Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Pavel Severa: Pane předsedo, dámy a pánové, jedenácti navrhovateli z pěti politických klubů, opozice i koalice, je vám předkládána novela právní úpravy § 187 odst. 1 trestního zákona č. 140/1961 Sb.

Důvody pro přijetí této úpravy trestního zákona jsou uvedeny v důvodové zprávě. Dovolím si vám podat ještě další informace, které stojí za zvážení projednávání této novely. (Předsedající: Paní poslankyně a páni poslanci, prosím o klid.)

Dovolím si hned na počátku tvrdit, že se nejedná o právní úpravu, která by vedla ke kriminalizaci. Důvody tohoto tvrzení uvedu později.

Dovolím si také tvrdit hned na počátku, že navrhovaná úprava má zejména preventivní charakter působení, což také později se pokusím vysvětlit. Dovolím si také hned na počátku tvrdit, že se v žádném případě nejedná o polemiku mezi dvěma stranami, z nichž jedna je údajně pro postihování narkomanů, tedy nemocných lidí a vyšší úlohu státu, a druhá pro tzv. humánnější cestu, řešení a přístup k narkomanovi. Takto tento spor skutečně nestojí. V prvé řadě si budu všímat právních důvodů pro řešení této záležitosti.

Mohli bychom tento spor zúžit čistě na pragmatickou rovinu lékařského přístupu, kdy narkomana chápeme výhradně jako oběť či nemocnou osobu, avšak tento přístup naprosto nedostatečně bere na vědomí uznávanou kriminologickou a praxí potvrzenou tezi, že mezi užíváním drog a trestnou činností můžeme dát téměř rovnítko.

Obecně určitě není sporu o tom, zda a jak stíhat obchodování s drogami. Problémem v současné situaci však je, že v České republice je legální užívání a držení drogy pro vlastní potřebu.

Zkušenosti ze zemí Evropské unie ukazují, že legalizace užívání a držení drogy pro vlastní potřebu vede k nekontrolovanému šíření drog zejména mezi mládeží. A není také náhoda, že právě mezi mládeží jsou získáváni nejen další konzumenti, ale samozřejmě i dealeři. Pokud občan používá nebo má u sebe věc, která pochází z trestné činnosti a tato skutečnost je mu známa, dopouští se trestného činu. A zde je první otázka - zda stav držení drogy nemá být společensky označen za stav negativní, protože každý musí vědět, že droga pochází z trestné činnosti, protože její nelegální dovoz či výroba jsou trestnými činy. Tím, že společnost vyjádří svůj postoj k držení drogy jako negativní, automaticky neznamená znovu opakuji, automaticky neznamená, že vždy osoba bude trestána. To samozřejmě právníci, kterých je tady dostatek, velice dobře vědí, že mezi trestností a potrestáním je velice mnoho důkazů a úkonů, které potvrdí, že člověk naplnil skutkovou podstatu trestného činu, naplnil společenskou nebezpečnost trestného činu a na základě toho je zvažováno, jaký trest by mu měl být vyměřen.

Jaké jsou argumenty pro uzákonění trestnosti držení drogy? Mezinárodním právním základem pro harmonizaci řešení drogové problematiky jsou úmluvy Organizace Spojených národů o drogách. Je to zejména Jednotná úmluva o omamných látkách z roku 1961, Úmluva o psychotropních látkách z roku 1971 a nejaktuálnější Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988. Česká republika je těmito úmluvami přímo vázána, neboť jsou součástí jejího právního řádu. Zde odkazuji na sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 462/1991, o Úmluvě OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami.

Je důležité také zmínit důležitý dokument Rady Evropy, kterým je závěrečné prohlášení Druhé panevropské konference ministrů a vládních činitelů států Rady Evropy a představitelů Komise Evropských společenství o problémech nedovoleného zneužívání drog, která se konala ve Štrasburku v roce 1994. V tomto dokumentu je mimo jiné zdůrazněna "rozhodná podpora tomu, aby při respektování základních práv narkomanů a s důrazem na prevenci, léčbu a resocializaci narkomanů státy nelegalizovaly nezákonnou konzumaci drog". Zdůrazňuje se zde, že spolupráce a koordinace mezi trestním justičním systémem a sociální a zdravotní péčí je velice důležitým rysem účinné politiky pro snížení drogové závislosti a s tím související kriminality. Jinými slovy řečeno - není možné legalizovat konzumaci a držení drog, ale řešení nespočívá pouze v trestním postihu, ale v možnostech a nabídce sociální a zdravotní péče, tj. držení drogy má být trestné, ale konzument - chcete-li narkoman - není tím automaticky trestán.

