Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Sýkorovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Viktor Dobal a připraví se pan poslanec Vladimír Rezáč.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi své vystoupení doufám, že krátké - uvést citátem: "Obecné státní vzdělání je pouhým mechanismem pro formování lidí, aby se podobali jako vejce vejci. V matrice, do které jsou vtěsnáni, potěší převládající sílu ve vládě, ať už je monarcha, kněz, aristokrat nebo většina současné generace. Úměrně se svou účinností a úspěšností ustavuje despotismus nad myslí, který podle přirozenosti své vede k despotismu nad tělem."

Doufám, pane ministře, že těmto docela jasným slovům Johna Stuarta Milla rozumíte. Doufám, že je budete mít aspoň trochu na paměti, až budete návrh předkládaného zákona přepracovávat. Za klub ODA jsem totiž pověřen navrhnout vrácení návrhu zákona vašemu ministerstvu k dopracování.

Citát, který jsem si vybral na úvod svého zdůvodnění, nás snad již dostatečně odlišuje od argumentace těch, kteří stejný návrh také pozvedli. Platí, že není totéž, když dva dělají totéž. Už poněkolikáté jsme paradoxně svědky toho, že opozice, která nemá na mysli nic jiného než posílit roli státu, nechat jej vtrhnout do každého koutečka života každého občana, odmítá něco, nad čím by měla vlastně jásat.

Dovolte mi přednést důvody, pro které odmítáme pro předložený návrh zákona o vysokém školství hlasovat. První a základní důvod se možná netýká přímo resortu Ministerstva školství, ale vlády jako celku. Soustředěna na ekonomickou transformaci nevzala totiž na vědomí nutnost koncepčně promyslet to, čemu budu říkat třetí sektor. Vláda totiž dodnes nemá ucelenou představu o tom, jak s tímto také zanedbaným, také centrálním plánováním postiženým sektorem nakládat. Týká se to zdravotnictví, kultury, školství a podobně. Ve všech případech je nezbytně nutné směřovat k diverzifikaci zdrojů. Ta však nespadne sama z nebe, nýbrž je nutné jakýmsi způsobem ji stimulovat. Chceme-li získat více zdrojů na tyto zajisté bohulibé aktivity, nezbývá nic jiného, než uvolnit sevření státu a spolehnout se na to, že samotní občané jsou stejně kompetentní jako státní úředníci. Ano, mluvím o známém principu subsidiarity, a také o tom, že se stát musí naučit lépe a účelněji nakládat s daněmi, s daňovými úlevami a vůbec s prostředky, které násilně od občanů vymáhá.

Konečným smyslem totiž není stát, ale zdravá společnost. První zásadní výhrada se takto týká vlády jako celku, jednotlivých ministrů pak jen natolik, že vedou spory ve svých oddělených norách a vůbec se nesnaží o nějaký koherentní pohyb ve všech oblastech života společnosti.

Další konkrétnější výhrady jsou vám již, pane ministře, delší dobu známy. Snad jediným přínosem tohoto zákona má být možnost vzniku nestátních vysokých škol. Obávám se, že to je právě pasáž, která nešla z platného zákona opsat, ani v modifikované podobě.

Zákon 172 z roku 1990 nic takového nezná. Návrh zákona asi také proto pouze vágně vymezuje co všechno bude stát vyžadovat od nestátních subjektů, které budou chtít založit vysokou školu, ani nepopisuje dostatečně podrobně proceduru, která by měla vést k tak zvanému státnímu zmocnění.

Totéž platí pochopitelně i pro odnětí státního zmocnění. Založit nestátní vysokou školu podle tohoto zákona tedy znamená vrhnout se do naprosté právní nejistoty. Zákon by měl podrobněji vymezit podmínky pro zakládání nestátních vysokých škol. Optimální by bylo taxativní vymezení povinností při jejichž splnění by byl na založení vysoké školy právní nárok.

Zákon např. prakticky neřeší možný zánik nebo likvidaci takové vysoké školy, vypořádání právních vztahů ke zbylým studentům a podobně.

V předchozích vystoupeních zazněla celá řada dalších argumentů, které zde již nebudu opakovat. S mnohými, i když nikoliv se všemi se ztotožňuji. Okleštění akademických svobod v širokém slova smyslu nepovažuje ODA za cestu správným směrem. Není možné se vracet zpátky. Jsme si vědomi toho, že zákon z roku 1990 přispěl k petrifikaci mnohého špatného a zděděného z minulosti. Cestou však není, spoléhat na to, že státní úředníci a ministerstvo dokáže zjednat nápravu.

