Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředseda PSP J. Vlach, místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a 166 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředseda vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, ministr životního prostředí F. Benda, ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr hospodářství K. Dyba, ministr obrany V. Holáň, ministr I. Němec, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr školství, mládeže a tělovýchovy I. Pilip, ministr zdravotnictví L. Rubáš, ministr vnitra J. Ruml, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický, ministr dopravy J. Stráský, ministr kultury P. Tigrid, ministr práce a soc. věcí J. Vodička.

(Schůze zahájena v 10.10 hodin.)

Předseda PSP Milan Uhde: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, milí hosté, zahajuji pátý jednací den 32. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás srdečně vítám. Podle prezenční listiny bylo před čtyřmi minutami přítomno 77 poslankyň a poslanců a o čtyři více je v tuto chvíli zaregistrováno. Je tedy zjevné, že jsme schopni se usnášet.

V souladu s doporučením politického grémia navrhuji, abychom se dnes nejdříve zabývali bodem č. 28, tj. interpelace. Pak bychom projednali bod 29., to jsou odpovědi na interpelace. Po ukončení odpovědí na interpelace budeme pokračovat v projednávání dalších bodů schváleného pořadu schůze.

Pokud nikdo nechce vyjádřit námitku proti tomuto postupu, přistoupíme k bodu 28

Nejdříve vás chci informovat, že na tento bod našeho pořadu i na bod příští jsem omluvil předsedu vlády pana Václava Klause, protože se účastní v Cannes schůzky Evropské rady s představiteli zemí, jež uzavřely s Evropskou unií dohodu o přidružení. Z podobného důvodu pracovního pobytu mimo naše území je také písemně omluven ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec. Dále dostává, zprávu, že se o něco opozdí pan ministr Holáň, má neodkladné služební jednání. Podobné služební jednání má pan místopředseda vlády a ministr zemědělství Josef Lux. Má zasedání Pozemkového fondu. Jednáme však s oběma, aby se účastnili.

O slovo se přihlásili písemně tito poslanci a poslankyně: jako první pan poslanec Jan Navrátil, jako druhý pan poslanec Michal Kraus, jako třetí pan poslanec Svatomír Recman, další bude pan poslanec Jiří Šoler, další bude poslanec Jaroslav Štrait. Zároveň se přihlásili paní poslankyně Eva Fischerová a pan poslanec Vratislav Votava. Obě přihlášky přišly na stůl ve stejnou sekundu. Oznamuji, že dám přednost paní poslankyni Evě Fischerové jako dámě. Doufám, že pan poslanec Votava proti tomu nic nenamítá.

Jako první má slovo pan poslanec Jan Navrátil, připraví se pan poslanec Michal Kraus v případě, že se smíří se skutečností, že není přítomen místopředseda vlády a ministr zemědělství Lux, na kterého je tato interpelace směrována. Slovo má pan poslanec Jan Navrátil.

Poslanec Jan Navrátil: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, pani a pánové, jménem a z pověření poslanců členů klubu KSCM v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky obracím se na vládu České republiky s touto interpelací:

Vláda České republiky činí kroky, které vedou k začlenění České republiky do NATO. K tomuto počínání vláda neobdržela mandát formou legitimního souhlasu občanů této země. Rovněž tak jsou bez mandátu lidu k tomuto kroku činěny přípravy k omezení suverenity České republiky jejím začleněním do Evropské unie. S tímto postupem nesouhlasíme a žádáme, aby vláda a jí podřízené orgány zastavily veškeré přípravy a kroky k začlenění České republiky do NATO a Evropské unie bez legitimního rozhodnuti občanů České republiky. Za takovéto legitimní rozhodnutí považujeme lidové hlasování referendum. Vzhledem k tomu, že se vláda České republiky vyjádřila záporně ke všem dosud předloženým poslaneckým návrhům ústavního zákona k provedení ustanovení čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky, žádáme, aby vláda sama urychleně předložila Poslanecké sněmovně návrh ústavního zákona k provedení citovaného ustanovení Ústavy České republiky.

Vzhledem k závaznosti této interpelace navrhuji, aby Poslanecká sněmovna prohlásila tuto interpelaci za naléhavou a lhůta k odpovědi byla stanovena na sedm dnů.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Janu Navrátilovi. Žádám vás, kolegyně a kolegové, abyste jako opoziční poslanci svým klidným chováním a omezením rozhovorů vyjádřili solidaritu s tím, co zde říká opoziční poslanec, a koaliční poslance prosím o gentlemanský přístup tím, že nebudou rušit hovorem průběh interpelací.

