Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda PSP Milan Uhde: Hlásí se do rozpravy pan poslanec Štambera a má slovo.

Poslanec Dalibor Štambera: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, původně jsem nechtěl vystoupit, ale připadá mi správné, abych podpořil slova pana kolegy Čerbáka. Mohu dokladovat, přiznám se - je to střet zájmů, pracuji ještě na 0,1 úvazku. Když jsem odcházel do parlamentu, tak po deseti letech praxe a druhé atestaci dnes můj platový výměr - podotýkám bez služeb, beze všeho - činí 7 510 Kč hrubého. Mohu dokladovat, je to prostě tak. Ta čísla nebyla správná, pane kolego.

Předseda PSP Milan Uhde: Do rozpravy se už nikdo nehlásí, proto ji uzavírám. Poté, co vás odhlásím a požádám o novou registraci, předložím návrh usnesení. (Do sněmovny přicházejí poslanci.) Jsme schopni se usnášet.

Předkládám tento návrh usnesení:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky nesouhlasí s odpovědí, kterou dal ministr zdravotnictví Jan Stráský na interpelaci poslance Jiřího Šolera ve věci postupné fyzické a morální devastace českého zdravotnictví - odpověď předložena ve sněmovním tisku 2108/2.

63. hlasování. Kdo souhlasíte s návrhem usnesení, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? 63. hlasování skončilo.

Ze 76 přítomných bylo 34 pro, 37 proti. Návrh nebyl přijat.

Vyrovnali jsme se se všemi odpověďmi na interpelace, které měly být předmětem dnešního projednávání a přistupujeme k dalšímu bodu.

Je jím

Zemědělský výbor, jemuž byl návrh ve zkráceném jednání přikázán, byl v určené době svolán a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno. Výbor v usnesení navrhl, že se má konat obecná rozprava a rovněž rozprava podrobná bez omezení, k nimž dává právo § 99 odst. 3.

Dávám tedy především v 64. hlasování hlasovat o tom, zda se má konat obecná rozprava. Předtím vás odhlásím a požádám o novou registraci, protože se obávám, že počet přítomných ve sněmovně se pronikavě změnil a mění se stále.

Kolegyně a kolegové, nechci věru moralizovat, ale je velmi nepěkné, když při projednávání zákona v režimu legislativní nouze je tady jen asi pět poslanců nad nutný počet. Volám všechny, kteří jsou v okolí a zabývají se jinými věcmi, aby přišli do sněmovny. Je to nedůstojné takto zacházet s kterýmkoliv zákonem, natož pak se zákonem, který se projednává v režimu legislativní nouze.

Je nás v tuto chvíli zaregistrováno 89. Budeme tedy hlasovat o návrhu zemědělského výboru, aby byla konána obecná rozprava nad tímto návrhem zákona.

64. hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

64. hlasování skončilo. Ze 101 přítomných bylo 62 pro, 28 proti. Návrh na obecnou rozpravu byl přijat.

Uvedením vládního návrhu vláda pověřila místopředsedu vlády a ministra zemědělství pana Josefa Luxe. Prosím pana místopředsedu vlády, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády a ministr zemědělství ČR Josef Lux: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych jménem vlády České republiky uvedl novelu zákona 229/91 a novelu zákona č. 243/92.

Vláda tyto novely předkládá jako reakci na nález Ústavního soudu ze 13. prosince minulého roku, kdy Ústavní soud svým rozhodnutím zrušil podmínku trvalého pobytu v zákoně 229, podmínku trvale žijící v zákoně 243 a zrušil také lhůty k uplatnění jednotlivých nároků.

Vláda v těchto předkládaných novelách respektuje úmysl Ústavního soudu zrušit podmínku trvalého pobytu ve vztahu k zákonu 229 a podmínku trvale žijící ve vztahu k zákonu 243 a současně se snaží zamezit stavu právní nejistoty především ve vztahu k ukončení, resp. k otevření nových lhůt. Vláda má také na mysli, aby byla zachována právní jistota všech lidí, kteří v procesu privatizace na základě platných zákonů a v dobré víře nabyli tento nový majetek.