Pan ministr včera na klubu slíbil veškerou spolupráci na dopracování zákonné předlohy mezi prvním a druhým čtením. Rád bych jménem klubu tuto nabídku nejen přijal ale i oplatil. Zkušenost nás však učí, že tak bude lépe učinit před novým prvním čtením. Snad jedině tak je možné, aby ministerstvo konečně vzalo na vědomí alespoň některé zásadní kritické připomínky. Při dobré vůli na obou stranách by pak bylo možné zákon přijmout ještě v tomto volebním období.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Viktoru Dobalovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Vladimír Rezáč a připravil se pan poslanec Jiří Bílý.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane předsedo, pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Obávám se, že jsme možná někteří z nás nesplnili usnesení, které jsme před léty přijali pokud jde o naši možnou podjatost. Z opatrnosti proto říkám, že moje dcera studuje na Karlově univerzitě a doufám, že starší syn začne příští rok studovat na Českém Vysokém učení technickém. Ale já nechci hlavně hovořit o školném, protože to se tady projeví jako výrazný názorový rozpor mezi jednou a druhou částí sněmovny a myslím, že rektor Univerzity Karlovy, jeho Magnificence prof. Dr. Karel Malý DrSc., jednoznačně velice dobře zaujal názor na školné, jakým může být přínosem či ztrátou.

Před dvěma týdny jsem se s některými kolegy z této sněmovny, absolventy Karlovy univerzity setkal v Karolinu s rektory vysokých škol z celé České republiky a bavili jsme se hlavně o tomto návrhu zákona o vysokém školství. Nepotkal jsem tam jediného rektora vysoké školy, který by byl s tímto vládním návrhem spokojen, naopak většina z nich vyjadřovala vážné výhrady a námitky k obsahu vládního návrhu. Týkaly se především otázky úpravy akademických univerzitních svobod, úrovně samosprávy na vysokých školách a také akreditační komise, zejména postavení a pravomocí akademického senátu. U těchto akademických funkcionářů vzniká dojem, jako kdybychom se vraceli někam zpátky, odkud jsme chtěli odejít. Kdo z vás se touto problematikou zabývá alespoň od roku 1966, kdy byl přijat zákon 19 o vysokých školách a ví v jakých vlnách se tyto otázky upravovaly, může nabýt dojmu, že se vždycky něco nového a lepšího přijme a za několik let se postupně celá záležitost zase vrací zpátky.

Souhlasím s tím, co řekl včera předseda ústavně právního výboru kolega Výborný, považuje tuto normu za neprůchodnou a je jen otázkou, zda je lépe návrh zamítnout při prvním čtení a spokojit se s úvahou jenom o novele dosavadního zákona, anebo zda řešit věc vrácením vládě k dopracování a poté se k tomu materiálu znovu vrátit.

Celkem nemám na tuto otázku vyhraněný názor, zopakuji zde jenom názor většiny rektorů vysokých škol, starý dva týdny, kdy řekli: než tuto novou verzi vládního návrhu, tak raději nic. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vladimíru Řezáčovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jiří Bílý. Připraví se pan poslanec Wagner.

Poslanec Jiří Bílý: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych zde vyjádřit stanovisko klubu poslanců Moravské národ ní strany k vysokoškolskému zákonu. Rád bych také upozornil, že jsem učitelem Masarykovy univerzity, tedy zákon se mne bytostně dotýká.

Jestliže jste si prostudovali předlohu vysokoškolského zákona, zjišťujete, že základním rysem této předlohy je omezení samosprávy škol, která má středověký základ, a zvýšení etapizmu, tedy ingerencí státu do otázky vysokého školství, centralismu, rozhodování na nejvyšší úrovni a posílení byrokracie v centru.

Možná, že mnoho lidí, kteří jsou jak ve stranách opozičních, tak ve stranách koaličních, toto překvapilo. Ale vše souvisí se vším. Nelze na jedné straně se rozčilovat nad tím, že zákon o vysokých školách není dostatečně samosprávný, demokratický a na druhé straně potlačovat práva Moravy protože jako cato starší musím říci, že samospráva profesní souvisí se samosprávou teritoriální - tam, kde existuje zapšklý český šovinismus nemohou existovat přirozená klima tvůrčí, práva jednotlivce, práva individuality národů, kolektivů atd. Proto nám tento zákon se jeví jako odrazem určitého širšího trendu, který zahrnuje nejrůznější oblasti společenského a politického života a je hmatatelným projevem této tendence v našem státě.