Tento přístup k narkomanům byl řešen a diskutován v rámci aktivit Rady Evropy na semináři skupiny Pompidou o alternativních opatřeních trestu odnětí svobody pro pachatele zneužívající drogy, který se konal ve dnech 7. až 9. listopadu 1994 zde v Praze. Tohoto semináře se zúčastnili odborníci Rady Evropy z několika států, odborníci z různých českých resortů a institucí, zabývající se přímo nebo nepřímo touto problematikou. V závěrečném dokumentu se účastníci tohoto semináře shodli, že do našeho trestního zákona má být zakotvena možnost stíhání nezákonného držení drogy rovněž pro sebe s tím, že trestnost takového jednání by neměla nezbytně vést k uvěznění narkomanů a že je nezbytné více v praxi rozvinout systém alternativních opatření v souladu s tzv. úmluvami OSN o drogách.

Zde je také nutno zdůraznit další problém, kterým je požadavek Evropské unie, aby právní předpisy České republiky byly kompatibilní s právními předpisy Evropského společenství a v neposlední řadě i požadavek na postupnou harmonizaci celkové naší legislativy s právním řádem zemí Evropské unie. Při řešení problému drog Evropská unie vychází z akceptace mezinárodních úmluv v otázce stíhatelnosti držení drogy při respektování vyváženosti aplikace alternativních opatření vůči uvěznění pachatele, a to zejména citlivě narkomana.

O aktuálnosti a důležitosti řešení drogové problematiky na evropské úrovni svědčí taktéž výzva obsažená v dokumentu Berlínské deklarace o prohloubení spolupráce při potírání drogové kriminality a organizovaného zločinu v Evropě ze dne 12. září 1994, kde jsou účastnické země střední a východní Evropy vyzvány, aby usilovaly o co nejvyšší stupeň kompatibility trestních opatření a pravidel trestního řízení a ratifikovaly v co nejbližší době úmluvy OSN o narkotických drogách, pokud tak již neučinily. Česká republika tak již sice učinila, jak je výše uvedeno, ale na druhou stranu je nutno přiznat, že tyto úmluvy OSN o drogách do svého právního řádu dosud plně neimplikovala včetně otázky držení drogy pro vlastní potřebu či vlastní spotřebu, konzumaci. V tomto směru Česká republika tedy neplní podepsané úmluvy OSN o drogách.

V souvislosti s postihem se v čl. 38 Jednotné úmluvy z roku 1961 stranám doporučuje, aby věnovaly zvláštní pozornost opatřením, směřujícím k léčení a lékařským ošetřením poživačům drog a zajištění jejich rehabilitace. Rovněž čl. 14 Protokolu o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961 reaguje na skutečnost, že trestného činu nedovoleného obchodu se mohou dopustit též osoby závislé na omamné látce, a proto se připouští možnost, aby namísto výroku o vině a trestu, popř. současně, byly tyto osoby podrobeny léčení, výchově, doléčení, rehabilitaci či resocializaci. Proto státy, tzn. strany úmluvy, mohou stanovit, že

a) vedle stíhání a potrestání bude pachatel podroben takovým opatřením, jako jsou léčba, výchova, postpenitenciární péče, rehabilitace anebo resocializace,

b) státy přijmou jako alternativu vedle stíhání či potrestání taková opatření, jako jsou výchova, rehabilitace čl resocializace, jakož i - je-li pachatel poživatelem drogy - léčbu a postpenitenciární péči,

c) místo stíhání nebo potrestání za trestný čin přijmou opatření pro léčbu, výchovu, postpenitenciární péči, rehabilitaci či resocializaci pachatele.

Jedním z nejdůležitějších závazků je čl. 33 Jednotné úmluvy z roku 1961, který zakazuje - vyloženě zakazuje státům, které se připojily k těmto úmluvám, povolit držbu drog jinak, než na základě uděleného práva, tj. na základě licence k výrobě, prodeji, dovozu atd. Opětovně bylo v úmluvě OSN z roku 1971 zdůrazněno, že se předmětné články o držení drogy týkají zejména držení látek drogově závislými osobami, a to i v malých množstvích, neboť jim tyto látky totiž nebyly předepsány lékařem a nebyly vydány k tomu zplnomocněnou osobou.