Tato novela tedy vytváří novou skupinu oprávněných osob, těch oprávněných osob, které splňují podmínky zákona 229 a 243 a které nově nemusí mít podmínku trvalého pobytu, resp. podmínku trvale žijící. Tyto oprávněné osoby dostanou tento majetek ve lhůtách 6 měsíců u nemovitého majetku a do 31. 12. 1998 u movitého majetku. V případě, že tyto oprávněné osoby jsou oprávněnými osobami k majetku, který již byl vydán v procesu privatizace, navrhuje vláda, aby získaly náhradní plnění.

Ve vztahu k zákonu 243, který upravuje režim vydávání majetku osobám německé a maďarské národnosti, také vláda zpřesňuje výklad podmínky získání občanství.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jménem vlády České republiky prosím, aby poslanci věnovali této normě maximální pozornost a aby ji ve stavu, který již je schválen, to je ve stavu legislativní nouze, schválili.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru zemědělství Josefu Luxovi a uděluji slovo zpravodaji zemědělského výboru, panu poslanci Antonínu Sochorovi.

Poslanec Antonín Sochor: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, pan místopředseda vlády tady přesně vyjádřil podstatu toho, oč jde v zákoně, podrobně to popsal. Dovolte mi proto, abych pouze dvěma větami shrnul to, co já pokládám za nejpodstatnější.

Ústavní soud České republiky zrušil podmínky trvalého pobytu a trvalého žití v zákoně 229/1991 Sb. a v zákoně ČNR 243/1992 Sb., oba ve znění pozdějších předpisů, a současně zrušil i většinu lhůt stanovených těmito zákony pro uplatnění restitučních nároků. Tím vyvstala potřeba oba zmíněné zákony novelizovat a nově upravit lhůty a současně upravit i finanční náhrady v těch případech, kdy byl majetek již vydán jiným osobám, protože podle původních lhůt již nemohl být restituční nárok vznesen.

Včera vyhlásil předseda sněmovny stav legislativní nouze a přikázal projednávaný návrh zemědělskému výboru. Současně stanovil, že tento výbor má předložit usnesení do 24.00 hodin včerejšího dne. Zemědělský výbor v daném termínu předložil usnesení, které vám bylo všem rozdáno. Dovolte, abych vás seznámil s jeho obsahem.

Nejprve to nejdůležitější. Zemědělský výbor doporučuje sněmovně schválit projednávaný návrh zákona, to je sněmovní tisk 2073. Doporučuje jej schválit s devíti změnami, které vám také byly rozdány v usnesení. Tyto změny jsou pouze legislativně technickými úpravami.

V podrobné rozpravě potom tyto změny si osvojím a přednesu je. Dále zemědělský výbor také splnil úkol dle § 99 odst. 3 jednacího řádu Poslanecké sněmovny a doporučil sněmovně, aby se konala obecná i podrobná rozprava k celému návrhu zákona a aby sněmovna ukončila jednání o návrhu zákona dnes do 20.00 hodin. To, že se bude konat obecná rozprava, již sněmovna schválila. Nevím, pane předsedo, zda ještě nemusí také schválit termín, který navrhl zemědělský výbor.

Předseda PSP Milan Uhde: Domnívám se, že to není třeba. Je to návrh a já v tuto chvíli otvírám obecnou rozpravu, pokud proti tomu není nějaká technická námitka. Nevidím žádný projev námitky, obecná rozprava je otevřena a přečtu písemně přihlášené. Jako první se přihlásil pan poslanec Marek Benda, zvu ho k řečništi. Jako druhý pan poslanec Jan Černý, připraví se. Jako třetí se přihlásil pan poslanec Čechák, který se přihlásil jak do obecné rozpravy, tak do podrobné. Prosím pana poslance Bendu.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, jsem tím poslancem, který zastupoval skupinu poslanců, která navrhla Ústavnímu soudu vydat nález, na jehož základě dnes jednáme o tomto tisku. Musím říci, že se ztotožňuji s představou vlády, že je potřeba věc upravit, že je zapotřebí nově stanovit lhůty, aby neběžely donekonečna, že je zároveň zapotřebí nově upravit, jakým způsobem bude postupováno v těch případech, kdy již v dobré víře někdo majetek nabyl a že v tomto případě bychom měli respektovat přednost toho prvotního nabytí v dobré víře před restitučním nárokem a restituční nárok řešit jiným způsobem.

