Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslankyně Milena Kolářová: Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámila se zněním společné zprávy výborů k návrhu zákona, který projednáváme jako tisk 1853. Společná zpráva výborů je tiskem 1955.

Návrh zákona projednaly tyto výbory: výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, výbor rozpočtový a výbor ústavně právní. Všechny uvedené výbory nedoporučují Poslanecké sněmovně schválit návrh zákona. Také stanovisko vlády k tomuto návrhu zákona je negativní.

Předkladatelka se již zmínila ve své úvodní řeči o tom, že vlastně důvod pro navržení tohoto zákona je spíše věcný. Upozorňuji na to proto, že v důvodové zprávě bylo uvedeno, že norma - zákon o státní sociální podpoře, kde je uveden rodičovský příspěvek, vyplácený do čtyř let věku dítěte a norma zákoník práce, tj. další mateřská dovolená, která je dnes do tří let věku dítěte - jsou vzájemně velice úzce i právně provázány. Proto je nutné provést tuto změnu. Tady již k opravě došlo, tato změna nutná není, záleží pouze na věcném rozhodnutí.

Otázka mezinárodních smluv: v současné době je připravována určitá změna pracovně právních vztahů. Je samozřejmě jasné - jak bylo uvedeno i ve stanovisku vlády - že to není otázka změny ze dne na den. Nicméně žádná z mezinárodních smluv nás vlastně nezavazuje k tomu, abychom dále zvyšovali dobu, po kterou žena může být na další mateřské dovolené. Doba tří let je dobou velmi dostačující, pokud se podíváme na srovnání s ostatními evropskými státy vůbec nyní nemíním srovnávat se zeměmi, jako jsou např. USA. Doba tří let je více než dostatečná.

Nyní co se týče obavy, kterou bylo vedeno i stanovisko vlády. I při projednávání ve výborech tato obava - o které se předkladatelka zmínila, to je ovšem v jiném smyslu, než zaznělo na výborech - zazněla. Je to obava, že dalším prodloužením mateřské dovolené - a vlastně této pracovně právní ochrany na čtyři roky - by mohlo dojít ke zcela opačnému efektu. Tj. k tomu, že by vlastně mladé ženy byly znevýhodněny na trhu práce. V podstatě samozřejmě nemůžeme žádným zákonem zabránit - ani by to v žádném případě nebylo vhodné - zaměstnavateli, aby si vybíral své zaměstnance. Je zcela logické, že si musí vybírat zaměstnance, kteří budou pro jeho podnik užiteční.

Poslední věc, o které se chci zmínit - tento návrh zákona není v legislativní podobě zcela přesný, protože předkladatelé upravují pouze 3 paragrafy zákoníku práce, zatímco to, oč jim vlastně jde, je v řadě dalších paragrafů, takže na to pouze upozorňuji, že v této podobě by nejspíše došlo i k určitým rozporům v tomto zákoně.

V souladu s projednáním ve výborech nedoporučuji Poslanecké sněmovně schválit tento návrh zákona a prosím ostatní poslance, pokud budou podávat pozměňovací návrhy, aby tak učinili písemnou formou.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Kolářové za přednesenou zprávu o projednávání ve výborech a otevírám rozpravu. Písemné přihlášky nemám. Zdviženou ruku rovněž nevidím. Vidím zdviženou ruku paní Gerty Mazalové.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, u tohoto návrhu zákona jsem rovněž váhala, protože zde mluví několik pro a několik proti. Proti mluví asi to, že, jak říkají někteří kolegové: stát zde má dělat ochranářská opatření, žena bude ztrácet odbornost, pokud bude dlouho doma s dítětem, pak je to otázka zaměstnanosti, zda to neznamená omezení zaměstnanosti mladých žen a matek. Pak padal také názor, že ženy i matky mohou svobodně volit, zda půjdou do zaměstnání nebo ne.

Pro hovoří podpora žen v mateřství, podpora péče o děti. K svobodné volbě ženy - matky bych jen podotkla, že je vlastně nesvobodně nucena hledat jakoukoliv práci, protože všichni víme, že žije často v horších podmínkách, nejenom v těch dobrých nebo lepších.