Z těchto úmluv je zřejmé, že vyžadují zakotvení trestnosti držení drogy do právního řádu, ale signatářské země nejsou striktně vázány stíhat a trestat nezákonné držení drog pouze tehdy, jedná-li se o jejich držení pro osobní potřebu, neboť tyto případy nejsou považovány za závažný trestný čin. Zároveň se tím však strany zavazují, že přijmou legislativní a správní opatření mj. k tomu, aby omezily použití a přechovávání omamných látek výlučně pro lékařské a vědecké účely. Strany tedy nemusí považovat případy držení drogy pro osobní účely za závažný trestný čin ve smyslu čl. 36 odst. 1 Jednotné úmluvy z r. 1961 a mohou zvolit aplikaci mírnějších trestů, jako jsou pokuty nebo výtka.

Vyspělé evropské státy, s výjimkou Španělska, mají ve svém trestním řádu zakotvenu trestnost držení drogy, ale jednotlivé státy se liší mírou benevolence trestního postihu v individuálních případech. Obecně však všechny tyto státy tímto ustanovením o trestnosti držení drogy dávají zřetelně najevo preventivní signál, že droga není nic normálního, droga je něco, co společnost nevítá. Droga je zřejmě něco, co zde bylo a bude, ale společnost je ochotna se s tímto faktem vyrovnat a do určitých mezí ho tolerovat, avšak v žádném případě ho nepodporovat.

Velmi často se jako příklad liberálního přístupu k řešení drogové problematiky uvádí Nizozemí. V právním řádu Nizozemí je obsažena trestnost a postih za držení drog za účelem jejich užívání, konzumace, avšak přístup soudů v praxi je velice individuální a vůči narkomanům velice benevolentní. Je třeba si v této souvislosti uvědomit, že ani Nizozemí si nedovolilo zakotvit z preventivních důvodů beztrestnost držení drogy pro vlastní konzumaci.

A stejně tak jednotlivé státy vyhodnocují výsledky protidrogového úsilí a stanoví míru tolerance v soudní praxi a na základě stavu drogové scény vycházejí více či méně vstříc umírněnějším názorům odpůrců prohibice.

Pro informaci uvedu, jak jednotlivé státy postihují držení drogy. Zákonodárství Francie a Švédska postihuje jakékoliv nezákonné držení drog, uložené sankce a tresty nepřihlížejí k motivům jejich držení. To znamená, že je to postihováno jako obchod s drogou. Také Belgie a Dánsko postihují držení omamných a psychotropních látek pro vlastní potřebu stejně jako obchod s těmito omamnými a psychotropními látkami. Uvedu jen pro zajímavost, že v Holandsku i ona povolená marihuana a hašiš jsou stíhány třemi měsíci odnětí svobody, u tvrdších drog je to až rok. V Irsku je to až 7 let, v Itálii podle druhu drogy a množství drogy je to od 4 do 6 let, v Lucembursku až 5 let, v Německu do 4 let, v Portugalsku až do jednoho roku a v Řecku je stíháno držení drogy do 5 let trestu odnětí svobody. Velká Británie se v tomto odlišuje, ta nestíhá držení drogy jako takové, ale stíhá držení prekursoru, což je polotovar. Je to v podstatě část suroviny, ze které se vyrábí droga, a to znamená, že vždy stíhá toho, kdo má drogu, protože droga vždy obsahuje prekursor a Velká Británie má odstupňování až do 7 let odnětí svobody. Dá se říci, že Británie je v tom ještě přísnější, protože vždy v droze musí být obsažen prekursor, takže je možno to trestat vždy.

Inspirací pro nás může být německý přístup k řešení této problematiky, který vychází ze zásady, že občan nemá být trestán za to, když si sám způsobí újmu na zdraví. Konzumace drog v Německu není tedy trestná. Trestné je ale získávání a držení drogy bez ohledu na účel, pro nějž někdo drogy získává nebo je má v držení. Proto německé soudy citlivě ukládají místo sankcí alternativní opatření včetně možnosti soudu trest odložit, pokud se ukáže, že narkoman je ochoten se podrobit ústavnímu léčení. Držení drog je v Německu trestné, neznamená to však vždy trestní postih.

