Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Emil Jaroš: Všem se omlouvám. Beru tento návrh zákona zpět.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano. Tím pádem nemusíme hlasovat a můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je

Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1981 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 1981/1.

Slovo má pan poslanec Janeček, který jako zástupce navrhovatelů návrh odůvodní.

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, návrh zákona, který je předložen, zřejmě není novelou, která odstraňuje nějaké pouhé nedorozumění, nebo legislativní opomenutí. K tomuto názoru je možno přistoupit po přečtení různých stanovisek kompetentních orgánů v tisku a je zřejmé, že se jedná o určitý názorový střet, o podobu transformace sociální sféry. Je to střet mezi tím, zda budeme preferovat spíš oblast lůžkovou nebo zda-li se vydáme směrem modernějším, tedy budeme podporovat spíš služby.

Je zřejmé, že tento střet je o to intenzivnější, oč blíže je daný problém v rodině. A to intenzivnější, o co více se zde jedná o rodinné hodnoty. Je zřejmé, že konzervativní smýšlení podporuje rodinu, která se chce starat o své bezmocné nebo převážně bezmocné členy. Zatímco liberální pojetí říká, že takovéto rodině pomůžeme až v tom okamžiku, kdy ona sama dále nemůže, je zřejmé, že bychom měli naopak této rodině takovouto péči běžně umožnit. Je totiž velkým štěstím pro naše spoluobčany, kteří žijí v ústavech, které jsou umístěny v různých zámcích (Předsedající: Dámy a pánové, dovolte, abych vás požádal o klid.), že tento stát přijal zákony o restitucích, které tyto objekty musí navrátit svým původním vlastníkům, tzn., že stát bude muset vybudovat objekty náhradní. Jedná se přibližně o 6000 lůžek a já se domnívám, že bychom měli využít této situace tak, abychom právě podpořili sociální transformaci v tom trendu, že budeme podporovat spíše ambulantní než lůžkové služby.

Proto nelze souhlasit se situací, která vznikla přijetím zákonů upravujících oblast sociální podpory. Tato situace je v tom, že občan, který se stará o osoby převážně nebo úplně bezmocné, již nemá nárok na příplatek do výše důchodu jako jediného zdroje příjmu, nebo v případě, že se stará o dvě či více takovýchto osob, o příplatek do výše důchodu jako jediného zdroje příjmu pro dvojici.

Jistě je zřejmé, že je eticky neúnosné nepřipustit vůbec myšlenku, že tito lidé by měli nárok na příplatek pouze do výše svého životního minima. Proto je smyslem tohoto návrhu změnit tuto situaci tak, aby onen příplatek byl v případě, že se taková osoba stará alespoň o jednoho bezmocného nebo úplně bezmocného občana - většinou se jedná o člena rodiny, jedná se o bezmocné nebo úplně bezmocné rodiče, ale samozřejmě jedná se i o handicapované děti - do výše 1,5násobku životního minima a v případě, že takto pečují alespoň o dvě osoby, aby tento příplatek byl do výše dvojnásobku životního minima.

Domnívám se, že není možné pokračovat v té situaci, že by příplatek byl koncipován do výše životního minima, neboť životní minimum je koncipováno jako dávka, která má překlenout určité obtížné životní situace, a v podstatě neumožňuje nic víc než právě životní úroveň na úrovni životního minima. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Josefu Janečkovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jindřich Němčík, kterého organizační výbor určil jako zpravodaje pro první čtení.

Poslanec Jindřich Němčík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych přednesl svoji zprávu k tisku 1981 - návrh poslanců Janečka a dalších, kterým se mění zákon ČNR č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění zákonů č. 84/1993 Sb., č. 165/1993 Sb., č. 307/1993 Sb., č. 182/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 136/1995 Sb., a č. 160/1995 Sb.

Pan předkladatel zde podrobně zdůvodnil důvody, pro které skupina poslanců předložila tento návrh, a ačkoliv se ne zcela ztotožňuji se všemi vývody pana předkladatele a přestože vláda dala negativní stanovisko k tomuto návrhu zákona a návrh zákona obsahuje některé nedostatky, jako např. neobsahuje konkretizaci předkládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované úpravy a neobsahuje zhodnocení souladu návrhu zákona s mezinárodními smlouvami, i přes tyto nedostatky a přes uvedené stanovisko vlády doporučuji Poslanecké sněmovně tento návrh zákona ke druhému čtení a doporučuji, aby byl přikázán výboru pro sociální politiku a zdravotnictví vzhledem k tomu, že některá ustanovení zákona, podle mého názoru, zaslouží naši pozornost a zaslouží to, abychom se tomuto návrhu ve druhém čtení věnovali.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jindřichu Němčíkovi a otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se písemně přihlásila paní poslankyně Anna Váchalová. Uděluji jí slovo.