Pak je zde postavení osamělé matky nebo osamělého otce, to samozřejmě, a řešení této situace, a počet nově narozených dětí, který, jak všichni víme, v současné době klesá. Stát nemusí dělat propopulační politiku, to v žádném případě, ale mám za to, že ani ne protipopulační.

K ochranářským opatřením bych jen řekla stručně: kdo jiný, než stát, a jak jinak, než zákonem. Je zřejmé, že nedonutíme žádné soukromé firmy a nedonutíme ani podnikatele žádným způsobem k něčemu, co je proti jejich zájmu. Ale svým způsobem je můžeme přece jen ochránit. Takže při mém váhání bych se klonila spíše k tomu - ano.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Mazalové. Další přihlášky nemám. Paní poslankyně Lagová chce vystoupit v rozpravě, nebo jako na závěr? Rozpravu končím a dávám příležitost paní poslankyni Lagové k závěrečnému vystoupení.

Poslankyně Hana Lagová: Já vás, vážení kolegové a kolegyně, nezdržím, ale dovolím si učinit v této souvislosti poslední poznámku. Rozděluji svou poznámku na otázky, které souvisejí s předlohou věcně, a poznámky, které s ní souvisejí legislativně.

K věcným otázkám si myslím, že bychom se tu vzájemně zbytečně přesvědčovali. Jsou mezi námi poslanci, kteří chápou místo a úlohu rodiny poněkud v širších souvislostech a chápou ji tak, že to je místo, kde se učí oné odpovědnosti, po které se všeobecně volá. Ale musí být dobrá vůle vidět ten vzdálený horizont, kde výsledky výchovy se projeví poněkud déle. Není tu místo na přesvědčování.

K otázkám legislativním chci říci takovouto poznámku:

Pokud si vzpomínáte, když jsme projednávali zákon o státní sociální podpoře, podávala jsem v této souvislosti pozměňovací návrh přesně na místě, kde to mělo být - čili k návrhu zákona, kterým se měnily a doplňovaly všechny zákony související s přijetím zákona o státní sociální podpoře. Zástupcem vlády a zpravodajem bylo řečeno, že jde o příliš komplikovaný a široký návrh, a tudíž byl zamítnut. Přesně jsme se podle těchto slov chovali a podali jsme v tuto chvíli velmi legislativně úspornou předlohu, ale nicméně pro účely této věci dostačující, a je zase naopak vytýkáno, že je příliš stručná. Nemohu to dál komentovat, vyznívá to poněkud komicky. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Lagové, ptám se paní poslankyně Kolářové, zda chce vystoupit. Není skoro k čemu. Chce vystoupit.

Poslankyně Milena Kolářová: Nemám ani oprávnění, abych teď znovu zasahovala do této věci. Sdělila jsem stanoviska výborů. Přesto upřesním ještě tu legislativní věc.

Nejde tu o žádnou obstrukci, tak to ani nebylo nazváno, jde tu o to, že předkladatelé na výboru, např. ústavně právním, byli vlastně upozorněni, že upravují pouze 3 ustanovení zákoníku práce. V řadě dalších ustanovení, kde se hovoří právě o tom zákazu výpovědi atd., tak tam ta ustanovení neupravují. Nechci tu debatu dále vést, pouze upozorňuji na to, že předkladatelé na to byli upozorněni.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, všechny jsem vás odhlásil, prosím o novou registraci, neboť se chystám dát hlasovat o celém návrhu poslanců Hany Lagové a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., Zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů podle sněmovního tisku 1853.

Zahájil jsem hlasování 321.

Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti? Hlasování skončilo.

Pro bylo 50, proti 57. Návrh nebyl přijat.

Děkuji paní poslankyni Haně Lagové a paní poslankyni Mileně Kolářové a přejdeme k projednávání dalšího návrhu, kterým je

Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1874 a společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní tisk 1954.

Nyní prosím zástupce navrhovatelů, poslance Stanislava Grosse, o odůvodnění předloženého návrhu. Ostatní prosím o klid.