Včera jsem zde protestoval proti tomu, aby byl zaveden stav legislativní nouze, i když si uvědomuji, že vládní návrh respektuje víceméně rozhodnutí Ústavního soudu. Naše rozhodnutí o zavedení stavu legislativní nouze a tím pádem současným vyjitím nálezu Ústavního soudu i návrhu zákona, který tady dnes projednáváme, dojde k situaci, že všichni občané, kteří z různých důvodů zapomněli, byli špatně informováni, byli nemocní apod. a nestačili uplatnit své restituční nároky, nebudou mít tuto novou šanci, kterou mnozí z nich měli pocit, že získají právě rozhodnutím Ústavního soudu o vypuštění lhůt.

Respektuji, že nebylo primárním důvodem rozhodnutí Ústavního soudu dosáhnout toho, aby ti, kteří zapomněli nebo z jiného důvodu nemohli, mohli znovu uplatnit svůj nárok. Na druhé straně říkám, že mě to vůči těmto občanům mrzí a že pokládám za chybné toto příliš urychlené projednávání.

Zároveň bych ovšem chtěl upozornit, že pokud už jsme se rozhodli pro projednání ve stavu legislativní nouze, měli bychom se striktně držet toho, aby tento návrh zákona - a to jak k textu předlohy, který máme před sebou, tak k případným pozměňovacím návrhům, které zazní - opravdu upravil jen věci, které bezprostředně vyplývají z rozhodnutí Ústavního soudu a abychom se nepokoušeli v rámci návrhu zákona, který je projednáván právě ve stavu legislativní nouze s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu a na datum jeho vyhlášení, řešit jiné problémy. Domnívám se, že takové snahy zde jsou a že bychom se jich měli vyvarovat a že zavádění nových dodatečných podmínek do těchto zákonů, které mají nově upravit okruh oprávněných osob, mi připadá chybné. Velmi doporučuji této sněmovně, aby na tento způsob dodatečné úpravy zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd v oblasti zemědělského majetku v žádném případě nepřistoupila. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Slovo má pan poslanec Jan Černý, připraví se pan poslanec Vítězslav Čechák.

Poslanec Jan Černý: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, přihlásil jsem se proto, abych trošičku komentoval včerejší jednání zemědělského výboru, který se sešel okamžitě po skončení pléna a trval téměř tři hodiny.

Při projednávání zemědělský výbor vycházel z odůvodnění, které dodal Ústavní soud ke svému rozhodnutí a tak poměrně velmi brzy došel ke shodě, že skutečně chce přijmout takový text novely zákona o půdě, který umožní občanům, kteří neměli v rozhodném období trvalé bydliště na území České republiky restituovat jejich majetek, upraví ten zákon tak, aby pokud mezitím majetek změnil majitele byla poskytnuta náhrada a nebyly tak zpochybňovány nové vlastnické vztahy a že chce pro tuto věc stanovit přiměřené dlouhé lhůty pro podání žádosti.

V zemědělském výboru se velmi dlouho diskutovala i skutečnost, že tento zákon se přijímá ve stavu legislativní nouze. Byl celkem jasně objasněn důvod, proč legislativní nouze byla přijata a zemědělský výbor se s tímto ztotožnil. Jediný problém, který způsobil velmi dlouhé jednání zemědělského výboru, byl problém, který jde nad rámec rozhodnutí Ústavního soudu, který zavádí nikoli do zákona 229, ale do souběžného zákona 243 novou podmínku, která dosud v tom zákoně nebyla. Zavádí podmínku vlastně v půl větě, kterou se včera část poslanců zemědělského výboru pokusila vypustit a myslím, že kdyby vypuštěna byla, nic by nebránilo tomu, aby zákon byl podpořen drtivou většinou poslanců.