Zajímavá je ale také informace z německého Drogen Report, že 98% lidí je později trestáno za naprosto jiný trestný čin, který nesouvisí s drogami. To znamená, že zde se jasně ukazuje, že pokud včas není zachycena drobná kriminalita, která souvisí s drogami, tak se tato méně nebezpečná kriminalita přelévá do kriminality závažné, to znamená pozdější loupeže, případně vraždy a další závažné trestné činy.

V tisku se nedávno objevila zmínka o tom, že Německo korigovalo německé zákony liberálnějším směrem. Obhájci liberálních přístupů ovšem nemají vůbec pravdu v tom, že je to liberálnějším směrem. Pravdivá informace je tato. Spolkový sněm skutečně rozhodl, že v Německu se bude opět moci pěstovat konopí. Bylo legalizováno pěstování rostliny konopí s menším obsahem omamné látky. Tato rostlina je totiž pěstována pro svoji vlákninu, ale pěstování indického konopí je nadále zakázáno. Pěstitelé jsou povinni sdělovat všechny údaje, to je o druhu použitého konopí, o oseté ploše, a jimi pěstovaná rostlina bude kontrolována průběžně na obsah halucinogenních látek.

Legislativní řešení otázky držení drog v České republice je předmětem zásadní kritiky, ale i určitých obav ze strany zahraničních odborníků ať již z OSN či Rady Evropy. Již v r. 1993 uvádí renomovaný expert OSN UNDCP Bernard Leroy ve své zprávě po jednání o této problematice v České republice, že české zákony neodpovídají požadavkům vyplývajícím z Úmluvy OSN proti drogám z r. 1988, které se týkají postupu při přijímání opatření a možnosti obvinění osob. Dále ve své zprávě považuje za nejvhodnější přijmout příslušná opatření, která jsou stanovena v tzv. úmluvách OSN o drogách s tím, že nelegální užívání drog by mělo být na území české republiky zakázáno. Výslovně ve své zprávě tento expert OSN uvádí, že v rozporu s požadavkem mezinárodních úmluv ukládá česká legislativa represivním složkám prokázat, že se jedná při držení drogy o obchod s drogami.

Rovněž při zjištění kultur canabisu (zde bych upozornil na to, že canabis indický a český jsou naprosto rozdílné, kdy český canabis obsahuje až desetkrát více škodlivých látek než indický) musí u nás policie prokázat úmysl použít tyto rostliny pro výrobu drog a prokázat nebezpečnost tohoto jednání. Přitom je ve zprávě zdůrazněno, že takováto opatření, která neodpovídají v žádném případě požadavkům mezinárodního práva, komplikují úspěšnost práce policie a vycházejí vstříc obchodníkům s drogami, kteří jsou si velice dobře vědomi výhod, které jim přináší využívání České republiky jako centra evropského obchodu.

Česká republika je těmito fakty ve světě prezentována, České republice je vytýkáno, že neplní úmluvy OSN o drogách, které podepsala a Česká republika je zejména kritizována za to, že její území je jedním z nejvhodnějších míst pro evropský obchod s drogami.

Jsem si vědom toho, že s tímto postupem souvisí i daleko více aspektů, jako je např. kapacita zdravotních a resocializačních středisek, sociálních sítí na okresních úrovních, personální i organizační zajištění apod.

Na principiální otázku, kterou jsem tady na začátku řekl, to je, zda má Česká republika povinnost z hlediska svých mezinárodních závazků uzákonit zásadu trestnosti držení drogy pro sebe, je však jediná možná odpověď: ano.

Já se omlouvám, že moje řeč je trochu delší, ale vím, že mnozí poslanci, se kterými jsem se setkal, se této problematice nevěnují. Chci informace podat komplexně, jak je to podle mého názoru nutné, aby měli ke svému rozhodování dostatek informací.

Dále vás ujišťuji, že se v žádném případě nepokládám za zastánce kopírování postupů ze zahraničí, pokud je nepovažuji za správné. Z mnoha postupů z mnoha zemí se můžeme poučit a použít to, co je pro specifickou situaci naší drogové scény nejvhodnější. To je naše výhoda. Naší nevýhodou ovšem je, že stále ztrácíme čas a čas pracuje velmi těžce proti nám. O návrzích řešení musíme velice zodpovědně diskutovat, nikoliv je okamžitě zatracovat s tím, že neřeší vše. Nikdy nebudeme mít tuto problematiku na 100% vyřešenou.