Pan poslanec Navrátil žádá, aby jeho interpelace byla uznána za naléhavou a lhůta k odpovědi byla zkrácena na 7 dní. Je to procedurální návrh, který dám okamžitě podrobit vašemu hlasování.

Kdo podporujete návrh pana poslance Navrátila na zkrácení lhůty k odpovědi na sedm dní a na to, aby byla interpelace považována za naléhavou, dejte to ve 180. hlasováním najevo tím, že stisknete tlačítko a zvednete ruku. Hlasování jsem zahájil, prosím, abyste použili hlasovacího zařízení. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování?

180. hlasování skončilo. Ze 111 přítomných bylo 39 pro, 39 proti, 13 se zdrželo hlasování, 20 poslankyň a poslanců nehlasovalo. Návrh nebyl přijat.

Než nastoupí k řečništi pan poslanec Michal Kraus, chci oznámit, že pan poslanec František Trnka má náhradní kartu č. 1, pan poslanec Vítězslav Sochor náhradní kartu č. 2, pan poslanec Tomáš Štěrba má náhradní kartu č. 5. pan poslanec Miroslav Čerbák oznamuje, že krátká schůze mandátového a imunitního výboru se koná ihned po ukončení dopoledního jednání sněmovny v místnosti č. 106.

Slovo má pan poslanec Michal Kraus, připraví se pan poslanec Svatomír Recman.

Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, obracím se s interpelací na ministra zemědělství pana ing. Josefa Luxe, a to ve věci chuchelského závodiště. Poprvé od roku 1921 došlo k tomu, že nejvýznamnější chovatelská zkouška anglického plnokrevníka u nás, České derby, se konala mimo dostihové závodiště v Praze Chuchli. Tento fakt podle mého nejenže degraduje úroveň a tradici Českého derby, ale současně trestuhodně hazarduje s dobrým jménem českého turfu vůbec.

Díky odsouzeníhodnému hospodaření státního závodiště v letech 1991 až 1993, tedy období, kdy i pan ministr Lux byl osobně zodpovědný z funkce ministra zemědělství za jeho chod, došlo k enormnímu nárůstu zadluženosti, zejména vzhledem k nesmyslným investicím na závodišti. Korunu všemu nasadila velmi podivná privatizace, když závodiště bylo vydáno společnosti s ručením omezeným, aniž by se někdo reálně zabýval mírou záruk, poskytnutých touto firmou na možnosti skutečného zajištění provozu chuchelského závodiště.

Současný stav je takový, že dostihy původně vypsané do Prahy jsou až do září rozepsány na jiná česká závodiště a co bude dál, nikdo neví. Vámi řízené ministerstvo přitom důsledně zachovává pozici mrtvého brouka. Žádám vás proto o odpovědi na následující otázky:

1. Jak hodláte naplňovat literu zákona o plemenitbě, podle něhož za chov anglického plnokrevníka odpovídá ministerstvo zemědělství, přičemž nezbytným doplňkem tohoto chovu jsou dostihy jako výkonnostní zkoušky?

2. Jakým způsobem hodlá ministerstvo zemědělství garantovat potřebnou úroveň dostihového sportu jako základny pro chovatelské výkonnostní zkoušky?

3. Co hodláte z titulu své funkce učinit pro zachování kontinuity chuchelského závodiště a závodění na něm?

4. Jakým způsobem hodlá vaše ministerstvo, resp. Pozemkový fond, realizovat garance dané tzv. Zlatou akcií? Nakolik je tato akcie při ochraně budoucnosti dostihového sportu v Chuchli právně ošetřena?

5. Jaký je váš názor na průběh privatizačního řízení, v němž byl mnohamilionový majetek prodán společnosti s ručením omezeným, tedy s ručením ve výši 100 000 Kč, za pouhé přísliby, aniž by se odpovědné orgány zabývaly mírou reálnosti záruk za splnění těchto slibů?

6. Je vám znám zájem pražského magistrátu o poskytnutí pomoci při řešení neutěšeného stavu chuchelského závodiště?

7. Co hodláte učinit pro nápravu stávajícího stavu v situaci, kdy firma, která chuchelský areál zprivatizovala, nerealizuje přísliby dané ve smlouvě o privatizaci?

Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Krausovi. Zvu k řečništi poslance Svatomíra Recmana, připraví se pan poslanec Jiří Šoler. Prosím, aby pracovníci Kanceláře vrátili do sněmovny pana ministra Bendu, neboť interpelace pana poslance Šolera je adresována právě tomuto ministrovi.