Vzhledem k rozhodnutí zemědělského výboru budu nucen potom v podrobné rozpravě předložit stejný pozměňovací návrh této sněmovně, tak jak jsem ho předkládal na zemědělském výboru včera v pozdních večerních hodinách.

Myslím, že můžeme odůvodnit před našimi občany to, že jsme použili stavu legislativní nouze, můžeme odůvodnit to, že jsme použili nestandardního řešení pro novelu zákona o půdě, můžeme odůvodnit vše za jednoho předpokladu - budeme se striktně držet dikce a zdůvodnění Ústavního soudu a samozřejmě budeme se snažit jeho rozhodnutí naplňovat tak, aby bylo zabráněno škodám, které způsobilo vyhlášení tohoto nouzového stavu.

Chtěl bych nyní na vás všechny apelovat - my jsme přijali určitý úzus, určitou dohodu o tom, že naplníme stanovisko Ústavního soudu a odstraníme nespravedlnost a protiústavnost našeho jednání nebo tohoto zákona. Ale nikde není psáno, že když tam dáme jednu novou podmínku, jedno nové zpřesnění, že by nemohlo vstát 20, 30 poslanců a přednést 300, 400, 500 pozměňovacích návrhů, které by dělaly jedno a to samé - zpřesňovaly by pouze dikci toho zákona. Myslím, že to nebylo účelem ani rozhodnutí Ústavního soudu, ani našeho jednání.

Poprosil bych proto, abyste věnovali dostatečnou pozornost podrobné rozpravě a předloženým pozměňovacím návrhům. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Janu Černému a sděluji mu - i dalším přihlášeným do obecné rozpravy - že k přednesení pozměňovacích návrhů dostanou příležitost zvlášť v rozpravě podrobné. Teď však pokračuje rozprava obecná. Je do ní přihlášen pan poslanec Čechák, já mu uděluji slovo. Připraví se pan poslanec Dobal.

Poslanec Vojtěch Čechák: Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, Levý blok podpořil vyhlášení legislativní nouze k projednání tisku Poslanecké sněmovny č. 2073, aby se odstranily některé negativní důsledky rozhodnutí Ústavního soudu. Jsme si totiž vědomi skutečnosti, že nesoulad účinnosti rozhodnutí Ústavního soudu a předkládané vládní novely by zapříčinil právní chaos, který by se v příštím období velmi těžko řešil.

Rozšíření okruhu oprávněných osob sice není v souladu s naší filozofií, ale rozhodnutí Ústavního soudu respektujeme. Podle našeho názoru však každé prodlužování nejistoty ve vlastnických právech ztěžuje a výrazně omezuje podnikatelské aktivity. Proto jsme v minulosti navrhovali schválit restituční tečku, která by nejistoty ve vlastnických vztazích ukončila.

V předkládané novele je termín, který umožňuje, aby se oprávněné osoby hlásily o svá práva nebo své náhrady za živý a mrtvý inventář až do konce roku 1998 s možností prodloužení této lhůty o 18 měsíců v případě, že tam budou nějaké soudní spory. Tato možnost zakládá právo řešit tyto vztahy až do roku 2000. Tato lhůta se nám zdá nepřiměřeně dlouhá, a proto v podrobné rozpravě budeme navrhovat její zkrácení. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Čechákovi. Chci adresovat poslancům dvě omluvy. Jednak panu poslanci Čechákovi, že jsem ho před chvílí nerad překřtil, je Vojtěch, nikoli Vítězslav, budu si to pamatovat zvlášť důkladně propříště, jednak jsem přehlédl, že pan poslanec Viktor Dobal se přihlásil pouze do podrobné rozpravy. Proto nyní v pokračující obecné rozpravě promluví pan poslanec Hofhanzl. Další přihláška do podrobné rozpravy je přihláška pana poslance Tlustého.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane předsedo, ctěné dámy, vážení pánové, je obvyklým zvykem - a myslím si především v Čechách - že vždy po válkách a převratech ti, kteří v té zemi zůstali, kteří neodešli, ať již z jakýchkoliv důvodů, brání těm, kteří byli vyhnáni mocí, která vládla v té zemi, aby tito lidé se vrátili a získali nazpět svůj majetek. Je to bohužel normální soutěž o majetek.