Poslankyně Anna Váchalová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážená sněmovno, dovolte, abych vyslovila zásadní nesouhlas s předloženým stanoviskem vlády k právě projednávané novele.

Dostáváme jako opoziční poslanci, kteří pro transformační sociální zákony většinou nezvedli ruku, zoufalé dopisy od občanů, jichž se necitlivé rozhodnutí k finanční pomoci státu v péči o osobu blízkou velmi negativně dotklo.

Uvedu dva důvody z mnohých. Přijetím zákona č. 155/1995 Sb., a č. 160/1995 Sb., došlo ke snížení výše příspěvku u konkrétního občana pečujícího o jednu osobu v tříčlenné domácnosti z 2720 Kč na 2267 Kč, tj. o 453 Kč méně.

Zcela neúnosná situace vzniká, pokud osoba pečuje o dvě a více osob. V tomto případě dochází od 1. ledna 1996 ke snížení příspěvku u tříčlenné domácnosti ze 4880 Kč na 2150 Kč, tj. o 2730 Kč méně, přičemž s každou další osobou v domácnosti se příspěvek snižuje.

Chtěla jsem se ještě dotknout situace, která vzniká kolem restituovaných budov z ÚSP, ale mluvil o tom už předkladatel pan poslanec Janeček, takže o tom nebudu hovořit. Jen bych chtěla říci, že mě zamrzelo, když pan ministr Vodička zcela logicky žádal, aby těch 7600 lůžek, o která se jedná, vláda zase poskytla možnosti v poměru 1:1 zřizovat dál, tak vláda tento velmi logický návrh nepřijala.

Parlament by měl proto vytvořit podmínky k tomu, aby byla umožněna péče o staré a postižené děti i dospělé v rodinách. Tato novela hovoří právě o tomto. Levý blok ji proto doporučuje k dalšímu projednávání a bude pro ni hlasovat.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Anně Váchalové a o slovo se přihlásil pan ministr Vodička.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já vás nechci v půl čtvrté v pátek odpoledne, po týdenním vyčerpávajícím jednání zatěžovat nějakými politologickýmí výklady, ale zazněly tu v úvodním slově předkladatelově některé úvahy o liberálním či konzervativním pojetí rodiny.

Když se podívám na tuto část sněmovny, kterou bych neoznačil za liberální, nebo tady na ten kout sněmovny, který v žádném případě bych neoznačil za konzervativní, přesto si myslím, že všichni, jak tu sedíme, všichni bychom se přihlásili k rodině asi jako k jedné z největších hodnot společenských.

Proto toto expozé pana poslance Janečka, že ta jeho novela zákona o sociální potřebnosti je tím dalším krokem k upevňování rodiny, nesdílím.

Rovněž tak pan poslanec Janeček uvedl, že je tady střet určitých koncepcí lůžkové nebo domácí péče. Já bych chtěl říci, že ta úprava, především ta novela, se týká toho zákona nebo toho příspěvku při péči o osobu blízkou. I když ta úprava, která zde platila do konce minulého roku, naprosto nelogicky, byla zvlášť při péči o dvě osoby tak štědrá, že nahrazovala téměř mzdu, protože odpovídala 6500 Kč hrubé mzdy, přesto tato úprava nevedla k tomu, že by se, byť o jednu, snížil počet žádostí o umístění některých z členů rodiny v ústavech.

Tato úprava, tato úměra, zde také neplatí. Došlo k upřesnění výkladu při výpočtu dávky při péči o osobu blízkou v případě pečování o jednu osobu, takže tam došlo pouze k poklesu o 60 Kč po přepočtení této dávky, k poklesu té dávky při péči o jednu osobu v této dávce o 60 Kč.

Tento pokles byl způsoben tím, že životní minimum od 1. ledna letošního roku nebylo valorizováno v původně očekávané výši, protože byla nižší inflace, proto i životní minimum bylo valorizováno o něco méně, proto je rozdíl 60 Kč proti stavu, který platil ještě 31. 12.

Podobný pokus novelizovat sociální zákony svědčí o tom, že autoři podobných pokusů nevidí tyto zákony jako celek, jako komplex. V těch případech rodin, které pečují o osobu, která je nějakým způsobem zdravotně postižená, především o děti, dochází, je-li tato rodina svým příjmem do 1,6násobku životního minima, což je většina rodin, které se rozhodnou, že budou pečovat o děti nebo jedno dítě, dochází přes dávky státní sociální podpory, přes sociální příplatek dochází ke zvýšení příjmů pro tuto rodinu v rozmezí 500 až 2000 Kč.