Velice často slyším argument, že bychom měli zvolit např. způsob řešení drogové problematiky jako v Holandsku. Je nepravdivě uváděno, že Holandsko svým liberálním přístupem situaci vyřešilo. To totiž v žádném případě pravda není. Holandsko je ve velmi složité situaci, kdy je těžké volit další postup. Stav drogové scény v Amsterodamu v minulém roce v létě, kdy zde vrcholí tzv. drogová turistika z celého světa, musel být řešen i za pomoci vojska a námořní pěchoty. Je zcela zřetelné, že Holandsko svoji liberální politiku rychle opouští. Kavárny, kde bylo povoleno kouření hašiše, jsou zavírány, protože oficiálně se tam kouřil hašiš, ale paralelně tyto kavárny sloužily k obchodu s heroinem.

Opět zde připomínám, že i Nizozemí ve svých zákonech považuje držení drogy pro sebe za trestné. Nizozemí je příkladem více benevolentního přístupu k narkomanům, který jak se domnívám - snad nebudeme chtít napodobovat.

Přiznám se, že jsem očekával výhrady k navrhované novele ze strany části lidí, kteří pracují s drogově závislými a jsou nakloněni liberálnějšímu přístupu. Dosti ale nechápu hysterii, která se rozpoutala místo diskuse. Jsem si totiž jist, že v zásadní věci nejsme vůbec v rozporu. Pokud těmto osobám jde o řešení drogového problému.

To je preventivním působením se pokusit zastavit nárůst počtu drogově závislých, pomoci již nemocným narkomanům a stíhat a trestat obchodníky s drogami. Pokud se se mnou shodnou na těchto cílech, potom vůbec nechápu jejich argumenty laciného populismu, že se snažím kriminalizovat mladé lidi. To odmítám a tvrdím, že opak je pravdou.

V § 187 je řečeno, že trestem může být za držení drogy nebo navrhuji, aby mohlo být trestem - odnětí svobody až na tři léta nebo peněžitý trest. Každý právník znalý trestního práva velmi dobře ví, že při trestních sazbách do pěti let je možno zvolit také trest alternativní. Já zde uvedu pro přehled dosud platné alternativní tresty.

Je to: uložení pokuty, propadnutí majetku nebo věci, zabrání věci, podmínečné odsouzení za současného uložení ochranného léčení, dále institut upuštění od potrestání v případě, že pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti a soud má za to, že ochranné léčení, které zároveň ukládá, zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe než trest. Dalšími alternativními tresty jsou: snížení trestu pod dolní hranici v případě pachatele, kterému bylo současně uloženo ochranné léčení a soud to uzná za potřebné. Též k těmto opatřením můžeme ještě přidat zákaz činnosti a zákaz pobytu, popř. aplikaci trestu veřejně prospěšných prací, podmíněné zastavení trestního stíhání nebo ochrannou výchovu u osob mladistvých.

Z těchto důvodů proto vůbec nechápu argumentaci, že by osoba držící drogu byla okamžitě vězněna, když existuje nejen peněžitý trest, ale i 11 alternativních opatření. A musím zdůraznit, že vůbec v drtivé většině nedojde k naplnění kritérií pro naplnění trestnosti, to znamená skutkové podstaty trestného činu a společenské nebezpečnosti trestného činu. Pokud nebudou splněna tato kritéria, tak není vůbec zahájeno trestní stíhání nebo je stíhání zastaveno. Zde mám na mysli zejména existující princip oportunity při aplikaci trestního práva, tzn. že do vězení se skutečně dostane člověk jen za závažné porušení zákona při splnění skutkové podstaty a společenské nebezpečnosti. Jedná se zejména o obchodníky s drogou. Proto argumentace, že dojde ke kriminalizaci středoškoláka s jednou dávkou drogy je dle mého soudu nesmyslná. Společenská nebezpečnost je tak zanedbatelná, že nebude vůbec zahájeno trestní stíhání, droga mu bude pouze odebrána a budou vyrozuměni rodiče, což lze obojí považovat za pozitivní působení.

Proto opět zdůrazňuji, že je velice nepravdivé a nezodpovědné tvrzení, že tato změna zákona znamená kriminalizaci mládeže. Řekl jsem, že opak je pravdou.