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, vážení členové vlády, vážená sněmovno, obracím se s otázkou na předsedu vlády České republiky pana Václava Klause ve věci týkající se plnění usnesení vlády ČR č. 148 z 23. března 1994.

Pane předsedo vlády, v souladu s § 90 zákona ČNR č. 35/89 o jednacím řádu ČNR se na vás obracím s otázkou, jak bylo plněno usnesení vlády ČR c. 148 ze dne 23. března 1994 o opatření k řešení situace v okresech s nejvyšší mírou nezaměstnanosti.

Předmětné usnesení vlády včetně příloh č. 1 až 6 ukládalo místopředsedům vlády, příslušným ministrům a přednostům okresních úřadů Bruntál, Nový Jičín, Louny a Znojmo zajišťovat opatření vyplývající z tohoto usnesení a příloh. Rovněž obsahovalo doporučení předsedovi výkonného výboru Fondu národního majetku realizovat opatření uvedená v částech A/6 a A/7 přílohy č. 1 tohoto usnesení.

Chtěl bych získat informace o plněni vládního usnesení zejména v okresech Bruntál a Nový Jičín. Rovněž v roce 1995 je míra nezaměstnanosti v obou výše zmíněných okresech, tj. Nový Jičín a Bruntál, ve srovnáni s ostatními okresy České republiky podstatně vyšší, než je celostátní průměr. V Novém Jičíně je to 6,6%, v Bruntále 4,8%. K těmto okresům se v Severomoravském kraji řadí i okres Karviná - míra nezaměstnanosti 6,4%, Přerov 5,3%, Ostrava 5%, Frýdek-Místek 4,5%, Vsetín a Šumperk oba 4,1%. Nejnižší míra nezaměstnanosti je v okrese Olomouc - 3,6% a Opava 3,1%.

Mezi deseti okresy s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v České republice v letošním roce je 5 ze severní Moravy, z toho na prvním a druhém místě Nový Jičín a Karviná. Smutné a zarážející je, že ve všech deseti okresech severní Moravy je míra nezaměstnanosti vyšší než republikový průměr, který k 31. 5. 1995 dosáhl úrovně 2,8%. Zde čerpám údaje z podkladů ministerstva práce a sociálních věcí. Stejně nepříznivá situace je i v severních Čechách, tj. v obou uhelných pánvích citelně postižených útlumem těžby uhlí.

Sledování vývoje nezaměstnanosti v České republice potvrzuje skutečnost, že dlouhodobě je tato situace nejsložitější právě na severní Moravě a rovněž z pohledu budoucnosti se situace v nejbližších měsících nejen nezlepší, ale bude postihovat stále širší okruh osob. Protože usnesení vlády ČR č. 148/1994 bylo v převážné míře zaměřeno na opatření týkající se roku minulého a vzhledem k tomu, že se jedná o dlouhodobý a velmi citlivý problém, chtěl bych vás, pane premiére, znovu požádat o informace, v souladu s § 92 zákona o jednacím řádu ČNR, jaká byla vládou České republiky přijata opatření k řešení situace pro rok 1995 v rámci celé České republiky, popř. v okresech s vyšší mírou nezaměstnanosti, a kterých okresů se týká. V případě, že se týká i okresů severní Moravy, chtěl bych požádat o podrobnější informace. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Svatomíru Recmanovi. Slovo má pan poslanec Jiří Šoler a já žádám znovu, aby pan ministr Benda, který je v budově, byl požádán, aby se dostavil a vyslechl interpelace.

Poslanec Jiří Šoler: Pane předsedo, jestli je to možné. Počkal bych a dal bych přednost jiným poslancům.

Předseda PSP Milan Uhde: Dobře, děkuji za tento přístup, ale přesto prosím, aby pracovnici Kanceláře uvědomili pana ministra Bendu, že je na něj adresována interpelace. Zvu tedy k řečništi pana poslance Jaroslava Štraita, který má dvě interpelace. Prosím o uklidnění, paní poslankyně, páni poslanci, není tak dobře rozumět, abyste konferovali během interpelací.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi dvě střídmé interpelace. První se týká pana ministra a místopředsedy vlády Kočárníka a pana ministra Zieleniece. Vláda bývalé ČSSR uzavřela v 70. a 80. letech s vládami řady států dvoustranné dohody o vypořádáni otevřených nároků a finančních otázek, které souvisely zejména se znárodněním, vyvlastněním a držbu odnímajícími opatřeními týkajícími se majetku, práv a zájmů cizích státních příslušníků.