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, návrh ústavního zákona o referendu navazuje na článek II, odst. 3 Ústavy České republiky, podle něhož ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo, a na článek XXI, odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož občané mají právo podílet se na správě věcí veřejných přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Nejde tedy o změnu Ústavy, ale o doplnění způsobem, který Ústava sama předvídá. Záměrem návrhu je, aby přímý výkon státní moci lidem byl jen výjimečný. Referendum se nemá stát běžnou formou zákonodárství.

Nenavrhujeme proto vyhlašování referenda na základě lidové iniciativy, protože by vedlo k přílišné frekvenci lidových hlasování, i kdyby se stanovila podmínka vysokého počtu podpisů pro tuto iniciativu.

Institut referenda má být významným doplněním soustavy založené na zastupitelské demokracii. Ve vymezených případech umožní, aby lid vykonával státní moc nejen volbami, ale i přímo.

Případy, kdy se referendum vyhlásí, jsou v našem návrhu vymezeny jak věcně, tak procedurálně. Návrh vychází, podobně jako Ústava České republiky, z pojetí, podle něhož předmětem ústavně právní úpravy mají být jen základní vztahy, zatímco veškeré podrobnosti patří do zákona navazujícího na zákon ústavní. Výdaje ze státního rozpočtu na realizaci tohoto ústavního zákona budou záviset na frekvenci institutu referenda v praxi.

Vzhledem k naznačenému omezení referenda na určitý druh případu lze očekávat, že referendum sotva bude vyhlašováno průměrně častěji než jednou během čtyřletého volebního období Poslanecké sněmovny.

Dále bych chtěl reagovat ve svém úvodním slovu na stanovisko vlády k tomuto návrhu ústavního zákona o referendu. Vláda vyslovila na svém jednání nesouhlas s tímto návrhem. Uvedla ve svém odůvodnění např. to, že výkon státní moci přímo lidem, jehož formou může být i referendum, může být podle článku 2 odst. 2 Ústavy stanoven ústavním zákonem jen v konkrétních případech. Předložený návrh ústavního zákona jde nad rámec Ústavy, neboť jeho cílem je obecná úprava referenda jako prostředku pro řešení konkrétně nevymezené skupiny případů. (Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, prosím, věnujte pozornost tomu, co pan poslanec Gross říká).

Děkuji, pane místopředsedo.

K tomu bych chtěl říci, že se domníváme, že restriktivní způsob výkladu čl. 2 odst. 2 Ústavy, zastávaný vládou, je neobhajitelný.

Vládní interpretace zřejmě vychází z představy, že uvedené ustanovení vyžaduje přijmout ústavní zákon vždy jen pro provedení referenda v jedinečné konkrétní věci. Zákonodárnou úpravou v pravém smyslu však je úprava obsahující pravidla, tj. úprava vztahující se na případy stejného druhu a neurčeného počtu. V citovaném ustanovení Ústavy ČR se ostatně nepoužívá dokonavého, nýbrž nedokonavého slovesného vidu: Neříká se v něm, kdy lid "vykoná", nýbrž kdy "vykonává" státní moc přímo. Z hlediska logického a gramatického výkladu je nepochybné, že citovanému ustanovení Ústavy ČR lze učiniti zadost právě vymezením podmínek, při jejichž naplnění lid vždy vykonává státní moc přímo, formou referenda, tedy stanovením druhu případů. Nejde tedy o změnu Ústavy, ale o její doplnění způsobem, který Ústava sama předvídá.

Další argument, který vláda užila ve svém stanovisku, se týká čl. 5 našeho návrhu a zní takto: V čl. 5 návrhu je odkazem na prováděcí předpis rozšiřována Ústavou taxativně vymezená působnost Ústavního soudu - novou působnost je možno Ústavnímu soudu možné uložit a vymezit pouze ústavním zákonem.

K tomu bych chtěl uvést to, že tento argument vlády postrádá již jakýkoli smysl. Uvádí se v něm totiž, že tuto působnost může stanovit pouze ústavní zákon a právě takový zákon Klub poslanců ČSSD navrhuje. Zde tedy tento argument postrádá již jakoukoli logiku.