Pokud bychom přijali další možnosti alternativních a administrativních trestů, otevřelo by to možnost podchytit ještě daleko větší část postižené populace a této části drogově závislých pomoci. Je zcela jasné, že podchycení a systematická péče o drogově závislé je nutná vzhledem k úzké provázanosti s problémem viru HIV - AIDS. Nikdo - alespoň hovořím za sebe - nechce narkomany, tj. osoby nemocné, za jejich nemoc trestat, avšak dovoluji si tvrdit, že tato anonymní menšina nemá právo problém zhoršovat, zvětšovat a s drogami navíc obchodovat. Chceme narkomany dle mého soudu léčit, chceme pro jejich léčbu vyčlenit nemalé finanční prostředky, ale musíme také chtít, aby narkomani naopak přijali i určitá pravidla, za kterých je stát ochoten jejich stav tolerovat a schopen jim pomáhat. Jinak narkomanům stát pomoci nemůže, protože bez pravidel to není reálné. Stát to zkrátka nezvládne. Jako malý příklad lze uvést i další problém, to je hepatitidu, protože při skutečnosti, že skoro 60% zachycených narkomanů v České republice a 90% v Praze - udává se - užívá drogy nitrožilně, tak by při zanedbání a neexistenci pravidel toto mohlo brzy zapříčinit epidemii.

Proto trest za užívání a držení drogy následuje až po využití všech alternativních a administrativních opatření. Šířka dopadu tohoto zákona bude mít pozitivní vliv na finanční prostředky v oblasti zdravotnictví a sociálních věcí. Zabrání tomu, aby většina narkomanů se objevila až tehdy, kdy jejich organismus je drogou zdevastován, psychický a fyzický stav vyžaduje daleko náročnější rehabilitaci a resocializaci než v případě podchyceni narkomana v raném stadiu drogové závislosti. Samozřejmě ještě méně nákladná než včasná léčba jj prevence, ale o tom myslím není vůbec sporu.

Dámy a pánové, stejně jako vy ani já si nepřeji trestání prvokonzumentů či závislých osob na drogách, které jsou již potrestány svou závislostí. V žádném případě nechci trestat, jak je často uváděno v médiích, nerozvážného školáka, který poprvé chtěl z klukoviny vyzkoušet drogu. Na tohoto školáka trest dle mého soudu nedopadne, pokud to zároveň nebude dealer drog a nebude mít problémy s drogami ve více případech. Jsem ale přesvědčen o tom, že onomu nerozvážnému školákovi musíme zřetelně dát signál, že případné přátelství s drogou není dobré ani pro něho ani pro jeho okolí. Tento signál podle mě zřetelně chybí.

O tom, že tento signál zřetelně chybí, svědčí i nárůst spáchaných případů mladistvých, kteří droby vyráběli či dováželi. Teď vůbec nehovořím o tom, že drogu jen drželi. Jsou to případy, kdy drogu - a skutečně se to prokázalo - i vyráběli nebo dováželi. Tento nárůst případů v roce 1994 - 95 je o 1046%. O čem svědčí tento 10násobný nárůst? Svědčí totiž o tom, že mládež nemá od společnosti vyjádřen jasný postoj k drogám. Mladým lidem není jasně řečeno, že normální je drogu nemít, drogu neužívat a mládež se chová tedy jinak.

Stále opakujeme, že primární je prevence, výchova v rodině. Ano, ale vůbec nezávidím rodičům, kteří mají vysvětlovat svému dítěti, že drogu by mělo odmítnout, když společně vidí v televizi redaktora říkat, že drogy tu byly a budou a přitom vidí vedle redaktora kouřit narkomana marihuanu. V televizi se kouří marihuana. To dítě samozřejmě vnímá informaci z média pozitivně, protože nepředpokládá, že by v médiích bylo prezentováno něco špatného a škodlivého. Těžko to rodič asi vysvětluje, velice těžko.

Mnohokrát jsem také zaslechl námitku, že nedokážeme posoudit lékařskými postupy stav narkomana. Toto tvrzení musím také odmítnout. Při podrobnější diskusi je možno totiž zjistit, že z rozboru krve, moče či vlasů jsou dostatečné možnosti pro zjištění přítomnosti či užití drog dlouhodobě či krátkodobě. O tom bychom mohli hovořit při případné podrobnější rozpravě.