Myslím si, že pro tuto zemi mohlo být jedině k užitku, kdyby ti, kteří ze země odešli v důsledku komunistické moci - ať už vyhnáni nebo že nechtěli pod touto mocí žít - měli právo také na restituci. Měli mít právo na restituci především proto, že sem mohli přinést myšlenky a mohli sem přinést i kapitál ze zemí, ve kterých žili. Mohlo to být této zemi jenom k užitku. Osvícená nová politická reprezentace se snaží vždy najít mezi tímto mír. Takováto reprezentace zabrání, aby převládlo sobectví. Bohužel jsme nebyli té velikosti a toto jsme neudělali.

Několikrát jsme se snažili novelizovat zákon o půdě a prosadit, aby emigranti měli možnost dostat nazpátek v restituci své majetky. To, co se stalo usnesením Ústavního soudu, se stát muselo. Jsme sami vinni tomu, že se to muselo stát takto.

Apeloval bych na sněmovnu - zakládáme zvyky a normy státu do budoucna. Sněmovna by měla dohlížet dále, než dohlíží výkonná moc, která bývá často krátkozraká. Měli bychom toto umožnit bez výjimek, které jsou ve vládním návrhu podány. Apeloval bych na sněmovnu, aby té velikosti byla. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Čestmíru Hofhanzlovi. Promluví pan poslanec Vlastimil Tlustý. Připraví se pan poslanec Jiří Payne, který se přihlásil do obecné rozpravy a je poslední písemně přihlášený. Prosím, zvažte, kdo se ještě chcete přihlásit do rozpravy. Pane poslanče, prosím.

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, nemůže být pochyb o tom, že jako reakce na nález Ústavního soudu musí být do zákona o půdě doplněny lhůty, které umožní novému okruhu oprávněných osob požádat o majetek svých předků a využít tak práv, která jim nové znění zákona o půdě poskytují. Stejně tak je zřejmé, že je nezbytné, aby se tak stalo co nejrychleji. Důvody pro to tu byly včera důkladně objasněny. Je proto zcela logické, že parlament využil výjimečných nástrojů a rozhodl se lhůty do zákona o půdě zařadit neprodleně.

V zájmu naplnění tohoto cíle je ovšem zřejmé, že námi všemi musela a musí být respektována nepsaná dohoda, že nebudou předkládány - a nebudou tudíž projednávány - jakékoliv jiné pozměňovací návrhy, které nesouvisí bezprostředně s nálezem Ústavního soudu a které se týkají čehokoli jiného, než jsou právě zmíněné lhůty.

Je smutné konstatovat, že tuto logickou nepsanou dohodu porušil právě ten, kdo po nás žádá její respektování a do návrhu novely zařadil v čl. II odst. 2 text, který na první pohled s výnosem Ústavního soudu věcně nesouvisí, který se lhůt netýká a který do zákona č. 243 zařazuje zcela nově definovanou podmínku, kterou musí splňovat oprávněné osoby, které požádají v nových lhůtách o majetek. Nejedná se přitom - jak se v úvodním slově zmínil předkladatel - o zpřesnění podmínky nabývání občanství. Formulace, která je v tomto písmenu obsažená - a já ji raději ocituji - říká "a která do 1. ledna 1990 takto nabyté občanství nepozbyla", totiž není formulací, která by zpřesňovala nabývání občanství, neb hovoří o jeho pozbývání.

Samotná okolnost nerespektování oné nepsané dohody, o které jsem se tu zmínil, by měla být dostatečně pádným důvodem pro to, aby ten, kdo tuto výjimku navrhuje, ji z navrhovaného textu sám navrhl odstranit a učinil naše jednání rychlé a věcné, neboť mám pocit, že všichni poslanci tohoto parlamentu jsou připraveni navrhovanou novelu, pokud se bude týkat výlučně zpětného zařazení lhůt do tohoto textu, podporovat.

Jistě si vzpomínáte na desítky jiných podobných témat, jiných podobných doplňujících pozměňujících návrhů, které by reagovaly na dosavadní praxi již téměř pětiletého uplatňování zákona o půdě, která samozřejmě ukázala množství nedostatků a která také dovedla do této sněmovny stovky podnětů občanů, kteří více či méně právem navrhují jiná zpřesnění a jiná vylepšení zákona o půdě.

