě uvedu poslední citát z nálezu Ústavního soudu:

Navrhovatelé se ve svém návrhu na zrušení druhého a třetího odstavce paragrafu 17 citovaného zákona dovolávají dřívějšího ustanovení paragrafu 17, odst. 4 zákona 424/1991 Sb. V tomto ohledu - praví dále nález Ústavního soudu pokládá Ústavní soud návrh skupiny poslanců za opodstatněný. Okamžité zrušení zákazu podnikatelské činnosti by odporovalo principu přiměřenosti v materiálním právním státu, protože užitek plynoucí z tohoto rozhodnutí by mohl být zastíněn nežádoucími důsledky absolutního uvolnění podnikatelské činnosti politických stran a hnutí.

Proto Ústavní soud rozhodl odložit účinnost zrušení paragrafu 17, odst. 2 a odst. 3 zákona 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona 117/1994 Sb., na dostatečně dlouhou dobu, totiž na dobu cca 14 měsíců od vyhlášení tohoto nálezu, aby poskytl Parlamentu ČR čas k přiměřené úpravě rozsahu a mezí pro podnikatelskou činnost politických stran a politických hnutí. Tolik z nálezu Ústavního soudu.

Musím říci, že k námi předloženému návrhu novely zákona o sdružování v politických stranách předložila vláda své nesouhlasné stanovisko. Nehodlám se v tomto úvodním slově tímto vládním stanoviskem zabývat, v případě potřeby se zmíním v závěrečném slově.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás požádal, abyste k předloženému návrhu přistoupili seriózně a umožnili jeho další projednávání v rámci druhého a třetího čtení. Vím, že do 1. ledna příštího roku zbývá ještě spousta času, že tuto novelu by mohla přijmout, neboť jí tak umožnil Ústavní soud svým nálezem, příští sněmovna. Považujeme však za správné, abychom chybu, kterou jsme poslední novelou učinili, také sami napravili. Proto předkládáme návrh této novely již nyní, abychom to stihli ještě v tomto funkčním období. Připadá nám to poctivé.

Závěrem se vám všem omlouvám za skutečnost, že při zpracování důvodové zprávy nám omylem vypadla věta o souladu tohoto návrhu jak s ústavním pořádkem České republiky, tak mezinárodními smlouvami podle článku 10 ústavy. Z obsahu námi navrhované novely i z nálezu Ústavního soudu však vyplývá, jak jste nepochybně zjistil, že tato navrhovaná úprava nejenže není v rozporu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami podle čl. 10, ale naopak současné znění zákona o politických stranách do souladu s ústavním pořádkem a do souladu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 vrací. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Daliboru Matulkovi. Svěřuji slovo poslanci Viktoru Dobalovi, jehož určil organizační výbor za zpravodaje pro první čtení. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, myslím, že pan předkladatel dostatečně zdůvodnil potřebu této novely a především jeho závěrečné slovo, že jestliže tato sněmovna vložila do novely zákona o politických stranách pasáž, která má zjevně protiústavní charakter, tak bude dobře, když to tato sněmovna opraví. Proto si myslím, že návrh, který máte před sebou, sněmovní tisk 2024, nečiní nic jiného, jen vrací de facto zákon do původní podoby, ve které kdysi byl. Myslím, že zde o tomto nemusí být vůbec žádného sporu.

Rád bych se na chvilinku zastavil u stanoviska vlády. To mě značně překvapilo. Nějaký pan ministr zde vykládá o tom, že vláda jedná odpovědně, a zamýšlí se nad věcmi. Nicméně máte před sebou předložený také tisk 2024/1. Můžete mě klidně sledovat. V tomto stručném tisku se dovídáme pár věcí, které spíše patří na jiné místo, ne do parlamentu. Především vláda s tím sice nesouhlasí, ale nabízí, že to udělá sama. Vláda asi zapomněla, že není možné již procedurálně v tomto volebním období, tudíž v jejím funkčním období, takový návrh do parlamentu de facto ani předložit, ledaže by se zase vyhlásil stav legislativní nouze, což, předpokládám, není nutné snad k tomuto činit.

Na druhé straně vláda argumentuje určitými věcmi, a mám pocit, že ten zákon snad ani nečetla, protože se odvolává v první zarážce, kde něco vytýká, na § 4, který je o něčem úplně jiném. Tento paragraf je v podstatě jen o tom, které strany a hnutí jsou zakázané.

Já se domnívám, že máme před sebou návrh novely, který si vyžaduje nález Ústavního soudu, a že bude dobré nepředávat do dalšího volebního období dluhy. Takže si dovolím navrhnout usnesení:

Poslanecká sněmovna přikazuje projednávání návrhu zákona poslanců Dalibora Matulky a dalších na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 117/1994 Sb., ústavně právnímu výboru k projednání.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Viktoru Dobalovi. Otevírám rozpravu. Nemám písemnou přihlášku a nevidím žádnou přihlášku z místa. Proto obecnou rozpravu uzavírám. Konstatuji, že nebyl vznesen návrh ani na vrácení předlohy zpracovateli k dopracování ani návrh na zamítnutí této předlohy.

Proto budeme ve 144. hlasování hlasovat o tomto návrhu usnesení:

Poslanecká sněmovna přikazuje předložený návrh k projednání ústavně právnímu výboru.

Předtím vás však znovu odhlašuji a prosím o novou registraci. Hned potom zahájím 144. hlasování.

Zahájil jsem 144. hlasování. Je věnováno návrhu na přikázání této předlohy k projednání ústavně právnímu výboru.

Kdo podporujete tento návrh, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? 144. hlasování skončilo.

Z 89 přítomných bylo 48 pro, 20 proti. Návrh byl přijat.

Děkuji pánům poslancům Daliboru Matulkovi a Viktoru Dobalovi. Ukončili jsme bod 62. Oznamuji vám, že bod 56. ani následující bod 63., který by teď měl přijít na pořad, není možno projednávat pro nepřítomnost zpravodaje, protože zpravodaj není nahraditelný. Budeme se těmito body zabývat zítra dopoledne.

Na pořadu je 66. bod. Je to

Vládní návrh jsme obdrželi a uvede jej z pověření vlády ministr zahraničních věcí pan Josef Zieleniec. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.