Vidíme-li tedy v komplexu působení těchto zákonů, a smyslem reformy sociálního zabezpečení bylo rozdělit dávky podle charakteru do různých okruhů, aby působily různě, ale aby se vzájemně doplňovaly, smyslem této reformy bylo vnést takový pořádek do dávek; nemůžeme vytrhávat jednu dávku z kontextu ostatních sociálních systémů. To jenom krátké vyjádření k úvodnímu slovu pana poslance Janečka.

Myslím, že do druhého čtení ten zákon půjde. Osobně považuji za systémově a věcně naprosto správné, k čemu došlo při výpočtu dávky péče o osobu blízkou po novém roce. Nicméně souhlasím s tím, že to bylo trošku lidsky hluché a slepé opatření, které nevidí to, co lidé, kteří se starají o dvě a více osob postižených, podle zákona o sociální potřebnosti.

V celé České republice se to týká 1 500 případů. Přesto se nebudu bránit "zuby nehty" nějaké úpravě. Myslím, že pan poslanec Krása ví, jakým způsobem tu dávku nově upravit.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Jindřichu Vodičkovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Josef Janeček.

Poslanec Josef Janeček: Možná jenom abych upřesnil některé nepřesnosti pana ministra.

Tato dávka není konstituována jako dávka nezávislá na ostatních dávkách. Tato dávka je konstituována jako doplatek k ostatním dávkám, tedy je to dávka systémová.

Z toho vyplývá, že pokud nastane ten případ, o kterém mluví pan ministr, tzn., že rodina dostane dávku vyšší, tak se tento zákon neuplatňuje. Uplatňuje se pouze v těch případech, kdy rodina by měla nárok pouze na dávku životního minima. Čili je to skutečně návrh zapadající do systému.

Co se týká argumentace, že po zavedení této dávky nedošlo k odlivu žádostí o umístění do ústavů, trochu mě ta argumentace děsí. Je vidět dva skutečně rozdílné pohledy, neboť tato argumentace říká pouze to, že když je někdo takový hlupák, že si ty lidi doma nechá, proč bychom mu za to platili.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Vzhledem k tomu, že se do rozpravy už nikdo nehlásí, rozpravu končím. Vzhledem k tomu, že nezazněl žádný další návrh na to, jak s touto předlohou zacházet, chci vás seznámit s tím, že organizační výbor navrhuje přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

Odhlásil jsem vás, dámy a pánové. Zároveň se chci zeptat, zda má někdo nějaký další doplňující návrh na projednání ve výborech.

Pokud tomu tak není, můžeme v hlasování č. 120 vyjádřit podporu či nepodporu tomuto návrhu.

Táži se, kdo je pro tento návrh usnesení. Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování skončilo.

Pro 104, nikdo proti. Přijali jsme tedy usnesení, v němž Poslanecká sněmovna přikazuje předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu. Jde o

Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1990 a stanovisko vlády k němu jako tisk 1990/1. Pan poslanec Janeček jako zástupce navrhovatelů opět odůvodní návrh zákona.

Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně a kolegové, tento návrh zákona, který se týká problematiky zákona o státní sociální podpoře, se vlastně zabývá problematikou našich studentů studujících na zahraničních školách.

I zde jsem se původně domníval, a je to i v důvodové zprávě, že v tom legislativním kvasu došlo k jakémusi nedopatření, což se samozřejmě stává a je to legitimní.

Nicméně opět musím konstatovat, že bohužel je to jiný úhel pohledu. Je to úkol pohledu, který se týká nejen rodiny, jak jsme o tom hovořili, ale i otázek vzdělanosti. Tento jiný úhel pohledu se samozřejmě projevil jak při projednávání vysokoškolského zákona, tak se samozřejmě také projevil v tom, když kolega Benda (který hovoří se svým stranickým kolegou), dával návrh na stažení tohoto zákona.

Tato snaha ušetřit za každou cenu, která se projevila v tom, že z hlediska zákona o státní sociální podpoře, odmítáme považovat studenty studující na zahraničních školách za studenty připravující se na budoucí povolání, a tím ušetříme několik korun ve státním rozpočtu, se projevila v poněkud nešťastné argumentaci, která zaměňuje dva pojmy.

Tím jedním pojmem je příprava na budoucí povolání. Tím druhým pojmem je otázka sociální úrovně nebo bohatosti té které rodiny.