Oprávněnými osobami podle těchto dohod se stali též bývalí českoslovenští a nyní též češti občané s dvojí či vícenásobnou státní příslušností.

Uzavřené dohody jsou stále platné, protože byly recipovány ústavním zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR. Podle Vídenské úmluvy o smluvním právu vyhlášené pod č. 15/1988 Sb., mají předmětné dohody přednost před vnitrostátním zákonodárstvím.

Od roku 1990 však díky určitému blahovolnému postoji některých výkonných státních orgánů dochází k problematickým restitucím národního majetku do rukou potomků bývalé šlechty a emigrantu, kteří mají kromě českého státního občanství též cizí státní příslušnost.

Dřívější vypořádání majetkových a tomu odpovídajících nároků by mělo být vylučující okolností při uplatňování současných restitučních nároků. Z běžně dostupných informací však není zřejmé, že z restitucí jsou vyloučeny osoby, které již obdržely odpovídající náhradu.

V zájmu ochrany národního majetku před neoprávněnými restitucemi žádám zmíněné pány ministry o odpověď na následující otázky:

1. S kterými státy uzavřela vláda bývalé ČSSR dohody o vypořádání finančních otázek. Zároveň navrhuji, aby stejnopisy těchto dohod byly předány do archivu Kanceláře sněmovny k zabezpečení autentické informovanosti poslanců o těchto záležitostech.

2. V jakém objemu a z jakých zdrojů bylo provedeno finanční vyrovnání nároků vyplývajících z dohod, příp. jak tyto byly kompenzovány.

3. Ministra financí zvlášť žádám o odpověď na následující otázku: Jakým způsobem byly zohledněny skutečnosti uváděné ve zdůvodnění interpelace při přípravě a schvalování restitučních zákonů. Pokud tyto skutečnosti nebyly právoplatně zohledněny, navrhuji iniciovat přijetí takových předběžných opatření, která by znemožnila neoprávněné zcizování národního majetku formou restitucí.

V další interpelaci se obracím na pana ministra Rubáše s otázkou problému zdravotnictví v hl. m. Praze. V souvislosti s probíhající privatizací zdravotnictví, která probíhá také v Praze, jsou odstartovány procesy, které stěžuji a komplikují ambulantní péči. Např. plně vybavené polikliniky se privatizují a celý proces vyšetřeni se vlivem trhu úžasně zdražuje. Dále drahé diagnostické přístroje nelze obnovovat a na vyšetření se pacienti posílají do nemocnic. Tato privatizace má i své finanční a organizační stránky, které zůstávají také dlouhodobě neřešeny, zvlášť vztahy Ministerstvo zdravotnictví - hl. m. Praha - a městské části.

Nejsou komplexně řešeny otázky třeba Záchranné služby. Není možné bez jasného výhledu a koncepce začlenit velké nemocnice typu Motol, na Karlově, Vinohrady do systému současné pražské a celostátní péče.

Další je kritický a neuralgický bod pražského zdravotnictví na Praze 4, kde se zvlášť stížnosti v současné době od občanů množí. Lékaři ordinuji ve zcela nedůstojných prostorách, protože nájmy jsou neúnosné.

Ptám se tedy v závěru pana ministra, jak je řešena koncepce rozvoje a především zajištění dosavadní úrovně zdravotnické péče v Praze a jak je zajištěna koordinace záměrů Ministerstva zdravotnictví se záměry pražského magistrátu. Prosím o písemnou odpověď a předem děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Štraitovi. Pan poslanec Josef Kubiš má náhradní kartu č. 8. Zvu k řečništi paní poslankyni Evu Fischerovou a znovu zdůrazňuji, že žádám pracovníky Kanceláře, aby do pracovny pana místopředsedy Tollnera dali vědět ministru Bendovi, že ho naléhavě zvu do sálu, aby si vyslechl interpelaci.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové. Obracím se s ústní interpelací na premiéra vlády České republiky doc. ing. Václava Klause ve věci důsledku privatizace nemocnice v Jeseníku.

Vážený pane premiére, obracím se na Vás ve věci řešení důsledku privatizace nemocnice v Jeseníku. Jde o nemocnici malou, mající celkem 200 lůžek, která však je schopna plně pokrýt potřeby tohoto nově vytvořeného okresu. Nelze ovšem pominout, že jde o okres ležící v horské a podhorské oblasti se všemi z této polohy plynoucími přednostmi i nevýhodami. Z hlediska dostupnosti zdravotní péče zde převládají spíše nevýhody. Zejména pak v zimních měsících je mnohdy více než obtížné zajistit potřebnou léčebnou péči v plném rozsahu, v daném čase a na odpovídající úrovni.