Pokud chceme obstát před veřejností a pokud chceme vysvětlit, že jsme o těchto podnětech nemohli v této tíživé situaci jednat, považuji za nezbytné, abychom nejednali o žádném takovém podnětu a aby proto příslušná ustanovení - což přednesu samozřejmě v podrobné rozpravě - byla z navrhovaného textu vypuštěna. Pokud ovšem navrhovatel přesto považoval za nezbytné tento odstavec do textu novely zařadit, je nezbytné se ptát, jaký zcela výjimečný důvod navrhovatele k tomuto vedl, když si musel být vědom komplikací, o kterých tu již několik kolegů pohovořilo. Je možné, že je navrhovatel veden snahou zamezit restituci zemědělského majetku ve prospěch zcela konkrétní osoby nebo skupiny osob a lze si dokonce představit, že je to skupina osob, které restituci nepřeje naprostá většina voličů této země, a tím i naprostá většina poslanců tohoto parlamentu.

Pokud se někomu nepříčí samotná podstata této účelové úvahy, měla by se alespoň příčit okolnost, že formulace, která je do textu zavedena, je formulace, která postihuje velmi široký okruh potenciálních oprávněných osob, neboť formulace "nepozbyl občanství" z roku 1990 se v podstatě týká velké části osob, které v období od roku 1948 do roku 1990, tj. v období komunistického režimu, pozbyly občanství České republiky.

Pokud by tedy nevadilo ani to, že spolu s vaničkou je touto formulací vyléváno i dítě, tj. řada občanů, mělo by alespoň vadit to, že za uplynulé čtyři roky pozemkové úřady podle dosud platného znění zákona č. 243 posoudily tisíce případů a v tisících případů rozhodly o vydání majetků vlastníkům. Zatímco zařazením dodatečné podmínky na začátku r. 1996 - to je, jak už jsem uvedl, téměř po pěti letech od platnosti zákona - jiné tisíce případů budou posuzovány jiným způsobem. Je nepochybné, že řada z nich bude posouzena tak, že jim po doplnění této podmínky nebude moci být ze strany státu vyhověno.

Za povšimnutí stojí i okolnost, že na tisíce žádostí občanů - a jistě registrujete, že jich neubývá, ale spíše přibývá - nereagoval předkladatel od roku 1993 do dneška v rámci normální novely zákona o půdě, žádným návrhem, žádným zásahem, kterým by se snažil reagovat na řadu problémů, které jsou s aplikací zákona o půdě spojeny, když začíná být čím dál zřejmější, že počet restitučních případů, u kterých nedošlo k naplnění pověstného hesla vítězství pravdy a lásky, nepříjemně přibývá.

Chtěl bych stejně jako moji kolegově poprosit tuto sněmovnu, aby podpořila návrh na vypuštění zmíněného kontroverzního textu z této předlohy, neboť stejné principy a stejná korektnost, která byla aplikována při posuzování této normy v roce 1994 a kdy byl aplikován princip, že zaběhnuté principy, ať jsou jakékoliv, by v průběhu neměly být zásadně měněny, aby tento princip respektoval i dnes, a z textu zákona tento odstavec vypustila. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vlastimilu Tlustému. Poslední zatím přihlášený do obecné rozpravy je pan poslanec Jiří Payne. Má slovo.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedo, dámy a pánové, pánové ministři, mám takový pocit, že debata, kterou zde vedeme, má v sobě jisté prvky mimoběžnosti. Kladu si otázku, v čem tato mimoběžnost spočívá. Rád bych se pokusil alespoň naznačit, v čem vidím jistou část problémů.

Zdá se mi, že tento stát nemá prozatím jasno v teorii státu, v teorii právní filozofie. Z toho se odvíjejí tyto problémy. Zároveň právě pro tuto nejasnost Ústavní soud vstupuje do debaty a pokouší se nějakou interpretaci právní filozofie přinést. Je to navýsost politický krok, který po mém soudu nepatří instituci Ústavního soudu. Je to krok, který by měl být učiněn na základě politického rozhodnutí, to znamená - měl by být učiněn ve vládě, zde ve sněmovně, měl by být potvrzen sněmovnou. Považuji za chybné, že takovýto krok se pokouší dělat Ústavní soud.