Dále vláda ve svém návrhu uvádí, že návrh postrádá alespoň základní úpravu postupu při vyhlášení referenda, neboť již v tomto ústavním zákoně by mělo být upraveno, jak má být formulována otázka pro referendum.

K tomu se domníváme, že předneseny návrh ústavního zákona vychází z pojetí podle něhož předmětem ústavně právní úpravy mají být jen základní věci, zatímco veškeré podrobnosti patří do zákona navazujícího na zákon ústavní. Z takového pojetí vychází i sama Ústava. Jinak by určitá ustanovení, uvedená nyní např. v zákonu o volbách nebo v zákonu o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, musela být upravena přímo v Ústavě.

Další argument vlády, který uvedla ve svém odůvodnění zamítavého stanoviska, hovoří, že zde není stanoveno, jakým způsobem může prezident republiky návrh na vyhlášení referenda odmítnout či vrátit.

K tomu bych chtěl uvést, že z předloženého návrhu je naprosto evidentní, že prezident podle našeho návrhu nemá mít pravomoc vyhlášení referenda odmítnout nebo vrátit a je tedy nepochopitelné, že vláda v něm postrádá úpravu takového postupu, který ani nenavrhujeme.

Z těchto důvodů, které jsem uvedl, se domnívám, že zdůvodnění vlády k odmítavému stanovisku je spíše formální, nikoliv věcné a je to snaha obhájit svůj vztah k takovémuto zákonu a k tomuto institutu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grossovi a prosím pana poslance Marka Bendu, který jako společný zpravodaj nás bude informovat o projednání návrhu ve výborech.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, pan kolega Gross zde uvedl dostatečně dlouhý přednes, abych ještě musel ústavní zákon, který je zde předkládán, komentovat. Proto vás jen upozorním na společnou zprávu, která navrhuje tři pozměňovací návrhy. Jde o jeden pozměňovací návrh, který byl přijat ve výboru petičním, pro lidská práva a národnosti a do společné zprávy nebyl zařazen.

Všechny výbory, které návrh zákona projednaly a zaujaly k němu stanovisko, návrh zákona nedoporučily s výjimkou výboru petičního, pro lidská práva a národnosti, který návrh zákona doporučil Poslanecké sněmovně k přijetí. Myslím, že si snad mohu dovolit říci, že na minulé schůzi jsem také zpravodajoval jeden návrh ústavního zákona o referendu kolegy Ortmana a dalších a mohu konstatovat, že byl ještě o něco lepší než tento, a přesto jsme ho nepřijali. Mohu tedy pouze doporučit nepřijetí tohoto návrhu zákona.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi, společnému zpravodaji a otevírám rozpravu. Hlásí se pan poslanec Josef Wagner.

Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedo, pane místopředsedo, dámy a pánové, navrhuji v čl. 2 odst. 1) doplnění. Čl. 2 odst. 1 zatím zní takto: "Prezident republiky vyhlásí referendum, navrhne-li je vláda nebo nejméně 2/5 poslanců". Na tomto místě by věta pokračovala "nebo petice nejméně 500 tisíc občanů České republiky".

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Dále má slovo pan poslanec Brodský, prosím vás, zda-li je možno dávat přihlášky písemně, abychom mohli lépe naplánovat průběh odpoledne.

Poslanec Petr Brodský: Omlouvám se, pane předsedající, že jsem nestačil podat písemnou přihlášku k pozměňovacímu návrhu.

Mám k čl. 1 odst. 3 pozměňující návrh, kde slova "oprávněných voličů" navrhuji nahradit slovy "hlasujících voličů".

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Brodskému. Ještě se hlásí pan poslanec Ortman.