Dámy a pánové, je zde několik možností, jak naložíme s tímto návrhem zákona. První možností je zamítnout tuto předlohu, druhou možností je vrátit tento návrh k dopracování. Obě možnosti vzhledem ke krátkosti času však znamenají totéž. Neřešení tohoto problému a odsunutí diskuse o možných řešeních opět o další rok. Co znamená rok na drogové scéně, jsem dokumentovat na jednom čísle desetinásobného nárůstu. Já se domnívám, že za daleko prospěšnější bych považoval možnost diskuse nad tímto zákonem, možnost diskuse o celém tomto problému. V žádném případě se nebráním já ani ostatní navrhovatelé dalším návrhům a dalším doplněním navržené novely zákona. Vím, že v současné době je zpracováván vládní materiál o současné situaci v drogové problematice, vím, že v následujícím týdnu by se mělo konat společné zasedání výboru branně bezpečnostního a výboru pro sociální politiku a zdravotnictví k problematice drog.

Zcela určitě nalezneme ještě další návrhy a náměty k diskusi. Očekávám však diskusi odbornou, očekávám diskusi, která bude hledat řešení. Očekávám, že tato diskuse může přinést mnoho námětů k řešení v blízké i daleké budoucnosti.

Skutečně si nedělám iluze, že jsme schopni řešit okamžitě všechny problémy, ale za velice nešťastné bych považoval problém vůbec nediskutovat a neřešit.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Omlouvám se za délku mého slova. Domnívám se, že je to v současné době nutné.

Předseda PSP Milan Uhde: Organizační výbor určil zpravodajem pro prvé čtení pana poslance Jiřího Bílého, ten však není přítomen. Proto jsem použil svého práva, které ml dává zákon o jednacím řádu, a pověřil jsem funkcí zpravodaje pana poslance Viktora Dobala. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, pan poslanec navrhovatel dlouze zdůvodnil velmi kratičkou novelu. Nicméně i když novela je velmi krátká, zajisté vzbudila a rozbouřila hladinu v odborných i jiných kruzích v diskusích na téma zajisté velmi závažné, a to je téma drog.

Smyslem prvního čtení není nutné, abychom zde tento problém diskutovali do detailu. Snad smyslem prvního čtení je se rozhodnout, zda téma je relevantní, jestli předložený návrh směřuje k nějakému řešení - a dovolím si tvrdit, že směřuje, byť velmi vyhraněnému.

Naprosto souhlasím se závěrečnými slovy pana navrhovatele, která směřovala k tomu, že diskuse o tomto problému, o problému, jak se vypořádat s trestnou činností nebo s omezením nebezpečí, které z drogové závislosti v této zemi plyne, je téma, které do parlamentu patří a má zde proběhnout. Proto jako zpravodaj tohoto zákona si dovolím navrhnout usnesení, které bude směřovat k tomu, že Poslanecká sněmovna přikazuje sněmovní tisk 2026 - návrh poslanců Pavla Severy a dalších na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1991 Sb., trestní zákon, v platném znění, k projednání ústavně právnímu výboru. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Viktoru Dobalovi. Otevírám obecnou rozpravu a oznamuji, že se do ní přihlásili pan poslanec Jan Navrátil, paní poslankyně Petra Buzková, dále pan ministr spravedlnosti Jiří Novák, poslanec Jiří Vyvadil. Pan ministr netrvá na přednostním pořadí, a proto zvu k řečništi pana poslance Jana Navrátila, připraví se paní poslankyně Petra Buzková.

Poslanec Jan Navrátil: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, návrh poslance Pavla Severy a dalších - předložený Poslanecké sněmovně jako tisk 2026 představuje na první pohled drobnou změnu trestního zákona, která se však týká velmi závažného společenského problému, problému nelegální výroby, obchodu a šíření omamných a psychotropních látek ve vazbě na možnost trestního postihu.

Po roce 1989 došlo k prudkému nárůstu zneužívání drog. ČSFR a po 1. 1. 1993 Česká republika se stala z tranzitní země do značné míry zemí cílovou, a to přesto, že v současné době jsou nejvíce zneužívány drogy převážně z domácí produkce.

Ač Česká republika ratifikovala všechny mezinárodní úmluvy týkající se omamných a psychotropních látek a jejich nedovoleného obchodu, včetně Úmluvy OSN z 20. 12. 1988, která vstoupila v České republice v platnost dnem 2. září 1992, ustanovení právních norem, které tuto oblast upravují, požadavkům těchto úmluv neodpovídají. V pojetí dnes platné právní úpravy obsažené zejména v trestním zákoně se totiž vychází z předpokladu, že držení drogy bez ohledu na množství má vazbu s jejím užitím a nikoli vazbu s nezákonným obchodem. Tato aplikace je v rozporu s pojetím výše citovaných mezinárodních úmluv. Orgány činné v trestním řízení totiž musí v každém případě dokazovat, že se jedná o nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami.