Tím, že chceme odmítnout tento zákon, chceme jako každý jev, který má své klady a zápory podpořit tu kladnou stránku, tedy iniciovat, aby vznikl zákon o vysokých školách, který bude respektovat samosprávu vysokých škol a samospráva se stane jedním z politických pilířů České republiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jiřímu Bílému a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jozef Wagner a připraví se poslanec Tomáš Štěrba.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené dámy a pánové, omlouvám se vám, že vás chvíli zdržím, ale bude to velmi krátce, neb chci pouze upozornit pana ministra na literaturu, kterou budou jeho pracovníci jistě potřebovat až jim tato sněmovna zákon vrátí.

Hodně se tady hovořilo o věci, která vzrušuje především sociálně slabé. Chtěl bych upozornit na to, že problém školného není ten zásadní problém. Problém školného je zásadní jen v tom, že se nevidí zásadnější, že se nevidí potřeba sociální péče o studentstvo.

Dovolil bych si citovat z publikace "Deset let Republiky Československé", která byla sestavena Úřadem vlády Republiky v roce 1928 k 10. výročí Republiky. Jedna kapitola se nazývá sociální péče o studentstvo. Doporučuji tuto kapitolu a koneckonců celou publikaci vaší pozornosti, pane ministře, i pozornosti vlády, neb tam je jasně a jednoznačně ukázáno, jak první Republika Československá by nám mohla býti vzorem ve věcech, které řešíme.

Budu citovat jen velmi malý, krátký úsek. "Ze státního rozpočtu lze nejlépe vyčísti, jak se v prvním desetiletí Republiky Československé vyvíjela sociální péče o studentstvo. Rozdíl, který se tu jeví mezi rokem 1919" (konec citátu), a cituji dál "rokem 1928" (konec citátu) je téměř dvacetinásobný.

Nechtěl jsem vás zdržovat. Chtěl jsem vám dát pouze na vědomí, že ten problém měl zcela jiný rozměr.

Rád bych ještě jeden citát, aby o tom rozměru byla povědomost zcela konkrétní. "Jde-li o vysokoškolského studenta na sebe odkázaného, uděluje mu Ministerstvo školství státní stipendium". Aby bylo zcela zřejmé, o čem je tady řeč. Není řeč o tom, co tady někdo z předřečníků řekl, že případné školné znemožní přístup. Nikoliv, případné školné zhorší přístup na vysoké školy, protože již pro nemajetné i v této době je přístup na vysoké školy, a nejen na ně, velmi a velmi obtížný. Je dobře se podívat pravdě do očí.

Mluvil jsem ale, z logiky toho, co nám bylo předloženo, jen o problému okrajovém.

Za nejvážnější vadu považuji velmi špatné řešení především řízení škol, znemožnění skutečné samosprávy škol i samosprávy v rámci země, tedy jakéhosi vrcholného orgánu samosprávy, byť by existoval jen proto, aby byl prostředkem komunikace, velmi špatné řešení problematiky vědy nelze oddělit a nikdy v naší zemí nebylo možno oddělit vysoké školy od vědecké činnosti a výzkumu.

Snad to nejhorší, co tento zákon na můj vkus zkazil, ten návrh, je fakt, že o akademické svobodě v pojetí prvorepublikánském ani tento zákon a zřejmě ani navrhovatelé mnoho netuší. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Štěrba. Připraví se pan poslanec Václav Exner.

Poslanec Tomáš Štěrba: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, členům poslaneckého klubu LSNS je jasná potřeba nového zákona o vysokém školství. Osobně jsem se velice těšil na to, až budeme nový zákon projednávat. Bohužel těšil jsem se, ale jen do té doby, než jsem si prostudoval vládní návrh.

Poslanecký klub LSNS na rozdíl od pana ministra si nemyslí, že tento návrh lze v rozpravě při druhém čtení dopracovat do podoby kvalitního zákona. Ne. Na tomto zákonu nelze nic vylepšit.

Nebudu zde opakovat důvody, proč špatný je. Jen bych zdržoval jednání sněmovny. Většina byla řečena.

Ostatně klub LSNS se k tomuto tématu již několikrát vyjadřoval na tiskových konferencích. Samozřejmě kriticky.

Poslanecký klub LSNS proto prohlašuje, že tento návrh zákona nepodpoří. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Tomáši Štěrbovi. Slova se ujme poslanec Václav Exner. Připraví se pan poslanec Oldřich Kužílek.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mně, abych se věnoval pouze dílčímu problému, který se týká současné situace na vysokých školách a z toho i vztahu k nově navrhovanému zákonu o vysokém školství.