Vzhledem k tomu, že za bezchybné poskytování zdravotní péče odpovídá stále ještě v plném rozsahu stát, je nutné, aby životaschopnost v této okresní nemocnici byla státem také garantována. Přesto však, že bylo obecně známé, že v dohledné době se toto zdravotnické zařízení stane okresním, tedy svým způsobem garančním a nepostradatelným, byla tato nemocnice ke dni 1. září m. r. privatizována převodem na společnost Jesenická nemocnice.

Byť od privatizace nemocnice, která měla být, zdůrazňuji, jakýmsi vzorem privatizačního procesu, uplynulo již tři čtvrtě roku, je zřejmé, že není mnoho důvodů považovat toto řešení za šťastné.

Dovolte mi, abych svůj názor doložila. Všimnu si nejdříve aspektů ekonomických. Noví majitelé, pokud jsou informace státních úředníků věrohodné, zaplatili jen jistinu z prodejní ceny nemocnice, jejíž účetní hodnota byla 70 mil. Kč. Zbývající část nebyla dle mých informaci dosud zaplacena, přestože stanovený termín už uplynul. Bylo to 30. dubna t. r. Osud nemocnice je tedy již z tohoto pohledu velmi nejistý. Nejistý především proto, že podle dostupných informací nejsou banky zatím ochotny poskytnout Jesenické nemocnici úvěr. Neexistuje tedy splátkový kalendář, jakým způsobem a zda bude dluh Fondu národního majetku vůbec zaplacen. Jasno v tomto směru jsem si nemohla udělat ani přes opakované a důrazně prosazované dotazy na Ministerstvu pro privatizaci a správu národního majetku, ani na Fondu národního majetku.

Podotýkám, že jsem neuspěla ani s mou notoricky známou neústupností. Cestu z Ministerstva pro privatizaci a správu národního majetku, z kanceláře ředitele Němce do Fondu národního majetku na Rašínově nábř. jsem absolvovala 6krát. Pohledávkové odd. na Fondu národního majetku uvádí, že případ postoupilo zpět Ministerstvu pro privatizaci a správu národního majetku. Tam prý dle sdělení pana ředitele Němce pečlivě prohledali registr, leč marně. Případ se tedy ztratil?

Nicméně v nemocnici pracují zdravotníci a v těchto rozporuplných poměrech se tam léčí lidé. Chtěla bych zdůraznit, že se naprosto nedivím neochotě kterékoli banky poskytnout nemocnici tolik potřebný úvěr. Stačí zmínit jen několik zcela jednoznačných skutečností.

Provozní náklady si v roce 1994 vyžádaly 65 mil. Kč. Příjem pak za stejné období byl mezi 65 - 70 mil. Kč. Při obecně známých stále se zvyšujících nákladech na zdravotnický materiál, otop, elektřinu, plyn, o lécích a naprosto nezbytných investicích nemluvě, je zcela malá, či spíše zanedbatelná naděje na splacení dluhů. Lze totiž podle dostupných informací předpokládat roční splátku zhruba 10 mil. Kč. Překlenout ekonomické potíže a dosáhnout tolik potřebného zisku je teoreticky možné, ale jen s tvrdou a zcela bezohlednou ekonomizací provozu na všech úrovních. Jde ovšem ve svých důsledcích o mimořádně nebezpečný postup. Ono to totiž mimo jiné může znamenat zrušit či podstatně omezit odděleni, která nejsou finančním přínosem. Stejně tak je nutné omezit ty léčebné postupy, které z hlediska ekonomického jsou ztrátové.

A co bych chtěla zvlášť vyzvednout: Snažit se nepřijímat a neléčit nemocné s komplikovaným průběhem nemoci, protože je to nákladné. Bohužel, každý nezaujatý, ale přitom zdravotnického provozu znalý, dojde k jednoznačnému závěru, že tudy schůdná cesta v žádném případě nevede. Vedení Jesenické nemocnice se při hledání ekonomických úspor vydalo jen zdánlivě nejschůdnější a nejrychlejší cestou, jak je tomu i v jiných oborech. Omezilo a výrazně snížilo platy zdravotníků tak drasticky a necitlivě, že žádný z nich nepodepsal zatím nabídnutou pracovní smlouvu.