Domnívám se, že je absurdní tvrdit, že člověk sociálně dobře zajištěný, nebo chcete-li bohatý, se nemůže připravovat na své povolání v zahraničí. Je ale možné tvrdit, že student studující na zahraniční škole se připravuje na své budoucí povolání.

O tom, zda si zaslouží či nezaslouží nějakou dávku státní sociální podpory, pak nemůže sloužit toto účelové tvrzení, ale slouží k tomu násobek životního minima. To znamená, že jestliže je student, který studuje ať na domácí či zahraniční škole, tak násobek životního minima ukazuje, zda má či nemá dostat dávku státní sociální podpory.

A to je pro mne jediné správné kritérium. Je omylem se domnívat, že v zahraničí studují pouze bohatí lidé. Jsou tam lidé často za velmi obtížných situací a těchto lidí bychom si měli vážit, protože národy nejsou bohaté tím, zda-li mají nebo nemají zlato na Mokrsku, ale jsou bohaté tím, na jaké úrovni je vzdělanost jejich národa.

Proto se domnívám, že je absurdní postup, kdy chceme potrestat někoho za to, že se připravuje na své budoucí povolání na zahraniční škole. Je to absurdní i z jiného pohledu. Je přece absurdní, abychom budovali školy, pro které nemáme zázemí. Proč bychom měli u nás např. budovat námořní akademii, když potřebujeme pár námořníků za několik let. Domnívám se, že je daleko správnější, aby ti, kteří chtějí zvolit toto povolání, prostě vystudovali např. v Oděse. Proto se domnívám, že by bylo vhodné vrátit se k původnímu stavu a uznat, že i náš občan, i náš student, který studuje na zahraniční škole, se na budoucí povolání připravuje.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janečkovi a všem, kteří věnovali laskavou pozornost jeho slovům. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Antonín Sochor, kterého organizační výbor určil zpravodajem pro prvé čtení.

Poslanec Antonín Sochor: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, studium v zahraničí by mělo přispívat k růstu vzdělanosti v naší republice a k navazování kontaktu se světem. Zejména výhodné je, když student své studium magisterské a doktorantské absolvuje v různých vysokých školách, případně i zahraničních. Velmi účinnou formou je výměna studentů. Podpora studia v zahraničí se však nemůže dít na úkor rozvoje našich vysokých škol. Podporovat studium v zahraničí je možno buď formou nárokovou, nebo adresně, zejména různými stipendii a granty. Každý z těchto přístupů má své výhody i nevýhody. Je potřeba najít formu, která podpoří studium v zahraničí v optimální míře a současně zabezpečí racionální využití finančních prostředků.

V první části projednávaného zákona se navrhuje, aby Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhodlo, kdy se považuje studium na středních a vysokých školách v cizině za studium na středních a vysokých školách v České republice pro potřeby zákona o státní sociální podpoře. Je tedy zvolena nároková forma, přičemž rozhodnutí o vzniku nároku se ponechává Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. To musí rozhodnout o kvalitě zahraniční vysoké školy, což je zcela nezbytné, poněvadž by bylo zcela nevhodné, kdybychom podporovali studium v zahraničí v nižší kvalitě, než je studium domácí. Vláda ve svém stanovisku upozorňuje, že prokazování studia a jeho soustavnost lze snáze kontrolovat na školách v České republice, neboť ty jsou povinny poskytnout na výzvu údaje rozhodné pro nárok na dávky sociální podpory, u zahraničních škol však nelze poskytnutí údajů vynutit.

Ve druhé části projednávané novely se navrhuje, aby studující v cizině měl nárok na proplacení 120 % prokázaného jednosměrného jízdného jednou za rok, či poloviční dávky 2x za rok. Ve svém stanovisku vláda uvádí, že příspěvek na dopravu v zákoně o státní sociální podpoře měl částečně kompenzovat zrušení žákovského jízdného v autobusové a železniční dopravě a že žákovské jízdné se týkalo pouze území České republiky.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, prosím vás, věnujte pozornost tomu, co pan zpravodaj říká.

Poslanec Antonín Sochor: Vláda vyjádřila s návrhem projednávaného zákona nesouhlas.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Antonínu Sochorovi a otevírám obecnou rozpravu. Písemné přihlášky nemám, ale vidím zdviženou ruku pana ministra Jindřicha Vodičky a pana poslance Emila Jaroše.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych se plně přihlásit ke slovům pana poslance Janečka a chtěl bych potvrdit jeho podezření, které není podezřením, když říkám, že některé věci v zákonech nejsou pouze legislativním i nedopatřeními, ale že jsou úmysly a že zřejmě máme na řešení některých věcí odlišné názory. Jsem rád, že máme odlišné názory s panem poslancem Janečkem na řešení některých věcí, protože názorům pana poslance Janečka nejvíc hlasitě tleská tato (levá) polovina sněmovny a já jsem rád, že tleská jemu a netleská mně. Tím si neříkám o potlesk. Skutečně asi máme rozdílné názory na řešení mnoha věcí.