Další důvody vztahující se k této problematice a činnosti orgánů činných v trestním řízení tu velmi podrobně zdůvodnil předkladatel poslanec Severa.

Již zmíněná úmluva OSN však zavazuje státy k trestnímu stíhání prodeje a držení omamných a psychotropních látek a substancí včetně osobní spotřeby. Na druhé straně je však třeba vážit i veškeré důsledky, které by na základě takovéhoto jednostranného represivního řešení mohly vzniknout. Zcela jednoznačně však odmítám názory na legalizaci drog a jejich dělení na drogy měkké a tvrdé.

V návrhu poslance Severy je obsažena možnost postihu i pouličního prodejce, u kterého bude zjištěna jediná dávka. Podle mého názoru tak směřuje zcela jednoznačně tento návrh k rozbití sítě prodejců, kteří jsou v současné době ve většině případů beztrestní. Přitom právě síť těchto prodejců je u této formy trestné činnosti nezbytná.

Na druhé straně však ani velmi podrobný výklad nerozptýlil mé obavy ze zbytečného postihu náhodných uživatelů nebo narkomanů závislých na droze. Tento nedostatek v řešení problému lze však podle mého přesvědčení odstranit při projednávání v přikázaném výboru nebo při druhém čtení. Jde mi zejména o řešení, které by stanovilo podmínky vylučující trestnost tohoto jinak protiprávního jednání. Tato úvaha však spíše patří do rozpravy v rámci druhého čtení.

Protože nechci opakovat argumenty, se kterými bych se připojil k důvodům, které vedou k podpoře tohoto návrhu zákona, mohl bych v tomto okamžiku skončit. Z úst povolaných odborníků několikrát zaznělo, že České republice v případě řešení problematiky nelegální výroby, obchodu a šíření omamných a psychotropních látek ujíždí vlak včetně vazby na spotřebu těchto látek. Já tento vlak slyším. Tento názor je zároveň i stanoviskem poslaneckého klubu KSCM, který tuto předlohu pro druhé čtení předloží. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Janu Navrátilovi. Zvu k řečništi paní poslankyni Petru Buzkovou. Připraví se pan ministr spravedlnosti a poslanec Jiří Novák.

Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, důvodová zpráva k novele trestního zákona navrhované poslancem Pavlem Severou a dalšími je podle mého názoru asi nejvážnějším argumentem proti přijetí této novely. Navrhovatelé jsou zřejmě přesvědčeni, že jejich novela by vedla k jakési morální kvalifikaci držení drogy a že by uložila soudcům ukládat alternativní formy trestu - rozumím-li kolegům dobře analogické soudně nařízenému ústavnímu léčení. Není to však pravda.

Tato novela ukládá soudcům povinnost odsoudit toho, kdo by držel drogu, k odnětí svobody do tří let či jej potrestat peněžitou pokutou. Pouze to, nic jiného.

Smutnou ironií je, že právě u těch skupin, o které panu poslanci Severovi podle jeho tvrzení nejvíce jde, je forma peněžitého trestu vesměs vyloučena, protože nemají vlastní příjem. Řekněme si to jasně - jediným výsledkem navrhované novely by byla nutnost odsoudit za držení jakéhokoli množství drogy.

Navrhovaná novela navíc stírá ve značné míře rozdíl mezi konzumentem a dealerem, staví obě skupiny na stejnou úroveň. Případná deklarovaná tolerance zákona vůči narkomanům by musela být zcela subjektivní záležitostí represivních orgánů, tedy zvůlí, byť zvůlí pozitivní.

Nevyhýbám se diskusi o současné trestní úpravě a osobně se domnívám, že jeden z důvodů, proč se mohou zdát potřebné takové návrhy jako je tento, spočívá v nedostatečnosti současné úpravy. Potřebujeme novelu trestního zákona tak, aby soudce mohl rozlišovat mezi držením drogy pro vlastní potřebu a mezi držením většího množství drogy a právě to druhá postihovat. Avšak tuto úpravu nemůžeme nahradit novelou, která je formálně špatná a která chce něco jiného, než co fakticky uzákoňuje.

Proto vás, milí kolegové, poslanci, prosím, nepřijímejme tuto novelu, ale veďme v patrnosti ožehavý problém, který chtěla řešit. Z těchto důvodů navrhuji Poslanecké sněmovně, aby návrh tohoto zákona byl vrácen předkladatelům k dopracování.