Chtěl bych upozornit na současný problém, týkající se věkového složení učitelů na vysokých školách, jak se vyprofiloval za posledních několik let.

Na mnohých katedrách nejsou prakticky pracovníci ve věku pod 50 let, kteří by byli v nějakém pravidelném pracovním vztahu. Problematika platů vysokoškolských profesorů je velmi bolestivá. Jestliže profesor na vysoké škole v nejvyšší kvalifikační třídě má plat 12 000 Kč, docent 10 400 Kč a asistent po více než patnáctileté praxi 8600 Kč, potom tato úroveň přitom, že neumožňuje nějaké výrazné výkonnostní příplatky, nezajišťuje možnost efektivního zaměstnání pracovníků s dostatečnou odborností jak pedagogickou, tak odbornou.

Skladba výuky je mnohdy taková, že mladší učitelé, pokud ještě na fakultách jsou, mají úvazek 20 až 22 hodin týdně, což prakticky reprezentuje situaci, že nemají možnost odborného růstu mimo vlastní výuku.

Na mnohých fakultách, např. na ČVUT 80 až 100% pracovníků, kteří přicházejí v mladším věku na vysokou školu, odchází do jednoho roku po uzavření pracovního poměru.

V této situaci, pokud jsou mladší pracovníci, trpí se vedlejší pracovní poměry, ve kterých příslušní pracovníci a zaměstnanci vysokých škol využívají jak pracovního času, tak technických a dalších prostředků vysokých škol k pracem, které jsou nakonec placeny mimo vysoké školy. Takoví pracovníci se často na fakultě, na svém pracovišti a při řešení odborných úkolů vysokých škol, vyskytují v týdnu jeden až dva dny a všechen ostatní pracovní čas věnují pracem mimo vysoké školy. Zaměstnávaní externisté často trpí pedagogickými vadami při svých přednáškách a zaměstnání na vysokých školách.

Na mnohých katedrách jsou zaměstnáváni důchodci, kteří mohou teoreticky dostávat 200 Kč za odučenou vyučovací hodinu. V praxi se však často spokojují se 100 Kč, protože na víc vysoké školy nemají.

Také jsou kritizovány vysoké náklady na externí pracoviště, případně vzdělávací instituty podle zkušeností ze zahraničí. V této konkrétní personální situaci dělají vysokoškolští učitelé celkové hodnocení, které se také opírá o objektivní zjištění, že už současný stav přinesl snížení úrovně vysokoškolské výuky. Takové hodnocení např. provedla skupina řeckých studentů na ČVUT, kteří si své studium v České republice platí při poměrně vysokých nákladech.

Tato situace, která v současné době je, a systém hodnocení vysokoškolských studentů mění také výrazně v mnoha případech vztah studentů ke studiu. Volitelné předměty, jejichž rozsah výrazně vzrostl, kromě svých výhod mají také nevýhody. V mnoha případech neslouží k vyprofilování konkrétního absolventa vysoké školy, ale k co nejlevnějšímu získání bodů nebo jiné formy ohodnocení, aby studenti splnili nezbytné podmínky vysoké školy.

Dochází také k velkému odlivu problémů praxe, které jsou předkládány vysokým školám. Problémy, na kterých by se daly dělat odborné práce školou, jsou-li k dispozici, jsou řešeny často vysokoškolskými pracovníky mimo vysokou školu.

Těmito problémy se nově navrhovaný vysokoškolský zákon nezabývá a ani ekonomické, ani věcné problémy vysokého školství bohužel neřeší.

V této situaci nezbývá než podpořit návrhy, které by předčasně ukončily projednávání tohoto zákona v naší Poslanecké sněmovně.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Exnerovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Oldřich Kužílek.

Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, hodinu a půl zde padají záporné argumenty k tomuto návrhu zákona, těch pozitivních jsme slyšeli myslím velmi málo. Dovolte mi tudíž, abych se vyjádřil k obecně politickému aspektu celého tohoto problému, který zde vzniká.

Předpokládám, že pan ministr ve svém závěrečném vystoupení znovu poukáže tak, jak to třeba udělal na poslaneckém klubu ODA, na problém končícího volebního období a na určitý tlak, který je v tuto chvíli používán jako argument pro přijetí tohoto návrhu zákona.

Domnívám se, že takový argument není úplně v pořádku a domnívám se, že těžiště odpovědnosti za to, jak v tuto chvíli dopadne návrh zákona, je v jeho materii, v tom, jak je předložen, a nikoli v kalendáři volebního období a vládního období.

Především chci podtrhnout, že okamžik, kdy byl tento návrh zákona předložen do parlamentu, volil pan ministr resp. vláda a nikoli Parlament, a tudíž není možné tuto odpovědnost obracet.