Jsem zásadně proti této navrhované novele. Argumenty velice precizně uvedl pan poslanec Sochor a já se s jeho argumenty ztotožňuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Slovo má pan poslanec Jaroš, potom pan poslanec Janeček.

Poslanec Emil Jaroš: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, jistě plně chápu určitou potřebu studia i na zahraničních vysokých školách, ať jsou střední nebo vysoké. Ale chápu to jako potřebu v rámci studijního plánu dané školy u nás, tzn. zda-li se jedná např. o jazykovou vysokou školu apod. a v jejím studijním plánu je například půlroční nebo roční studium na zahraniční škole. V tomto to chápu. Nechápu to, že by někdo podle vlastního výběru nebo vlastní vůle si řekl, že bude studovat v Kalifornii gymnázium a stát by mu měl hradit toto jízdné. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Emilu Jarošovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Janeček.

Poslanec Josef Janeček: Chtěl bych se opět vyjádřit k některým argumentům, které zřejmě vyvěrají z neznalosti celé problematiky. Jde o to, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy samozřejmě posuzuje, zda ta která škola je tou školou, na které probíhá ona příprava tak, aby byla tak kvalitní alespoň jako na naší škole. A provádí to pro potřeby důchodového zabezpečení, tzn., že jestliže my říkáme tomuto studentu "ano, vážený studente, z hlediska důchodu se připravuješ na budoucí povolání", a druhou stranou mu řekneme "z hlediska těch dávek se nepřipravuješ na své budoucí povolání", protože ušetříme několik tisíc korun a opomíjíme tím, že kdyby studoval u nás, stálo by to na dotacích 10, možná 30 tisíc na jednoho, tak těmto argumentům prostě nerozumím. Jsou to argumenty velice krátkozraké a myslím si, že když nerozumíme filozofii zákona, totiž, že vzdělání na zahraniční vysoké škole samozřejmě přináší jiné pohledy, přináší jiné proudy, je prostě ziskem pro společnost, když tomu nerozumíme, měli bychom rozumět alespoň ekonomickému argumentu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Slovo bude mít paní poslankyně Milena Kolářová.

Poslankyně Milena Kolářová: Pane předsedající, dámy a pánové, pokusím se být poměrně stručná, protože tady padlo mnoho argumentů pro a proti od pana ministra i zároveň vysvětlení ve zprávě zpravodaje. Přikláním se k tomu, že možná část tohoto návrhu zákona není tak špatná, ale rozhodně bych doporučovala - a tady právě podávám návrh, abychom vrátili tento návrh předkladateli k dopracování nebo k přepracování. Doufám, že jsem to teď neřekla špatně.

Jedná se mi o to, že pokud jde o první část zákona (bylo už vysvětleno, o kterou jde - týká se to dávek státní podpory v zahraničních školách), je možné o tom uvažovat. Nicméně si neumím představit, proč bychom měli vyplácet příspěvek na dopravu studentům studujícím například v USA či jiných zemích. Prostě, v této věci není dostatečně domyšleno, jak postupovat, nebo alespoň mám dojem, že předkladatel dostatečně nevysvětlil své důvody. Proto podávám tento návrh.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Kolářové. O slovo se přihlásil pan poslanec Čerbák.

Poslanec Miroslav Čerbák: Pane místopředsedo, dámy a pánové, já se obávám, že na závěr zprávy zpravodaje nezaznělo žádné doporučení, co s tímto návrhem zákona. Poněvadž to chci napravit, doporučuji, aby tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Čerbákovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Koucký.

Poslanec Jan Koucký: Já mám vysloveně technický doplněk. Kdyby neprošel návrh kolegyně Kolářové a zákon byl dán k projednání do druhého čtení, dávám návrh, aby byl projednán ještě ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. O slovo se přihlásil pan poslanec Šoler.

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, existují speciální typy studentů, kteří dnes studují v zahraničí ne vlastní vinou, protože studovali třeba v Bratislavě nebo jinde na Slovensku ještě v Československé republice a potom neústavním rozdělením státu došlo k tomu, že studují nyní v cizině. Já myslím, že zejména o tyto studenty by měla mít tato vládní garnitura zvýšenou péči, protože rozdělení státu je tak trochu její zásluhou. Proto se domnívám, že z těchto důvodů by měl být dán návrh k přepracování Ministerstvu školství.