Zároveň chci vyjádřit myšlenku, že Ústavní soud není a nemá být nekritizovatelnou institucí. Aniž bych se nyní pouštěl do přesného odborného rozboru výnosu Ústavního soudu, chtěl bych vznést několik dotazů, které jsou adresovány spíš asi Ústavnímu soudu, ale právě proto, že Ústavní soud není tím ústavním partnerem sněmovny, nezbývá než o nich začít hovořit zde. Říkám to proto, abychom nad tím přemýšleli, protože vyřešíme sice tento jednotlivý případ, ale budeme narážet na mnoho dalších problémů v budoucnosti.

Položme si otázku: Jak je to u nás s kontinuitou vlastnického práva? Byla teorie o socialistickém družstevním a osobním vlastnictví, která je v rozporu s římským právem, potvrzena Federálním shromážděním tím, že se řeklo, že budeme dělat pouze zmírňování křivd? Nebo jsme nějakým jiným právním výnosem, dokumentem zrušili starou teorii a vyřešili transformační postup, jak případy, které byly rozhodnuty podle staré ideologické teorie vlastnictví, marxistické, transformovat do právní teorie demokratického státu? Já nevím o takovém dokumentu.

Zároveň podobný problém máme v oblasti právnických osob. Dovoluji si připomenout, že jeden z teoretiků socialistického práva pan Višinský formuloval myšlenku, že právnická osoba je největším nepřítelem socialistického práva. Takže byla důsledně potřena, důsledně zlikvidována.

My jsme ji sice obnovili, ale já si kladu otázku, zda to, čemu my říkáme právnická osoba, není jen přejmenovaná socialistická organizace, zda skutečně splňuje kritéria římského práva, jak byla v římskému právu definována. Kladu to jako otázku prozatím bez odpovědi.

Z těchto otázek se potom dostáváme k dalším důsledkům. Je u nás kontinuita vlastnického práva? Nebo vlastnické právo bylo na nějakou dobu zdeformováno a bylo znovu zavedeno tím, že Listina základních lidských práv a svobod vstoupila v platnost a teprve tím dnem vlastnické právo bylo znovu zde obnoveno? Tyto otázky zůstávají nezodpovězeny.

Myslím si, že k dořešení těchto problémů nestačí vycházet z toho, že budeme záplatovat socialistickou právní teorii tak dlouho, až pod nánosem záplat původní myšlenky vyvanou a vyblednou. Myslím si, že tak jako první republika ve 20. letech přistoupila k reformě právní filozofie, právního řádu, právního studia, tak nás čeká tento krok. Je nutné vyrovnat se s pozůstatky socialistické právní teorie v našem právním řádu. Jinak budeme neustále narážet na podobné případy. Domnívám se, že není zcela legitimní, když prohlásíme vlastní politický program za součást přirozeně právní teorie, tím pádem se domáháme jakéhosi posvěcení pro tyto ideály, a potom začneme argumentovat, že z těchto důvodů je jakýkoliv jiný politický názor v rozporu s přirozeně právní teorií, a tudíž je špatný. Myslím si, že i přirozeně právní teorie je jedna z politických vizí, jeden z politických programů a tak musí být hodnocena. Jsou jiné teorie.

A my bychom měli vést debatu a měla by se vést právě zde, o podstatě právní filosofie, kterou si přejeme pro Českou republiku. Obávám se, že dnes na to nemáme dostatek času, ale přesto vyzývám k této debatě. Prosím, abychom zahájili tento dialog, protože s tímto právním řádem v této podobě budeme skutečně jen obtížně partnerem pro západní Evropu, která vychází přece jenom z jiných kořenů.