Dále chci upozornit na jeden aspekt, že vedle případného zamítnutí zákona, čímž se podle mého názoru má vyjádřit to, že Sněmovna nesouhlasí ani s principy, které jsou obsaženy v zákoně, a vedle vrácení k dopracování, které podle mého soudu má znamenat, že Sněmovna v podstatě souhlasí s principy, ale požaduje nějaké další rozvinutí, dopracování apod., existuje také ještě jedna možnost, která by měla přinejmenším být zvažována, a to podle § 86 odst. 6 vzetí návrhu zpět navrhovatelem. Chtěl jsem se proto zeptat pana ministra, jestli vláda, která je navrhovatelem - neboť podle toho, jak já si vykládám věc, takový krok může udělat jenom vláda, možná, že se mýlím, nevím, jestli může pan ministr přímo udělat takovou věc - jestli tedy vláda o takové variantě nějakým způsobem jednala, popř. jestli pan ministr je zmocněn třeba v takové věci rozhodnout tak či onak podle situace.

Chci tedy věc shrnout s pomocí citace z dnešní Mladé fronty z článku pana redaktora Štětky, kde uvádí, že výhrady, kvůli nimž chtějí poslanci návrh vrátit vládě, sice mají určitou váhu, při troše dobré vůle by se však zákon dal upravit za pochodu, tedy ve sněmovních výborech. Chtěl bych říci, že si myslím, že tento způsob myšlení byl platný řekněme možná v prvních čtyřech letech po převratu, ale že po zavedení nového Jednacího řádu a po zavedení institutu prvního čtení, které je záměrným zavedením určité, řekněme, laťky, nebo určité bariéry, kterou má k dispozici Parlament, aby řekl, jestli předložená materie ji přesahuje ať už z důvodu naléhavosti, závažnosti, správnosti řešení a dalších aspektů, nebo ne, že bychom se tedy neměli vracet do předchozích let a zavrhovat to, co nám umožňuje Jednací řád, a že bychom měli institutu prvního čtení v plné míře využít.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kužílkovi, a protože nejsou další přihlášky, hlásí se pan poslanec Koucký a pan poslanec Benda.

Poslanec Jan Koucký: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, budu velmi stručný.

Chci jen zdůraznit, aby nám bylo zcela jasné, o čem budeme hlasovat. Nebudeme hlasovat o tom, jestli přesně souhlasíme s materií, která je obsažena ve vládním návrhu, budeme hlasovat o tom, jestli je Sněmovna ochotna se zabývat problémem vysokého školství. Jestliže prostě toto odmítneme, tak zároveň znemožníme realizaci celé řady velmi důležitých opatření a kroků, které v nejbližší době musí nastat.

Jako problém, který je snad znám z masmedií poslední doby, uvedu např. koleje. Je to dále problém stipendií, je to problém rozšíření spektra a zřízení nových typů vysokých škol, které jedině může zabránit dalšímu poklesu kvality nejkvalitnějších našich univerzit, atd., atd.

Proto se jako jeden z vás a proto se jako člen gesčního výboru velmi přimlouvám za to, abychom řekli, že přesto, že jsme přesvědčeni, že ve vládním návrhu zákona je třeba udělat některé změny, že my jsme ochotni se tím problémem zabývat, my jsme ochotni na těch problémech pracovat a my jsme ochotni v následujících týdnech takovou verzi, která by Sněmovnou mohla projít, připravit.

Děkuji a doufám, že jste mě vyslechli.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kouckému.

Rozpravu končím, s procedurálním návrhem se přihlásil pan poslanec Marek Benda.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, žádám půl hodiny na schůzi poslaneckých klubů. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Chci se zeptat pana ministra, chce-li vystoupit poté. (Min. Pilip: Ano.)

Ano. Bývá zvykem takovémuto přání vyhovět. Je 11.00 hodin téměř, takže v 11.30 hodin tady budu sedět a zahájím další část dnešní schůze.

(Jednání přerušeno v 11.00 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.47 hodin.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, čas vyhrazený pro jednání klubu uplynul, takže budeme pokračovat v prvním čtení vládního návrhu zákona o vysokém školství. Nacházíme se v etapě, kdy byla uzavřena obecná rozprava a kdy se o slovo přihlásil ministr školství, mládeže a tělovýchovy pan Ivan Pilip.

Prosím, abyste se posadili a věnovali jeho vystoupení patřičnou pozornost. Ještě jednou prosím o klid a slovo uděluji panu ministrovi.