Poslanec Jaroslav Ortman: Pane předsedo, pane místopředsedo, dámy a pánové, mne mrzí, že přijímání takové normy, která vlastně potřebuje ústavní většinu, je doprovázeno prázdnými lavicemi. Vidím, že tato norma je naprosto potřebná a jménem Klubu LB vyjadřuji podporu návrhu pana poslance Grosse a Klubu ČSSD. Myslím si, že tato norma je potřebná nejen proto, že chybí v našem právním řádu, a že je předjímána Ústavou, ale protože by i mnohé věci pomohla řešit.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ortmanovi. Rozpravu končím a ptám se pana poslance Grosse, zda-li chce využít svého práva navrhovatele (Poslanec Gross: Ne). Nechce, takže prosím pana společného zpravodaje, aby předstoupil a předložil dva pozměňovací návrhy sněmovně k rozhodnutí. Já v tuto chvíli všechny odhlásím a požádám vás o novou prezentaci.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, v rozpravě k návrhu ústavního zákona o referendu pana kolegy Grosse a dalších vystoupili tři poslanci, a to pan poslanec Wagner, Brodský a Ortman.

Pan kolega Wagner navrhl jeden pozměňovací návrh - do čl. 2 odst. 1 na závěr vypustit tečku a doplnit slova "nebo petice nejméně 500 tisíc občanů České republiky". Jedná se samozřejmě o věcný návrh, věcně měnící smysl návrhu zákona o referendu a z reakce ve výborech soudím, že převažující názor je, že pokud referendum, tak rozhodně ne na základě iniciativy určitého počtu občanů, bez velmi detailní úpravy toho, co může být v referendu projednáváno nebo schvalováno. Já tento návrh nedoporučuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Zahájil jsem hlasování č. 322. Rozhodneme o návrhu pana poslance Wagnera.

Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Hlasování skončilo.

Pro 48, proti 46. Návrh nebyl přijat.

Poslanec Marek Benda: Druhý v rozpravě vystoupil pan kolega Brodský a navrhl změnu čl. 1 odst. 3, kde navrhuje, aby v závěru tohoto třetího odstavce byla slova "oprávněných voličů" zaměněna za slova "hlasujících voličů".

Toto ustanovení jsem pokládal za jednu z hlavních chyb tohoto návrhu zákona oproti návrhu zákona kolegy Ortmana a dalších. Myslím si, že sami předkladatelé by tímto institut referenda naprosto zlikvidovali, protože by žádné referendum nemohlo nijak dopadnout. Velmi návrh pana kolegy Brodského doporučuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Zahájil jsem hlasování o návrhu pana poslance Brodského - hlasování č. 323.

Ptám se, kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Hlasování skončilo.

Výsledek 72 pro, 16 proti, takže návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny návrhy, které byly předloženy. Pokusím se změnit majoritu, už se mi to podařilo. Měli bychom hlasovat o ústavním zákonu, kde je třeba 120 hlasů. Samozřejmě rád vyhovím vašemu přání a odhlásím vás a poprosím ještě jednou o přihlášení. Zároveň zvu do sněmovny všechny poslance, kteří jsou v dosahu mého hlasu. Připadá mi poněkud podivné, abych dával hlasovat o ústavním zákonu v situaci, kdy je přihlášeno 98 poslanců. Rád bych dal příležitost všem těm, kteří se hlasování chtějí zúčastnit a možná dlí v přilehlých prostorách. Zdá se, že už nikdo další se nemá zájem hlasování zúčastnit.

Zahajuji hlasování č. 324 a táži se kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Hlasování skončilo.

Pro 45, proti 48. Konstatuji, že tento zákon nebyl přijat.

Děkuji panu poslanci Stanislavu Grossovi a panu poslanci Markovi Bendovi za předvedený výkon. Přejdeme k dalšímu bodu, kterým je

Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1713 a společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní tisk 1924. Z pověření vlády předložený návrh zákona odůvodní ministr životního prostředí pan František Benda, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr životního prostředí ČR František Benda: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, zákon o odpadech byl přijat v roce 1991, tehdy ještě jako federální právní úprava. Při vzniku České republiky byl v plném rozsahu převzat do našeho právního řádu a ve své době představoval vůbec první zákonnou úpravu v této velmi vážné oblasti vlivu na životní prostředí.