Dovolte mi tedy, abych upozornil na tento problém, nechal tuto otázku otevřenou jako téma k debatě, jako téma k dalším teoretickým úvahám a prosím, abychom dnešní bod jednání uzavřeli tak jako vždy určitým kompromisem. Přesto - pokusme se hledat nějaké nové pojetí právní filosofie, protože bez něj se naše republika neobejde! Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Jiřímu Paynovi. Pan poslanec Viktor Dobal mi oznámil, že rozšiřuje svou přihlášku do podrobné rozpravy také o přihlášku do rozpravy obecné, proto má nyní slovo. Pan poslanec Vyvadil se hlásí do obecné rozpravy poté.

Poslanec Viktor Dobal: Pane předsedo, dámy a pánové, vyslechli jsme nyní přednášku o právní filosofii, o Ústavním soudu a podobně. Samozřejmě si pamatujeme všichni na projednávání zákona o Ústavním soudu. Jeden z největších sporů zde byl, smí-li poslanci podávat podněty na Ústavní soud nebo nesmí. Já jsme byl na straně těch, kteří tvrdili, že by to neměli mít dovoleno, a to z toho důvodu, aby se politické debaty ze sněmovny nepřenášely na Ústavní soud. Sněmovna rozhodla jinak a já si myslím, že ta pravidla můžeme respektovat a musím prohlásit, že mohu kritizovat samozřejmě rozhodnutí Ústavního soudu, ale musím je respektovat. Domnívám se, že Ústavní soud právě odlišuje Českou republiku dneska od jiných zemí kolem nás, protože má ty pravomoci, které má, a možná, že by mohl mít i takovou drobnou pravomoc, když se spojují nějaké termíny a lhůty ze zákona, aby mohl nějaký ten termíneček tam přihodit.

Nicméně podle mých informací mám pocit, že to, co zde bylo navrhováno a v podstatě naneseno, trošku jakoby směřovalo k tomu, co také v některých právních řádech je, že Ústavní soud sice může nějaký zákon pozastavit nebo zrušit, ale parlament může přehlasovat toto rozhodnutí Ústavního soudu.

Tato věc silně připomíná chování domorodců na tichomořském ostrově, kam kdysi dávno přiletěla letadla a přinesla jim po válce pomoc, a oni dodnes mají takový rituál, že v podstatě si vezmou skořápky kokosových ořechů a nějaké plácačky a chodí na pláž a přivolávají ta letadla, protože tak to viděli, s tím, že ovšem ta letadla dnes nelétají. Ale ten rituál existuje.

Myslím, že takhle nemůžeme přistupovat k otázce, co to je právní filosofie. Připomenu jenom jednu věc, která podle mně je velmi důležitá. Stát bude právním státem, spravedlivým a dobrým, v momentu, kdy po dostatečně dlouhou dobu budou praxi určovat nezávislí soudci. Nezávislí soudci, kteří budou jediní vykládat zákony a na této sněmovně jest, aby zákony psala přehledně a rozumně. Na této sněmovně jest, aby je projednávala odpovědně a odpovědněji než to uděláme dnes. Protože, co jsme způsobili stavem legislativní nouze, je snad jenom to, že mnoho zděšených občanů volá, jestli smí večer na ulici. Myslím si, že škody, které by se napáchaly, by nebyly žádné.

Nicméně opravdu stojí za to, abychom při projednávání zákonů slyšeli argumenty, které zde u tohoto zákona již mnohokrát padaly. Je pravda, že toto bylo rozhodnuto a přijato. Základní kostra zákona ve Federálním shromáždění, kdy málokterý z nás mohl ovlivnit přijetí tohoto zákona, svědčí o tom, že tento zákon jest jedním z nejproblematičtějších zákonů a má mnohé problémy, které jsme mohli za toto volební období samozřejmě vyčistit, a podle mně to měl být prvořadý úkol vlády, než nyní žádat o legislativní nouzi.

Takže mám obavu, že v té podobě, v jaké zákon navržen je, je nepřijatelný, protože tady už bylo nakonec jinými poslanci jasně zdůrazněno, že de facto neguje výrok Ústavního soudu a určité skupině, právě o kterou nám šlo, nebo o kterou šlo poslancům, kteří podali návrh na Ústavní soud, by se stejně nevyhovělo. Děkuji za pozornost.