Jen na okraj uvedu, že bylo zrušeno osobní ohodnocení, postup za odpracovaná léta, nebylo přihlédnuto k valorizaci, byly v podstatě zrušeny odměny. Abych byla přesná, ne tak docela. K jejich výši pro lepší pochopení poměrů uvedu: Na oddělení ARO scházel prakticky celý rok jeden lékař.

Oddělení dostalo 100 korun zástupného. Po přepočtu dostal jeden každý z pracovníků Kč 6,60. Průměrný měsíční plat se po privatizaci snížil v průměru o 500 korun. To všechno zcela zákonitě vedlo k odchodu řady zdravotnických pracovníků. Zatím to bylo šest plně kvalifikovaných lékařů a osm vysoce kvalifikovaných sester. Řada pracovníků zatím vyčkává, zda se nejen ekonomická, ale i interpersonální politika zlepší. V opačném případě velmi pravděpodobně odejdou i oni. Byť v době, kdy nemocnice byla spravována státem, se vybaveni, zejména v posledních letech, zlepšilo, zaostává přístrojová technika např. na oddělení ARO i RTG. Jejich nutná a naprosto nezbytná modernizace technického vybavení je natolik potřebná, ale i ekonomicky náročná, že zákonitě přesahuje ekonomické možnosti nových majitelů nemocnice. To ovšem bohužel znesnadňuje a mnohdy znemožňuje nemocnici zcela beze zbytku plnit její dané povinnosti.

Na jedné straně se podstatně zužuje kvalita vyšetřovacích metod a návazně i kvalita poskytovaných léčebných postupů. To pochopitelně přináší i následné ekonomické ztráty. A co je zvlášť významné a pozornosti hodné - již teď - je nutné omezovat standardní léčebné postupy i zavádění nových progresivních metod. Zcela pochopitelné jsou obavy zdravotníků o dobrou pověst nemocnice jako takové, ale i o jejich osobní kredit. Se svými obavami se 6. března t. r. zaměstnanci nemocnice obrátili na Městský úřad v Jeseníku.

Komise zastupitelstva se existujícími problémy zabývala a dospěla k závěru, že řešeni nedostatků zdravotní péče, rozporů i ovlivnění situace přísluší státní správě resortu. Zdravotní rada příslušného okresu Šumperk se problému nevěnoval, jednání komise zastupitelstva z podnětu zaměstnanců nemocnice se neúčastnil. Doklady zmíněných skutečností jsou k dispozici.

Vážený pane premiére, po zvážení všeho, co je mi o jesenické nemocnici známé, mě situace zneklidňuje natolik, že považuji za svou povinnost obrátit se na vás s žádostí, abyste mnou uvedené problémy zvážil i s ohledem na současnou situaci ve zdravotnictví a podnikl vše, aby bylo možné předejít zhroucení zdravotní péče v nově vytvořeném okrese Jeseník.

Chtěla bych zdůraznit, že obavy ve mě budí zejména ekonomická labilita privatizačního záměru. Jistě je v krajním případě možné uvažovat o privatizaci lůžkového zdravotnického zařízeni, byť v takovém případě já jsem pesimistkou. Pesimistkou nikoli vsak z pouhého principu, ale proto, že charakter a zejména rozsah poskytovaných služeb, které dnes okresní nemocnice v této oblasti republiky zajišťuje, skýtá jenom mizivé naděje na lukrativní ekonomický rozvoj.

Například oddělení jesenické nemocnice mající určitý zisk, to je oddělení interní s dialyzační jednotkou, se velmi brzy ocitne v propadu, neboť naprostou většinu těchto nemocných převezme nově vytvořené Dialyzační centrum Šumperk. Omlouvám se vám, pane premiére, že v tomto období téměř hektického náporu na finanční zdroje státu vás žádám, jako poslední instanci, o řešení problému, který já sama považuji za prioritní, neboť se týká zdraví našich spoluobčanů. Dovoluji si vám proto, vážený pane premiére, položit následující otázky:

1. Má vláda pro podobné případy vypracován systém plnění garance státu za dostupnost a kvalitu standardní potřebné péče?

2. Pokud ano, jakým způsobem se se svou povinností stát vyrovná v tomto konkrétním případě? Děkuji za udělení slova.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Zvu k řečništi pana poslance Jiřího Šolera. Hodlá interpelovat ministra životního prostředí pana Františka Bendu Připraví se pan poslanec Vratislav Votava.