Praxe však stále více potvrzuje, že nelze setrvávat na současné úpravě zařazování odpadů, která vychází z toho, že odpady se zařazují podle katalogu, a to podle skutečných, ale také nebo předpokládaných vlastností. To je problém, zejména odpadů nebezpečných. Řada původců je však dnes schopna prokázat, že jejich odpad nemá žádnou z nebezpečných vlastností, ale nemá možnost s odpadem nakládat jinak, neboť žádný subjekt není zmocněn odpady přeřazovat.

Současné vymezení nebezpečných odpadů totiž vychází z toho, že nebezpečný odpad je takový zvláštní odpad, který má a nebo může mít nebezpečné vlastnosti. Předložená právní úprava vytváří prostor pro ty subjekty, které chtějí, resp. mají zájem na prokázání toho, že jejich odpad, který je v katalogu zařazen jako nebezpečný, nemá nebezpečné vlastnosti. Pokud se o to nepokusí, odpad zůstává bez ohledu na skutečný stav odpadu nebezpečným, a takto se s ním musí nakládat.

Podstata novely zákona tedy spočívá v tom, že zakotvuje možnost, aby původce odpadu prostřednictvím autorizované akreditované osoby prokázal, že jeho odpad nebezpečné vlastnosti nemá. Vlastní charakteristika nebezpečných vlastností je uvedena v příloze zákona a způsob hodnocení nebezpečných vlastností by mělo stanovit Ministerstvo životního prostředí společně s Ministerstvem zdravotnictví. Průkaz, že odpad nemá nebezpečné vlastnosti, umožňuje původci, aby s odpadem nakládal jako se zvláštním, což má pro něj zásadní ekonomické důsledky.

Považuji za nutné zdůraznit, že zůstává plná zákonná odpovědnost původce za nakládání s odpady, to znamená této odpovědnosti se zbaví pouze tím, že odpad předá tomu, kdo je oprávněný s ním nakládat, nebo s ním naloží v souladu se zákonem. Zákon výslovně ukládá, aby původce trvale sledoval, že nedošlo ve složení odpadu ke změně. Současně zůstává také zachována kategorizace odpadů, to znamená katalog a kategorizace odpadů vyhlášená ve Sbírce zákonů v částce 69 z roku 1991 zůstává plně v platnosti a o novém katalogu bude hovořeno až v souvislosti s novým zákonem o odpadech, který je v této době připravován.

Na závěr konstatuji, že realizace navrhovaných opatření by neměla vyvolat a nevyvolá dopady do státního rozpočtu.

Vážené paní poslankyně, páni poslanci, jsem přesvědčen, že tato novela přispěje k tomu, aby jeden z takových dnes již popsaných negativních jevů nakládání s nebezpečnými odpady podle současného zákona byl odstraněn a předpokládám, že bude vámi tato novela kladně posouzena a přijata.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji ministru Františku Bendovi. Prosím, aby se slova ujal společný zpravodaj výborů Poslanecké sněmovny pan poslanec Josef Effenberger a podal zprávu o projednávání tohoto návrhu ve výborech.

Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové, předloženou novelu zákona o odpadech a o státní správě v odpadovém hospodářství projednaly tři výbory - výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, hospodářský výbor a výbor pro sociální politiku a zdravotnictví.

Všechny tři výbory vyslovily s předloženým návrhem zákona souhlas a navrhly ony úpravy, které jsou obsahem předložené společné zprávy. K věci samé se vyjádřil pan ministr, já jen zdůrazním, že skutečně obsah této novely a její záměr tkví pouze v tom, uspořádat, a to na přechodnou dobu, třídění odpadů, zlepšit toto pojetí oproti dosavadnímu stavu, zatímco ostatní, a to velmi početné problémy odpadového hospodářství, budou řešeny až ve zcela novém zákoně, který se připravuje. To je zatím z mé strany vše, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Effenbergerovi. Otevírám rozpravu, mám zatím dvě písemné přihlášky. Jako prvního žádám, aby se ujal slova pan poslanec Křížek, připraví se pan poslanec Zdeněk Trojan.